Zápisník

Romance o dveřích

2016-04-28T00:00:00+02:00

Psáno po desetihodinovém školním maratonu, pod vlivem jedinečného Kubíčkova výkonu a ódy na Kunderu, psáno po jedné cestě metrem a jednom pivu. (Přepisuji raději hned, protože zítra už bych se dopouštěl nepřiměřených cenzurních zásahů.)

Před tebou kluk —
plný života plný plný plný…
jen se rozběhnout rozběhnout —
jen co to sevření povolí —
hned! a letět! upalovat! s větrem…
plný všeho…

Ty dveře se otevřely
a zavřely

Divíš se jak šíleně těžká
je ta školní brašna — už není plný on
je plna ona…
plna rodičů plná plánů nadějí povinností —
zvykni si! sednout! rovně! — zabít ptáčka
jen těšit se až tohle skončí…

Zase se otevřely
a zavřely

Snad první lásky možná únik do snů
stojí před tebou a kouká kamsi
je jinde — je v dáli — je tam…
čest a odvaha o právo — ty tam platí
a víš že dobro vítězí a zlo je poraženo
(a že nejhezčí holka věrně čeká na tebe)

A dveře se otevřely
a dveře se zavřely

Na další stanici mu svítí v očích
že svět patří nám! že vymetem bary —
a hospody a pochybné podniky
kdo nám to zakáže když je nám dvacet
snad ty?! chceš soudit?
ty co sleduješ odlesky skel!

Jsi rád, že se zas otevřely
a zavřely

Najednou tam nestojíš sám — stojí tam s tebou
(ona?! — ne) jsou dva a srdce jim tlučou
první doteky první slova první trápení
a gejzír citů… kdo je zažil? kdo?
kdo je chápe? kdo jim rozumí? —
kromě nás?!

A pak se otevřely
a pak se zavřely

Bledé tváře a rudé oči
pár nocí bez spánku a tisíce starostí
škola a práce — škola a ona!
jak kdybys v balónu letěl koukáš na svět shora
a stejně nic nevidíš —
jen její oči

Dveře se otevřely
a zas se zavřely

Na tváři hrdě mu trčí tři vousy
ruka ti zakucala chtěl bys je uhladit
a připadá si jako muž a plný síly
a vrací se domů a čekají na něho
oni mu věří a ona je tam je tam
vrací se domů

Pak dveře se otevřely
a zavřely a zavřely a zavřely

Dostal jsi žízeň a s tím kdo přistoupil
chtěl by ses napít — na život —
na těch dvacet let co zmizelo v trapu
v černé díře
dostal jsi žízeň a chtěl by ses napít
a spláchnout tíhu poloviny tíhu poloviny konce

A dveře se otevřely
a dveře se zavřely

Máš vztek a chceš ho praštit do tváře
tak zlý tak zákeřný tak odporný ksicht
jak si troufá stát před tebou
tisíceré křivdy si nese vryté do tváří
domnělé skutečné dávné včerejší — vždyť to je jedno!
(ale oči ti pro něj pláčou)

A dveře se otevřely
a z nich už jsi vystoupil sám.

Reportáž psaná na obranu špatného luštitele

2016-04-18T00:00:00+02:00

Jsou záliby, které člověka trochu zaškatulkují. Dají mu nálepku a naznačují, že s ním není všechno v pořádku. Všechno. Nebo alespoň něco. Záliba v pojídání kuřecích pařátů. Syrové maso. Polská hymna. A taky občasné pobíhání po Praze s tužkou a papírem a těžkou hlavou.

Na startu se nacházíme, první úspěch. (A poslední?) Čekáme déšť a nějakou akční aktivitu, proto se raději schováváme pod štvanickým tenisovým stadionem. Aktivita nepřichazí, déšť také ne. Zato spousta šifer. A zákaz pobíhání. A skákání. A smíchu. Jsme přeci v Azkabanu. Čemu bychom se smáli? (Jsme rebelové, smějeme se a nejčastěji mozkomorům za zády.)

Tvrdnu nad barevnými čtverečky. („Moc se do tý hlavy netlučte, až budete číst řešení.“ — Nejde si pomoci.) Nejsem sám, kdo neví. Zbytek týmu tvrdne nad jinými. Vyplníme křížovku a to je tak všechno. Rádi si dojdeme pro další várku šifer. Se slovy „tak teď“ na rtech. Dlouho nic. Pak se nějak seskupíme kolem jedné šifry a kolektivní přemýšlení dělá divy.

Pohoršeně se usmíváte? Nesmíte. Jste přeci zajatci v Azkabanu. Společnými silami s oporou ve Wikipedii. (Objevitelé pakostnice… Tedy dny.) Ta pomáhá ostatně často. Třeba se spisovateli. Ty jsme taky zlomili snadno. (Dva tisíce mil pod mořem, Harry Potter, Hoši od Bobří řeky… Foglara už jsem nečetl ani nepamatuju.)

Ještě nakousáváme Koloběžku první, ale tím končíme. („Co jsem vyčetla z diskuzí, tak ta pornografická fakt souvisela s Koloběžkou první, a to tak, že se to podle toho mělo seřadit a pak s tím něco dalšího udělat… Dokonce to kvůli šifrovačce doplnili na wikipedii.“). Čas běží rychle — zanedlouho nás to pouští z ostrova.

Čekám, až zbytek týmu sestaví seznam k vytvoření lektvaru. Přes ten dav se tam nechci cpát. Mají ho rychle. Ani vypíchnout ty správné položky nebyl problém. V oknech paneláku se ukazuje slečna s nohou na hoře. Limonáda, estragon, křen, tabasco, voda, antiperle, rozinky. Nechali mi kolegiálně taky trochu. Nebylo to tak hnusné, jak by člověk čekal.

Zalézáme se šifrou do osvědčené hospody z PoTratů. Guláškovku mají stále dobrou, pivo také. Snažíme se napasovat čísla na indgredience. Pak to plácnu — čaj, rum, bum. A je to! Běžíme na tramvaj, už jsou z ní vidět světla. Dobíháme a tramvaj pořád stejně daleko.

Dorážíme k Expu, všude baterek naseto. Zkušeným okem odhadujeme, že tuhle šifru ve stoje nezvládneme a jdeme hledat hospodu. Ještě nedopíjíme ani prvni pivo a Mišu se vytasí s alergenama. Rychle dopíjíme.

Kolem Hanavského pavilonu se motáme snad hodinu. Po důkladných rojnicích skrz naskrz okolím nacházíme šifru úplně jinde, než jsme čekali. Usidlujeme se na lavičkách v Chotkovo sadech, nejbližší okolí je plně obsazeno dalšími luštiteli. S velkými ambicemi se pouštíme do koleček. Po hodince luštění začínáme klimbat. (Taky čteme informaci, že předchozí stanoviště bylo přesunuto. Hm.) Když po dvou hodinách přichází postup řešení, docela na něj zíráme a chvíli nám trvá, než ho i správně použijeme.

Míříme k řece. Do míst, které už máme důkladně prozkoumané z minulých šifrovaček. Nacházíme a pod lampou z fleku řešíme. Terka s Pepou vyřešili bleskurychle Stínadla a tak běžíme k Martinovi ve zdi.

Tisíce řešení. Špatných.

Zkoušíme snad všechno. Usidlujeme se Big Burgeru a venku začíná svítat. Když přichází postup, dělá nám trochu problém, nalézt správný obrázek starého telefonu a pak už za světla vyrážíme k Jindřišské věži. Dostáváme hůlku, nahoru už nás nevzali. V tramvaji čteme pravidla další části hry. Po probdělé noci to jde ztuha.

Půlka nás usedá před Rádiem Svoboda, druhá půlka o kus dál s orgány. („Bráááškóó, my byli na správný stopě! Proč jsem u toho nezůstali??“) Prolamuji se přes puntíky, až jsem z toho sám překvapený. Za to mini-famfrpálu prohrávám dvakrát za sebou a jsem střídán. Pepovi se také nedaří. Zkušenou rukou vyhrává až Pavel.

Luštíme spoustu šifer a nějak se nedaří. („Mě zas napadlo, jestli se ten Aleš neměl přeložit napůl. Možná by se v těch dutejch písmenech něco objevilo.“ — Neobjevilo.) Nakonec se Terka a Mišu nějak prokousávají přes pohádku a tak už v samotném závěru hry míříme ještě na jedno stanoviště. Na první pohled vypadá jednoduše, Bráška to střílí od boku, ale nakonec i tahle poslední odolává našim snahám. („A u té poslední šifry mě ještě napadlo, že to možná souviselo s hodinama — 12 cifer (ník) a "bleskurychle" a makej mi taky v hlavě asociuje čas. Jakože čas běží, dělej! Nevím…“ — Nesouviselo.)

A tak končíme na krásném 5. místě z druhé stovky týmů.

Povídání o tom, jakou jeden kluk hrál hru a proč byste měli také

2016-04-13T00:00:00+02:00

Možná bych vás na tomto místě měl navnadit. Jinak přestanete číst po pár řádkách. Měl bych zaujmout naznačením vybroušené pointy, napínavého příběhu, abyste se nedočkavě klepali, jak to dopadne a přečetli těch šest set padesát osm slov bez nadechnutí. Ale já nebudu. Protože by podle mne bylo mnohem lepší, kdybyste to ani číst nezačínali.

Vylezl ze dvora (…vystavěno postupně jako kolej, která byla založena roku 1556 na podnět…) a začal se prodírat davem (…knihovna, tiskárna, lékárna s laboratoří, špitál a dvě kaple. Od roku 1622 zde sídlí…). Asi byste ho nechali jít bez povšimnutí, (…its history dates from the existence of a chapel dedicated to Saint Clement in the 11th century…) ale protože máte mne, nebudete moci udělat takovou chybu. (…vermehrt Zuwendungen und konnte Restaurierungsarbeiten durchführen sowie erste Neubauten…) Pokud vás tedy neodradí neustálé vložky — (…sont construits la plupart des bâtiments suivant un style baroque dont Prague…) — které ale jsou potřeba — (…biblioteca, ya que se esperaba que el espacio en los actuales edificios…) — a on to taky na půl ucha slyšel, i když tomu nevěnoval pozornost.

Naštěstí zabočil do postranní uličky a ruch k němu doléhal už jen z dálky. (…месте в Средние века… korzystał z niego mieszkający tutaj Jan Kepler…) Brzy úplně utichl. A teď konečně začalo být naše pozorování zajímavé. Nejdříve jste zjistili, že na tom klukovi vlastně nic stojícího za povšimnutí není. Žádné poznávací znamení, žádný klobouk Indiana Jonese, žádný rys, který by člověku utkvěl. Prostě obyčejný kluk, který šel z místa A na místo B, věděl kam jde a nikdo by si ho příliš nevšímal.

Až na pána ve středních letech, který se za ním otočil a chvilku kroutil hlavou. Kdyby byl o něco blíže, asi by se divil ještě víc, kluk si výskl a rukou máchl ve stylu fotbalisty střílejícího gól v 91. minutě zápasu. Ještě rozjařen minul skupinku studentů (…ze Soutic, či Schwarzenberský je raně klasicistní budova…) a ač zatím nechápeme proč, vykračoval dále mnohem veseleji.

A teď vám oči sklouzly, přiznejte se, protože se za rohem objevila v cestě kočka, tedy sličná slečna, promiňte, a na tu je určitě příjemnější pohled než na našeho hrdinu. Máte radost, že už je teplo a že není přehnaně zachumlaná do kabátu. Minula vás, minula i našeho mládence a vy hned máte hezčí den. A já vás zas musím napomínat, že nedáváte pozor a nesoustředíte se a že by vám skoro uniklo, jak mladík prohlásil se sklopenou hlavou „prohrál jsem“ a rázem už nebyl tak rozjařený. (Ač to bylo zrovna na jaře.)

Dobrá, pustili jste už tu holku z hlavy? Nebo pořád vidíte její nebezpečně šedé oči, které se do vás zařezávaly a krk, co si je i pod zářivými vlasy vědom své dokonale vysoustružené krásy? Ještě chvíli prosím vydržte. Takových potkáte tucty. Zkuste se projet někdy metrem. Pětkrát se za jízdu zamilujete. Zkuste ještě chvíli se mnou udržet krok — co se mnou, ale s hrdinou, který vám už zase utekl.

Je už na rušné třídě (…conosciuto in particolare per il suo poema sinfonico La Moldava…) a prodírá se skrze hloučky na nábřeží dál proti proudu. (…Kol dokola Čechů chlouba a uprostřed stojí trouba…) Střídavě se raduje, střídavě se zachmuřuje, chvílemi klopí hlavu. (…w okresie międzywojennym wnętrze kawiarni dostosowano do stylu francuskiego art déco…) Zase prohrál. Možná znáte také někoho, kdo to jen tak zničehonic dokáže a třeba je to zrovna váš bratranec. (To je ale blbá hra.) A co nám, doktore Watsone, co nám říká naše logické uvažování? Že každá hra musí mít svá pravidla. (…došlo k požiaru, ktorý zničil medenú kupolu, hľadiska, oponu…)

Budeme tedy hledat zákonitosti. Nyní míjí starší paní. Ta sotva zahlédne, že proti ní někdo jde. A tak ani nevyhrává. Ani od ní neodchází zachmuřen. Nevadí, třeba budeme mít větší štěstí jinde. A už se blíží — a prosím vás, teď se hlídejte, protože tahle zase stojí za pohled — a prohrává. S hezkou holkou se asi nedá zvítězit. (Ale to je dávná pravda, říkáte si.) V protisměru kdosi s kloboukem. Remíza. Pozor! Atlet v cestě. Chvilka napětí, atlet je znejistěn, sklápí zrak. Vítězství je naše.

A teď máte smůlu, protože mladík zahýbá za roh („…oficiálním jménem původně Nationale Nederlanden Building…“) a mizí zas v nějakém dvoře — stejně rychle, jako se nám na začátku objevil. A víte prd.

Vysokoškolská č. 2

2016-02-01T00:00:00+01:00

A tu o rybě ve skříni už jste slyšeli?

Kluk s vizáží ostříleného bojovníka Islámského státu stál před ledničkou a drbal se na hlavě. Vlastně před třemi ledničkami. K jedné z nich pak přikročil a zhluboka vsál vzduch do chřípí.

Kdyby nebyl zarostlý, bylo by vidět, jak zezelenal. Protože ale zarostlý byl, vidět to nebylo a tak by nezávislý pozorovatel mohl jen hádat, proč se zapotácel a rozeběhl se k otevřenému oknu na druhé straně. Vlastně by to už bylo i nezávislému pozorovateli dávno jasné, protože…

„Co je to tady za příšerný smrad?“ ozvalo se od dveří do prostorné jídelny.

Džihádista zůstal vykloněný z okna — máchaje si dál tričko ve dřezu plném špinavého nádobí — a výmluvně ukázal za sebe.

„Něco u ledniček.“

Nově příchozí by průměrnému pozorovateli nenabídl takový prostor pro barvité líčení, jaké se nám bez velké snahy povedlo u prvního nešťastníka v kuchyni. Protože ale nejsme průměrní pozorovatelé, ihned se nám při pohledu na jeho ostře řezané rysy vybavily tváře dělníků ze sorelových fresek a z jeho očí vyžehl žár vítkovických pecí — říkejme mu proto třeba Magdone.

„To je síla,“ poznamenal, když se dostal až do výklenku, ve kterém ledničky stály, „odkud to jde?“

„Nemám tušení.“

„Díval jsi se za ně?“ zeptal se Magdon, když chvíli svým orlím nosem prozkoumal kdejakou štěrbinu.

„Ne,“ odpověděl Mohamed, „dej mi ještě chvilku.“

Za chvíli se čtvero silných rukou chopilo bílých krabic a po další chvilce hekání, úpění, vzdychání, běhání k oknu a zpátky, před nimi stála holá zeď.

„Tady už sto let nikdo nevytíral.“

„Hm.“

„Ale nic tu není.“

Nebudeme se zdržovat u popisu toho, jak se ledničky vracely zas na své místo, kolikrát u toho kluci museli potlačit dávicí reflex a kolikrát se naklonit přes dřez na čerstvý vzduch. Nakonec stály zpět na svých místech. A smrad s nimi.

„Já vám tu zavřu dveře, jo?“ pravil muž s pleší a s bílým kolárkem. „Nám tam jde nahoru hrozný…“ zarazil se, když se dole pod schody poprvé zhluboka nadechl, „…tedy tady je to teprve síla. Co to je?“

Magdon s Mohamedem pokrčili rameny.

„Za ledničky jste se dívali?“

Magdon s Mohamedem přikývli.

„A tam?“ zeptal se důstojný pán a ukázal na plechovou ventilaci.

Magdon s Mohamedem zavrtěli hlavou.

„Hádám, že tam najdete nějakou chcíplou myš,“ odtušil kolárek, „tak já vám tu teda zavřu,“ a zmizel za dveřmi.

Vousatá brada prohodila cosi o tom, že to bude chtít štafle a vydala se je hledat. Holá brada stála ještě chvíli nerozhodně v kuchyni, pak vzala savo a důkladně celý prostor nastříkala. Mělo to zhruba stejný efekt, jako kdyby se to vycákalo svěcenou vodou. Smrad byl pořád stejný. Pak i on někam zmizel.

Co se dělo, když se nikdo nedíval, dost dobře nevíme. Možná se ze smradu stal Smrad, tím chceme říci, že se zhmotnil, personifikoval a začal se procházet po kuchyni. Jisté bylo, že se stačil schovat, když se dveře znovu otevřely a dovnitř vkročil nakrátko střižený blonďák s zoufale řídkým vousem ve stylu finského pasáka sobů. Ve dveřích se zastavil, začenichal a pak se velmi zhluboka nadechl.

Svižným tempem došel k ledničce, ještě rychleji do ní naházel všechno, co mu z batohu přišlo pod ruku, a pak opravdu bleskovým tempem doběhl zpátky ke dveřím, kde konečně vydechl.

„Fuj, to je smrad,“ odtušil Fin a zmizel.

Opět nastal čas, kdy se mohl Smrad nerušeně procházet. Srdečně se pozdravil s jakýmsi záhadným stvořením, které vylezlo ze dřezu a začal si s ním povídat o počasí. Máme za to, že se do rozhovoru po chvíli zapojila i postarší dáma, která se z ničeho nic zvedla z podlahy. Zůstalo tam po ní divné prázdno, skoro to vypadalo, jako by bylo čerstvě zameteno.

Magdon, Mohamed a Fin tohle samozřejmě vidět nemohli, protože dovnitř vešli ve vzrušené válečné poradě a nedávali pozor, proto měli všichni naši noví známí dost času vrátit se na svá místa. Magdon nesl na rameni štafle.

Odvážně je přistavil pod ventilaci a vystoupal nahoru.

„Tak co,“ zeptal se Fin.

„Je tu smrad.“ (Smrad se urazil, protože se samozřejmě domníval, že by si zasloužil být vyslovený s velkým písmenem na začátku.)

„Tady taky. Je tam větší?“

„Nevím.“ odvětil a slezl dolů.

Chvíli debatovali nad tím, jestli ventilaci rozebrat a jestli to raději nedělat v těch oblecích, jak se v nich chodí do zamořených oblastí. Také se neshodli na tom, co na ně vypadne. A když se dostatečně vyhecovali a byli ochotni tento životu nebezpečný podnik uskutečnit, zjistili, že nedisponují šroubovákem s nástavcem, kterým by šla ventilace rozebrat.

„Co to prozatím ucpat?“ navrhl kdosi.

Šikovné ruce se toho ujaly a v minutě byl na otvoru pro větrání přilepený velký karton. Smrad, který to celé pozoroval zpovzdálí, se jejich počínání usmál. Naši hrdinové o něm nicméně nevěděli a tak si gratulovali k dobře vykonané práci.

„A jestli tohle nepomůže,“ zakončil Magdon, „zastavíme to zdí.“

„A zalijeme betonem,“ přisadil si Mohamed.

Vysokoškolská

2016-01-30T00:00:00+01:00

Američtí vědci zjistili, že kdyby doktoři z čekáren vybírali pacienty náhodně, ušetřila by se spousta času.

„Nedomluvíme se, aby ti, co potřebují brzo zmizet, mohli jít jako první?“ zeptala se dívka s papírem v ruce.

Patero rukou chňaplo po papíře.

„Nevadí, vezmeme nový,“ odtušila.

Náhradní papír byl vytažen z tašky a rychle se plnil jmény.

„Hale, vole, neškrtej mne.“

„Aha, já myslel, že ses tam napsal omylem.“

Šťastlivec, který to už měl za sebou, zkušeně pokyvoval hlavou: „Očividně ho to baví jenom na začátku. Když mu dojdou normální otázky, ptá se na píčoviny a je rozmrzelej.“

Kdosi byl ostrým loktem odstrčen od papíru.

„Ty už’s tam byl, půjdeš poslední!“

„Jděte do hajzlu, já šel jako poslední minule a vyrazil mne na kravině. Ať si to schytá někdo jinej!“

Papír se opět válel po zemi v cárech.

„My jsme řádně přihlášeni, my máme přednost,“ zaječel do pranice čísi hlas.

Otevřely se dveře.

„Na čem se tu domlouváte?“ toužili vědět nově příchozí.

Když zjistili, o co se jejich kolegové perou, přisadili si: „A nemyslíte si, že je to trochu nespravedlivé, začít to rozhodovat bez nás?“

„Kdo dřív přijde…“

„Kde je ten papír?“

„Budu v Praze před sedmou a čekat do odpoledne nemůžu!“

„Nikdo nemůžeme.“

„Já si zamlouvala první místo už včera!“

„Mně nějaké určování, kdo kdy půjde, přijde hloupé.“

Slečna, která mezitím vytáhla už asi pátý papír, se odvážila nesměle poznamenat: „Ale nemuseli bychom tam čekat celý den…“

„Jako chápu ten úmysl a je super,“ snažil se kdosi zklidnit argumentaci, “jen to není úplně ideální. A třeba bude mít dobrou náladu a půjde to rychle.“

„Nebo špatnou a půjde to ještě rychleji,“ odsekl mu někdo z davu.

Kluk opřený o zeď si přisadil: „Je to blbej nápad.“

„Podle mne je nejvíc fér,“ začala uvažovat holka s nazrzlým účesem, „aby šel první, kdo první přijde. Já tam budu sedět od pěti.“

„Já říkala už včera, že musím jít brzo!“

Hlasitý mužský tenor ovládl debatu, minimálně počtem decibelů: „KDO TAM PŘIJDE DŘÍV A STOUPNE SI DO FRONTY, TAK TAKY DŘÍV PŮJDE!“ (Přišel mezi posledními.)

Ostatní uraženě mlčeli.

Slečna, už s prázdnýma rukama, tiše pípla: „Ach, to jsem netušila, jaké emoce tímto rozvířím. Bude tedy muset rozhodnout právo silnějšího. Já jsem slabá a chci ráno spát. Tak alespoň vím, že můžu. Zapomeňte už, prosím, na ten papír plný sváru.“

O švestkách

2015-09-12T00:00:00+02:00

„Člověk kolem sebe v životě potřebuje mít šest stěn. Zadní, aby se měl o koho opřít. Po stranách přátele a spolupracovníky, kteří jdou životem s ním. Podlahu, aby člověk stál pevně a jistě v tom, kým je. Strop, aby znal toho, kdo ho převyšuje. A stěnu přední, — to aby život měl perspektivu a člověk se měl na co těšit.“

citováno volně podle J. M. Kašparů

Bylo to někdy koncem listopadu. Končil se tenkrát jeden z těch dnů napůli cesty mezi podzimem, ve kterém fouká už sice ostrý a studený vítr, občas je lezavo, ale jde ještě běhat venku, pouštět draky a užívat si posledních slunečních paprsků. Na půli cesty mezi podzimem a zimou, ve které se dá koulovat a stavět sněhuláci a tajné chodby nebo nasadit brusle a lítat za pukem. Bylo to tenkrát přesně mezi tím. Sníh ještě nenapadl a když už, hned zas roztál. Teplo už nebylo, sluníčko se kamsi schovalo s tím, že vyleze až na jaře.

Byly to zkrátka ty ponuré dny, kdy člověk vzpomíná na krásné léto a vyhlíží Vánoce a mezitím se snaží přečkat dlouhé šedivé dny. Lidé oklepávali vodu z deštníků a vyhlíželi tramvaj, která je dopraví do vyhřátých domovů, k teplému čaji a bačkorám, — a tak se oddávali těmto představám, že raději mlčeli — jen zřídka někdo přerušil ticho večera, to když mu po čepici sklouzla studená kapka za límec kabátu.

V jednom z oken nad jejich hlavami, v jednom z těch domovů, které lákaly svým teplem, se právě chystala malá holčička ke spaní. Vlastně — asi by se rozzlobila, kdyby vás slyšela, jak o ní říkáte, že je malá. — Považovala se už za docela velkou. Chodila do první třídy, znala už spoustu písmenek a trefila by sama ze školy domů a vůbec by se nebála. Maminka jí to věřila, ale raději na ni před školou vždy čekala.

Teď jí dala pusu na čelo, pohladila a pak se zvedla, aby zhasla a nechala ji napospas všemu, co může na šestiletou holčičku čekat v prázdném potemnělém pokoji.

„Mami?“ — obrátila se ve dveřích a poslouchala — „kdy zas uzrajou švestky?“

„Až v létě, zlatíčko,“ usmála se maminka.

„Hm, to je za dlouho. Škoda,“ posmutněla holčička, ale pak se zase rozveselila, „tak já se budu těšit na léto, až zas budem u babičky, až si zas nějakou dám.“ Pak se zavrtala do peřin a už ani neslyšela, jak maminka potichu zavírá dveře.

—

„Švestky?“ ozvalo se z kuchyně. „To teď na začátku zimy muselo stát… Takhle utrácíme? Vždyť tu máme jablek od našich a nikdo je nejí!“

„Ale no tak, je jich jen pár. — Ty jsou pro malou. Ona o nich včera tak básnila. Tak ať má taky nějakou radost…“ obhajovala maminka zpestření snídaně a pozorně sledovala výraz holčičky, která si už sedala ke stolu.

Ta se mlčky zakousla do chleba připraveného na talíři a začala popotahovat, až se za chvilku rozplakala úplně.

„Co brečíš?“ obořil se na ní tatínek, pořád ještě malinko namíchnutý, „chtěla’s švestky, ne?“

„Když já nevím, na co se teď mám těšit…“

LaTeX a dějepis, tip #6 — sledujeme změny

2015-09-08T00:00:00+02:00

Že v LaTeXu sázejí matematici, fyzici, ajťáci a další verbež není zas tak překvapivé. A kdyby to s ním nebylo tak složité, možná by leccos nabídl i pro nás humanitně zaměřené. Tak si pojďme ukázat, že to zas tak složité není a že se spousta problémů, kvůli kterým si trháme vlasy, dá řešit elegantně.

Tip #6 - sledujeme změny

Rozhodli jste se psát svou práci v Latexu a teď před sebou máte neřešitelný problém — váš vedoucí si stěžuje, že nevidí, co jste změnili oproti předchozí verzi a proč že to vlastně nemůžete psát ve Wordu, že tam to jde jednoduše.

K porovnávání dvou verzí TeX dokumentů slouží nástroj jménem latexdiff. Nejpohodlnějši je samozřejmě rozběhat si ho na vlastním počítači, ale pokud jste se pořád k lokální instalaci LaTeXu nerozhoupali a vytváříte práci online, nemusíte si zoufat. Jde to také díky stránce 3142.nl. ¹ Tento nástroj se nachází již ve výchozí instalaci LaTeXu. Pokud ho tedy máte funkční, měli byste mít přístup i k němu.

Jak na to? Prvním důležitým krokem je vždy si uložit dokument v předcházející verzi. Server overleaf.com nabízí označovat si jednotlivé verze štítky, jde asi o nejjednodušší rešení. Druhým možným způsobem je si dokument vždy po odeslání uložit ve vlastním počítači. Existují samozřejmě i další možnosti, jak práci verzovat. Odvážnějším a počítačově zdatnějším vřele doporučuji git.

Máme tedy starší verzi dokumentu (označíme si ji jako verze A), ve které provedeme změny (verze B). Nyní chceme vygenerovat PDF, které by tyto změny zobrazilo.

Příkaz, i s mými oblíbenými parametry, je takovýto:

latexdiff -e utf8 -t CTRADITIONAL a.tex b.tex > c.tex

Parametr -e se stará o správné zpracování českých (a dalších obskurních) znaků. Druhý parametr -t nastavuje způsob zobrazení změn. Jaké jsou možnosti a jak se liší je popsáno v anglickém manuálu.

Jak vypadá výsledek, se můžete podívat zde.

Ukázalo se, že odkazovaná stránka již bohužel nefunguje. Nezbývá tedy nic jiného, než latexdiff nainstalovat k sobě do počítače. ↩

Balada pro Helmhof

2015-07-31T00:00:00+02:00

Balada pro Helmhof. Protože zůstal.

Stáli jsme vedle sebe. Ty jsi hleděl do údolí a viděl jsi tam život. Život, který pulzoval zběsile po silnicích, viděl jsi bijící srdce domů, dýchání stájí. Cítil jsi každou vlásečnici tohoto těla, jako by byla tvojí vlastní. Bolel tě výkřik jestřába, ale právě díky němu jsi věděl, že žiješ.

Já nic z toho neviděl. Stál jsem vedle tebe a všechno, co se přede mnou otevíralo bylo jenom hezké horské údolí, ve kterém nebylo slyšet nic než bučení krav na protějším svahu. Život jsem neviděl. Jak bych taky mohl. Nebyl tu.

Ale ty jsi ho viděl. Ne možná svýma vlastníma očima, tedy těma, kterýma běžně hledíš před sebe, abys nezakopl a někam nespadl, ne těma, kterýma hledíš před sebe, abys viděl špínu na svého souseda, špínu na svého přítele, na svého bližního. Viděl jsi těmi ve skrytu, kterými lidé jen obtížně hledí před sebe, potácejí se ve tmách a životem klopýtají.

Pak jsi mi začal vypravovat. Názvy samot, které jsi znal dopodrobna, už jsem za ta léta zapomněl. Nepamatuji si, kde stával mlýn, kde hamr, kde sklárna. Ale dosud mám před sebou ty tvoje žhnoucí oči, které znovu prožívají osud každého človíčka, který kdy kácel stromy v těchto lesích, který oral kamenitou půdu, který hnal svá stáda na pastviny.

Byl jsi s nimi v tu chvíli a já taky, díky tobě. Ač nás dělila staletí. V tu chvíli se ze zápisů v kronikách, katastrech a matrikách staly dýchající bytosti. A i když mluvily neznámou řečí, já jim rozuměl. Těžko ti slovy popíši jak, ale vlastně vím, že nemusím. Protože jsi cítil to samé.

Ten příběh, který jsi vypravoval mi zanechal v duši stín. Jako kdybys mi chtěl říct, jednou budeš taky jenom příběh. Hodný sice vypravování, ale Bože, jak málo je těch, co vypráví. Jako kdybys mi říkal, že stejně jako oni opustili tento kraj, opustím ho jednou i já. Jedni odcházejí vyhnáni, druzí přicházejí hnaní odjinud. Bojíme se obou.

A pak jsi řekl, že už bychom měli jít.

Já se jich nebojím

2015-06-30T00:00:00+02:00

Já se jich nebojím.
Nemám strach — ten přijde zítra.

Pak začnu —
o ženu, o děti.

Dnes nezaclání.

LaTeX a dějepis, tip #5 — nedělitelné mezery

2015-05-27T00:00:00+02:00

Tip #5 - nedělitelné mezery

Základním znakem kvalitních prací je, že si autor dá pozor nejen na pravopisná a gramatická pravidla, ale i na úroveň typografickou. V tom se LaTeX naštěstí o většinu věcí postará za vás sám. Co ale při výchozím nastavení neřeší, jsou nedělitelné mezery po jednopísmenných předložkách.

Nedělitelnou mezeru v LaTeXu vložíte znakem ~, ale doplňovat je ručně, to by byl opruz. Naštěstí je pro to udělátko od Petra Olšáka s názvem vlna. Pro použití stačí načíst balíček na začátku souboru:

\usepackage{xevlna}

A tím je vše hotovo. Rozdíl můžete porovnat na těchto dvou dokumentech - první je bez použití vlny a ten druhý naopak s vlnou je.

LaTeX a dějepis, tip #4 — citace podle ČČH (oddělovač jmen)

2015-05-26T00:00:00+02:00

Tip #4 - citace podle ČČH (oddělovač jmen)

Že to s vizuální úpravou bibliografie není jednoduché, jsme si řekli už v minulém tipu. Tam jsme si také ukázali, jak se přiblížit citačnímu úzu Českého časopisu historického pořadím jmen.

Dnešní tip nás posune zas o kousek dál. Podle pravidel ČČH by se více autorů mělo oddělovat pomocí pomlčky (—). Tato úprava zas není nikterak složitá, opět bude stačit přidat dva řádky někam nad začátek dokumentu:

\renewcommand{\multinamedelim}{\space—\space}
\renewcommand{\finalnamedelim}{\multinamedelim}

Výsledek pak vypadá takto:

Jako obvykle vás v případě nejasností odkáži na živou ukázku.

LaTeX a dějepis, tip #3 — citace podle ČČH (pořadí jmen)

2015-05-25T00:00:00+02:00

Tip #3 - citace podle ČČH (pořadí jmen)

Jak tomu bývá, ani historici se nemohou dohodnout na jedné závazné formě citací a tak každý používá takový formát, jaký se mu zrovna líbí. Existující normy se berou spíše jako doporučení a tak často záleží na zlovůli vedoucího vaší práce, jakou podobu bibliografie po vás bude chtít.

Asi nejčastěji po vás budou požadovat citace podle Českého časopisu historického. Ten má od výchozího nastavení LaTeXu tak, jak jsme si ho ukázali minule, řadu odlišností. Tou nejvýraznější je pořadí Jméno, PŘÍJMENÍ. Jak ho prohodit i v našich dokumentech?

Jde to jednoduše pomocí dvou příkazů, které se vloží ještě před začátek dokumentu:

\DeclareNameAlias{sortname}{first-last}
\DeclareNameAlias{default}{first-last}

Výsledek pak vypadá nějak takto:

Pokud stále nevíte, jak na to, tady máte živou ukázku.

LaTeX a dějepis, tip #2 — bibliografie

2015-05-24T00:00:00+02:00

Tip #2 - bibliografie

Základem odborného textu, někdy důležitější než text samotný, je kvalitní poznámkový aparát. I když totiž napíšete naprosté zhovadilosti, opřené o uznávaná jména působí (minimálně na první pohled) lépe.

Možnosti vytváření bibliografie v LaTeXu jsou opravdu mocné (že je až někdy problém je přemoci). Nám bude stačit vědět, že pro humanitní styl citací nejlépe poslouží nástroj jménem biblatex. Samotné bibliografické údaje se ukládají do souboru s koncovkou .bib a vypadají zhruba takto:

@book{scrivener:greek-new-testament,
      Author = {SCRIVENER, Frederick Henry Ambrose},
      Pages = {644},
      Publisher = {Cambridge : Deighton, Bell},
      Title = {Greek New Testament},
      Url = {https://archive.org/details/greeknewtestamen00scriuoft},
      Urldate = {2015-05-03},
      Year = {1887}}

@book{carson:uvod-do-noveho,
      Author = {CARSON, D. A. and DOUGLAS, J. Moo},
      Publisher = {Návrat domů},
      Title = {Úvod do Nového zákona},
      Year = {2008}}

@book{franzen:male-cirkevni,
      Author = {FRANZEN, August},
      Pages = {358},
      Publisher = {Zvon},
      Title = {Malé církevní dějiny},
      Year = {1995}}

Protože psát něco takového ručně by byl opruz, dají se k tomu použít pomocné nástroje. Pro Mac je to bibdesk, pro všechny ostatní JabRef.

Samotné vložení do .tex souboru se provádí následujícími příkazy vloženými před začátek dokumentu:

\usepackage[
  bibstyle=verbose-trad2,
  citestyle=authortitle-ibid,
  sortlocale=cs_CZ,
  backend=biber
]{biblatex}

\bibliography{biblio}

Pokud chcete citovat v textu, provedete to pomocí příkazů cite nebo footcite, podle toho, kam citaci chcete vložit.

% Přímo v textu.
Tohle se píše v \cite[s. 128]{carson:uvod-do-noveho}.

% Do poznámky pod čarou.
A tohle je pravda.\footcite{franzen:male-cirkevni}

Pokud na konci práce chcete mít kompletní použitou literaturu a prameny, slouží k tomu příkaz printbibliography.

Podrobnější informace naleznete nejlépe zase ve wiki. Jak může výsledný dokument vypadat si můzete prohlédnout zde.

LaTeX a dějepis, tip #1 — sázejte online

2015-05-23T00:00:00+02:00

Tip #1 - sázejte online

Rozběhat LaTeX na vlastním počítači není úplně jednoduchá záležitost, takže už to mnoho lidí odradí. Naštěstí, v době internetu, není problém najít služby, které vám dostatečný komfort nabídnou online. A pokud nepotřebujete kdovíco, tak často i úplně zdarma.

Po rychlém gůglení mi vypadly tyto dva weby:

Kdo má chuť zkoušet toho víc, na StackExchange je ucelenější přehled.

A jak může váš první dokument v LaTeXu vydat? Třeba takto.

Ještě pár poznámek, kterými si ušetříte pár začátečnických problémů:

nastavte si LaTeX Engine na XeLaTex. Bez složitého vysvětlování se vám pak budou správně zobrazovat české znaky. Většinou se dá tato volba najít někde v nastavení.
stáhněte si tahák (třeba tento). Málokdo si hned zapamatuje všechny příkazy, jak psát nadpisy, kurzívou apod. Naštěstí vám to usnadní i tlačítka ve většině editorů.
pokud nebudete vědet co a jak, může vám pomoci velmi dobře zpracovaná wiki stránka pro LaTeX.

Povídka z údolí

2014-12-12T00:00:00+01:00

BYRON: „Chtěl bych být na své Vysočině!“

Obloha ještě svítila září zapadajícího slunce, ale koruny stromů, hustě naskládané vedle sebe, už dolů na cestu moc světla nepropouštěly. Ba ho bylo tak málo, že člověk na nerovné cestě musel dávat obzvlášť pozor, aby neupadl. Ptáci v korunách zpívali svou večerní píseň, vítr jim do toho hrál na varhany z listí, ale i to za chvíli utichlo a kolem bylo jen nehybné ticho.

Sbíhal jsem z kopců do údolí a čím níže jsem se dostával, tím hlubší to ticho bylo, tím horší byla cesta a tím víc člověka svírala tma. Pospíchal jsem po známé pěšině v hustém porostu, pro nezkušené oči jen stěží rozeznatelné. Ostružiní chňapalo po nohách, ostré jehličí škrábalo po tváři a tak se každý snažil nestrávit zde ani o chvilku déle, než musel.

Asi na půli cesty stál hostinec. Malá dřevěná chaloupka, už značně zašlá časem, se krčila pod mohutně vzrostlými buky. Stačilo přeskákat přes kameny v potoce a už hned člověk stál na zeleném paloučku zarostlém jemnou trávou protkanou kvítky čekanky.

Na lavičce u okna, které propouštělo zevnitř slabou záři, seděl mladý - asi třicetiletý - muž. Odpočíval, nohy natažené před sebe, a poklidně bafal z malé dýmky. Usmál se, když mne zpozoroval přicházet.

„Odkdy kouříš?“ zeptal jsem se ho namísto pozdravu.

„Už to chvíli bude,“ odvětil. “To víš, na člověku se přichytí kdejaký zlozvyk, když se pohybuje v takové společnosti jako já.“

Pomalu natáhl a pak začal vypouštět pečlivě tvarovaná kolečka kouře, která pomalu klesala dolů a usazovala se mu v mlze u nohou.

„Tady se stejně kouří nejlíp,“ poznamenal sám se sebou spokojený, „nahoře to táta nerad vidí a stejně to tam hned rozfouká vítr. Tady vytrhám pár těch tlustých hnědých kořenů, co o ně člověk zakopává, usuším a mám zas na delší čas vystaráno. V puse je to pak hnusný a hořký, ale aspoň ta pěšinka nezarůstá tak rychle.“

Usmál jsem se: „Nevím, co to povídáš, ale asi budeš mít pravdu, jako obvykle… “ — pohlédl jsem k oknu — „jde ještě s tebou?“

„Jde, jde. Teď tam v nějakém patoku utápí své bolístky a škrábance, ale on se z toho vyspí a zítra to zkusíme zas.“

„Zkusím ho trochu utěšit,“ poznamenal jsem a otevíral dveře do chalupy, „jak dlouho už ho vůbec tudy vláčíš?“

„Už to nějakou chvíli bude,“ odvětil s úsměvem.

Vevnitř bylo příjemné teplo. Celou místnost slabě osvětlovala jedna lampa položená na velkém dubovém stolu. Uprostřed se za tuplákem choulila, hroutila a pofňukovala drobná postava. Jen mne uviděl vcházet, hned spustil.

„Aspoň že ty tu jsi. Ty mne pochopíš, ty mi porozumíš. Ne ten lump, ten necita, ten mluvka, co sedí venku. Prý pojď se mnou, máš rád hory, dovedu tě do nich… vidíš támhleten obzor, ty namodralé — krásně je v nich, lépe než tady, tam se ti teprv bude líbit…“

Neměl jsem šanci zastavit vodopád jeho neštěstí a tak jsem si poslušně sedl a poslouchal.

„Tam mi bylo dobře, že já chtěl víc… ale teď když už mi o těch horách tolik navyprávěl, tak se ani nemůžu vrátit — nemůžu! — to už bych pak nemyslel na nic jiného — a zkoušel jsem to, ne že ne!“

Z očí se mu začaly valit velké horké slzy.

„Bylo mi tam dobře. Stál jsem na svém kopečku, díval se na hory v dáli, nechal se ovívat teplým vzduchem s vůní dálek… Budiž proklet ten den. — Ten den! — ten den, kdy mi to přestalo stačit!“

Otřel obličej, napil se, upřeně se na mne podíval a pak se mu v mysli vynořila nová vzpomínka a rozplakal se znovu.

„Dobře mi tam bylo! Jenže pak se objevil, — a prý pojď se mnou, bude to fajn, dobrodružství. — Jo, ze začátku. To bylo kouzlo nového. Člověk se dostal do světa. A hlavně se sem, dolů, šlo snadno — z kopečka, to nebylo nic. — Jenže teď už tu čtyřicet let bloudíme v hnusným zasraným údolí! A v téhle barabizně. A pořád stejně tvrdá postel a pořád stejně hnusně zvětralý pivo!“

Nezaváhal a hned se toho patoku zhluboka napil.

„Tady má člověk věčné rozedrané nohy, odřený obličej i ruce, jak pořád zakopává! Sem ani sluníčko za celý ty léta pořádně nezasvítilo. — Nechápu, jak může mít pořád tak dobrou náladu. A ten smrad z toho jeho hulení. Jak kdyby kouřil bláto!“

Celý ten jeho monolog mne náramně bavil a tak jsem neodolal, abych ho malinko nepoškádlil.

„A co skála — horolezčíte, horolezčíte?“

Zakuckal se zlostí, smutkem a beznadějí.

„Ani mi nemluv. Já to zkoušel, fakt. Ob den tam lezeme. Za ty roky znám ten kus šutru nazpaměť. Tam nahoře je to úplně hladký. A já, vždyť spadnu — a on na to, tak spadni — ale vždyť nemůžu, to bych se zabil — věř mi, v tom je ten fígl — v čem?!, rozsekat se tam dole napadrť!? — jóó! — to se mu směje, dole se mu to směje! — On je jinak fajn kluk, je na něj spoleh, ale tohle je moc, to po mně nemůže chtít. Prý že jiná cesta není… — — Tak ať ji kouká najít!! Ale já to jednou nevydržím — řeknu mu — tak já spadnu, fakt spadnu — a ať se on pak stará a zakopává mne tu někde, mne už to bolet nebude! MNE NE!“

Ze zbytku sil vyrazil poslední dvě slova a vyčerpaně položil hlavu na stůl. Pak se ještě naposledy zvedl a ospale poznamenal: „Bude to škoda, protože je s ním docela fajn… — — Ale jindy bych ho zabil.“

Za chvíli už na stole pochrupoval. Opatrně jsem vstal, abych spáče nevzbudil, vyšel ven a posadil se vedle muže s dýmkou.

„Ono mu to dojde,“ poznamenal jsem po chvíli polohlasem.

„Dojde.“ přitakal.

Čtyři za stolem

2014-09-28T00:00:00+02:00

Povídka!

Kraków Street at Night, David Hegarty.

Nevím, čím to je. Rád jsem si do svých povídek vypůjčoval historky, které mne potkaly na kolejích. Semafory svítily, průvodčí štípali jízdenky a světem vládl řád - když čekáte na nádraží, máte jistotu: jednou to přijede! Možná pozdě. Ale určitě právě po těch kolejích, které teď běží před vámi někam do nekonečné dálky.

Jenže teď se to změnilo. Možná málo jezdím vlakem. Nebo je to jen spisovatelský posun. Posun do různých pochybných podniků, barů a hospod. Kdekdo teď ohrne nos a už už mne uvidí jdoucího ve stopách básníků utápějících své bolestně hluboké prožitky v opojení.

Zde se ovšem drahý čtenář mýlí. Nejsem básník. Nejsem snad dokonce ani umělec. Jako pouhý spisovatel sedím v rohu, popíjím dávno zvětralé pivo a pozoruji. Nevytvářím! Jen zapisuji příběhy, někdy je opráším a narovnám, někdy vyčistím od rzi.

Tentokrát jsem však neseděl sám. Představme si, že to bylo v jedné malé hospůdce starého města krakovského. Pár kroků od náměstí, za kostelem svaté Anny, patronkou horníků. Nepřikládejte tomu přespříliš významu. Představte si navlhlou vůni starého kamene, směs neznámých zvuků a cizích řečí, společnost veselou a v dobrém rozmaru.

Zapadli jsme dovnitř toužící svlažit své krky tím prastarým patokem a nyní už uspokojeni seděli u poloprázdných sklenic. Nejvyschlejší hrdlo měl jako obvykle kolega Kočí, jak jsme mu s oblibou říkali. S věčně nastraženým uchem hudebníka seděl a naslouchal šišlavé kakofonii zvuků. Pak se usmál na mezi stoly pobíhající dívku a nechal si od ní přinést jedno další.

"Dziękuję bardzo," prohodil s nepříliš povedeným přízvukem, když se mu pivo objevilo před nosem. Pak se otočil na nás, "ten hlas, ta holka, ta číšnice, hlas fakt pěknej. Sice šišlá, jako všichni ti Poláci, ale od ní to znělo fakt pěkně. Fakt."

Napil se a takto posilněn neváhal začít s obhajobou svého tvrzení.

"Fakt pěknej. Trochu dětský, ale to vůbec nevadí, vůbec. Takový jemný a správně dívčí. Jemný, jo, hladký. - Jen to pohladilo, když promluvila…"

Kdybychom smíchem neprozradili své velké pobavení, patrně by ve svém oceňování jejího hlasu hned tak neskončil. Takto se zatvářil uraženě a v hlubokém mlčení upíjel ze svého tupláku.

"Běž si za ní, ty náš Romeo," snažil se ho rozpálit Pavel. Seděl hned vedle něj a cosi si čmáral na kus ubrousku.

"Vole, sám seš Romeo," nedal se kolega Kočí a vytrhl mu papír zpod ruky, "vole, vždyť ji sám maluješ!" dodal překvapeně, když se na nákresek podíval.

"Do toho ti nic není," urazil se Pavel a rychle mu obrázek zase sebral. Chvilku mlčel a pak i on spustil svojí obhajobu, "To ti nedá. Normálně bych řekl, že za to ani nestojí. Hubená, pobledlá, tmavé vlasy na můj vkus zbytečně krátké… A ta ofina zastřižená nad čelem. No hrůza. - Ale dohromady na tom něco je. Taková ta krása z padesát let starých fotografií. Úplná babička za mlada, jako bych ji viděl."

Teď se zas společnost bavila na jeho účet. Zahleděn do dáli náš smích asi ani nevnímal.

"Jen by mne zajímalo, jak se jmenuje. S tak tvarovaným obličejem. To je skoro na nějaké francouzské jméno. Catharina. Možná. Nebo Isabella."

"Jdi do háje s žabožroutskýma jménama," zavrčel kolega Kočí. "Dovedeš si představit, jak by to znělo? Jak by to znělo, když by to tím svým medovým šišlavým hlasem vyslovila? Ta se musí jmenovat jinak. Polsky. Třeba Agnieszka. To by pasovalo. Na samohlásku to musí začínat. Aby to bylo… aby to bylo takové… takové pozitivní."

Napjatě jsme ztichli, protože nám na stůl putovala další várka občerstvujícího moku a my bedlivě pozorovali ruku, která ho podávala. Po chvilce přerušil mlčení Lukáš, který byl dosud ticho a smál se vzrušené debatě obou kamarádů.

"Vy úplně přehlížíte to nejdůležitější. Ty oči, ten záblesk, který z nich vždycky vylítne. Já vám říkám, že ten když holka má, tak je úplně jedno jak vypadá a jak mluví. Vždycky je s ním krásná a -"

"Vždycky?" přerušil ho s úšklebkem kolega Kočí.

"Vždycky!" nedal se rozhodit Lukáš. "Ten plamének, ten věčný svit, - to je ta pravá krása. Na ten se díváš a vždycky je něčím novým. Odrazem slunce i hvězd zároveň. - Mlhotavým světlem měsíce. - Všechna krása je vtělena do toho odrazu!"

"A hele, pan básník!" neodpustil si poznámku Pavel.

"Táhni se svojí Agnieszkou. To musí být jméno, které stejně jako její oči obsahuje ten svit věčnosti. - Kdyby se bývala narodila do antického Říma, mohla by být volána Selenou či Lunou. Kdo ví, jaké jméno naše uvadlá společnost přiřkla. Snad Zorza, - to by bylo krásné."

Tvářil se, jako by mu právě ona záře, o které tak básnil, zahalila smysly. Zvedl jsem se, abych je na chvíli nechal opuštěné v jejich hloubání o tom správném jménu, které by mohlo plně vyjádřit krásu oné bytosti, která už spíše než za výčepem existovala jen v jejich představách.

"Marie." prohodil jsem, když jsem se ze své procházky vrátil. "Zeptal jsem se."

Kdyby pohledy zabíjely, nebyl bych tu více.

"Co tak koukáte, - vždyť to jste chtěli vědět, ne?" couval jsem pomalu ke dveřím, před jejich záplavou výčitek a obvinění, - povídali cosi o zrušení kouzla a zničení tajemství, o tom, že veškerá krása nepoznaného pominula a že jsem hajzl a že jsem se vůbec ptát neměl, že oni byli s těmi svými jmény docela šťastní.

"Marie, takový tuctový jméno," zaslechl jsem ještě, když jsem za sebou rychle zabouchl dveře.

Hey Mr. Tambourine Man

2014-07-02T00:00:00+02:00

Věnováno Bobu Dylanovi.

Praha, 2. července 2014

Zvedl se. Chvíli rozmýšlel, jestli jít hned, ale pak se rozhodl proplést se davem a podívat se, jestli by se tu nenašlo něco k pokoukání, když už ne k poslouchání. Třeba půjde zůstat někde vepředějc…, a když mě vyhodí, tak to taky škoda nebude.

Na hrazení se tlačily davy.

"Jděte si sednout, jinak nezačneme."

Kdosi zabrblal.

"My si to nevymysleli, je to jeho přání. Sedněte si, doprdele!"

Vždyť jsme tak daleko, že ani nemůže vědět, že vůbec jsme.

Zhasla světla. Jak hlídací psi začali nervózně poblikávat baterkami a nutit dav k ústupu. Jak na barikádách, ta elektrizující masa lidí, ten zlomový okamžik, kdo vydrží, kdo se vzdá…, jak málo asi schází, jak málo schází, aby to vzdali. Dav pomalu ustupoval.

"Hej, mladej, vyser se někam!"

"Jdi do hajzlu."

"A takový jsme byli vždycky," řekl vedle stojící pán, "spořádaný, až to bolí. Takový ukázněný publikum."

Poslední vzbouřenci se dostali do vyhrazených prostor. Abychom ho nerušili, vždyť on si hraje pro sebe, je tu pro sebe, ne pro nás. Otupělá rezignace svázala lidem nohy i ruce. Jak danse macabre, to pohybování se do rytmu. Harmonika kvílela do studených stěn a neforemných stropů.

Kdosi vykřikl. Jak divoká voda se valily ze stran zástupy. Baterka se vepředu opět rozblikala, ale jinak. Zastrašeně. Teď ustupovala ona. Ať si ti tlustoprdi klidně zůstanou dřepět na svých židlích. Znamení povstalců se předávalo z očí do očí.

Harmonika utichla. Teď se, mistře, ukaž.

"Asi mu nejsme dost dobrý, když stojíme."

Pak se jí vrátil stoický klid a na stejnou notu pokračovala dál. Ale tak to přece být nemá, přestaň, hraješ to špatně, začni znova. Dav zašuměl. Kdosi si zkusil zabroukat. Nešlo to. Jakoby se léty slily všechny melodie do jedné velké, neforemné… cizí…

Světla se rozsvítila, opona spadla, všude začali pobíhat mužíčci v zelených uniformách. Ven, ven, na vzduch. Uprostřed davu se někdo zastavil. A zahrál.

"Není to on? Tam byl tak daleko, do tváře mu vidět nebylo…"

"Není, ale to nevadí. Hraje pěkně."

"To asi není Čech."

Dav se zastavil s ním. Vždyť na toho jsme celou dobu čekali. Muž to vycítil a usmál se. Harmonika zazpívala potichu, ale ta melodie, ta správná melodie, se proplétala mezi davem, jako se proplétají prsty milenců.

Zacinkal drobák v otevřeném futrálu. Zacinkal druhý. A kdo znal, přidal se. Tak jako předtím, všichni společně, ale teď i s ním.

Dva strážci zákona se zjevili, aby obnovili pořádek. A cos je to v nepořádku?, vždyť teprve teď jsme ten řád nalezli, tady v soukromí, bez světel, bez cinkrlátek. Dav promluvil nesouhlasně jako jeden muž.

"Možná před dvaceti lety, ne teď," zabručel kdosi a postavil se mezi harmoniku a zákon. Strážci ukročili zpět. Rozhazovali rukama, bránili paragrafy a ukazovali na pár mincí na zemi. Obránce přibouchl víko a vycenil zuby. Dívka naproti se znovu roztančila.

Kdo chtěl, víko si nadzvedl. A nebylo nás málo.

Srdečná

2014-05-28T00:00:00+02:00

Byl šedý kostel, šedé hroby,
v nich nebožtíků spala těla
a zádumčivá nepohoda
kol skrytá v kraji tiše lpěla.

Dva přízrakové noci stáli
nad rakví černou otevřenou,
hrob prázdný zasypali mlčky
tou vlahou vykopanou hlínou.

"Slyš synu a řeči mé si važ
o strýci svém a činech jeho.
On dobrým mužem ne vždy byl -
však srdce nezaslouží toho,
by dlelo v společnosti cizí
- ti v rovné řadě musí stát,
zde hrob jeden jako druhý má -
pojď, zakopem ho, kde byl rád!

Pod starým dubem, na kraj lesa,
kde horských výšin sám jsi král,
pod modré nebe, nad údolí,
kde i on ženu pochoval."

40 hodin z telegrafu

2014-05-05T00:00:00+02:00

Osobní vypravěč. Silně subjektivní a nespolehlivý. #TeorieLiteratury

Vstávám.

Ve škole myšlenky daleko. Ani Krásnooká je neuhlídá.

Pátá. Utíkám z práce.

Dokupuji energetickou stravu a promrzám při čekání na autobus.

Melancholie šedivého dne. Nikam se mi nechce.

V Strakonicích na čas. Jde i Vašek.

Pavlův kamarád se nepřidává. Vyrážíme ve čtyřech.

Prší. Cesta se ztrácí za stěrači.

Start ve Vimperku.

Spousta vojáků a maskovaných civilistů.

Nemají mne seznamu.

Prý jestli poručík Kaleta.

Start. Uprostřed brigády.

Průvod se trhá. Za Vimperkem už skoro sami.

Mlha. Neprší.

Na Veselce se svítí.

Známou cestou k Boubínu.

Koštujeme erární energiťák. Chemickej sajrajt.

Přelézáme ohradu obory. Poprvé.

Ztrácíme se a jdeme azimutem.

Máme špatný směr. Vašek vyndavá buzolu.

Jdeme na jih. Během pár set metrů otočka o sto osmdesát stupňů. Nechápu.

Jdeme na jih.

Přelézáme ohradu obory. Podruhé.

Prodíráme se hustníkem.

Mokřiny, smrčky, potůčky.

Přelézáme ohradu obory. Potřetí.

Přelézáme plůtek do lesní školky.

Přelézáme ven ze školky.

Světla baterek v dálce.

Přelézáme ohradu obory. Počtvrté.

Jsme na červené.

Řešíme s Jirkou teologii a českou reformaci.

Chvíli tápeme pod Bobíkem.

Objevuji nové svaly v koleni. Jde se ale překvapivě dobře.

Mám krásně čisto v hlavě.

Předbíháme pár zelenáčů. Teda, těch v zeleném.

Vylézáme z lesů. Zima a mlha. Neprší.

První čekpojnt. Židovský hřbitov Volary.

Svítá.

Ženu dopředu. Fůra kilometrů před námi.

Začínáme potkávat lidi z druhé strany. Nejsme ještě za půlkou.

Zvláštní jak to v člověku je. Staré vzpomínky, šrámy, síly, jizvy.

Blanice, hrad Hus. Snídaně.

Stoupání na odpočatých svalech.

Objevuji nové části kotníků. Jde se ale překvapivě dobře.

Prší.

Křišťanovický rybník. Nepříjemná sedmnáctka na ukazateli.

Šlapeme po asfaltu.

Pavel začíná pokulhávat.

Možná to nebyl dobrej vtip, tu štreku pěšky jít. ¹

Neprší pořád stejně. Občas prší víc.

Přecházíme přes Blanici a stoupáme.

Pavel přemýšlí o konci.

Vylézáme před Husincem. Přestalo pršet.

Husinec a druhá kontrola. Prej jsme borci.

Pavel dává oraz, pokračujeme ve třech.

Po státovce na Vimperk. Poslední třetina.

Ženu vepředu. Jde se pořád ještě dobře.

Suchá lavička na autobusové zastávce a voják vynořivší se odnikud.

Pořád po státovce.

Zlom. Už se nejde dobře.

Mlha. Auta se objevují pár metrů před námi. Řidiči mají radost.

Chodidla na odpis. Nejenom moje.

Uhybáme ze státovky na Buk.

Z Vyšovatky chceme po polňačce do Pravětína.

Věřím si a když cesta zmizí, pokračuji podle intuice.

První les. Sníh.

Pole a hustá mlha.

Druhý les.

Vylézáme před Veselkou. Nálada pod bodem mrazu.

Klesáme. Nohy trpí.

Vimperk. Už jen cílové stoupání.

Narovnat se, nasadit úsměv a nekulhat.

Dostáváme medaili.

Zalézáme do auta a čekáme.

Přichází Pavel. Nečekaně brzo. Oklepal se a málem nás dohnal.

Směr Strakonice, cesta utíká.

Loučíme se jako skupinka invalidů. Odkulhávám do Billy pro večeři.

Koukám, že stíhám dřívější autobus.

Rychle nastupuju a žjištuju, že jede na druhou stranu.

Přebíhám! ke správnému autobusu.

Vypadám patrně zoufale. Paní mi vedle sebe uvolňuje místo bez požádání.

V blaženosti podřimuju.

Snažím se rozhýbat nohy a dostat se do metra.

Povedlo se.

Asi přemístili kolej nebo stanici metra. Cesta je třikrát delší.

Moje nohy bych vám nepřál mít. Natožpak mýt.

I bambusové ponožky mohou smrdět.

Nemůžu chodit.

Buším to zahorka do počítače. Číst to po sobě nebudu, na chyby a překlepy vám kašlu. Dobrou noc.

Cestou za tebou, Marien, CD Folk žije! 2013. ↩

O holce z perónu

2014-03-10T00:00:00+01:00

Seděl jsem sám za kulatým stolem v nevelké putyce, poslouchal folkové umělce a užíval si chvíle ticha mezi čísly. Někde mezi písničkou o chlupaté hrudi a dramatickým recitativem, někde mezi čtvrtým a pátým pivem, ke mně přisedl. Přišel mi povědomý - taková tvář, na kterou se zadíváte a vidíte chvíli kamaráda ze střední, chvíli jeho matku a pak vám dojde, že ho vlastně neznáte a že byste měl přestat pít.

Očividně byl v dobré náladě. Po každé písničce tleskal a pískal, seč mu síly daly a když folkové kolečko skončilo, dal se se mnou do řeči.

"To víte," povídá, "v Praze to žije. Já jsem z malýho města a tam, pane, chcíp pes. Ráno se člověk vzbudí a nic se neděje. Naobědvá se, povečeří a venku furt ty samý ksichty. To vám mám vždycky hrozný pocity, jako králík. V kleci. Ani čumák vystrčit nemůže. Ale tuhle…"

Zhluboka se napil a nabral dech k delšímu proslovu.

"Tuhle vám jdu na nádraží. Člověk už je rád, že jede pryč, tak se i na lidi kolem usmívá a vůbec - má sklony dělat samý dobrý skutky.

Tak si šlapu, pískám si a v tom si všimnu, že slečně přede mnou spadla na zem bunda. Ona nic. Tak na ní volám. Ona pořád nic. Špunty v uších. A jak jsem byl plný tý dobrý nálady, bundu ze země seberu, slečnu doběhnu a s úsměvem vrátím.

Pak si to před ní štráduju na nádraží a dělám, jako by nic. Vlak přijede, já nastoupím, slečna nastoupí a fůra dalších lidí nastoupí.

Co bych vám povídal. Cesta jako každá jiná. Kdejaký romantik by vám popisoval západ slunce, které se jak ohnivá skvrna na blankytné obloze dotýkalo kopců, popisoval by vám mlhu v údolí a zlatavé střechy domů. Já ne, já se budu držet faktů.

Přijedeme do Klatov a koukám, že slečna pospíchá z vlaku a ještě ve dveřích si zapaluje. Nu co, chvíli se nikam nejede, tak proč si nepotrápit plíce. V Plzni znovu, zastaví se a slečna už je venku. A kouří. A telefonuje, horlivě komusi cosi vykládá.

Člověk má vlastních starostí dost, a tak když v Praze vystoupím a sednu s v metru, hlavu plnou a daleko, ani si nevšimnu, že tam holka taky sedí. Až když vystupuje - stanici přede mnou - to si říkám, sakra, tu už jsem někde viděl."

Znovu se napil a bylo vidět, že už si rovná slova pro závěrečnou pasáž.

"Tam jsem si řekl, tak a teď ji vidíš naposled. Žádná škoda. Ošklivá nebyla, mladá a všechno, jenže člověk musí být trochu vybíravý.

Jenže tím to neskončilo! Den na to si jdu koupit rohlík k svačině a ona tam zas. Přes dva regály na mne ukazuje své kamarádce a povídá, to je zas on, ten kluk."

Dopil. Čekal jsem, jestli bude pokračovat. Zdál se být spokojený sám se sebou a přes stůl pomrkával na barmanku.

"A to je všechno?" ptám se.

"A co byste ještě chtěl," diví se uraženě, "takhle se to stalo."

"Nějakou pointu. Nějaké zakončení."

"Žádné nebylo."

"Já vím. Jenže to nejde. Povím vám, jak to bylo doopravdy."

Zatvářil se rozlobeně: "Vy mi chcete říct, jak se to stalo doopravdy? Vždyť to jsem byl já, kdo to zažil. Vždyť to je můj příběh!"

"Ale kdepak," usměju se, "nikdy jste to nezažil. Jste jenom postava v mé povídce a protože je to moje povídka, můžu vám říci, jak se to odehrálo.

Vy jste totiž úplně jiná postava, než jakou jste si vybral k hraní. Bylo to přesvědčivé, to uznávám. Musím říct, že jsem vám chvílemi skoro i věřil.

Nejste zdejší, to jste řekl správně. Nikdy jste si Praze úplně nepřivykl a čím víc jste se snažil, tím víc vás to táhlo domů - do malého města, kde se nic neděje a tak je to správně. Kde ptáci zpívají unyle, kde obloha nemá ke kýči daleko a kde, když se ráno probudíte, víte, že jste ve své posteli.

To, že jste na vlak šel s lehkou hlavou, je také pravda. Jenže jste se těšil na tu svou milou, kterou jste věděl, že po cestě potkáte. A to, že jste zvedl upadlou bundu máte ve své nátuře. Nedokázal byste ji tam nechat ležet a nevrátit."

Díval se na mne nevrle. Vychutnával jsem si to a pro dramatickou pauzu jsem pro změnu sáhl po pivu já. Nevydržel mlčet.

"A dál?"

"Dál nic. Slečna nastoupila do vlaku jedoucího na druhou stranu, vaše láska zůstala s chřipkou v posteli a vy teď zapíjíte nudu a vymýšlíte historky."

Obsah mé KPZ

2014-02-24T00:00:00+01:00

Nevěřili byste, kolikrát už mi má krabička poslední záchrany pomohla. A kolikrát naštvala, když v ní nebylo to, co by tam být mělo. Nejčastěji proto, že jsem to na některé z posledních výprav použil, ztratil nebo zničil. A tak si tu zakládám seznam, abych si snáze vzpomněl, co mi tam schází.

složený list bílé A4
z obou stran ořezaná tužka
krabička sirek
čajová svíčka
50, 20, 10, 5, 2, 1 Kč
vata
bílá a černá niť
jehla
špendlík
spínací špendlík
2 kancelářské sponky
2 knoflíky
½ metru provázku

Romance o růži

2013-10-06T00:00:00+02:00

Zprudka se posadil na posteli a slyšel, jak hlasitě oddechuje. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, kde se vlastně probudil. Co ho probudilo, mu bylo nad slunce jasné. Ona. Zítra má narozeniny. Nebo už dnes? Nahmatal hodinky na nočním stolku. Dnes.

Ve snu se ten fakt proměnil v bolestivou skutečnost. Celá třída stála v spořádaném zástupu, každý nesl v ruce krásně dárek zabalený a postupně jí přáli. Pak přišla řada na něj a on zjistil, že žádný dárek nemá, že má ruce prázdné a že se mu všichni okolo smějí. Studem se probudil.

Dozvěděl jsem se to pozdě, pomyslel si s lítostí. Celý večer hloubal nad tím, kde by mohl nějaký dárek sehnat, až únavou usnul. Teď už mu do spánku nebylo. Posadil se a potichu se začal oblékat. Někde mezi snem a skutečností ho napadlo, jak by mohl situaci zachránit.

Potichu za sebou zavřel dveře chatky a vydal se pryč z tábořiště. Lesem vedla rozbitá cesta, po které ve tmě jen s obtížemi klopýtal. Co pár kroků šlápl do některé z děr plných vody. Za chvíli už mu byla od mokrých nohou zima. Přidal, aby se zahřál.

Začínal si zoufat. Jeho plán byl prostý - dojít do nejbližší vesnice, utrhnout pár hezkých kytek a zase se vrátit. Teď už hodinu bloudil po lese a vesnice pořád nikde.

Asi jsem někde špatně odbočil, pomyslel si. Nad tím, že by nemusel najít cestu zpátky, se neodvažoval přemýšlet. Už se chystal otočit a s nepořízenou vydat zpátky, když mezi stromy zahlédl světlo. Perníková chaloupka, ušklíbl se, ale s novou chutí vyrazil vpřed.

Za chvíli došel na začátek vesnice. Jedna lampa jen s obtížemi ozařovala náves. Do zahrádek vidět nebylo. Nezbude nic jiného, než to zkusit naslepo, pomyslel si. Opatrně vzal za kliku prvních vrátek. Zamčeno.

Štěstí neměl ani u další. Když vyzkoušel všechny, byl rozhodnut se vzdát. Pak si všiml zídky, přes kterou by se mohl k jednomu z domů pohodlně dostat. Za chvilku už stál na druhé straně a rozhlížel se po zahradě.

Příliš toho neviděl. Vydal se k místu, kde tušil, že by mohl být záhonek. Odhad se ukázal být správným. Rychle se chopil první z květin. Projela jím bolest, jak mu trny růže zajely do prstů. Zatnul zuby.

Za chvíli už stál vítězně s rukama od krve a s růží venku. Rychle oklepal hlínu z kořenů a rozběhl se zpátky k zídce. Pak zakopl. O něco velkého, dřevěného. Když se zevnitř ozvalo zavrčení, na nic nečekal a rozběhl se pryč.

Zastavil se, až když už si byl jistý, že je od vesnice dostatečně daleko. Za sebou stále slyšel psí štěkot, ale už z bezpečné vzdálenosti. Jak se mu povedlo přeletět zídku, nevěděl. Nedokázal si ani vybavit, na jakou stranu ze vsi vyběhl. Určitě na špatnou, pomyslel si.

Nechtělo se mu vracet. Ještě pořád v zádech cítil psí tesáky. Scházel mu kus kalhot. Děkoval nebesům, že pes nebyl rychlejší. S lampou na dohled se začal prodírat hustým lesem, aby vesnici obešel. Větve mu rozdíraly obličej až do krve.

Pak mu nohy ujely a on po zádech sjížděl kamsi dolů. Zběsile mával rukama i nohama, aby zastavil pád. Pak mu studená voda vyrazila vzduch s plic. S vynaložením všech sil se dostal na druhý břeh, s jistotou, že umře.

Byl trochu zklamán, když zjistil, že pořád žije. Vyškrábal se na nohy. Voda z něho tekla proudem a oblečení měl pokryté hnědým mazlavým blátem. Jediné, co ho plnilo radostí, byla růže v jeho ruce. Taky ona došla jisté újmy, ve tmě ale vypadala pořád dobře.

Když se dostal zpátky, bylo už světlo a celý tábor na nohách. Jeho zmizení, zdá se, nikomu nevadilo. Vědom si svého vzezření, snažil se dostat nepozorovaně až ke své chatce. Pak se jedny z dveří přímo před ním otevřely. Stála v nich a pozorovala ho trochu vyděšeně.

Podíval se na zbytek růže, na oblečení od bláta a na kalhoty, ze kterých byla jen půlka. Chtělo se mu utéct.

"Všechno nejlepší," vykoktal.

Poznámky ze země sluncem spálené

2013-10-02T00:00:00+02:00

Po roce znovu na Slovensko. A to by bylo tak všechno, co se s loňskem shodovalo. Tehdy jsme jeli v autíčku Kočerů, letos sami vlakem. Změnilo se i složení - kromě ostřílených pardálů Kuby, Kláry a Ondry vyrazila na Campfest ještě Bětka S., Markéta V., Jéňa P. a Kája K.

Walk off the Earth Ukulele

Cesta začala být zajímavá hned kus za Berounem. Vlak zde kohosi srazil a my čekali, až to páni policisté vyřeší a vlaky znovu začnou jezdit. Čekali jsme a čekali. I ukulele jsme vytáhli, abychom se moc nenudili, a přemýšleli, jak to uděláme s navazujícími spoji.

Začalo se totiž ukazovat, že je nestíháme. Ze slibovaných dvaceti minut se stala půlhodinka, z půlhodinky hodinka a nakonec bylo zpoždění rovných sto minut. Od průvodčího jsme dostali potvrzení o zpoždění a truchlili nad svými koupenými místenkami.

Cesta byla dlouhá

Co se dalo dělat, nastoupili jsme do dalšího vlaku, našli pár volných míst a se svými krosnami se do vagónu vtěsnali. Průvodčí na nás koukali překvapeně, ale byli rozumní a rychle pochopili, že to opravdu není naše vina - to že jedeme špatným vlakem.

Dále už cesta probíhala poklidně až do Žiliny, kde jsme z vlaku vyskočili, abychom učinili jeden z posledních přestupů - a můj úplně poslední. Opouštěl jsem zbytek výpravy o něco dřív, v Ružomberoku, abych se vydal přímo do kopců Velké Fatry. Campfest mne letos dostatečně nenalákal a tak jsme si řekl, že radši projdu další kus světa, ve kterém jsem ještě nebyl.

A tak vám ani nemohu vyprávět, jak se letošní Campfest povedl. Prý tam bylo zase o něco víc lidí a nahluchlí zvukaři to z reprobeden pouštěli zase o něco víc nahlas.

Velká Fatra

Já hodil civilizaci za hlavu a svižně stoupal po červené pryč z města. Moc jsem nekoukal na mapu a říkal si, že červená je vždycky nejlepší. Když jsem za chvíli hekal do opravdu prudkého stoupáku, začal jsem si říkat, jestli by se mi po té modré, co vede o trochu níž pěkně po vrstevnici, nešlo lépe.

Velká Fatra poprvé…

Vylezl jsem na kopec Velká skála a po krátkém zvažování jsem se rozhodl, že to v příštím sedle zkusím. Dostat se z hřebenu dolů pod kopec prudkým srázem bylo trošku o ústa, ale z výsledku jsem byl potěšen - modrá byla krásná lesní pěšinka, vedoucí velmi zvolna do kopce. Šlo se krásně. Žádné hekání jako předtím.

Z Hrabovského potoka jsem doplnil vodu a za chvíli už stoupal pod vlekem na horu Malinné (1.209). Zrovna zapadalo slunce a vůbec bylo pěkně. Pak ale začal les a v něm šero a já přemýšlel nad tím, kam hlavu složit.

Zaneprázdněn uvažováním jsem přestal dávat pozor na cestu a zakrátko už bloudil po lesích. Podařilo se mi to totiž záhadným způsobem sejít z modré a kdyby to dolů k Čutkovskému potoku nebyl takový krpál, asi bych slezl až tam.

…a podruhé

Když jsem se zase našel, neměl jsem moc chuť pokračovat dlouho dál a tak jsem u laviček v sedle pod Vtáčnikom rozbil tábor. Trochu mne překvapilo, že zanedlouho po cestě, která sedlem vedla, projelo auto. Houby divočina.

Další den jsem vyrazil poměrně brzy, což se později ukázalo jako dobré rozhodnutí. Byl jsem na suchu a pramen pod Vtáčníkom se mi nalézt nepodařilo. I po ránu bylo docela teplo, ale cesta vedla povětšinou lesy a tak voda ani tolik nescházela.

Nabral jsem ji až v potoku před Smrekovicou. Po druhé snídani jsem pokračoval dále po zelené směrem k Rakytovu (1.567). Výšlap nahoru mi dal docela zabrat, ale stál za to. A pak zas dál až ke Grúňu, kde se mi podařilo z pěkného pramene doplnit vodu.

Šlo se dobře. Lidí jsem potkával málo, zvláště ve srovnání s Tatrami, kde jich byly mraky. Dokonce tak málo, že jsem v salaši Mandolína spal sám. Trochu zvláštní pocit.

Zase jsem byl bez vody. Pramen jsem nenašel, vracet se mi nechtělo a tak jsem snídani zapil posledními doušky vody a vydal se po červené dál. Od Ostredoku (1.592) začalo lidí přibývat a kolem Križné (1.574) už to byla hotová dálnice.

Já se vydal směrem ke Králově studni, kde jsem doufal, že nějakou vodu najdu. Byla tam. Sice ubohý čůrek, který ani náhodou velká plechová koryta zaplnit nedokázal, ale alespoň něco.

Naplnil jsem, co jsem mohl a pustil se zpátky. V tom horku, které panovalo, se voda opravdu hodila. Připadal jsem si trochu jako továrna na sůl. Plánoval jsem, že přespím pod Repišťom, ale z údajné chaty zbyla jenom střecha a tak jsem pokračoval dál.

Cesta už zase vedla většinou lesy a tak se horko dalo vydržet. To byl ale asi jediný pozitivní bod, protože jinak bylo putování utrpením. Cesta vedla nahoru dolu a znovu a zas a když už jsem šplhal asi na pátý kopec, abych z něj zase slezl, měl jsem toho docela dost. Navíc se mi v hlavě bez ustání honil Ježíšek od Nohavici.

Na Motyčské hole (1.292) jsem se utábořil, uvařil polévku a kochal se hvězdami.

Další den byl zase horký, ale naštěstí už mne nečekala žádná velká štreka. Potřeboval jsem jenom dojít do Donoval, kam odpoledne měl přijet zbytek bandy a odkud jsme měli vyrazit do Tater.

Seběhl jsem ze Zvolenu (1.403) a u potoka, který tekl přes cestu se umyl. Bylo úžasné ze sebe smýt všechnu tu sůl a prach. V Donovalech jsem se usídlil před kostelem, kde jsem poslouchal katolické chorály a kontroloval Facebook na zdejší veřejné wifi. Do kostela se seběhly snad celé Donovaly. Stálo se i venku. Pro Čecha trochu neobvyklý jev.

Nízké Tatry

Připraveni vyrazit, Donovaly

Odpoledne zbytek skutečně dorazil. Kuba s úpalem. Po občerstvení zmrzlinou jsem vyrazili směr Nízké Tatry. Největší horka už naštěstí byla pryč a cesta zase vedla chvíli lesem. V dobré náladě jsme vyběhli na Kozí chrbát a zase z něj sběhli, abychom se utábořili v Hiadelském sedle. Kuba sice na Kozí chrbát vzpomíná nerad, ale to bylo dáno spíš jeho současným stavem než čímkoli jiným.

Výhled na Kozí Chrbát

V útulně v sedle bylo lidí tak akorát. Spalo se nahoře i dole. V prostřed noci přišla pěkná bouřka a průtrž mračen a ti, co spali dole, strávili noc zabalení v pláštěnkách. U nás nahoře tu a tam kapalo, ale jinak se vyspat dalo.

Ráno bylo příjemně. Vlahý vzduch po dešti se krásně vdechoval a tak i stoupání na Prašivou (1.652), Malou (1.720) a Velkou Chochuli (1.753) bylo snesitelné. Kuba už se z úpalu oklepal a do kopců běhal jako první, my ostatní supěli za ním.

Kocháme se pohledem na krajinu před Velkou Chochulou

Vzduch se ale ohříval víc a víc a za pár hodin už bylo utrpení jít pod žhavým srpnovým sluncem. Užívali jsme si každý stín, na který jsme narazili. A že jich moc nebylo.

Kuba vychutnává odpočinek ve stínu

Na útulňu pod Chabencom jsme dorazili v rozumném čase. Umyli se, uvařili večeři, zahráli pár kol kenta a anonyma a chystali se jít spát. Ne však chatár, který s pár hosty popíjel a pouštěl si muziku na plný pecky. Já, poučen z cesty do Skotska, jsem nasadil špunty a za chvíli už spal.

Co se v tu noc dělo, znám jenom z vyprávění. Holkám neudělalo dobře ostré horké sluníčko a skončily s podobným úpalem, jako Kuba před nimi. A tak střídavě vybíhaly z chaty, úpěly a zbavovaly se večeře. A do toho chatár se svojí muzikou.

Když už toho na Bětku bylo moc, vzbudila ho, protože mezitím usnul na stole a poprosila, jestli by nemohl ten kravál vypnout. On na to, že jestli se jí to nelíbí, ať se sbalí a vypadne. To se jí pochopitelně nechtělo a tak radši zalezla do spacáku a snažila se noc nějak přežít.

Kdesi v Tatrách

Ráno vypadaly obě holky dost zbědovaně. Chatár už vystřízlivěl a opřekot se omlouval a dával rady, co máme dělat. Nakonec nám vrátil i část peněz a kdybychom chtěli, asi by nám vrátil i mnohem víc.

Podle plánu jsme měli před sebou pořádnou štreku. Chtěli jsme totiž dojít až na Ramžu - platit za ubytování na Chopoku nebo na Štefáničce se nám nechtělo. Teď byly naše představy ohroženy a my připraveni k sestupu do údolí, pokud by to dál nešlo.

Ochočení kamzíci kus za Chabencom

Vyrazili jsme. Ne úplně brzo, ale také ne úplně pozdě. Horko už docela bylo a při výstupu na Chabenec (1.955) jsme se pořádně zapotili. S vidinou lanovky na Chopoku v dáli jsme ukrájeli ze zbývající cesty.

Za Polanou (1.890), kterou jsme raději obešli zespoda, začala pravá horská dálnice. Míjeli jsme davy turistů, které sem vyvezla lanovka, aby se nadýchali čerstvého vzduchu. Možná i proto jsme skoro běželi, abychom to měli rychle za sebou.

Výhled při cestě

Výhled na Děreše

Na Chopoku (2.000) jsme dali delší pauzu na odpočinek. Já si odlovil kešku, Kuba vyběhl na vrchol a holky usnuly. Ďumbier jsme z časových důvodů oželeli, i když nám to bylo trochu líto. Na druhou stranu jsme mohli o to déle posedět před Štefáničkou u sklenice kofoly, kterou jsme koupili za vrácené peníze z Ďurkové.

Vyčerpaná Bětka odpočívá u Štefáničky

Holky už se trochu oklepaly a tak se pokračovalo ve veselé náladě. I přes to horko. Polovinu těl už jsme měli dokonale spálenou. Do Čertovici jsme dorazili k večeru a řekli jsme, že už to na tu Ramžu přece jenom dojdeme. Do osmi tam budem!

Krajina před sestupem do Čertovici

Do osmi jsme tam nebyli. Ale opravdu jsme tam dorazili. S krásnými třiceti kilometry horským terénem v nohách. Další přespávající v útulně jen kroutili hlavami.

Na Ramže bylo plno. Na holky zbyly poslední dvě volná místa a my s Kubou spolu s půltuctem dalších horalů spali venku. Noc byla poklidná a ráno jsme nikam nechvátali - slíbili jsme si zasloužený odpočinek. Holky se z útulni vybelhaly, teprve když poslední skupina odešla.

Snídaně na Ramže

V klidu jsme posnídali a před polednem se vydali za dalším dobrodružstvím. Bylo vedro. Vzduch se ani nehnul a my se prodírali přes prales popadaných stromů a větví, abychom vylezli na Homolku.

Pot z nás tekl proudem

Pekelně nás pálily spálené půlky těla a když jsme se museli prodírat ostrými větvemi kleče, jeden by bolestí brečel. Seběhli jsme do sedla Priehyba, kde jsme dohonili skupinu, která z Ramži vycházela před námi.

Obsadili jsme břehy potoka, který v oněch místech teče. I tekoucí voda se nám zdála býti dost teplá, ale i tak bylo příjemné zase smýt pot, prach a sůl z těl. Osvěženi jsme vyběhli na Velkou Vápenicu v rekordním čase a za zpěvu "Oh, Freedom" jsme dorazili až k útulně Andrejcová.

Západ slunce u Andrejcové

Ani nás nepřekvapilo, že bylo zase plno. Naštěstí to nevypadalo, že se něco přižene a i kdyby, dovnitř bychom se taky nějak vešli. Uvařili jsme si polévku, pojedli kaši a s plnými břichy a hvězdnou oblohou nad hlavou šli spát.

Dovnitř jsme se se nevešli

Ráno jsme zase nikam nechvátali a zase vyráželi jako poslední. Horko bylo pořád, ale už ne takové, jako dny před tím. Výstup na Královu Holu jsme si užívali. Netrvalo dlouho a už jsme sbíhali dolů směrem na Pusté Pole. U chalupy Pod Košariskom jsme se brzy odpoledne utábořili, máchali se v potoce a dojídali zásoby. Taky jsme odháněli medvědy naším brnkáním na ukulele.

Zasloužený odpočinek na Králově Hole

Následující den jsme se s menšími obtížemi dostali do Popradu. Autobusová zastávka v Pustých Polích je dosti svérázná, ale i tak se nám autobus zastavit podařilo.

Slasti přírodní koupele

Jak bývá naším zvykem, naše cesty ve městě směřovaly nejdříve do obchodu. Na plánovaný průzkum Popradu nedošlo, protože se přihnala bouřka s lijákem, který vydržel celé odpoledne.

A pak hurá domů. Trochu nás překvapilo, že musíme ve studentovi platit za zavazadla. Cesta byla poklidná a v ranních hodinách jsme rozlámaní vylézali na Florenci.

Nestačilo? Tak koukněte na video.

Focuswriter: Old School Typewriter Theme

2013-06-27T00:00:00+02:00

A theme for Focuswriter simulating old typewriter. Use recommended font for support of Czech encoding.

Click here to download theme (from Dropbox)

font: Bohemian Typewriter
background: Ivory Off White Paper Texture

Jak jsem zkoušel Nikona 1

2013-06-05T00:00:00+02:00

Jak jistě víte, téměř přesně před rokem se mi podařilo v jedné severské řece řádně vykoupat svou zrcadlovku. Kupodivu se z dvoutýdenního kómatu probrala a dále spolehlivě sloužila. Drobnou vadou byl flek na snímači a čistit snímač, to není jen tak. A tak jsem se rozhoupal k tomu, že svého drahouška prodám a pořídím si něco jiného.

Nikon D7000 mi poměrně vyhovoval. Nebyl to úplně nejlevnější nákup, ale vyplatil se. Přesto by se na něm nalezlo pár nedostatků - většina z nich není chybou, pouze vlastností:

pořádný foťák něco váží. Ale co, alespoň jsem posiloval ruce. Přesto tahat se s ním po horách nebylo nejpohodlnější.
přemýšlel jsem o tom, že bych ve velkém začal fotit časosběrná videa. Ale na druhou stranu mi bylo líto ničit si na nich závěrku.
poměrně rychle ztrácel na ceně. Jak kdosi prohlásil, tělo zrcadlovky je jenom spotřební zboží. Než pořizovat "dělo" je možná lepší pořídit postačující typ a častěji inovovat výbavu.

Co pořídit?

S přihlédnutím k výše uvedeným nedostatkům jsem přemýšlel nad tím, co pořídit. Chtěl jsem zůstat u Nikonu - přece jen mi zůstal poměrně slušný objektiv a na fungování této společnosti jsem za ony dva roky nenašel vážnější chyby - servis funguje dobře, ovládání přístrojů mi vyhovuje, ceny objektivů i těl jsou rozumné. Snad jen ceny doplňků - pořizovat originální mikrofon nebo GPS modul je slušné plácnutí přes kapsu. Naštěstí jsou i jiné varianty.

Více a více jsem přemýšlel nad bezzrcadlovkou Nikonem 1, konkrétně nad modelem V1. Sliboval jsem si od toho slušný kompromis mezi velkou a těžkou zrcadlovkou a kompaktem s omezenými možnostmi. Výhodami bylo slušné video, výměnné objektivy, kvalita snímače i cena, která se po pár letech od vydání dostala na přijatelnou hladinu. A tak jsem objednal. Bílou variantu. Protože byla levnější (šlo o vystavovaný kus).

První dojmy

Rozbalování krabice je vždycky nejlepší. Zvlášť když jsou velké. Ale tahle moc velká nebyla - jen spousta papírů, kabelů a pak taky ten foťák.

Samotný přístroj mne překvapil svou hmotností. Je sice o dost lehčí než zrcadlovka, ale také o dost těžší než kompakt. A protože postrádá ergonomii zrcadlovky, nedrží se nic moc - nemůžete s ním mávat v jedné ruce a být si jistí, že ho nezahodíte. Také vás budou pěkně bolet prsty, pokud se ho budete snažit ovládat jednou rukou.

Co se týče kvality fotek, je pravda to, co se dočtete kdekoli - je to takový slušnější kompakt. A protože se tomu "jak to fotí" věnují všude, zaměřím se trochu víc na to, jak se to ovládá.

A abych pravdu řekl, byl jsem zhýčkaný svou sedmitisícovkou. Přeci jen když máte kolečka na nastavování času i clony a vůbec všeho hned po ruce, je to příjemnější, než když musíte v nastavení hledat přepnutí na poloautomatiku a pak točit kruhovým voličem, který je šíleně citlivý. Časem by mne to asi dovedlo k převážnému používání automatiky, která funguje poměrně dobře.

Přístroj nabízí dva typy závěrek - mechanickou a elektronickou. Nejsem si úplně jistý, jak mechanická funguje - cosi vevnitř cvakne. Význam neznám.

Pak se najdou drobnější nedostatky - třeba krytka na blesk, která snadno vypadává a hrozí, že ji jednou nenajdete. Sáňky na blesk jsou atypické a přístroj zabudovaný blesk nemá. To je vlastnost, se kterou je třeba počítat.

Dalším nedostatkem je, že intervalové snímání funguje až od pěti vteřin výše. Což je dost dlouhý interval. Skoro těžko uvěřit, co všechno se za těch dlouhých pět vteřin změní. Záleží, co přesně chcete časosběrným videem natočit. Ale i na mraky je to příliš pomalé.

Velkým zklamáním je kvalita mikrofonu. Množství šumu je obrovské a zvuk je hodně plechový. Ve srovnání s D7000 to je nebe a dudy, spíš by se to dalo přirovnat k průměrnému mobilu.

Přístroj má elektronický hledáček - rozdíl mezi ním a skutečným hledáčkem poznáte na první pohled, nicméně je celkem využitelný, zvláště z přímého slunce. Výhodou je, že si v něm můžete prohlížet to, co jste nafotili a vůbec funguje jako kopie displeje.

Hledáček se sám zapíná a vypíná pomocí detektoru vzdálenosti, který je podle mne nastaven zbytečně na velkou vzdálenost - do hledáčku se přístroj z displeje přepne už od vzdálenosti šesti centimetrů.

Při usilovnějším používání se přístroj relativně dost zahřívá. Alespoň není zima na ruce.

Další vychytávky

Fotoaparát nabízí kromě klasických videí ještě speciální režim s natáčením videa s 400 snímky za sekundu a pak ještě tuším s 1200. Problém je, že se podstatně sníží rozlišení a tak si nedovedu představit vážnější využití. Ale vypadá to efektně.

.<>

Úplně nepochopitelnou funkcí je režim živých momentek. V podstatě jde o krátká zpomalená videa, ke kterým vám foťák přidá lacinou muziku. Z tohoto videa to umí vybrat ten nejlepší snímek, ale i tak nevím…

Závěrečné hodnocení?

Přístroj má i řadu kladů. Fotí pěkně. Skvěle funguje zaostřování, zvláště pokud natáčíte video. Není ani slyšet. Je rychlý, ve srovnání s běžnými kompakty velmi rychlý. Baterie zdá se vydrží poměrně dlouho. Umí fotit do RAWu. Jenže zrcadlovka to není a je chyba to čekat.

Pokud tedy potřebujete foťák na rodinné momentky a nemáte příliš požadavků, snad jen kvalitní výsledek, asi budete spokojení. Ale pokud jste už přičichli světu zrcadlovek, jako úplná náhrada za pořádný přístroj vám to stačit nebude.

Noha přes nohu

2013-02-19T00:00:00+01:00

V docela malé čekárně na autobusovém nádraží, kterou ještě nedávno zdobily fresky spokojeně se usmívajících dělníků a jiných soudruhů, bylo nezvyklé rušno. Venku padalo cosi, co by člověk běžně považoval za déšť, ale protože byl únor, říkalo se tomu sníh. A tak posmrkávající děti, babičky s nákupy i mládež - budoucnost vlasti, seděli svorně chráněni před větrem a nepřízní počasí.

Uprostřed nejdelší lavičky seděli spokojeně dva výrostci, kterým tři vousy na bradě dodávaly vzhledu ostřílených kovbojů z dob dávno minulých - tedy pouze pokud byl člověk obzvláště všímavý a s velkou dávkou představivosti. V opačném případě si jich ani nevšiml. Jejich majitelé si je občas uhladili nacvičeným pohybem ruky a zatvářili se ještě drsněji.

"Přečetl jsem si knížku!"

"Hm," odvětil menší z dvojice.

"Vážně! Nevěříš?"

"Hm," nenechal se druhý rozhodit.

"Fakt. No, už jí skoro dočítám," mírnil svá tvrzení Dlouhán, "už mi chybí vlastně jen pár kapitol, nekecám."

"Hm."

"Jednu kapitolu už jsem vážně přečetl. Fakt. Nevěříš? Bylo to o těch, no, když nemůžeš mluvit, tý druhý komunikaci, no jak se tomu říká…"

"Neverbální," zkusil uhádnout druhý.

"Jo. To je ono. Hrozně praktická knížka. Tam ti vysvětlili všechno - jak si máš stoupnout, abys vypadal sexy, jak se máš tvářit, jaký dělat pohyby."

Jeho kolega se nenechal vyrušit z upřeného pozorování protější zdi. Jak asi vznikl ten otisk boty kousek pod stropem, dumal.

"…podíváš a hned můžeš říct, co si druhý myslí," zněl odkudsi z dálky Dlouhánův hlas, "třeba támhlecten kluk je nervózní."

Drobek se podíval, kam parťák ukazoval a musel mu dát za pravdu. Už dlouho neviděl člověka, který by si s takovou vervou okusoval nehty na všech končetinách a těmi, co je zrovna nežvýkal, podupával v zběsilém tempu jakési avantgardní hudby.

"Nebo támhleta paní. Ta svým postojem naznačuje určitou bojovnost. To poznám! To bylo hned na druhý stránce. Základní postoje. A pod tím obrázky!" dodal Dlouhán na svoji obhajobu.

Páni, je dnes ve formě, uznale pokýval Drobek hlavou. Stará paní křičela do okénka informací a divoce kolem sebe máchala francouzskou holí, tak že fronta překotně ustupovala.

"A ten kluk hned za ní svým postojem vyjadřuje ztělesnění, vážně, ztělesnění strachu," pokračoval první z dvojice v rozboru.

Málokdo by se neklepal strachy v dosahu takové fúrie. Dlouhán se šťastně usmíval, že mu dnes jeho prognózy vycházejí lépe než kdy jindy a rozvášněně gestikuloval.

"Tam byly i praktický věci, v tý knížce. Jako třeba jak poznáš, jestli po tobě holka jede. To když správně vystrčíš nohu, tak ona ji zas vystrčí směrem k tobě. Tím jako naznačí, že s tebou jo. Chápeš, ne?"

"Hm," odpověděl Drobek s o něco větším zaujetím. Téma ho začínalo bavit. Jakmile došlo na holky, obvykle se dala očekávat velká sranda a pár rozbitých nosů.

"Vidíš tu holku naproti? Ta je jasná. Názorně ti předvedu, jak na to," prohlásil Dlouhán a poposedl si na lavičce tak, aby si ho blondýna na druhé straně musela všimnout.

"Koukej, koukej, já ti to říkal," poskakoval v nadšení na lavičce, když slečna na chvíli zvedla zraky od knížky, aby se podívala, co přijelo za cirkus.

"Teď sleduj, vystrčím nohu tak, abych na ni jakoby ukazoval. Tím jí jako naznačím, že se mi líbí. A ona to potvrdí tím, že svoji nohu zas nasměruje směrem sem. Nevědomky, automaticky. Sleduj!" Dlouhán se nakroutil do zvláštní pózy tak, aby jeho blátem zářící conversky byly k lavicím naproti co nejblíže. Procházející dámě se zamotaly mezi nohy a ta se překvapeně seznamovala s dlaždičkami na podlaze.

Dlouhána to nikterak nerozhodilo: "Už, už, teď to přijde."

Chvíli se nic nedělo. Dlouhán začal znepokojeně nohama míhat do stran, aby je blondýna určitě nepřehlédla. Pak to přišlo. Dívka sebou jemně zavrtěla a přehodila si nohu přes nohu.

"Vidíš, vystrčila svoji levou nohu směrem ke mně!" slavil čahoun své vítězství. Podle Drobka to bylo trochu jinak, ale nechtěl kamarádovi zkazit dobrou náladu.

"Já teď taky přehodím nohu přes nohu, abych jí jako dal najevo, no, že s ní jedu na stejný vlně."

Po delší artistické vložce se opravdu uvelebil do požadované pozice.

"Tak a ona teď za chvilinku zase změní polohu a bude sledovat, jestli to zopakuju. No a pak už to bude úplně jasný," odtušil Dlouhán přesvědčivě. Drobkovi to zdaleka tak jasné nebylo, ale prozřetelně přikývl a nic neříkal.

Nic se nedělo.

"Ono to chvilku může trvat. To tam taky psali," vzpomněl si mladý Casanova.

Nic se nedělo. Pořád. Dlouhán se začal v nepohodlném posedu vrtět a sténat, když tu si blondýnka naproti opravdu poposedla.

"A je to! Teď už můžu přejít na druhou fázi. To je druhá kapitola v té knížce. Navázání komunikace. Tu jsem sice nečetl, ale to je úplně jednoduchý. To k ní přijdeš, zeptáš se jí, kolik je hodin a pak jí řekneš, no, nějaký ten, tu lichotku, ten ko, ko…"

"Kompliment?"

"Jo, to je ono. Třeba že má krásný prsa. Nebo tak něco. No a pak už si jenom řekneš o číslo a odejdeš. Čum, vole!" rozhodně prohlásil Dlouhán a vydal se dlouhými rozevlátými kroky na druhou stranu místnosti.

Dívka s děsem v očím pozorovala blížící se hrozbu. Drobek se tvářil, jako že s tím nemá vůbec nic společného a vrátil se ke své šlépěji na stropě. Rychle se ale zase podíval zpátky, když koutkem oka zahlédl rychlý pohyb naproti. Dlouhán se držel za tvář a vypadal velmi překvapeně.

"Ona mi dala facku," prohlásil v nevěřícném vytržení, když se připlížil zpátky, "a já jí jenom řekl, že vypadá jako Pamela. Vždyť to byl komprement!"

"Ty si vůl," dusil se smíchy Drobek, "příště jí rovnou řekni, že vypadá jak opice!"

Dlouhán zamyšleně přikývl: "Tak jo. Příště. Pro dnešek mám tohodle neverbálního komunikování dost."

Příběh stromu

2013-01-06T00:00:00+01:00

Tak jsem zas po čase psal sloh na objednávku. Z odevzdání nakonec sešlo. Možná to bylo dobře, protože jsem s elegancí ignoroval zadání a z celého odstavce si vzal jedinou větu: "Napište příběh stromu…" Námět na vypravování je zřejmý. A pokud ne, máte dole video.

Vítr, který bere čepice, deštníky i špatně pověšené prádlo, svištěl po holých polích a stráních a když se mu na mezi tu a tam postavil do cesty strom, hlasitě mu spílal a lomcoval s ním, až větve sténaly.

Jednou takovou cestou se k městu blížili dva muži. Šli skrčení a zachumlaní do svých pláštů, ruce schované do rukávů a hlavu co nejhlouběji v čepici. Rychle scházeli dolů z kopců až k řece, kde se mezi stromy vítr přece jen trochu utišil.

"Bratře, co tento strom? Není to ten pravý? Statný javor, krásné dřevo!" promluvil ten vyšší z nich, jen co v závětří popadli dech. "Javor! Jako dělaný na nové housle. A že bychom je už potřebovali."

"Inu proč ne," prohlásil druhý. Byl o něco menší, mluvil pomaleji a působil rozvážněji. Zato ten první už poskakoval kolem stromu, s úsměvem si ho poměřoval a vesele si u toho něco pobrukoval.

"Járo, ty budou hrát!" volal zpoza stromu.

Náš druhý muž, Jára, se jen usmál a položil svůj pytel na zem, aby vyndal potřebné nářadí. Za chvíli už stál se sekerou v ruce u stromu a přemýšlel, jak strom pokácet. Zhluboka se nadechl a zasadil první ránu.

Překvapeně však položil sekeru na zemi: "Neslyšel jsi něco, Míro? Skoro bych se vsadil, že jsem slyšel ten strom zavzdychat."

"Ale, něco se ti zdálo. To asi vítr."

Jára pokrčil ramena a napřáhl se k druhé ráně.

"Míro, pojď sem! To jsem blázen…"

"Co zas?" odvětil otrávených hlasem, "zase jsi něco…"

Pak překvapeně zmlkl. Na hnědé kůře stromu byly dobře vidět údery, které sekyra do dřeva zasadila. Kraje rány se rychle zabarvovaly do červena. Pramínek si pomalu razil cestu dolů po kmeni.

"Vždyť to je krev," podivil se Jára.

"Ale, špatně jsi sekl! To je jenom míza. Půjč mi to," nedal se Míla, vytrhl bratrovi sekeru z rukou a zasadil stromu třetí ránu.

"Nesekej!"

Míla polekaně uskočil od stromu.

"Nesekejte!" ozvalo se znovu a člověku se zdálo, že to ani nikdo nemluví, že to jen vítr ve větvích zní jako lidský hlas, "vždyť já nejsem dřevo. Jsem krev a tělo, tak jako vy."

Bratři začali vystrašeni couvat ke stráni, kde měli položené své věci.

"Nebojte se. Jsem zakletá dívka z nedalekého města. Matka mne zaklela, když jsem vodu brala. Když jsem vodu brala a s milým postála."

Muži už ale na nic nečekali a i se svými věcmi utíkali nahoru po stráni, zpět na cestu.

"Jděte, hudci, jděte," slyšeli, jak hlas za nimi volá, "jděte a zahrajte mé matce u dveří. Zahrajte o její dceři!"

PF2013

2012-12-30T00:00:00+01:00

Tak jsem chtěl dát fotku na Facebook

2012-11-30T00:00:00+01:00

Znáte to. Vyfotíte něco, chcete se tím pochlubit. Tak to šupnete na Facebook. Sledujete, jak vám přibývají lajky a pochvalné komentáře… Vzpruha pro jedince s nižším sebevědomím.

A tak jsem i já chtěl po dlouhé době dát fotku veřejnosti k mání. Jenže ouha. Zkouším to už pomalu deset minut a přes veškeré mé umění je systém nedobytný. Zkouším to všude. Chromák. Lišák ohnivák. Opera. I po IE bych pomalu sáhl. Nic. Mám to rozbité.

A tak jsem musel napsat tenhle článek. Vlastně jenom proto, abych mohl někde zveřejnit tu fotku. Ne že by za tolik stála. Ale já si řekl, že se nedám. Že mne nějaký fejsbůk nemůže zastavit. Tak ji tu máte.

Z Frýdlantu.

Pro technicky zdatnější

Docela by mně zajímalo, proč mi to nefunguje. Po letmém gůglení se zdá, že jsem zatím sám. Kliknu na přidat příspěvek a jako by se nic nestalo. Náhled do chybové konzole odhalí následující:

OPTIONS https://upload.facebook.com/media/upload/photos/composer/?__user=100001641710848&__a=1&fb_dtsg=AQBPF3m9
404 (Not Found) s-static.ak.fbcdn.net/rsrc.php/v2/yC/r/yyyW98LOODG.js:50
XMLHttpRequest cannot load https://upload.facebook.com/media/upload/photos/composer/?__user=100001641710848&__a=1&fb_dtsg=AQBPF3m9.
Origin https://www.facebook.com is not allowed by Access-Control-Allow-Origin.
Refused to get unsafe header "X-FB-Debug"

Černobílý orienťák

2012-10-29T00:00:00+01:00

Doksy, 25. ročník.

Cesta domů

2012-10-20T00:00:00+02:00

Za okny se jak ve zrychleném filmu míhala pole, domy, louky, vesnice. Vlak hlasitě rachotil po kolejích a jako starý udýchaný muž se blížil ke svému domovu, ke své cílové stanici.

Pomalu se smrákalo a posledním večerním vlakem se vraceli unavení otcové zpět ke svým rodinám, děti s maminkami z návštěvy u babičky, jinak byl vlak poloprázdný a vládlo zde klidné unavené ticho.

Jen občas někdo potichu promluvil, aby tím náhodou neporušil nevyslovenou dohodu, neviditelné společenství všech cestujících.

Docela tiše, tak potichu, že to přes veškeré rachocení a kodrcání vlaku skoro nebylo slyšet, začalo vzduch ve vagónu naplňovat tiché pískání. Dívka začtená do knížky se pomalu rozhlédla, aby zjistila, kdo se opovážil narušit onu dohodu, onu smlouvu o tichu a když zjistila, že onen odvážlivec sedí přímo naproti ní, beze slova se na něho zamračilo a vrátila se zpět ke knize.

Kluk naproti si ale jejího zamračení ani nevšiml. Koukal se upřeně kamsi z okna a ve tváři se mu odrážely paprsky zapadajícího slunce.

Nezacházej slunce, nezacházej ještě,

já mám potešení, na dalekej cestě…

Maminka vracející se domů s malou holčičkou se zasněně podívala ven. Já mám potěšení, mezi hory doly… Před očima se jí vybavil její táta. Jako malé jí tuhle písničku zpíval. A ona ráda s ním. Jestli by ji ještě zvládla? V tu chvíli jí přišlo hrozně líto, že už dlouho žádnou písničku nezpívala. Hned večer malé jednu zazpívám, rozhodla se.

Žádnej neuvěří, co je mezi námi…

Dívka naproti se už dávno mračit přestala. Ani stránky knížky už tak často neobracela a zdálo se, že jí oči sklouzly kamsi pryč od papíru. Písnička už se pomalu blížila ke svému konci a už nebyla tak malá a ustrašená jako na začátku. Vlak jí byl plný a když tam pak najednou nebyla, každému přišlo, že zde náhle něco chybí.

Kluk se dál díval z okna do dáli, ale nezdálo se, že by se chystal k tomu začít s novou. Cestující se pomalu vraceli ke svým rozečteným knížkám a k přemítání, co doma ještě musejí uklidit a vyčistit a vyprat, až se vrátí.

Prudce trhl hlavou, jako by mladíka něco polekalo, a s opovržením se podíval na dívku na protějším sedadle. Knížku měla položenou vedle sebe a namísto toho držela v roce mobil, ze kterého se před malou chvíli začaly ozývat tóny klavíru. Come away with me in the night, zpívala z malého reproduktoru Norah Jones.

Umaštěný dlouhovlasý metalista přes uličku si zastrčil do uší sluchátka a aby ho něžná píseň nezkazila, pustil si cosi tak hlasitě, že se džezová basa začala přetlačovat s běsnícími bubny.

Starý pán, který seděl kousek opodál, si pomyslel, že tu ještě před chvíli byl krásný klid, a kdyby za chvíli stejně nevystupoval, měl by sto chutí všechny ty mobily, sluchátka a přehrávače vyházet z okna.

And I want to walk with you,

on a cloudy day…

Nebyla by zas tak špatná, pomyslel si pískající kluk, ale protože se mu všechna tato lacině reprodukovaná hudba hnusila, mračil se dál. Come away with me, pár posledním tónů a ve vlaku bylo opět ticho.

Jako kdyby se chtěl také dostat ke slovu, hlasitým skřípáním přehlušil vlak všechno ostatní. Starý pán vystoupil, s ním i umaštěnec se sluchátky v uších. Úplně na druhou stranu vagónu si přisedla babička, která ještě dlouho po rozjetí mávala někomu na nástupišti.

Dívka si s překvapením uvědomila, že znovu slyší tiché pískání. Přišlo jí tak samozřejmé a tak sem patřilo, že ho chvíli ani nevnímala. Tuhle znám, pomyslela si. Měsíc snílek stoupá nad skalou, a zpívá si svou píseň pomalou.

Na desky knihy si začala poklepávat prstem do rytmu. Kluk se na okamžik přestal dívat z okna a když si toho všiml, nepatrně se pousmál a trochu se do písničky opřel. Babička na druhé straně si pomyslela, že špatně slyší a přesedla si k mamince s holčičkou. Tuhle jsem měla vždycky ráda, usmála se.

…málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou,
Jedním z nich je náruč tvá a tudíž máš už znát,
že jak kotě si příst a víčka mít zavřená,
chtěl bych rád…

Náhle písničku opět přerušilo brzdění vlaku. Kluk si uvědomil, že už by měl také vystupovat a chvatně sebral bundu a tašku, která ležela vedle něho. Když si všiml, že dívka naproti vystupuje s ním, usmál se a mrkl na ni. Zatvářila se trochu překvapeně, ale pak nevydržela a usmála se také: "Nesmím se bavit s cizími, ale nedopískal bys mi ji cestou?"

Na cesty s jistotou - SPOT Satellite Messenger

2012-07-03T00:00:00+02:00

Mnozí již postřehli, že jsem v půlce června zmizel s dalšími pěti Tchoříky a vydali jsme se na cestu do neprozkoumaných polárních oblastí - dvě stě kilometrů na severní polární kruh do švédského pohoří Sarek. Na to, jak přesně cesta probíhala a co jsme všechno zažili si ještě počkáte. Už teď ale můžu prozradit, že toho nebylo málo. Těšte se.

Když se začínalo chýlit k odjezdu, začali být naši rodiče trochu nervózní - hlavně matky. Kam že se to chystáme?! A co když se vám tam něco stane? Nesmí, odpovídali jsme. Příliš je tato odpověď neuspokojila a vzhledem k tomu, že po většině Sareku není dostupný telefonní signál, začali si říkat, kam že nás to vlastně pustili.

Kterou chytrou krabičku?

Hledali proto, co by nám mohli dát, abychom mohli - v případě katastrofy - zavolat o pomoc. První možností byl satelitní telefon. Jenže zakoupení není v možnostech obyčejných smrtelníků a i při zapůjčení se platí poměrně velké zálohy a ani půjčení není nejlevnější. Nehledě na to, že jsou to docela velké krávy a my počítáme každý gram.

Druhou možností byla krabička s názvem SPOT Satellite GPS Messenger. A na základě systému GPS umí odesílat aktuální polohu, při čemž je možné rozlišovat několik předdefinovaných zpráv.

Pořízení je stále poměrně drahé, lépe už ale vychází zapůjčení. My přístroj měli zapůjčený od pana Vladimíra Štádlera (http://www.stadler-shop.cz) - zapůjčit si ho je možné za 70 Kč na den.

SPOT Satellite Mesenger - co to umí?

Základní princip fungování je velmi jednoduchý - odešle aktuální pozici vyjádřenou v souřadnicích a příslušnou nadefinovanou zprávu.

Možnosti zpráv:

vše v pořádku - informace o tom, že vše jde podle plánu.
předdefinovaná zpráva - obsahuje libovolný text, který lze nastavit v online administraci.
sledování pohybu - při aktivovaném režimu odesílá informaci o poloze v pravidelných intervalech.
stav nouze - posílá zprávu o stavu nouze, problémech a podobných věcech. Opět lze nadefinovat.
S.O.S - spouští záchranou operaci.

Posíláme zprávy

Samotné poslání zprávy není úplně triviální a je dobré si ho předem vyzkoušet. Postup je následující:

Stiskneme tlačítko pro zapínání a držíme ho dokud nezačne zeleně blikat. Odhadem je ho potřeba držet stisknuté 3 až 5 sekund.
Stiskneme požadované tlačítko se zprávou a opět držíme, dokud nezačne blikat zeleně.
Pokud lze navázat spojení s družicí, bliká indikátor signálu zeleně. Pokud nelze, bliká červeně.
Rozbliká se indikátor zprávy. To znamená, že zpráva je odesílána.
Podle typu zprávy se liší počet pokusů o odeslání. Např. tlačítko vše v pořádku odesílá zprávu třikrát během dvaceti minut.
Jakmile přestane tlačítko pro odeslání zprávy blikat, je možné přístroj vypnout.

Odeslání zprávy trvá poměrně dlouho - závisí to na viditelnosti družic, počasí a dalších faktorech. Nejlepší zkušenost máme při odesílání za bezmračné oblohy. V budovách naopak nejde zprávy posílat vůbec.

Jak dlouho vydrží?

Přístroj funguje na třech AAA bateriích - je nutné využít lithiové baterie. Ty nejsou nejlevnější, ale zajišťují výdrž udávanou výrobcem. Neměli jsme příležitost vybít baterie úplně, takže nemám přímou zkušenost, nakolik se udávané hodnoty shodují s praxí.

Podle těch by měl přístroj vydržet zapnutý tři měsíce. Odesílání závisí na obloze - při jasné obloze může přístroj vysílat S.O.S. nebo stav nouze šest dní. Zprávu vše v pořádku je možné odeslat 700-krát. Při zatažené obloze (50%) se hodnoty snižují na polovinu.

Další informace

Do Trsic nechoďte!

2012-05-05T00:00:00+02:00

"Do Trsic nechoďte, tam jsou magoři! Já už jsem tam dvaadvacet let a mám jich plný kecky," prohlásil a vykopl nohou nahoru, abychom si ty kecky mohli pořádně prohlédnout.

Zrovna jsme se zvedali z našeho ležení na louce nedaleko od Trsic, když tu vidíme, jak si to do kopce kdosi svižně vykračuje. Už z dálky nás zdravil - nevzpomínám si, jak přesně, ale i ten pozdrav byl dost svérázný.

Kousek od nás se zastavil a prohlásil, ať do Trsic nechodíme, že jsou tam magoři. Nakonec ještě dodal, že psa nechal doma, že mu, chudák, nestačí. Pak si to odkvapil dále do kopce a šel opravdu svižně.

My se vydali za ním - do Trsic jsme nechtěli. Šel před námi celou cestu až do Volšov. Tam se nám ztratil a pak jsme ho viděli znovu až v Sušici, kde jsem měl příležitost ho i vyfotit.

To jen tak abyste věděli, jací zajímaví lidé se dají potkat, pokud se touláte po Šumavě.

Poznámky k mobilní verzi webu

2012-05-04T00:00:00+02:00

Přistupování na web přes nějaký chytrý telefon, či podobné zařízení, jehož rozměry nedosahují rozměrů stolních monitorů, je čím dál tím běžnější. A zdá se, že tento trend bude pokračovat.

Na západ od nás je situace ještě výraznější. Objevily se první vlaštovky, které dokonce nenavrhují vzhled stránek pro počítač, ale rovnou pro mobil.

Proto není úplně vhodné mobilní verzi zanedbat. Pár tipů, které mohou usnadnit její odladění.

Detekce mobilního zařízení

Obecně lze mobilní zařízení rozpoznat dvěma způsoby. Pomocí skriptu na straně serveru a speciálním kódem ve stylech.

Rozpoznání na straně skriptu

Hotové řešení pro většinu běžných jazyků je k dispozici na webu detectmobilebrowsers.com. Tuto podmínku stačí zakomponovat do vašich stránek a pokud se mobilní zařízení jedná, načíst např. speciální styl.

Toto řešení používám já. Jediné mi fungovalo spolehlivě.

Rozpoznání v CSS

Tento způsob funguje na základě načítání různých stylů podle šířky prohlížeče. Má mnoho výhod - odpadají problémy s cachováním, lze velmi snadno vytvořit styly pro různá zařízení (jinak široká). Na jediný problém jsem narazil - na testovacím mobilu mi tento princip nefungoval.

Možné je buď načítat přímo speciální styl:

<link rel="stylesheet" media="screen and (max-device-width: 480px)" href="../mobile.css" type="text/css" />

Nebo až CSS souboru:

@media screen and (max-device-width: 480px) {
    ...
}

Šířku je samozřejmě třeba nastavit podle zařízení.

Rozpoznání serverem

Existuje ještě třetí způsob - rozeznat zařízení pomocí serveru. V podstatě se jedná o podobný princip, jako v případě rozeznání skriptem. Jen se podmínka přesouvá do .htaccessu (v případě Apache). Detailní popis je k dispozici na stackoverflow.com.

Nastavení škálování, správná šířka

Problém, na který jsem narazil, bylo vykreslování pouze v úzkém pruhu. V některých prohlížečích (Opera) s tím nešlo nic dělat, v některých se pruh sám po načtení roztáhl na celou šířku.

Ke sjednocení a správnému vykreslování je potřeba do hlavičky HTML přidat meta tag viewport. Tím je možné nastavit počáteční šířku, minimální i maximální šířku a možnosti přibližování.

<meta name="viewport" content="width=device-width, initial-scale=1">

Podrobnosti a detailní návod k použití je rozepsán na webu Mozilly.

Cachování a rozlišení verzí

Pokud nepoužijete rozlišování css styly, je potřeba jednotlivé verze rozlišit adresou. Pokud by byla adresa stejná, docházelo by k cachování, které by způsobilo, že i normálním uživatelům se zobrazuje verze pro mobily a obráceně.

Nejsnazší je přidat parametr GET:

http://mojeadresa.cz/stranka.html?mobile

a existenci parametru pak ověřovat (např. pomocí PHP):

if (isset($_GET['mobile'])) {
    ...
}

Druhou možností je pak mít pro mobilní verzi vlastní subdoménu a rozlišovat pomocí $_SERVER['HTTP_HOST']:

if (preg_match('#^m\.#', $_SERVER['HTTP_HOST'])) {
    ...
}

Testovaní

Jak ověřit, že všechno funguje, jak má? Nejsnazší je vzít do ruky mobil a adresu vyťukat. Další možností je rozběhnout nějaký emulátor na počítači, třeba pro Android.

Funguje také doplněk User Agent Switcher pro Firefox, který se dokáže identifikovat jako libovolný prohlížeč. Vzhled díky tomu moc neotestujete, tak alespoň to rozpoznávání.

Všelijaké online emulátory fungují velice pochybně.

Na co myslet při navrhování vzhledu?

A ještě pár praktických rad na závěr: udělejte to tak příjemně ovladatelné, jak jen to je možné. To znamená, že navigaci musí být tak velká, aby se do ní dalo trefit. Bez problémů.

Stejně tak i velikost písma musí být taková, aby i člověk na čtení nemusel brát lupu. Musí se počítat s tím, že na malý displej se toho tolik nevleze. Není od věci celý design zjednodušit a přebytečné prvky odstranit, schovat.

Jak dostat velké panoráma na web?

2012-05-03T00:00:00+02:00

Na blog často nahrávám panorámata krajinek a z důvodů omezeného místa na disku, nepřizpůsobivého vzhledu stránek a dalších věcí, jsou obrázky poměrně malé. Jak na web nahrát velký obrázek tak, aby si ho návštěvníci mohli vychutnat?

V tomto článku udělám něco nečekaného a doporučím hned tři služby Microsoftu. Úplně nekritické to ale nebude.

Krok první: skládáme panoráma

Dlouho jsem používat mocný nástroj Hugin. Nebyl jsem ho ale nikdy schopen úplně zkrotit a tak jsem sáhl po něčem jednodušším. Po krátkém hledání jsem nalezl Microsoft ICE, který mi celkem vyhovuje - naházíte do něj pár obrázků, on si je rozumně pospojuje a výsledek neurazí.

Krok druhý: dostáváme panoráma na web

Další důležitou částí je dostat obrázek na web. Takové panorama může mít klidně pár desítek megabytů a nahrávat ho na vlastní hosting, pokud nemáte nějaký neomezený, nebývá to pravé.

Já sáhl po další službě Microsoftu - SkyDrive. Na zálohování je pro mne tato služba nevyužitelná, protože klienta pro Linux jen tak mít nebude, tudíž si fotkami nezaplácám omezený prostor.

Při registraci mne dokázal Microsoft překvapit. Maximální délka hesla je 16 znaků. Ani jsem nevěděl, že mám delší.

Na SkyDrivu jde pěkně nastavit sdílení, takže není problém zjistit URL adresu obrázku. Jen si při nahrávání odškrtněte zmenšení na 2048px.

Krok třetí: připravujeme pro použití

A třetí a poslední služba Microsoft - zoom.it. Jednoduše zadáte adresu obrázku, skript chvíli chroustá a vyplivne stránku, na které můžete obrázek posouvat, zvětšovat a zmenšovat dle libosti.

Také ho můžete posílat nebo sdílet na stránkách. Pro ukázku použití jedno z méně povedených panorámat z Jizerských hor:

Drama v Domažlicích

2012-05-02T00:00:00+02:00

Předmluva

Drama v Domažlicích proběhlo v sobotu 28.4. s celkovým počtem dvanácti účastníků a dvou organizátorů. Byla to jakási jednodušší šifrovačka spojená s pár akčními prvky (které se příliš nepovedly).

Hra byla založená na následujícím příběhu. Jediné, co k vyřešení úkolu potřebujete je dobrý nápad a mapa Domažlic. Celá story je trochu upocená - chtěl jsem z toho udělat veledílo, ale trochu jsem nestíhal, málo spal a tak vzniklo, co vzniklo…

1. stanoviště

Slunce pomalu klesalo k obzoru a svítilo muži přímo do očí. Příliš to nevnímal, jen bez přemýšlení sáhl po stínítku a pokračoval v rychlé jízdě. Spěchal. Seděl za volantem celý den a pomalu se blížil k cíli své cesty. Vyrazil jakmile obdržel zprávu, zastavil jen párkrát.

Ve městě snížil rychlost jen nepatrně, první křižovatkou projel za hlasitého troubení ostatních aut, které jakoby ani neslyšel. Pak přeci jen trochu zpomalil, aby se rozhlédl po názvech ulic. Nic mu neříkaly, nebyl ve městě už pár desítek let. Ulice, které tenkrát znal, se teď patrně jmenovaly docela jinak.

Zastavil u chodníku: "Dobrý den," zavolal na pána stojícího na chodníku, "potřeboval bych poradit, jak se dostat…" Zbytek věty se ztratil v hluku projíždějícího kamionu. Patrně neslyšel, pomyslel si a chystal se otázku zopakovat, když tu pán spustil.

"V svět jsem vstoupil, doufaje, že dnové
moji vzejdou zlatý jako máj;
jaký mladosti mně slibovali snové,
takový že najdu v světě ráj.
Než ach brzo, příliš brzo přešli,"

odmlčel se.

"Promiňte, ptal jsem se…", zkusil to znovu muž sedící v autě.

"Já vím, já vím, vždyť vám to povídám," usmál se člověk se na chodníku, "Teď pozorně poslouchejte, kudy dál:

Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu - ale v duši věčný máj,
šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy,
šel pouští - a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

Na shledanou, " a pokračoval pomalu dál svou cestou.

Muž v automobilu procedil mezi zuby něco nepříliš slušného, ale protože v dohledu nebyl nikdo další, koho by se mohl zeptat, seděl a přemýšlel. Pak se podíval na ceduli s názvem ulice, usmál se, pomalu projel pár ulicemi a na konci jedné zastavil a zamířil k vrátnici.

Řešení je v poznámkách pod čarou.¹

2. stanoviště

"Dobsrý den," oslovil muž z automobilu sleečnu za okénkem, "jsem Mareš, Marek Mareš. Přijel jsem…"

"Čtvrté patro, pokoj 234," slečna ani nevzhlédla.

Marek se chvíli pokoušel najít výtah, po chvíli to ale vzdal a raději vyběhl po schodech. Před pokojem se vzastavil. Zhluboka se nadechl a zaklepal.

"Tak jsi dorazil," uvítala ho ve dveřích žena, která vypaedala, jako kdyby pár nocí nespala. Tvář měla strhanou, kruhy pod očirma, vlasy se snažila narychlo uhladit. Marka překvapila barva její kůže, připomínala mu starý zežloutlý papír.

Příliš nezdržoval a pokračoval rovnou do pokoje. Byl průměrně zařízený a vypadal udržovaně, Marek ale ihned zaznamenal zatuchlý zápach místnosti. Uprostřed stáhla postel.

"Jak je mu?" zepřtal se ženy, která mu otebvřela.

Neodpověděla, do očí jí vrhkly slzy a ona schovala obličej do dlaní. Marek pokročil blíže k posteli, u které seděl muž držící starce za ruku.

"Neměl jsi jezdit," otočil se muž na Marka.

"Je to můj otec," odvětil.

"Ty jsi svého otce távno ztratil. Zřekl ses ho. Zřekl jsi se nás všech!" Marek neodporoval. Tiše stál a díval se na umírajícího muže na posteli. Ten pomalu otevřel ooči a prázdným pohledem se zahleděl před sebe.

"Už tu je?" zašeptal tiše.

"Ano, tati, přijel." odpověděl muiž u postele.

"Marku, já ti odpustil," pokračoval tedy pomalu, "usmiřte se s bratrem. Co bylo moje, bude vaše. Buďte zajedno a pokračuvte v mém díle. To je mé poslední přání. A teď běžte, chci být sám."

Řešení opět pod čarou.²

3. stanoviště

Lidé pomalu procházeli brankou, nasedali do aut a odjížděli. Obloha byla šedá, foukal studený vítr a nikdo proto zbytečně nepostával - i smuteční kondolence byly dnes nezvykle stručné.

"Jak dlouho tu ještě zůstaneš?" zeptal se Marka bratr. Oba stáli před brankou a podávali si ruce s odcházejícími.

"Pár dnů, možná týden."

"Jestli chceš, můžeš se z hotelu přesunout k nám domů, místa máme dost," navrhl bratr.

"Díky, brácho, ale raději ne. Rád se vracívám v nocích pozdě," usmál se Marek, "všiml jsem si, že Vlastě není úplně nejlépe a tak vám raději nechám váš klid."

"Dobře, jak chceš," na chvíli se odmlčel.

"S Vlastou se to táhne už déle," odkopl kamínek do křoví, "navíc teď pár nocí špatně spala, vždyť víš. Říká mi, že to není nic vážného, ale já už jí moc nevěřím - poslední dobou jezdí čím dál víc do nemocnice. Tak ať mi neříká, že to nic není. Alespoň že Adam je už starší, už se o sebe postará sám."

"To je dobře. Kolik už mu vlastně je?" pokračoval Marek v konverzaci, i když bylo na první pohled znát, že si oba povídají jen z povinnosti.

"Za měsíc mu bude jedenáct."

Chvíli postávali mlčky a vyprovázeli poslední odcházející. Jakmile odešel i poslední, nasedli do auta a vraceli se domů.

"Chceš zavést k hotelu?"

"Jo."

Ze schodů ještě Marek zamával na projíždějící auto a pak vkročil dovnitř. Pomalu vycházel po schodech. Pokoj měl skoro až nahoře a výtah opět nikde nenašel.

"To je zvláštní," pomyslel si, když se seshora podíval na točité schody, "asi moderní architektura."

Řešení pod čarou.³

4. stanoviště

To, že otcovu poslední vůli nedodrží, bylo Markovi jasné od prvního okamžiku. Celé jeho podnikání považoval za ztrátu času. Kdysi to chtěl zkusit. Rozjet obchody podle svých představ. Brzy ale narazil a protože nechtěl ustoupit ani on ani jeho otec, skončilo to dvacetiletým vyhnanstvím. Dodnes si na ten den vzpomínal.

Chtěl se svého dědictví co nejdříve zbavit a že se to Lukášovi, jeho bratrovi, nebude líbit, si byl jistý.

Vždycky to byl jen tátův poslíček, pomyslel si a nahlas si odfrkl. Ničeho nedosáhl a s jeho vedením půjde podnik do bankrotu. Dříve nebo později. Tím si byl jist.

Stačilo pár telefonátů, aby obvolal několik svých známých, sehnal důležité kontakty a pustil se do vyjednávání. To míval nejraději. Když se do toho pustil, dokázal nakupujícího zatlačit tak do kouta, že raději na jeho návrh přistoupil, i když byl pro něho nevýhodný. Tentokrát však doufal, že bude mít celou transakci co nejdříve z krku.

První zájemce nebydlel daleko. Marek se rozhodl, že nebude vyjíždět s autem z garáže a raději si udělá po městě kratší procházku.

Marek dorazil na místo ještě dříve očekával. Před domem seděl na silnici chlapeček a kreslil si cosi křídou po zemi. Markovi se to na první pohled zdálo jako jakýsi druh skákacího panáka, ale když se na kresbu díval déle, už si tím tolik jistý nebyl.

"Zajímavé, hochu, a co to je?" nedalo mu to, aby se nezeptal.

"To, to, to nic není. Nic!" odpověděl překvapeně chlapeček a rychle zmizel v domu.

Řešení pod čarou.⁴

5. stanoviště

"Tak jsme dohodnuti," seriózně oděný pán vstal a podával Markovi ruku, "pokud chcete, mám již připravenou smlouvu, stačí už jen doplnit drobnosti a můžeme to podepsat, ať to máme z krku, co říkáte?"

Radostí téměř zpíval vše, co řekl. Právě mu padla do klína celá konkurence, kterou ve městě ještě vůbec měl. Nečekal, že se bude dědic podniku tak rychle chtít své části zbavit a ještě za takovou nízkou částku. Nezískal sice většinu, ale i se získanou částí měl v podniku velké slovo.

"Co kdybychom se na to něčeho napili?" nabízel s úsměvem sklenku.

"Rád, proč ne." nenechal se Marek příliš dlouho přemlouvat.

Chvíli v tichosti vychutnávali hnědou tekutinu, s rozkoší ji převalovali v ústech a znalecky přikyvovali.

"Čím se vůbec vy, pane Mareši, zabýváte?" otázal se pán po chvíli.

"Ale to víte, doba je těžká, musím brát, co je. Chvíli pomáhám tam, chvíli onde. Naštěstí mám pár přátel, kteří mi rádi pomohou. Nemohou příliš, jenom občas. Domluvit zakázku, vyjednat kontrakt, uzavřít obchod," odpověděl Marek trochu úlisným tónem.

"Chápu, je dobře mít přátele na správných místech," mrkl na něho pán za stolem, "také bych občas ocenil mít pár známých."

"Za menší provizi, proč ne…"

Pán se hlasitě zachechtal: "Vy se mi líbíte, pane Mareši. Myslím, že spolu budeme moci ještě párkrát dobře spolupracovat."

Marek s úsměvem přikývl a chvíli tiše upíjel ze sklenky.

"Máte zajímavý kalendář," poznamenal, když jeho zrak utkvěl na předmětu na stěně.

"A, ano, čísla, to je moje záliba."

"Dávají nějaký smysl, nebo je to pouze umělecký výtvor?"

"Jistě, mají smysl. Pro každý měsíc musí být vybrána správná čísla. Jsou čísla krásná a méně krásná, jsou čísla sudá a čísla lichá. Některá čísla mají svůj vlastní význam."

"Ach tak," odtušil a raději se už více neptal.

139173957139577917395779173957199937193755319373
131322335791359871359173102113193740202401913997
197392493791734869371937007371734243797395391777
119739283739302960337192837113744039373933937393
133939988933001970239364713939902039173391719939
539173554034491539049489335933350423333915359331
139339935424551955144495757153539102202489191999
139173957139577917395779173957199937193755319373

Srpen

Řešení pod čarou.⁵

6. stanoviště

"Nechceš někam hodit?"

Žena se překvapeně ohlédla, aby zjistila, kdo na ni mluví.

"To bys byl hodný," odpověděla, jakmile muže v autě poznala, "myslela jsem, že už jsi odjel."

"Chtěl jsem, ale obchodní záležitosti mne trochu zdržely. Musel jsem se zbavit dědictví, to víš."

Žena ustrnula.

"Tys to prodal?" zeptala se po chvíli tiše.

"Jo. Nebudu nic předstírat, ale po těch pár dnech si s tvým mužem nerozumím o nic víc než před dvaceti lety. Brácha dokáže spoustu věcí, jen obchodovat ne. A tak se nechci dívat, jak jde podnik od desíti k pěti. Radši ať se s tím trápí někdo jiný."

"Bude zuřit, víš to. Nabídl jsi mu vůbec svůj podíl?"

Marek se usmál: "A co bych z toho měl? To bych mu ho mohl rovnou darovat. Kam vůbec chceš odvézt?"

"Sem," řekla a podala mu mapku:

Náhle jí ruka vystřelila k břichu a z úst se jí vydralo bolestné zaskučení. "Jsi v pořádku?" otočil se na ni znepokojeně Marek. "Jsem, jsem. Ale jeď, prosím, jeď rychle…"

Řešení pod čarou.⁶

7. stanoviště

"On to udělal! On to udělal!" běhal Lukáš, Markův bratr po pokoji, "jak si to mohl dovolit?"

Do cesty mu přišla židle, kterou nasupeně odkopl stranou. Hned za ní letěly všechny papíry, které prudkým pohybem shodil ze stolu.

"Uklidni se," řekla Vlasta potichu.

"Uklidni se? Jak se můžu uklidnit? Teď, když mi vlastní bratr vrazil kudlu do zad? Mizera! Blbec!"

Následovala ještě řada horších označení. Lukáš stále pobíhal po pokoji ode zdi ke zdi. Pak prudce otevřel skleněnou skříňku a nalil si skleničku plnou až po okraj. Vypil ji až do dna.

"Debil jeden!"

V rychlém sledu následovala ještě druhá a třetí sklenička.

"Bude se smažit jako Hus. Bude se topit a neřekne ani slova! Já mu dám, já mu ukážu. Bude se plazit prachem dole po zemi."

Náhle mu v očích zasvítilo: "Zastřelím ho!"

"Přestaň," ozvala se Vlasta ještě potišeji, ale Lukáš ji neslyšel.

"Zastřelím ho!" zařval hlasitěji. Pak se zachechtal a zařval to ještě jednou. Během toho, co se přehraboval v zásuvkách stolu se stále smál. Vyndal na stůl černou krabičku, otevřel ji a potěšeně se usmál.

"To bude divadlo!" řekl a vyběhl za dveří.

Vlasta pomalu vstala a došla do kuchyně. Tam si vzala hrst prášků a zapila je sklenicí vody. Pak si povzdychla a začala vytáčet číslo na telefonu.

Řešení.⁷

8. stanoviště

Dostali jste se až na samý konec dnešního příběhu. Jste překvapeni? Já velice. Nyní máte možnost zahrát si na Hercula Poirota. Zapojte své šedé buňky mozkové a označte vraha. Samozřejmě musíte, stejně jako pan Poirot, poskytnout náležité vysvětlení. Ale to už pro vás bude, po celodenních útrapách a bojováním s šiframi, legrace.

Řešení, dole.⁸

Asi není překvapením, že řešení spočívá v dvou básních, které slyšel pán v autě jako nápovědu k cestě. První je úryvek z Máchova Máje, to by nemělo být až tak těžké poznat. Druhý básník není až tolik profláklý - nicméně pro gymplány z Klatov by to měla být hračka. Jedná se o Jaroslava Vrchlického, vlastním jménem Emila Frýdu. Pokud se podíváte na mapu Domažlic, nalezneta tam sousedící ulice Máchova a Vrchlického. Pokud půjdete nejdříve Máchovou, pokračovat budete až na konec ulice Vrchlického, dojdete až k penzionu pro důchodce. Tam bylo schováno pokračování. ↩
Druhá šifra byla patrně nejjednodušší. V textu se nacházelo očividně moc překlepů na to, aby to byla náhoda. Stačilo poskládat za sebe všechna písmenka, která byla špatně, aby byla vidět zpráva: "sever hřbitov". Po pohledu do mapy bylo opět jasno - zhruba na severu Domažlic se nachází židovský hřbitov. ↩
Tentokrát to bylo těžší. Všimnout si bylo potřeba několik věcí - zaprvé jsou některá políčka bílá, jiná kostičkovaná. Dále jsou některá oddělená jednoduchou čárou, jiná dvojitou. Pak také schodiště netvoří spirálu, ale soustředné kružnice. A pak už je to jednoduché - první nápad je vždy vyzkoušet morseovku. A kupodivu je to nápad správný. Bílá políčka jsou tečky, tmavá políčka jsou čárky, dvojitá čára odděluje písmena a v každém mezikruží je právě jedno slovo. Po převedení vychází zpráva "hriste 500 metru". ↩
Čísla evokují vzpomínky na staré spojování, kdy vždy vyšel nějaký obrázek. Tady to bylo něco na tento způsob, jen o malinko komplikovanější. Nestačilo spojovat čísla. Musely se spojovat středy příslušných kružnic. Potom se z čmáranice vylouplo "BUS 4". ↩
Opět něco jednoduššího. Na první pohled je převaha lichých čísel. Sudé musíte chvilku hledat. Když si je zabarvíte, vyleze vám z obrázku kód "WC". Co s tím už není těžké domyslet. Srpen ještě napovídá přibližný směr (jihovýchod). ↩
Opět nic složitého, stačilo se dobře podívat na mapu a ulice Domažlic opravdu na jednom místě podobný tvar tvořily. Jen byl trochu jinak otočený. Cílovým místem pak byla nemocnice. ↩
Tentokrát zaujmou slova psaná kurzívou: Hus, topit, dole. Co by mohla znamenat? Opět pomůže pohled do mapy - nedaleko se nachází Husův park. A v něm dva rybníčky, k čemu jinému by mohlo vést "topit"? Poslední slovíčko naznačuje, že se bude jednat o ten jižnější. ↩
S odhalením vraha začneme pěkně od konce. Kdo je oběť? V příběhu se vyskytují celkem tři živí muži. Marek, Lukáš nebo neznámý kupce podílu. Obchodníka z toho vynecháme - Lukáš by sice měl motiv vraždit, ale není zmínka o tom, že by identitu kupce znal, to, že bratr svůj podíl prodal, mu prozradila manželka. Další na pořadí je sám Lukáš. Proč by to nemohl být on? U oběti nebyla nalezena žádná zbraň, alespoň o tom není zmínka. Pistoli by si někdo musel odnést s sebou. To ještě není nic nemožného. Jenže kdo by měl motiv? Marek? Patrně by ničeho nedosáhl. Pak tu kupec podílu, ten by motiv měl, ale slabý - sice by odstranil druhého vlastníka podniku, ale neměl by žádnou jistotu, že podíl získá. Ten tedy také ne. Poslední možností je manželka. A opět chybí motiv. Poslední možnou obětí je Marek. A je to asi možnost nejpravděpodobnější. Lukáš se dokonce vyjadřuje tak, že to vypadá, jako kdyby ho během pár minut měl zastřelit. Jenže oběť není zastřelena, je zabodnuta nožem. Proč by Lukáš měnil zbraň? Navíc vyběhl z domu v celkem silném afektu, patrně by Marka ani neměl šanci najít, možná by z něho dříve naštvání vyprchalo. Kdo může být vrahem dál? Kupec podílu k tomu také žádnou motivaci nemá. Zbývá manželka Lukáše, Vlasta. Z příběhu víme, že je vážně nemocná - má silné bolesti břicha, zežloutlou kůži. Jezdí často do nemocnice. Vypadá unaveně, pohuble. Těžko dohadovat, co za nemoc má, nejvíce to vypadá na rakovinu slinivky břišní, u které není příliš mnoho šancí na přežití. Vlasta tedy patrně ví, že umírá. Vidí manžela, který je silně odhodlán k vraždě, k vraždě vlastního bratra, který je černou ovcí rodiny už dlouhá léta a Lukáš k němu nic necítí. Bratra neměl v lásce, teď ho vyloženě nenávidí. Co by se stalo, pokud by na Marka náhodou narazil a zastřelil ho? Těžko by mohl vraždu zatajit. Jistých by tak měl pár let natvrdo. S manželkou, která umírá, a synem, kterému bude teprve jedenáct. Vlasta se tedy rychle rozhoduje. Zavolá Markovi a domluví si s ním schůzku. Možná se ho nejdříve snaží přesvědčit, aby z města odjel. Kdo ví. Je možné, že Marek nebere hrozbu vážně a Vlasta je donucena okolnostmi ke krajnímu řešení. Zachránit synovi alespoň otce. …to je autorské řešení. Samozřejmě k soudu bychom potřebovali důkazů o něco více. Pokud s řešením nesouhlasíte, ocením alternativní pohled ;) ↩

Z Jizery

2012-05-01T00:00:00+02:00

Další várka fotek z velikonoční návštěvy Jizerských hor. Tentokráte jsou všechny fotky foceny z Jizery. Samozřejmě jsou i ve větším rozlišení, ale kapacity mého hostingu jsou omezeny a tak pokud nějakou fotku chcete ve větším, musíte si o ni říct.

Ráno na Jizeře

U vrcholu

Krkonoše v dáli

V Jizerkách na sněžnicích

2012-04-02T00:00:00+02:00

Za zapůjčení sněžnic děkujeme půjčovně Špičák a mnoha dalším.

Stejně jako loni i letos o Velikonocích se nám nechtělo zůstávat sedět doma a dumali jsme, kam vyrazit. Nabízela se opětovná návštěva Jizerských hor, kde jsme před půlrokem řezali dřevo na topení.

Drobný zádrhel nastal v tom, že v Jizerkách bylo ještě v půlce března mnoho sněhu a nezdálo se, že by to do prázdnin mohlo zmizet. A protože se nám táhnout běžky nechtělo, vymýšleli jsme alternativní řešení.

A řešení bylo nasnadě - sněžnice. Málokdo z nás si je už někdy vyzkoušel, nikdo k nim nechoval averzi tak jako k běžkám, nikdo je neměl spojené s úpornou dřinou a mazáním vosků.

Trochu problém nastal s jejich sháněním. Je pravda, že sněžnice nejsou zrovna výbavou každé rodiny. Naštěstí v rozhozených sítích sněžnic uvázlo dost.

Tento článek budiž záznamem do Tchoří kroniky i očitou zkušeností, jaké to vlastně na těch sněžnicích je.

Vlak v Klatovech nečeká…

Jako obvykle jsme se vzhledem k místům, ve kterých žijeme, rozdělili do dvou cestovních skupin. Naše půlka vyrážela z Klatov brzy ráno, protože jsme chtěli být na severu Čech co nejdříve.

Na nádraží se nás sešlo letos neobvykle mnoho. Já přijel z Nýrska, klan Novotných už v Klatovech přespával, k nim se na nádraží připojil ještě Kuba Vašta a Karolína Šotů. Jen Jenda Prosner nikde a nikde.

Těsně před odjezdem jsme začali být trochu nervózní. Výpravčí zapískal, vlak se rozjel a nám stále jeden člověk scházel.

U Prosnerů už ale vybíhali z domu a naskakovali do auta, aby vlak ještě dohnali. Ve Švihově jsme před nimi měli ještě kousek náskok, ale v Borovech už vlak závod s automobilem prohrál a naše sestava tak byla kompletní.

V kupíčku bylo trochu plno. Každý měl svou krosnu a sněžnice, pár jsme jich navíc vezli ještě pro druhou půlku.

Co ještě dodat k cestě? Možná to, že kdybyste náhodou někdy s Ondrou hráli kontakt nebo podobnou hru, můžete zkusit slovo folikulofílie.

Sibiřani v Praze

V Praze na nás koukali trochu jak na zjevení. Stali jsme se subjektem mnoha učených tatínků, kteří svým ratolestím museli dávat výklad, co si to s sebou vlastně táhneme. Jedna holčička na autobusovém nádraží se dokonce odvážila na jednu sněžnici sáhnout. Nekousala.

Další zajímavou zkušeností bylo mít objednaná místa v autobuse Student Agency. Zatím jsme vždycky jezdili trochu vabank a když místo nezbylo, museli jsme jet dalším.

Sice jsme byli rychlejší, než jsme čekali a bývali bychom stihli i předchozí autobus, ve kterém mimochodem seděla půlka jedoucí z Horažďovic. Počkat na Studenta se ale vyplatilo. Cestou jsme sledovali Toma a Jerryho a popíjeli čokoládu.

Máme takovou zajímavou tradici. Vždycky když z Liberce jedeme vlakem, ujede nám těsně před nosem. Vloni v srpnu doslova, tentokrát jsme ho odjíždět neviděli. Opět jsme totiž byli rychlejší, než jsem čekal a nevěděl jsem, že kdybychom trochu chvátali, mohli jsme být v Josefově Dole o něco dříve.

Dlouho jsme ale nečekali. Ve vlaku jsme pak zahráli pár inteligentních her (třeba Hu!), ve Smržovce přestoupili a pak už jenom koukali ven a čekali, kdy se konečně objeví onen slibovaný sníh.

Nazouváme sněžnice

A sníh se ne a ne objevit. Okolo trati byly občas malé ostrůvky, ale jinak nic. Ani v Josefově Dole u nádraží skoro nic nebylo. U babičky jsme se sešli s druhou skupinou a zvesela vyrazili do hor.

U začátku stopy se objevil konečně i sníh. Celí nedočkaví jsme se nazuli do sněžnic, abychom si je konečně vyzkoušeli.

Jaké to na sněžnicích je?

Asi nejhodnotnější část článku shrnu už zde - poznatky, jaké to vlastně na sněžnicích je, k čemu jsou dobré a jestli se vyplatí nad nimi uvažovat. Sněžnice jsou fajn, ale..

v terénu a do kopců výborné. Proti běžkám lahoda.
z kopce dolů to jde oproti běžkám pomalu. Není se čemu divit, ale divoké sjezdy si neužijete.
hůlky jsou fajn. Já je neměl a chvílemi to byla makačka. Hlavně když se šlo po vrstevnici a noha vám ujížděla do strany
po tvrdém upraveném povrchu (např. stopa) se jde špatně. Navíc vás budou běžkaři přímo milovat.
návleky jsou velice užitečné. Zvláště pokud je čerstvý sníh, budete si ho házet přímo do bot.
sněžnice nejsou nezničitelné. Nám se podařilo zničit dvoje. Pro odborníka by patrně nebyl problém je spravit (s náhradními díly), my ale sebou na opravu nic neměli, ani vybavení, ani zkušenosti.
dá se na nich jít celkem svižně, ale člověk se rychle unaví. Zvláště pokud na to není zvyklý, na stehnech svůj výkon pocítí. Pro delší vzdálenosti by to chtělo asi trochu tréninku.

Pomalu jsme se došoupali až k naší milé chatičce a jak to tak bývá, začali jsme se zabydlovat. Chystat si postýlky, zatápět v kamnech, dojít pro vodu do studánky, uvařit čaj a začít připravovat večeři. Dokonce i kytaru jsme našli.

Okolo Jizery

Protože spousta účastníků byla na Jizeře poprvé, první výprava byla průzkumná - rozděleni na dvě skupiny, vydali jsme se po vrstevnici okolo kopce. Každá skupina na jinou stranu a schválně, jestli se najdeme.

Málem jsme se nenašli. Naštěstí naše skupina byla zkušená a dělala dostatečný kravál, takže nebyl problém nás zaslechnout a dohonit.

Po šťastném shledání jsme zamířili na vrchol. Pokochali se výhledem do kraje, slezli na plácek pod skálou a zahráli si pár her - na kočku a myš, kung-fu a různé honičky á la kámen-nůžky-papír.

Když jsme se dost vyběhali, vrátili jsme se do tepla srubu a cosi snědli k obědu.

Trochu akční odpoledne

Odpoledne mělo být ještě o něco akčnější. Naplánován byl seběh z Jizery. To se člověk obleče, co to jde, ucpe všechny díry, pečlivě zaváže boty, utáhne návleky. Pak se v hromadném startu všichni rozeběhnou dolů z kopce a kdo je u Kůrovce první, vyhrává.

Pokud je správný sníh, je sběh opravdu zábavný. Člověk se snadno propadne po pás a než se vyhrabe, je zbytek závodníků daleko pod kopcem. Z toho plyne jasná výhoda mladších a lehčích.

Dole na plácku u Kůrovce se opět hrály hry. Nejdříve nějaké honičky, přesně nevím, zrovna jsem nebyl přítomen, pak se přeskakovaly provázky, stavěly sochy a nakonec přišel zlatý hřeb odpoledne - rugby.

Asi už jsem naše rugby popisoval, hráli jsme ho loni na Zlaté Studně. Abych to příliš nerozepisoval znovu, podívejte se na australský fotbal, pak si představte něco podobného sněhu, na menším prostoru a zhruba pětkrát drsnější.

Po pár hrách jsme byli dostatečně zničení a už jsme se chystali vrátit se na chatu. V poslední hře, vylezl Vojta z jedné valné hromady a prohlásil, že už hrát nebude, že ho bolí ruka a že se vrátí nahoru.

Trochu nás znepokojilo to, že s rukou nemohl vůbec hýbat a že ho to očividně dost bolelo. Sice neomdléval, ale chvílemi to vypadalo, že k tomu nemá daleko.

A tak začala velká operace. Ondra s Kubou vyběhli nahoru do chatičky, kde zrovna hlídala Jáňa, aby vytáhla mobil a zavolala horskou. Ondra ve výběhu do kopce patrně pokořil všechny existující rekordy, bohužel mu nikdo čas neměřil. Vrátil se po pár minutách i s kartičkou pojišťovny.

Sváťa s Jendou zatím doběhli na Štolpišskou (o které jsem se domníval, že je Kasárenská, ale to už je drobnost) a stopovali projíždějící běžkaře, jestli by je nenechali si zavolat. My jsme totiž pochopitelně zrovna nikdo mobil u sebe neměl.

První, koho se jim podařilo zastavit, byl nějaký Němec, milý pán s velkým Samsungem. Když jsme se s Vojtou k silnici blížili, už Sváťa mluvila s dispečinkem na 112. Moc si s nimi asi nerozuměla, protože jakmile jsem se přiblížil, se mobilu zbavila.

Já si s pánem v centrále nerozuměl o moc víc, protože ať jsem se snažil sebevíc, nemohl najít, kde asi jsme. Nakonec jsme se nějak domluvili a on slíbil, že to předá horské a že se nám ještě ozvou.

My se zatím pomalu s Vojtou, celou tlupou i panem Němcem vydali pomalu směrem ke Smědavě. Pan Němec byl vůbec super. Já si z němčiny nepamatuji nic normálně, natož v takovéto situaci. On pro změnu neuměl moc anglicky, tak jsme se domlouvali tak všelijak.

Ve Smědavě jsme zalezli do hospody a čekali na příjezd horské. Opravdu po pár minutách přijel chlapík na skútru. Sympaťák. A navíc my máme u tamější horské už docela jméno. Když před pár lety sváželi Jendu z chaty, byla to jejich akce roku a docela rádi na ni vzpomínají.

Pak jsme všichni společně čekali na příjezd záchranky. Mezitím se rozběhlo organizování co dál. Vojtu měli převézt do Frýdlantu. Trochu jsme se báli, co tam s ním provedou a sháněli jsme někoho, kdo by se o něj mohl postarat.

Jak to přesně probíhalo mám jen hrubou představu. Každopádně se rozdrnčely telefony po půlce republiky. Nakonec to dopadlo dobře. Vojtu v nemocnici prohlédli a nic mu nezjistili (mimochodem teď už má ruku v sádře, ve Frýdlantu to prohlédli špatně), Vojta přespal u Bajzíků v Liberci a ráno ho horská odvezla až pod kopec na skútru. Díky!

Odpočinek pro vedoucí

My se zatím pomalu vrátili na chatu (taky jsme se svezli na skútru, heč). Večeře, sezení u stolu, pití čaje, hraní na kytaru, povídání o našich školách a učitelích. Klasický večer.

Další den jsme Tchoře vyslali na výpravu na Černý vrch. Potřebovali jsme si promyslet program na odpoledne a na večer, museli jsme vyzvednout Vojtu a tak jsme si potřebovali od našich náročných zodpovědných postavení trochu odpočinout.

Odpoledne se neslo v duchu her a odpočinku všech. Hrál se kufr, na kterém jsme si s Jáňou dali záležet a některá slova stála opravdu za to. Hrála se zelená karta, hrálo se cosi s biblickými postavami (já si ten název nejsem schopný zapamatovat), hrál se gauč a kdoví, co všechno se ještě hrálo.

Odpoledne nám tak rychle uteklo a přiblížil se večer. Ten byl pečlivě naplánován. Jen co padla tma jsme nazuli sněžnice a vydali se směrem k Zelenému vrchu. Každé družstvo dostalo nejdříve za úkol vykopat záhrab, ve kterém by dokázali přežít noc. Trochu jsme jim to usnadnili a nenechali je kopat záhraby holýma rukama - dostali po jednom hrnci.

Když byly záhraby vyhrabány, přišla náročnější část. Uvařit si čaj. S krabičkou ve které byly pouze tři sirky, s jedním pytlíkem čaje, trochou papíru a spoustou sněhu okolo. A musí se uznat, že si všichni vedli velice dobře. Chvíli oheň hořel všem, Sváťa s Jendou dokonce dokázali přivést vodu téměř k varu a kdyby se nám už nechtělo domů, určitě by se jim vařit začala. Je pravda, že čaj byl cítit vším možným, jen tím čajem ne, ale to už je podružnost.

A chce to pořádný ruský bunkr…

Protože se nám kopání záhrabů zalíbilo, další den jsme věnovali podobné činnosti. Rozděleni do dvou skupin jsme si dali za úkol postavit pořádné pevnosti. Byl jakýsi mlhavý plán, že by se je dalo využít pro nějakou hru, nakonec ale pro dokonalost bunkrů z toho sešlo. Některá zabezpečení pevností se svou nebezpečností mohly směle rovnat s ostnatým drátem pod proudem.

Když jsme se dost vyřádili, trochu uklidili jizerský prales a pochutnali si na polévce, vydali jsme se na procházku po okolí. Po Kasárenské jsme zamířili směrem ke Knajpě. Cestou jsme hledali tatínky a překvapivě je i nalezli.

U Knajpy jsme pro změnu pobavili pár běžkařů, když jsme si i se sněžnicemi sedali do kolečka (více pochopíte z fotky). Po Pavlově cestě jsme se vrátili zpátky k úpatí Jizery a začali podruhé stoupat na vrchol.

Do chatičky jsme se dostali akorát ve správný čas, abychom začali chystat večeři. Pak jsme zase seděli, jedli sušenky, popíjeli čaj.

Protože to byla naše poslední noc v Jizerkách, s pár nadšenci jsme vyrazili na Jizeru ještě potřetí. Půlnoční vycházka, spousta světýlek. Krása.

Jedeme domů

A jak to tak bývá, po pár dnech nastal čas návratu. S tím spojené uklízení chatky, zametání, zahrabávání záchodů, zavírání studánky… Práce nám šla od ruky a tak jsme již po osmé milou chaloupku opouštěli.

Pak zase po Kasárenské ke Knajpě, z Knajpy dolů na Čihadla a hurá až do Josefáče. Tam jsme se posilnili menším obědem, objednali místa ve Studentovi a za chvíli už jsme sebíhali dolů na nádraží.

Nic nám neujelo, všechno klaplo. Snad až na to, že ve Studentovi pouštěli opět Toma a Jerryho a poslední díl jsme opět nestačili dokoukat. V metru se naše cesty rozdělily. Horažďovická parta pokračovala na Anděla, my na Hlavák.

Pak už vlakem až domů, sbohem a šáteček. A zase někdy příště.

Pohledy z hor Jizerských

2012-04-01T00:00:00+02:00

První dva pohledy z velikonoční návštěvy Jizerských hor. Jak vidíte, sněhu bylo opravu dost.

Doporučuji se podívat na plné rozlišení, je tam toho vidět o něco více.

Jizera

Panoráma Jizerských hor

Google ví…

2012-03-02T00:00:00+01:00

Všichni víme, že Google ví všechno, že? Nebo si alespoň myslí, že ví ¹.

Tak proč se ho nezeptat, co vlastně chceme.

Občas úsměvné, převážně smutné. A nejhorší na tom všem je, že on si to z prstu nevycucal.

A co chceme mít?

Nechcete mít děti? To je jednoduché, omezte styk s muži (případně s ženami), jak se radí v Zítra nehrajeme!.

A to, že nic nevíme, snad už nikoho nepřekapí.

Měli jste na mysli… Ne neměli a neříkej mi, co jsem si myslel! ↩

Jak Praktica k Nikonu přišla

2012-03-01T00:00:00+01:00

V šuplíku mi ležela postarší Praktica spolu s objektivem a protože éra klasického filmu je už jen pro fajnšmekry (vždyť i Kodak bankrotuje), hledal jsem pro objektiv nové využití.

Ideální by bylo, kdyby se mi ho podařilo napasovat na tělo od Nikonu. Na první pohled nechybelo moc, a tak přišel na řadu pilník a dvě hodinky poctivé práce.

Výsledek byl trochu zfušovaný, objektiv obroušený ze všech stran.

Důležité ale je, že na tělo pasuje. Ano, z technického hlediska to přiliš pěkné není, ale funguje to. Nikonu D7000 nedělá problém poradit si i s takovýmto objektivem.

A nejdůležitější část - jak to fotí? Protože je čip od objektivu trochu dál, než by měl být, neostří objektiv do nekonečna a hodí se tak spíše na drobnější věci, případně portréty.

Má skvělou hloubku ostrosti, až je s tím někdy problém přesně zaostřit (objektiv má pouze manuální ostření).

MS Holice 1977

2012-02-03T00:00:00+01:00

Karel Pučelík, slovutný to odborník na rally a podobně, mi podstrčil pár fotek, prý ať je někam šoupnu. Moc o nich nevím, podle názvu složky se jedná patrně o mistrovství světa v Holicích. Pokud zjistím více podrobností (třeba čím bylo foceno), určitě to dodám…

Nocležiště

2012-02-02T00:00:00+01:00

Fotky u článku o bezdomovcích na idnes.cz mi připomněly fotky z našeho letního čundru po Šumavě.

První den to opravdu vypadalo všelijak. Musím ale poznamenat, že po odchodu po nás nezůstalo ani smítko - příští rok budu muset fotit i stav po sbalení, abych měl čím to dokázat.

Druhý den už to vypadalo vzorněji. Ale možná to je jenom tím, že toho na fotce není tolik vidět… (© Vašek)

Fotku ze třetího dne nemám, protože večer jsme zalehli pozdě, v noci začalo pršet, my nebyli úplně připravení a ráno jsme měli dost svých starostí.

Čtvrtý den jsme raději už nic nepodcenili a raději si nachystali základní konstrukci pro spaní.

Pátý den to vypadalo ještě hůře, tak jsme se raději pod plachty schovali. Ale nepršelo.

Šestý den byla dokonce v okolí bouřka, na nás ale ani tak nic nekáplo. Možná to bylo větvemi smrků nad námi.

Sedmý den už se konečně plachty vyplatily, i když jenom tak kapalo.

Poslední přespání sedmý den na zahradě u Vaňkátů, ale to už jsem spal v teple domova… (© Vašek)

To že naše nouzové nocležiště vypadají všelijak je dáno i tím, že jsme měli zajímavý styl pochodu - přes poledne odpočívat, večer jít klidně až do půlnoci a ráno vstávat o něco déle. Takže na to, že všechno bylo stavěno za tmy, to není ještě tak strašné…

Liberec

2012-02-01T00:00:00+01:00

Neměl jsem dostatek sil rovnat linie, tak tu máte pěkné rybí oko… Panoráma složené z devíti snímků, ořezané, ale jinak v celkem syrové podobě.

Tutoriál: hrajeme si s portréty v Gimpu

2012-01-02T00:00:00+01:00

Instruktážní článek pro úpravu fotografií v editoru GIMP. Na myšlenku postupu mne přivedl fotograf Mike Shaw, který takto s oblibou portréty upravuje.

Dlouho jsem nemohl vybrat žádnou fotografii, na které bych postup předvedl. Nakonec padla volba na jednu z letního putování po Šumavě s Vaškem a Jirkou. Doufám, že mi to Jirka odpustí. Každopádně mu vy odpusťte ten výraz. Je to focené po třech dnech s batohy na zádech, po ránu, kdy byla docela zima.

1. Vybíráme fotografii

Na podobnou úpravu se hodí téměř jakákoliv fotka, kde máte obličej ve slušné velikosti rozumně zaostřený. Moje vypadala původně takto:

2. Ořez

Osvědčilo se mi hned zpočátku si fotku na hrubo oříznout. Jednak tím získám lepší představu o tom, jak by měla vypadat ve výsledku, ale hlavně čím menší fotografie, tím rychlejší jsou pak úpravy. Zvláště pokud už nemáte nejnovější stroj.

3. Převod do Č&B

Pokud chcete mít výsledek černobílý, není proč to oddalovat…

4. Překrýváme černou

V dalším kroku vytvoříme novou vrstvu, která nebude obsahovat nic jiného, než černou barvu.

5. Maska k černé vrstvě

K nové vrstvě vytvoříme ještě masku, díky které budeme části vrstvy schovávat. Masku nastavíme na úplné krytí.

6. Odkrýváme obličej

Nyní začneme do masky černou barvou pomocí štětce kreslit tak, aby se nám odkrýval obličej a vůbec části, které chceme mít zobrazené. Nemusíte si příliš dělat hlavu s přesností.

7. Rozmazáváme masku

Pomocí Gaussovského rozostření masku rozostříme. Poloměr závisí na rozlišení fotografie, je třeba si s tím chvíli hrát a laborovat.

8. Duplikujeme základ

Následně základní vrstvu zduplikujeme a u nové vrstvy nastavíme režim na "Násobení". Tím se nám fotografie jakoby ztmaví.

9. Maska k násobné vrstvě

K nové vrstvě opět vytvoříme ještě masku s úplným krytím. Znovu do masky malujeme černou barvou, tentokrát už ale pouze přes obličej. Opět si nemusíte nechávat záležet na přesnosti, raději si zachovejte odstup od kraje.

Tuto masku opět rozostřete. Poloměr rozostření dávám tak poloviční k tomu, kterým jsem rozostřoval černou vrstvu.

Pomocí této vrstvy vznikne silnější nasvícení obličeje a skrytí okrajových částí.

10. Hrajeme si s kontrastem

Podle vlastního cítění si můžeme pohrát s kontrastem a jasem v podstatě u všech vrstev.

11. Finální ořez

Ještě doladíme ořez a umístění a už jsme skoro u cíle.

12. Rámeček a finální úpravy

A tím jsme v podstatě hotovi. Ještě můžete provést finální úpravy - vyretušovat dámám vrásky, doladit celkový kontrast a jas, doostřit, přidat rámeček a je to…

Jak vysázet akordy v TeXu

2012-01-01T00:00:00+01:00

Krátká poznámka o tom, jak vysázet akordy v LaTeXu. Třeba někomu pomůže. Píšu si to zde proto, abych to jednou nezapomněl. Lépe řečeno, abych to dokázal najít, až to zapomenu…

Základní makro

\newcommand{\ch}[1]
{
    \makebox[-6pt][c]{\raisebox{12pt}[24pt]{~~{ \footnotesize \textbf{#1}} }}
}

Použití

Pane \ch{G}můj, dals mi dost štastnejch \ch{C}chvil,
mnohem víc já za\ch{G}žil, než jsem mohl si \ch{D}přát.

Výsledek

A jak nasázet celý zpěvník?

Na sazbu zpěvníku jsem si napsal skript v Pythonu. Kdo by se chtěl podívat, zdrojové kódy jsou umístěny na GitHubu.

Co skript umí?

Akordy lze zapisovat zjednodušeně do hranatých závorek
Vytáhne všechny soubory z adresáře
Písně seřadí
Vytvoří přehledné PDF i se seznamem písní.

PF2012

2011-12-02T00:00:00+01:00

Rozhovor: Patrick Macharovský

2011-12-01T00:00:00+01:00

Netrvalo dlouho a máme tu další rozhovor. A to rozhovor v řadě ohledů velice nevídaný…

Poprvé jsem totiž dělal rozhovor s Čechem. Já vím, je to celkem zvláštní, ale je to tak. Patrick je mladík z Ústí nad Labem a i když jste o něm možná neslyšeli, je možné, že jste už viděli jeho video, které nedávno kolovalo po českém internetu. Video najdete uprostřed článku…

Asi bude nejlepší začít jako obvykle - mohl by ses čtenářům krátce představit? Odkud jsi, co studuješ…

Mé jméno je Patrick Macharovský, je mi 17 let, jsem z Ústí nad Labem a studuji střední průmyslovou školu s oborem pozemního stavitelství.

V posledních pár dnech ses po českém internetu proslavil svým videem o YouTube ve skutečném životě. Jak ses k natáčení videí vlastně dostal?

Já už si ani nepamatuji, kdy to začalo - asi od narození. Ze začátku, když jsem byl malý, jsem se snažil rozpohybovat obrázky v počítači. Pak si rodiče koupili foťák, tak jsem začal blbnout a dělat první testy. To mi vydrželo až do teď, jen už jsem si koupil vlastní kameru.

Z čeho a jak ses úpravy videí učil? Knížky, návody na internetu?

Učil jsem metodou pokus-omyl - zapnul jsem si třeba nějaký program a zkoušel jsem, co v tom jde. Občas se kouknu na nějaký tutoriál na internetu, abych zjistil nějaké skryté funkce nebo fígle.

Nutno dodat, že s každým novým videem se učím nové a nové věci.

Na svém profilu na YouTube máš vystavenou pěknou řádku videí podobného stylu. Jak vlastně takové video vznikne? Dostaneš nápad, napíšeš scénář, seženeš si herce a jde se natáčet? Jak dlouho obvykle trvá, než video natočíš?

Většina těchto videí jsou právě ty testy, tam jsem žádné přípravy nepotřeboval. Dostal jsem nápad, vzal jsem někoho, kdo byl po ruce, i když z toho nebyl moc nadšený a natočil jsem to, ale u posledních dvou videí už to chtělo nějakou přípravu, obzvláště když tam mají být nějaké vizuální efekty, je dobré si rozmyslet kde co bude, protože to může hodně usnadnit práci pak při úpravě.

Konkrétně u videa YouTube v reálném v životě to bylo tak: dostal jsem nápad, pak jsem dlouho hledal vhodné místo, podle něj jsem napsal scénář, aby mi tam seděly ty efekty, sehnal jsem pár lidí, šli jsme točit a nakonec jsem to upravil.

Jak sháníš herce? Jsou to pořád ti samí lidé, nebo vždy vezmeš toho, kdo je po ruce?

Nevím, jestli se jim dá říkat herci, spíše kamarádi a známí, kteří mají zrovna čas a nestydí se.

Pokud si píšeš scénáře, jak vypadají? Jsou hodně podrobné s každým detailem a pohybem kamery nebo je to nástin v základních bodech?

Jelikož se nikdy přesně nevědělo, kdo z "herců" bude mít čas, tak píšu jen základní body, které jim pak na místě ukážu.

Co ti během vzniku klipu zabere nejvíce času? Máš někdy chuť mlátit hlavou o klávesnici a na všechno se vykašlat?

Tak nejvíce času mi zabere úprava vizuálních a zvukových efektů. Ano, i takové chutě mám a to v případě, kdy se mi můj projekt, na kterém jsem pracoval třeba měsíc, nechce otevřít z důvodu nějaké neznámé chyby a jedinou cestou je, že to musím dělat celé od znova nebo od nějakého záchytného bodu.

Co chystáš? Bude nějaký další shot nebo rovnou třeba krátký film? Po současném úspěchu bys možná neměl problém sehnat dostatek lidí.

Zatím ještě nevím, co přesně, ale rozhodně to nebude film, protože to je velmi náročné. Spíš nějaké krátké video.

Co pokládáš za dosavadní největší úspěch? Tvé video se objevilo na řadě prestižních serverech českého internetu - objevil se třeba článek na Programujte.com, psala o tobě Alza.cz na svém facebooku.

Asi to, že se mé poslední video samo prosadilo, bez nějaké propagace a že se alespoň většině lidem líbí a sdílejí ho.

Předpokládám, že ti moderní technika není cizí. Jaký odhaduješ vývoj ve světě filmování? Jak se podle tebe budou točit filmy za dvacet, za padesát let?

Snažím se držet krok, ale v dnešní době, kdy to jde všechno tak strašně rychle kupředu, je to těžké. Vzhledem k rychlosti tohoto vývoje opravdu netuším, jak to bude vypadat za padesát let, možná se už napojíme na nějaký systém a film se nám bude promítat v mysli, tak jako sny.

Určitě se necháváš inspirovat i řadou filmů - jaké máš raději, přehlídku triků a efektů, nebo raději film s myšlenkou? Máš své oblíbené?

Mám rád oboje, ale víc se mi líbí filmy s myšlenkou. Do mých oblíbených filmů patří kvůli efektům Transformers a kvůli suprové myšlence Počátek a Matrix.

A co ostatní - co posloucháš za muziku, co čteš…

Poslouchám v podstatě cokoliv, ale upřednostňuji dubstep. Moc toho nenačtu, protože většinu času mi zabírá škola a když mám volno tak se snažím dělat videa nebo odpočívat. Občas si zahraji golf nebo si zaplavu.

Co bys poradil tomu, kdo by si rád něco takového vyzkoušel - třeba natočil krátkou scénku, ale nemá s tím zkušenosti a neví jak začít?

V tomto ohledu asi moc neporadím. Zkrátka, ať začnou s tím, co mají a zkusí si prostě něco natočit. Tak jsem začal i já.

Co bys rád v životě dělal? Točil filmy? Jako řežisér, kameraman nebo někdo v postprodukci?

Tak tuto otázku si také pokládám…

Rozhovor: Robert Nieto

2011-11-03T00:00:00+01:00

Od minulého rozhovoru s Jeffem Michelmannem uběhlo skoro už půl roku. Teď tu máme konečně další. Je trochu z jiného soudku. Představí se nám Robert Nieto, malíř, který by šel asi nejlépe zařadit kamsi mezi naivní umění.

Ne každému se takové malby líbí. Pokud by však patříte mezi nás, kterým se takové věci líbí, můžete si prohlédnout celou Robertovu galerii na jeho webových stránkách.

Můžeš se nám krátce představit? Odkud jsi, kde jsi studoval, kde v současnosti pracuješ…

Tak, je mi 28 let a žiji v Barceloně, kde také pracuji. V současnosti jako návrhář webových rozhraní, jejich použitelnosti a přístupnosti ve společnosti Omatech.

V menší míře dělám také různé ilustrace a malby krajin. Ne úplně na profesionální úrovni, přestože doufám, že se tomu budu moci jednou věnovat naplno - je to moje pravá vášeň. Musím ale připustit, že mám rád i práci, kterou teď dělám - design webových aplikací, a přestože bych se chtěl více věnovat malování, asi bych nechtěl opustit ani tuto práci.

Studoval jsem na škole designu a umění v Barceloně, jmenuje se IDEP. Ta mi doslova otevřela oči a já tam mohl proniknout do mnoha oblastí z designu, ilustrace a výtvarných umění.

Později jsem sám začal dělat online workshopy v rámci známé školy Gnomon. V té době jsem se skutečně ponořil do světa scénografie, krajin a koncepčního umění. Také jsem si doplnil znalosti ohledně základních pojmů a technik digitální ilustrace.

To mě všechno vedlo k tomu, abych sám začal procvičovat a zkoušel napodobovat slavné ilustrátory. Pomalu jsem si pak začal uvědomovat, že se i moje technika zlepšuje. A tak je tomu do dnes, učím se a zlepšuji každý den.

Jak jsi se dostal k tomu, co děláš - k malování? Táhlo tě to k tomu vždycky, nebo jsi se pro to rozhodl až později? Mnoho mladých to má pouze za zábavu a moc nevěří tomu, že by u toho vydrželi celý život. Bylo těžké se rozhodnout pro umění?

Jak už jsem řekl, neživím se tím, ale doufám, že jednoho dne budu. Baví mě to. Jestli mne to k malování vždy táhlo? Vždy mne umění a design uchvacovalo, ale až od chvíle, kdy jsem to začal skutečně studovat a objevovat všechny možnosti a cesty, které mi otevírá, rozhodl jsem se mu věnovat celý svůj život.

Předtím, než jsem se zaměřil na krajiny a abstraktní ilustrace, jsem dělal vektorovou grafiku. A přestože to mám i rád a stále tak i tvořím, jsou mi bližší krajiny a víc mne i uspokojují výsledky. Je to odlišný typ práce, mnohem více podobný tradiční malbě a myslím, že mi klade daleko větší výzvy, než zvládání nějakých vektorů.

Jak vlastně vzniká tvůj obraz? Jak jsi řekl, maluješ většinou krajiny - jak se taková krajina zrodí? Máš dlouho předtím, než začneš malovat, ten pohled v hlavě, nebo je to blesková záležitost?

Trochu od obojího. Někdy mi krajina vzniká pomalu v mysli, jindy zas spustím Photoshop a krajina se zrodí z pár náhodných křivek po virtuálním plátně. Jakýkoliv abstraktní tvar se dá velmi snadno v krajinu přeměnit.

Také se stává, že mám chuť malovat a nemám žádnou inspiraci - nic mne nenapadá. Pak si procházím různé internetové fotogalerie a pátrám v vnuknutí a většinou ho nacházím. Někdy je to kombinací barev, která mne zaujme. Jindy zajímavá kompozice nebo pouhý detail, díky němuž mne něco napadne a můžu z toho začít tvořit.

Zajímalo by mne, jestli se za obrazy skrývá i nějaký příběh. Občas do nich zasadíš osamělého poutníka. Kdo je to? Představa tebe samotného ve vysněných krajinách?

Ve svých ilustracích vidím vždy jako hlavní prvek samotnou scénu. Příběh vypráví cesta do neznáma, vzdálená tvrz nebo vodopád, ze kterého vzniká řeka. Naproti tomu jsou postavy až druhotné nástroje, kteří vyjadřují všechno ostatní. Chci, aby divák toužil zjistit, kam ona cesta vede, odkud teče řeka nebo aby si dokonce představil sebe samotného. Putujícího touto krajinou.

To je důvod, proč nedávám tolik důrazu na začlenění postav do svých prací. Nechci aby se stali tím hlavním, určitě ne. Spíše aby byli jakýmisi náhodnými kolemjdoucími.

Sebe si za tyto postavy nedosazuji, ale i tak bych rád své krajiny navštívil a mohl je poznat z první ruky, naživo…

Co pro tebe malování znamená? Pomáhá ti od stresu, od každodenních problému, od těžkých chvil? Jak se cítíš, když tvoříš?

Malování je pro mne odpočinkem a uklidněním - svým způsobem je to forma meditace. Při tvorbě se soustředíš a to tě trochu odnese od reality do světa barev, tvarů a kompozice. Upoutáš tím svou mysl v mnoha směrech. A když dokončuješ malbu, vidíš výsledek a díky tomu se cítíš dobře, to ti dá sílu pokračovat. Je to jako když je sportovec po tréninku, cítí se v pohodě a dobytý energií.

Tvoříš za pomoci moderních technologií, na počítači a patrně máš tedy i techniku celkem rád. Jak jsi se k tomuto typu umění dostal? Někteří lidé považují za počítačovou grafiku za jakési pseudo-umění, představa srovnání digitálních maleb s klasickými malíři je děsí. Co si o tom myslíš?

Začínal jsem právě na tradičním umění a během studií jsem si vyzkoušel mnoho různých uměleckých technik, od akvarely přes kvaš, akryl a tuš třeba až k přetisku a graffiti. Pomalu mne to ale táhlo spíše digitální tvorbě. Vždy mne zajímaly nové technologie a dosud mi toto nadšení pro techniku vydrželo, rád se dozvídám o nových věcech, jak v digitálním umění, tak i se vším ostatním, co trochu s moderní technikou souvisí.

První tablet pro kreslení jsem měl asi v 16 letech, ale to byla hrozná bída ve srovnání s tím, co existuje dnes a příliš jsem si ho neoblíbil. Mohl jsem ale díky němu experimentovat a získat tak první zkušenosti.

Později jsem získal svůj první Wacom, nejnižší typ, ale i tak to bylo úplně něco jiného, než můj první tablet. Zjistil jsem, že na něm mohu vytvářet prakticky stejné věci, jako jsem mohl pomocí klasické malby, ale s tou výhodou, že není potřeba žádný čas na přípravu a na úklid, žádné míchání barev, připravování plátna, čištění štětců, sušení… a zdálo se mi to mnohem všestrannějším a příjemnějším. To je důvod, proč jsem se zcela rozhodl pro digitální tvorbu.

Nemyslím si, že by to bylo nějaké pseudo-umění nebo něco méně než klasické umění. Je to pouze jiná technika se svými výhodami a nevýhodami jako všechny ostatní, které využívají odlišné nástroje. Konec konců umění není o specifické technice nebo konkrétním typu plátna.

Vážím si dobře vytvořené práce, ať už je to pomocí kvaše nebo pomocí Photoshopu. Vše vyžaduje cit pro barvy, pro kompozici, téma a techniku a jak už jsem řekl, každý způsob má své výhody i nevýhody.

Líbí se ti to, co vytvoříš? Někteří lidé nejsou věčně spokojeni s tím, co namalují a to je možná nutí se zlepšovat. Jiní se zlepšují pouze proto, že dělají to, co je baví. Jak to máš ty?

Mám rád vše, co vytvořím. Mám i své oblíbené ilustrace, ale v podstatě mám rád všechny svá díla. Může to být tím, že všechno co takto dělám, dělám pro sebe. Také tím, že je to postavené na tom, co se mi líbí a na tom, co mám na scenériích a krajinách rád.

Samozřejmě pokud se podívám na své výtvory okem odborníka, musím přiznat, že jsou i díla, která neodpovídají na sto procent mým představám.

Je tu ale i důvod, proč sám sebe považuji za malíře krajin a proč nechci být malíř malující postavy, architekturu nebo kola - přestože bych to zvládl, není to nic, co by mne nějak fascinovalo a co bych rád tvořil. Doufám, že pokud mi někdo časem nabídne práci, budou to krajiny, na které se zaměřuji a ne něco jiného.

Samozřejmě nevylučuji možnost, že někdy v budoucnosti začnu malovat i něco jiného, ale nyní mám rád, to co dělám a chci u toho i zůstat.

Už jsi to trochu nakousl, ale možná by nebylo na škodu se dozvědět trochu více - kde nacházíš inspiraci? Máš nějaké oblíbené malíře? Místa? Nebo třeba knihy, podle kterých své světy maluješ?

Mnoho inspirace nacházím v počítačových hrách a ve filmech, protože poslední dobou je víc a víc umění. Umění, kterým jsou například vytvářeny scény…

Hry jako Uncharted, Skyrim nebo Assassin’s Creed - hry na kterých pracovali koncepční umělci jako Raphael Lacoste, Dylan Cole, Andreas Rocha… Ti jsou pro mě velkými vzory i zdrojem inspirace.

A samozřejmě, i v knihách. Poslední, kterou jsem četl, je “Píseň ledu a ohně”. Mnoho scenérií z této knihy jsem i ztvárnil. Třeba ilustraci “El valle de Arryn y el Nydo de Águilas”. A mám v plánu i další. Také bych časem rád udělal nějaké k “Pánu Prstenů”.

Dalším skvělým zdrojem inspirace jsou galerie na DeviantArtu, kde se nachází mnoho skvělých umělců z celého světa a kde jsou také dobří kritici. Již zmínění - Dylan Cole, Raphael Lacoste a další - zde zveřejňují svá díla a je skvělé, že tak máme přístup i k jejich nejnovějším pracím.

Ještě bych zmínil hru “Magic” - dobrý zdroj pro nalezení inspirace k malbám.

Máš nějaké plány do budoucnosti? Sice se asi málokdo ze čtenářů v blízké době dostane do Španělska, ale stejně: neplánuješ třeba nějakou výstavu?

Do budoucnosti bych se chtěl dále zlepšovat, vylepšovat techniku a dělat věci lépe a lépe. Doufám, že jednoho dne se stanu skutečným profesionálem a budu moci žít pouze ze své tvorby. Výstavu zatím žádnou v plánu nemám. Ale kdybyste měli kdokoli zájem, každopádně se ozvěte!

A poslední otázka - co bys poradil těm, kteří jsou na začátku? Těm, kteří by se rádi v životě věnovali umění, ale nemají k tomu dost odvahy. Co by jim mohlo pomoci se zlepšit?

Patřím mezi ty, kteří si myslí, že umělcem se člověk musí narodit, ale na druhou stranu, nikdo z nás se nenarodil perfektní. Je to vše o trénování a procvičování, o tom být do toho zapálený a obětovat tomu svůj čas.

Během doby co jsem studoval na IDEPu, jsem poznal lidi, kteří nebyli zpočátku schopni namalovat jediný dobrý obrázek, ale procvičováním, studováním a zanícením se dostali na stejnou úroveň, jako ostatní. Možná i na lepší. Všechno je to o tréninku.

Takže, tomu kdo se zajímá o svět umění by mělo být jednoduše řečeno, aby se učil, díval na práce ostatních, účastnil se seminářů, škol… Ale to všechno vyžaduje vytrvalost a trpělivost. Bude se častokrát stávat, že věci nepůjdou tak, jak byste si je představovali. Postupně ale uvidíte, aniž byste si to uvědomovali, že se zlepšujete. Uvidíte, že vydaný čas se vyplatil a to vám dá chuť pokračovat.

Na HDR bez bolestí

2011-11-02T00:00:00+01:00

Hadr aneb krátký návod na omalovánky

Komu je pojem HDR fotografie neznámý, pak vězte, že je to taková ta hodně barevná fotografie, která vypadá až neskutečně a přitom úžasně. A ona opravdu většinou neskutečná je. Pro lepší představu vám raději hned podstrčím obrázek.

Někomu se to líbí, někomu ne. Skrze prsty na to koukají zastánci filozofie neupravování fotek v počítači. Každopádně ať si kdo chce, co chce, říká, mnohým fotkám tato úprava pomůže. A tak raději, něž přejdeme k samotnému návodu, jak fotografii upravit, zdůrazníme pár bodů, kterými je třeba se držet, aby vás ostatní nevypískali.

Zásady HDR fotografie

Ze špatné fotky dobrou neuděláte. To platí vždycky. Obráceně už zdaleka ne.
Nekažte fotky. První pravidlo naopak neplatí. Z dobrých fotek lze snadno pomocí HDR udělat fotky špatné a mizerné. Nervěte tento efekt všude!
Netvořte omalovánky. Čeho je moc, toho je příliš.

A abych to jen utvrdil, ukázka vyloženě špatně provedené úpravy, odstrašující příklad.

Když pominu to, že fotka sama o sobě žádný zázrak není (a tím nesplňuje první bod), třetí bod - omalovánky - je evidentní. Poskytuje také ukázku častých začátečnických chyb, třeba světlá obloha v okolí stromu v pravém horním rohu.

Abych byl přesný, celou dobu trochu mystifikuji. Pojem HDR je přísně vzato postup, kterým se jakoby zvětší dynamický rozsah fotografie na vašem monitoru. Jinak řečeno, uvidíte i přepálená a podexponovaná místa dobře. Kouzlení s barvičkami se nazývá tone-mapping. To zmiňuji, jen abych učinil povinnosti zadost. Celý tento postup se zabývá kombinací obojího a nadále tomu budu říkat jednoduše HDR.

Teď už se ale pusťme do samotného pracovního postupu…

Co budeme potřebovat

Fotoaparát

Překvapivé, že? Ideální je na to zrcadlovka, případně kterýkoliv kompakt, který umí fotit do RAWu. Pokud to ten váš neumí, neznamená to, že je všechno ztracené. Je možné vytvořit více snímků s různou expozicí. Ale to je práce navíc a zabývat se tu tím nebudu. Jiné speciální nároky nejsou.

Luminance HDR (qtpfsgui)

http://qtpfsgui.sourceforge.net/

Tento program za vás oddře většinu práce - stará se o samotný efekt. Mám ho rád proto, že je k dispozici i pro Linux (pro Windows samozřejmě taky, dokonce i pro Mac). Nabízí celou řadu filtrů, některé použitelnější některé méně. Samozřejmě existují i alternativy.

GIMP

http://www.gimp.cz/

Známý program pro úpravu fotografií, nám poslouží na výsledné doladění. Někdo dává přednost Photoshopu, budiž, postup je obdobný. Nám chudým studentíkům postačí výborně.

A jdeme na to

1. Výběr fotky

Když už máme vše připraveno, jediné, co nám schází, je nějaká fotka. Skvělý HDR fotograf, Trey Ratcliff, říká, že se musíte naučit koukat a umět si představit, jak fotografie bude vypadat ve výsledku.

Naučit se to není samozřejmě jen tak a chce to zkoušet a zkoušet. Proto nebude vadit, když ze začátku vybereme klidně i slabší fotografii a zkusíme, co to s tím udělá. Jen musíme počítat s tím, že neuděláme díru do světa a že není potřeba se s prvním pokusem chlubit.

Na ukázku jsem si vytáhl z alba tuto fotografii z nedávné návštěvy Liberce.

Pro ukázku by měla být postačující - máme tu jak velmi světlá, tak velmi tmavá místa, celkem pestrou scénu a Ještěd v dálce.

2. Luminance HDR

Máme-li fotku, můžeme se vrhnout do prvního z programů - Luminance HDR. Příjemné na něm je už jen to, že dokáže načíst i RAW soubory. Stačí kliknout na Open HDR image a danou fotografii najít.

Mám program v takové napůl přeložené verzi. Nevím, jak jste na tom vy. Doufám, že všechny popisky najdete bez problémů.

Po úspěšném načtení fotografie bychom měli mít před sebou okno podobné tomuto:

Co jaké tlačítko dělá si můžete vyzkoušet sami. Z těch nejdůležitějších je to nabídka Operator, která dává na výběr z možných filtrů. Osobně nepoužívám téměř nic jiného, než Mantiuk ‘06.

V bloku o něco níže jsou pak nastavení daného filtru. Pokud zůstanu u Mantiuka, mám možnost tří hejblátek - první z nich je "Koeficient kontrastu". Čím bude toto číslo menší, tím více znát bude efekt. Na vašem vkusu a cítění je už najít co nejvhodnější číslo.

Druhou možností je "Koeficient saturace". Díky tomu dosáhnete oněch úžasně, až kýčovitě, zabarvených fotografií. Čím je číslo vyšší, tím živější jsou barvy. Na druhou stranu pak budou upadat do šedi.

"Detail factor" vám jaksi zvýrazní detaily. Vyšší čísla působí na fotografii dost zvláštně.

K vytvoření upraveného snímku slouží dole vlevo tlačítko Tonemap. Ve stejném bloku je ještě možnost výsledné velikosti (Result Size). Pro zkoušení, jak to bude vypadat, doporučuji rozlišení okolo 1024x678px. Až budete spokojení, vytvořte obrázek v co největším rozlišení a nezapomeňte ho poté uložit.

Já jsem si nastavil hodnoty popořadě na 0,150 - 1,700 - 1,0. Výsledkem je tento obrázek.

To už vypadá celkem dobře, ale…

3. GIMP

…stále to není ono. Okolo budovy a stromů nám to vytvořilo nehezky světlou oblohu, což působí zvláštně. Chtělo by to vůbec ještě některé detaily doladit - doostřit, upravit kompozici.

Na řadu přichází GIMP nebo jiný program na úpravy fotografií. Základem je vzít jak původní fotku, tak novou fotku v HDR a pracovat s nimi, jako s dvěma vrstvami.

Na pozadí mám původní obrázek, v hořejší vrstvě upravený. K němu jsem zároveň přidal masku. Místa, která se mi zdají příliš světlá mohu jednoduše pomocí masky částečně zprůhlednit. Pro ty, co s maskami pracují poprvé existuje spousta materiálu.

Vhodné je pomocí naduplikované spodní vrstvy ještě ztmavit oblohu - pomocí opět nějaké masky a lineárního přechodu. Po úpravách můžeme docílit takovéhoto výsledku:

Zbývá jen doostřit a je hotovo, můžeme slavit a plánovat skvělé zítřky:

A to je vše.

Skutečně. Ještě dodám, že toto je pouze návod. Nezaručí vám, že vaše fotky se hned začnou vystavovat a prodávat. Nezačnou. Ale můžete si prohlédnout pár fotografií, ke kterým se můžete časem přiblížit.

Od Volešku

2011-11-01T00:00:00+01:00

U Pálenky

Před Rovnou

Pohledy z léta

2011-10-03T00:00:00+02:00

Další várka z šumavského výletu. Tentokrát pohledy do kraje. Opět kdyby někomu malé rozlišení nestačilo, rád pošlu větší verzi.

Pod Kuní horou

Před Pohorskou Vsí

Za Smrčinou

"Kdesi na Šumavě"

Novohradské hory

2011-10-02T00:00:00+02:00

Nepohoda

2011-10-01T00:00:00+02:00

"A ty si pískáš," podívala se na něj vyčítavě. Zrovna se jí ulomil podpatek, tenoučký jako jehla a tak byla právem nasupená.

Jenom se pousmál a pískal si dál. Tentokrát už neřekla nic, pouze vedle něj dál klopýtala ulicí, na které se bez ustání rozstřikovaly kapky prudkého deště. Už tři dni bylo pod mrakem a tahle dovolená se vůbec nevyvíjela podle jejích představ.

"Ale jemu to jen všechno zlepšuje náladu," pomyslela si, "dovolená v troskách…"

Stihla ho v mysli počastovat ještě pár nevybíravými výrazy, ale to už se ocitli před hotelovými dveřmi. Cestou do koupelny ze sebe shazovala mokré oblečení a nemohla se dočkat toho, na co se těšila celý den - na teplou sprchu a postel.

Přes tekoucí vodu zaslechla, jak si muž pouští Jerry Lee Lewise a nahlas si do jeho rokenrolu pořvává. Neslyšela ho zpívat už od svatby.

"Miláčku, nemohl by sis to ztišit?" udělala na něj smutné oči, když vylezla z koupelny, "ráda bych si šla lehnout."

"Ale jistě, jistě," odvětil, ale ani nezvedl hlavu od papíru, do kterého si něco čmáral.

"Tome!"

"Jistě, ano, promiň," tentokrát už se zvedl a nepatrně ubral přehrávači na hlasitosti.

Něco zabručela a zmizela za dveřmi. Za chvíli už divoké piáno neslyšela.

"Ty ještě nespíš?" ptala se ospale, když se vypotácela z ložnice, aby se došla napít. Pohled na hodiny ji ujistil, že ještě není ráno a najednou si připadala opět hrozně naštvaná.

"Už se chystám, zlato," zahučel, ale zas ani nepřestal koukat do papíru před sebou a pokračoval v rychlém psaní. Vedle něj už ležela slušná hromádka hustě popsaného papíru.

Její zlost rychle vystřídal údiv: "Ty píšeš?"

"To je, co?" podíval se na ní pobaveně, "už dobrých dvacet let jsem nenapsal ani řádku. Dvacet roků nudného života, devatenáct nudných tuctových dovolených. Až tahle dvacátá. Inspirace! Vytržení. Nic podle pravítka. Nic podle plánu."

Tužka už znovu kmitala po papíře.

Údiv byl pryč, zato zlost se vrátila v dvojnásobné míře. Když pár minut vražedných pohledů muže nechalo chladným natolik, že nepřestal ve své práci, rychlým pohybem vytrhla magnetofon ze zásuvky.

"Tak to si najdi jinou inspiraci. Nebo rovnou jinou manželku!" a s hlasitým bouchnutím dveří zmizela zpět v ložnici.

Na vodu zapomněla.

Ostrý, Svaroh a Jezerní hora

2011-09-04T00:00:00+02:00

Černé jezero od Jezerní hory

Z Ostrého směrem k Rudě

Ostrý

Výhled do Němec

Chata na Ostrém a výhled do Čech

Malý Ostrý

Šumavská divočina…

…i její přívětivá podoba

Fotky mám i ve větší podobě, v případě zájmu je mohu na internet někam umístit ke stažení.

Ze severu - den pátý

2011-09-03T00:00:00+02:00

A poslední várka fotek ze severního putování, která se sem dostává s menším zpožděním. Toho dne jsem se konečně dostal do Krušných hor.

10:48

Snídaně. Doufám, že jsem neurazil čtenářův jemnocit, jen mi přišla ta hromada kostí zajímavá.

12:15

Snad druhou fotkou trochu vylepším situaci. Tohle je kus za vesnicí Hora Svatého Šebestiána. Takovýchto rybníčků bylo v oblasti spousta. Lesem se šlo příjemně, sice bylo všude asfaltu také dost, ale lepší než ty dny před tím.

14:43

A on tam stál a koukal do polí. Sice to není strom, ale to jsou ty volný asociace…

14:50

To abyste uvěřili, že je to opravdu z Krušných hor. Po cestě ze Zákoutí do Mikulovic byla spousta pěkných výhledů dolů do České kotliny.

19:15

Další výhled, tentokrát o kus dál. Už na sestupu dolů k Litvínovu. Pak to totiž chytlo rychlý spád. Do Litvínova jsem se svezl stopem, z Litvínova mi jel vlak do Teplic a z Teplic rychlík do Prahy.

23:41

A z Prahy rovnou do Plzně. Tohle je záběr z půlnočního hlaváku. Noční cestování českými městy je stejně úplně nejlepší. Byl pátek a všude se vítal přicházející víkend. Z Teplic jela parta Romíků do Ústí, popíjeli při tom rum a poslouchali staršího pána, který jim rozdával Gedeonky a povídal o věčném životě. Jo a zpívali. A fakt dobře, to se musí nechat.

V Praze jsem jenom přestoupil, nic zajímavého a ve vlaku do Plzně zkoumal očíslování sedaček. Zato v Plzni bylo veselo. Vlak mi jel totiž až za tři hodiny, první ranní, a tak jsem vyrazil do města. Tam to žilo. V jedné ulici spolu dva mlátili až tam přijeli s rozsvícenými majáčky. O kus dál, na náměstí, do sebe strkali až se jedna výloha vysypala. Muži zákona se rozhodně nenudili. Já pojídal maršmelouny a pozoroval veselé kolemjdoucí.

Kdosi mi nabízel, ať s ním sjedu řeku. Sice nevěděl jakou, ale povídal: "Ty si blázen, já sem taky blázen. Ty vole vožerem se a sjedeme to". Nebyl jsem si tím úplně jistý. K ránu jsem pro změnu narazil na skejťáka, který znal jiného skejťáka v Klatovech a tak jsem hned byl za kamaráda a kamsi mě zval. Nešel jsem, musel jsem na vlak…

Noční Nýrsko

2011-09-02T00:00:00+02:00

Krátká procházka s foťákem na krku. Bohužel bez stativu, takže musel posloužit kdejaký patník.

Turistická hádanka + řešení!

2011-09-01T00:00:00+02:00

Taková malá hádanka z nočního rychlíku.

Dokážete z čísel sedadel odvodit čísla sedadel na druhé straně?

Řešení!

Jak se dalo čekat, byl to chyták. Přece jen tu čokoládu nedám zadarmo, ne? Tu poslední cedulku jsem nestrhl já.

Tipů se mi nashromáždilo celkem dost, nejblíž se svým tipem 101, 103, 107, 105 dostal Jirka Hlaváč. Na čokoládu to asi nebude (stejně už je půlka snězená), ale možná ho někdy pozvu na pivo.

Ze severu - den čtvrtý

2011-08-11T00:00:00+02:00

Další várka fotografií. Tentokrát už méně horký den a o trochu zajímavější.

11:52

Takhle to dopadá, když jdete přímo na sever a dopředu si to moc nepromýšlíte. Dostal jsem se do Doupovských hor, kde se nachází vojenský areál. A jak se říká, na to projít ho jsem neměl koule. Obcházení mi zabralo celý den.

13:26

U nás si pomalu zvykáme na tucty solárních panelů. Nahoře zas mají spoustu větrných elektráren. Tohle byl jeden z prvních větrníků, který jsem potkal. Na hřebeni Krušných hor jich ale byly vidět celé tucty. To byl hnus, velebnosti. Ale hlavně když je to eko, že?

14:11

Pohled na kostel Nejsvětější trojice ve Valči. Taková průměrná česká horská vesnička, která má ale zámek a hned dva kostely. Na tomhle se podílel i Matyáš Braun, stejně jako na sloupu u něj.

14:20

A tohle je ten novější. Kostel Narození svatého Jana Křtitele stojí na náměstí a z lavičky se mi na něj při svačině pěkně koukalo.

18:54

A tohle už je hrad Hasištejn. Vystoupal jsem k němu z vesničky Prunéřov a docela jsem se při tom zapotil. Možná se divíte, jak jsem se tak rychle dostal přes celou Kadaň a okolí. Kus jsem se svezl s panem, který taky holdoval trampování a skvěle jsme si popovídali.

Ještě pod kopcem se mi stala zajímavá příhoda. Procházím vesničkou a z dálky vidím nějakou cyklo-rodinku, která stojí u ohrady a hladí si koně. Jak tak přicházím, kobyla (jsem přesvědčen o tom, že to byla kobyla) od nich odstoupí a začne se dívat na mne. Popojdu ještě pár metrů z rodinku, a kobyla za mnou popoběhne, tak jsem také neodolal a párkrát ji podrbal za uchem. Když jsem pak odcházel, kobyla se snažila protlačit přes ohradník za mnou. Tak nevím, jestli se do mne zamilovala, nebo jsem po těch čtyřech dnech prostě tolik voněl…

Ze severu - den třetí

2011-08-09T00:00:00+02:00

Třetí díl. Horko ze včerejška vydrželo, fotek bylo ještě méně.

9:01

Lesy manětínské vrchoviny. Bloudil jsem v nich celé dopoledne a protože jsem byl bez mapy, začínal jsem být ke konci už trochu nervózní, protože lesy ne a ne skončit. Pak jsem konečně vylezl přímo nad Manětínem. Celkem pěkné město s ještě hezčím kostelem. Ani nevím, proč jsem tam nic nevyfotil.

17:17

První panorama na zkoušku. Až se dostanu ke Krušným horám, bude jich více a budou lepší.

18:04

Kostelík ve vesnici Pšov. Kousek za vesnicí mi zastavil pán, který jel do Karlových Varů a svezl mne až před Žlutice.

Potůčky a potoky

2011-08-04T00:00:00+02:00

U Starého Holandu

Vodopády sv. Wolfganga

Hamerský potok

Ze severu - den druhý

2011-08-02T00:00:00+02:00

Druhý díl z vyprávění. I podle fotek je poznat, jak byl ten den nudný a horký.

7:13

Tohle je prosím výhled na Stod. Bylo krátce po sedmé. Moc dobře jsem se nevyspal, večer na mne útočili komáři, v noci otravovaly srnky, které mi strkaly hlavu do spacáku. Celou noc bylo hrozné horko. Tak jsem byl docela rád, když začalo být světlo a já mohl jít dál.

14:56

Letadlo, které mi přeletělo nad hlavou. Já vím, fotka nic moc, ale z toho dne toho moc lepšího nemám. Obloha byla bez mráčku, kdo to má fotit?

16:24

A hádanka pro zeměpisce, co je to za vodní dílo? Ono pokud sledujete mojí cestu s mapou, tak na to není těžké přijít. Každopádně mne přehrada trochu překvapila, po hrázi se přejít nedalo, musel jsem až o trochu níž a dost jsem si zašel.

17:29

Důkaz o tom, že ten den bylo opravdu horko. To jsem zrovna vylezl z lesa a zjistil, že cesta tu končí. Porost mi sahal nad kolena a prodírání bylo šílené. Nevěřili byste, jak po tom svědí nohy.

18:36

A trochu nepovedený pohled na vesnici Líšťany. Vypadá to, že už jsou, co by kamenem dohodil, ale silnice se tak točila, že odsud to byly nejméně dva kilometry.

Ze severu - den první

2011-08-01T00:00:00+02:00

Vydal jsem se na sever. Pěšky a sám. Batoh, foťák, boty. Občas horko, jindy zima, nohy bolely od tvrdého asfaltu. Klíšťat dost, pozabíjel jsem jich tucty a vytahoval asi jenom tři. Párkrát jsem se svezl a nakonec dorazil až do Krušných hor. Menší fotoreportáž na pokračování.

10:03

Ze začátku to nevypadalo úplně nadějně. Mraky byly temné a občas něco i káplo. Naštěstí toho nikdy nebylo moc. Ta vesnice v pozadí je Dlažov, doufám.

12:40

Jak vidíte, za dvě hodinky už to bylo s počasím o hodně lepší, skoro až o moc. Potil jsem se. Vesnice vzadu je Poleň.

12:46

Čechy jsou zemí asfaltu. Sice je často mizerný, jak mi vyprávěl pán, který mě kousek svezl do Žlutic, před kterými opravují silnici každým rokem, ale je. A pokud si chcete rychle zničit nohy, choďte po něm pěšky.

14:24

Jít na sever není vždy úplně nejjednodušší. Občas prostě silnice není. Ale když máte štěstí, narazíte na takovouto severnajku. Cestu směřující přímo na sever. Až budete na rozcestí váhat, severnajka vás nikdy nezklame.

16:32

A k večeru už bylo horko nefalšované. Tenhle kostelík se nachází kousek od vesnice Buková. Pak byl už jenom dost rozsáhlý les, sympatická hospoda v Líšině, polévka z pytlíku a spacák.

The Dark Outdoors

2011-07-01T00:00:00+02:00

Zelenáči na mistrovství

2011-06-25T00:00:00+02:00

Omlouvám se, ale žádné fotky zničených nohou a utahaných tváři ke mně ještě nedorazily. Nechcete-li o ně přijít, navštěvujte tuto stránku co nejčastěji. Zároveň tak budete mít dobrý skutek, protože mi uděláte radost. Možná by k tomu pomohlo stisknutí CTRL+D ;-)

Tak jsem se poprvé zúčastnil mistrovství, mistrovství České republiky. A to konkrétně v rogainingu. Asi už z toho, že jste o něčem takovém v životě neslyšeli, tušíte, že to mistrovství zas až takové terno nebude. Co to tedy vlastně rogaining je?

Hodně dlouhý orientační běh…

Ale ne tak úplně. Oproti klasickému orientačnímu běhu, se kterým má rogaining dost společného, je tu i pár zásadních rozdílů. V klasickém orienťáku jde o čas. Čím rychleji sesbíráte všechny kontroly v zadaném pořadí, tím větší máte šanci se dobře umístit.

U rogainingu můžete zapomenout na to, že byste dokázali posbírat všechny kontroly. To byste museli být buď hodně dobří, nebo by závod musel být opravdu lehký. Z toho plyne, že nejde tolik o rychlost, jako o to, kolik kontrol dokážete posbírat. Ty jsou ještě ke všemu různě bodově ohodnoceny…

Další rozdíl je v tom, že se rogaining neběhá v jednotlivcích, ale po dvou až pětičlenných týmech.

Nejvyšší kategorie rogainingu je ta na 24 hodin. Pak jsou obvykle i kratší, třeba na 12 nebo jenom na 6 hodin, ale to už není taková sranda. A jaké to je, jít celý den a celou noc?

Doubledeckeři vyráží

Náš postup podle počítače. Ve skutečnosti byly úseky mezi kontrolami mnohem méně přímé…

Původně jsme měli být v týmu tři, ale třetí člen svoji účast odvolal. Takže jsme s Jáňou Spěváčků vyrazili směr Bělá nad Radbuzou a pak pokračovali do blízkého Smolova. Cestou nás naložil německý pár a ty čtyři kilometry nás svezli. Jo, hodí se to, když se alespoň jeden člověk z týmu dokáže německy domluvit. Taky bych to chtěl umět…

Start závodu byl až druhý den, v sobotu, v poledne. Do té doby se tak různě polehávalo po území základního tábora, vymýšlely se různé strategie a postupy a čekalo se, až to konečně přijde.

A když už se to konečně přiblížilo, dostal každý člen týmu speciální mapu a mohlo se začít plánovat. To je mimochodem jeden z nejdůležitějších momentů závodu. Musíte si totiž dát pozor na několik věcí: musíte být realisté a dokázat odhadnout z mapy, jak rychle asi budete v terénu postupovat, vybrat správně kontroly tak, abyste získali co nejvíce bodů. Ty lépe hodnocené kontroly jsou samozřejmě na nedostupnějších místech.

Takhle, myslím, by to mělo fungovat, pokud to umíte. My to neuměli. Nad mapou jsme seděli dlouho a váhali, kterou kontrolu vzít a kterou nevzít, kterou si nechat na ráno a na kterou se vykašlat.

Ideální strategie je prý taková, udělat si dva okruhy - první vetší a náročnější, pak se vrátit do tábora, na pár hodinek se vyspat a pokračovat po kratším okruhu. I my si to tak naplánovali.

A když už sedíte nad mapou dost dlouho, zavolají všechny soutěžící k hromadnému startu, padne výstřel a jde se. Někteří blázni i běží. Nechápu, jak někdo může nebýt černoch a vydržet čtyřiadvacet hodin běžet. A ještě se neztratit. My se vyhecovat nenechali a ač naše tempo bylo celkem svižné, neběželi jsme.

Zajímavé je, že hned po startu se soutěžící rozdělí na dvě skupiny, které zamíří opačným směrem. Pak už lidé odpadávají od toho velkého chumlu pomalu. Jen občas na rozcestí některý pár zabočí jinam než zbytek. Takže pokud se držíte davu, nebývá problém dojít k první kontrole. Samozřejmě se ten vepředu nesmí splést. My se davu drželi, samozřejmě pouze proto, že jsme měli úplně stejné úmysly a cestu, a první kontrolu jsme opravdu našli.

Bažinky, hustníky a mokro v botách

Na pokračování závodu není zas tolik co popisovat. Prostě jdete a jdete, když si myslíte, že jste kontrole dostatečně blízko, švihnete to azimutem do lesa a pak, pokud máte štěstí, kontrolu najdete.

Občas se taky stane, že kontrolu nenajdete. Nebo že ji najdete úplně jinde, než jste čekali. To je jedna z věcí, která dělá tenhle extrémní sport tak zajímavým.

A rozhodně to není zábava pro bačkory. K jedné kontrole jsme se museli dostat přes poměrně velkou bažinu. Ne takovou, kde zapadáte po pás, ale takovou, ve které když jdete půl hodiny, tak máte boty durch a náladu ještě horší.

Nicméně ze začátku se jde dobře. Jste ještě čerství a plní sil a hlavně - je světlo. I nám bylo jasné, jaké nám světlo dává výhodu a snažili se urazit co nejdelší kus, dokud se nezačne stmívat.

Protože jakmile je tma, přestává být hledání kontrol tak snadné. Pokud někdy snadné bylo. A pokud se do toho přidá ještě mlha, ve které není vidět na metr před sebe, máte o zábavu postaráno. Takhle se nás v krásné mlze sešlo na jednom kopci asi sedm, pročesali ho v rojnicích skrz na skrz a nakonec jsme asi po hodině kontrolu nalezli.

A pozor si musíte dávat i když kontrolu nehledáte. Ne všude vedou cesty a když jsme z onoho kopce v mlze sbíhali, zamotali jsme se do hustníku, kterým se prodírat nebyla žádná legrace.

Zpátky a spát!

To už bylo dávno po půlnoci a my byli sotva za polovinou prvního plánovaného úseku. V té chvíli už jsme si byli jistí, že naše plány byly značně nadnesené a že těch dalších dvacet kontrol (ne-li víc) už nestihneme. Z mapy jsme si navíc snadno dokázali spočítat, že do základního tábora nám zbývá okolo osmnácti kilometrů, což jsou tři hodinky chůze. A pokud budeme chtít najít ještě nějakou kontrolu, čas se ještě prodlouží.

A my ještě něco najít chtěli. Na další kontrolu s pořadovým číslem 42 jsme se dostali bez problémů. I tu další jsme našli celkem rychle. Ale vzhledem k tomu, že pro nás byla hodina na nalezení kontroly průměrná a půl hodina dobrá, bylo už něco už kolem třetí ranní. V tu chvíli už jsme ptali sami sebe, v kolik hodin začíná svítat.

V plánu jsme měli ještě asi tři kontroly, ale pak jsme se zase zamotali do hustníků a jejich obcházení a když začalo svítat, rázovali jsme si to dolů z kopce, na hony daleko od všech kontrol.

Tak takhle vypadá diplom. Ještě jsme dostali medaili a nutelu.

Vysoká tráva byla mokrá, nálada podstatně chladnější než ráno a cesta, na kterou jsme měli narazit, nikde. Mám za to, že právě odsud jsem si odnesl svých osm klíšťat. Takže se tam nemusíte bát - všechna klíšťata jsou vysbírána.

Asi po dvou hodinách jsme se dostali k jedné vesnici, což pro nás znamenalo, že jsme o něco dál od cíle, než by nám bylo milé, ale zároveň to byla dobrá zpráva díky silnici, která vedla až domů.

V okolních lesích už pobíhali nadšenci, kteří se vydali na hledání hub a my se pomalu blížili ke konci své vskutku celodenní výpravy. Na druhou část nezbyla chuť ani síly a navíc jsme si říkali, že napoprvé nám bude z mistrovství ČR stačit i to třetí místo. Já se o tom ještě nezmínil, ale v naší kategorii byly pouze tři týmy.

Ve Smolově jsme se usadili v hash housu, hangáru s občerstvením a po zdolání guláše, čaje a palačinek si "odpípli" cíl a prohlásili svůj závod za ukončený. Od startu v té chvíli uplynulo přesně dvacet hodin, dvacet osm minut a dvacet dva sekund. Takový dvojkový výkon si zasloužil minimálně dvouhodinový spánek.

Můžete si prohlédnout, jak dlouho nám to trvalo z jedné kontroly na druhou. Za povšimnutí stojí, že v hash housu jsme strávili přesně hodinu.

Za průběžného balení jsme naslouchali vyhlašovaní výsledků ostatních kategorií a s překvapením si došli pro krásné druhé místo. Ti třetí za námi byli o čtyřicet bodů - jedna kontrola, žádný velký náskok.

A snad pár slov na závěr

Abyste tedy konečně měli představu o tom, co to rogaining je, zkusím ho krátce a snad i přesně vystihnout: závod, ve kterém se až dvacet čtyři hodin můžete prodírat hustníky, topit se v bažinách a sbírat šrámy a klíšťata, jen proto, abyste jednou za čas mohli prohlásit, že máte opravdu dost, abyste mohli celý další den prospat a pár dalších dnů věděli o svých nohou, které vám za tento výlet patřičně vynadají.

Rozhovor: Jeff Michelmann

2011-06-03T00:00:00+02:00

Jak bylo slíbeno, na světě je i druhý rozhovor. Je tomu předchozímu velmi podobný, nicméně doufám, že i přesto bude dostatečně zajímavý. Opět jde o autora ve stylu "space-artu" - Jeffa Michelmanna.

Možná poznamenám, jak jsem k němu vlastně přišel. Před delší dobou jsem narazil na jeho obrázek Starry Night a bez valného zjišťování informací o autorovi jsem si ho dal jako pozadí na plochu. Když jsem pak přemýšlel, o čem zajímavém psát, napadlo mne najít autora a udělat s ním rozhovor. Jak vidíte, zdařilo se.

Pokud se vám obrazová příloha zamlouvá, můžete se podívat i na profil na serveru DeviantArt.

Dalším pokračováním vaší cesty za uměním můžou být oficiální stránky skupiny GTGraphics.de

Můžeš se nám krátce představit? Odkud jsi, co tě baví…

Jmenuji se Jeff Michelmann a narodil jsem se v Mnichově zhruba před 23 lety. Jsem grafik samouk, pro radost.

Kdy jsi začal dělat do umění a co tě k tomu přivedlo? A proč jsi se zaměřil zrovna na "space-art"?

Myslím, že jsem si svůj kladný postoj k tomuto druhu umění vytvořil už jako dítě, když jsem byl v tom věku, kdy děti milují sbírání herních karet. Možná že znáte Magic the Gathering, tak tím jsem s kamarády žil, když mi bylo okolo 12 let.

Samozřejmě jsem sbíral tyto karty kvůli hře a kvůli tomu, že tu hru hráli všichni, ale když se podívám zpět, mohl bych říct, že jsem je sbíral i kvůli tomu, jak byly potištěné.

To, že se umění stává součástí mého života jsem si neuvědomoval do té doby, než jsem potkal Tobiase Roetsche (mého kolegu a velmi dobrého přítele) v online vesmírné hře, která se jmenovala Freelancer, v roce 2004.

Vždycky jsem byl fascinovaný vesmírem a když jsem se rozhodl, že budu dělat grafiku, tvoření "space-art" přišlo samo od sebe.

Jak dlouho ti trvalo se něco takového naučit?

No, grafiku jsem začal dělat od roku 2004 a od té doby se stále učím. Nemyslím, že bych někdy mohl říct, že už jsem se naučil vše, protože cokoli v umění děláte je součást procesu, ve kterém se zlepšujete.

A to může být trochu děsivé, vědět, že někde existuje strop, kterého když dosáhnete, přestanete se zlepšovat a bude vaším omezením.

Máš nějaké vzory? Nějakého malíře, grafika, umělce?

Prvním z nich je Tobias Roetsch, který mi pomohl stát se grafikem, jakým jsem dnes. Oba spolupracujeme na svém webu, kde se můžete podívat na některé naše práce.

Pak opravdu obdivuji výtvarníky, kteří zkusili vrátit něco zpátky svým fanouškům a společnosti. Když bych měl jmenovat, pak bych zmínil třeba Bobby Chiu, Helen Rusovich a Johannes Voβ.

Nejen že jsou neuvěřitelně zkušení, ale kvůli publikování různých tutoriálů, návodů a tipů jak se stát lepším umělcem, věřím, že tito lidé a kdokoli, kdo dělá to samé, si opravdu zaslouží obdiv.

Samozřejmě je zde ještě mnoho dalších výtvarníků, kteří si to samé zaslouží pro kvality, které mají.

Stejná otázka zas a pořád dokola: kde hledáš inspiraci?

Možná to bude znít jako ohromné klišé, ale získávám inspiraci z života samého. Všechno, co vidíte, vás inspiruje, přestože je to denní rutina.

Kolik času obvykle strávíš prací, než o dílu prohlásíš, že je hotové?

No, to velmi záleží na tom, na čem zrovna pracuji. Někdy nejsem s obrázkem spokojený a ten pak leží v počítači po celé týdny nebo dokonce měsíce. Říkával jsem, že mi obvykle trvá kolem 20 hodin, než dílo dokončím, ale skutečný potřebný čas může být hodně odlišný.

Který ze svých kousků bys doporučil? Které jsou podle tebe nejvíce vydařené?

Mými nejznámějšími jsou Love is in the air a Starlit Night. Ale ta, na které jsem nejvíce pyšný, jsou asi Blown To Bits a First Sunshine.

No upřímně, u každého díla se najde něco, na co jsem trochu hrdý. Může to znít špatně, ale opravdu musíte mít rádi svoje výtvory. Když ne vy, kdo jiný?

Už jsi měl nějaký významnější úspěch se svojí tvorbou? Nebo stále čekáš?

Samozřejmě mám několik cílů, kterých jsem zatím nedosáhl. Ale to převážně znamená, že stále můžu jít a zkusit jich dosáhnout.

Přesto jsem zažil několik okamžiků, které mi daly pocit úspěchu. Například, na vesmír zaměřené GTGraphics.de (Tobiasova a moje galerie) bylo právě oficiálně zveřejněné Microsoftem pro Windows 7 (jako zdroj pozadí na plochu, poznámka redakce).

Jaké používáš nástroje pro vytváření grafiky? Jakému software dáváš přednost?

Nyní používám hlavně Adobe Photoshop a tablet Wacom.

Máš nějaké plány do budoucnosti? Výstavu, revoluční výtvor? Nějaké dosud neuskutečněné sny?

Mým jediným snem je stát se lepším výtvarníkem. Nějaké revoluční dílo by bylo samozřejmě pěkné, ale pokud se budu dále zlepšovat, budu spokojený.

Rozhovor: Jesper Ullbing

2011-06-02T00:00:00+02:00

Celkem mám v plánu dva rozhovory a oba už jsou v podstatě připravené. Budou mít hodně společného - zaměření vyzpovídaných osob. Tvoří takzvaný "space-art" - grafiku zaměřenou na vesmír, planety, mlhoviny a podobné věci. I já měl vždycky takový styl rád, obrázky Měsíce, Země a všech možných planet mi zdobí pozadí v počítači již dlouho…

Všechny obrázky jsou k dispozici ve větším rozlišení na profilu Jespera (DeviantArt).

Můžeš se nám krátce představit? Odkud jsi, co tě baví…

Ahoj, jmenuji se Jesper Ullbing a žiji v docela malém městě ve Švédsku. Narodil jsem se v roce 1997 a mezi moje zájmy patří kromě grafiky také atletika, kterou provozuji třikrát do týdne. Také rád navrhuji mapy pro některé hry, v současnosti čekám na Cryengine 3, což je editor map pro Crysis 2. Také mne zajímá astronomie a počítače.

Kdy jsi začal dělat grafiku? Jak jsi se k tomu vlastně dostal? A proč sis vybral právě zaměření na “space-art”?

Umění mne vždycky zajímalo a také jsem byl vždy fascinovaný digitálními médii. Takže v létě 2009, když mi kamarád pověděl o programu na grafiku zadarmo, jsem začal objevovat počítačové umění. První výtvor na který si pamatuji, byl jednoduchý obrázek Země a Slunce. Upřímně nevím, proč jsem se rozhodl vytvářet grafiku s vesmírnými tématy. Asi jsem měl vždycky pro vesmír slabost.

Kolik hodin denně strávíš při vytváření grafiky?

V průměru kolem dvou a půl hodiny.

Máš nějaké vzory v oblasti designu? Nějakého výtvarníka, malíře, grafika?

Ano, pár jich mám. Někteří z mých přátel na DeviantArtu jsou úžasnými výtvarníky, ke kterým vzhlížím. Je těžké říct někoho konkrétního, ale možná že by to byl Greg Martin. Miluji jeho tvorbu!

Obligátní otázka - kde hledáš inspiraci?

Inspirace může přijít vcelku odkudkoliv, ale většinou se tak děje když odpočívám. Když napůl spím a napůl jsem vzhůru. Myslím, že mám nejlepší nápady protože nechávám myšlenky náhodně přicházet kdoví odkud.

Pravděpodobně pochází z něčeho, co jsem viděl dříve, jako nějaký cizí obraz, nebo nějaké zajímavé události. Rád poslouchám hudbu, když odpočívám, takže hodně inspirace pochází i z hudby. Někdy mne inspiruje nějaký pořad o vesmíru a někdy nápady přicházejí, když pracuji.

Který svůj kousek bys doporučil? Který je podle tebe nejlepší?

To je těžké říct, ale jsou dva výtvory, které mám opravdu rád - “Ermerald” a “The Tree”. Podle mne jsou to nejlépe provedená díla. “The Tree” mám rád, protože se velmi podobá tomu, jak jsem si ho v hlavě představoval. Pak je tu ještě spousta dalších, jako například “Time”, “Ring” anebo “Iter”.

Už tě potkal nějaký významnější úspěch díky tvé tvorbě? Nebo pořád čekáš?

Pár přátel mne žádalo o nějakou práci, většinou se jednalo o věci jako loga a grafické návrhy. Zkoušel jsem prodat několik výtisků, ale bez úspěchu. Takže asi stále čekám.

V čem svou grafiku tvoříš - jakým nástrojům dáváš přednost?

Pro veškerou práci používám Photoshop. Občas používám i program na vytváření 3D grafiky, ale nepříliš často. A když kreslím, tak preferuji tablet.

Jaké jsou tvoje plány do budoucnosti? Výstava? Revoluční výtvor? Nebo o něčem sníš?

V budoucnosti bych rád studoval umění na nějaké umělecké škole, chci se snát natolik dobrým, abych se grafikou uživil. Ale zatím to dělám pouze pro zábavu a příliš na vydělávání peněz nemyslím. Užívám si to a to je důvod, proč to chci dělat.

Phar Lap

2011-06-01T00:00:00+02:00

Už asi sedm let mi leží v šuplíku jedna povídka. Vlastně je to jenom převyprávění jednoho příběhu a ani to jsem nenapsal já. Kdysi, když jsem ještě dělal šéfredaktora v nýrském školním časopise Redaktor, ten příběh pro mne převyprávěl Fanda Bureš. Nikdy jsem se nedostal k tomu ji někde zveřejnit, tak to činím až teď.

Mám rád koně. Dá se říct, že je „miluji“; jejich sílu, inteligenci a u některých jedinců dokonce vůli vyhrávat a radovat se z vítězství.

Nedávno jsem v televizi na ČT1 sledoval přímý přenos Velké pardubické a znovu obdivoval souhru dvou tvorů: člověka a koně. Vzpomněl jsem si na jeden příběh. Hlavní hrdinové byli kůň s velkým srdcem a lidé, kteří ho měli rádi a s láskou se o něj starali. Rád bych se s vámi o ten pravdivý příběh podělil. Ten kůň se jmenoval „Phar Lap“.

Pronikavé houkání lodní sirény ohlašovalo příjezd jednoho z četných obchodních plavidel, které roku 1928 přirážely ke břehům Austrálie. Na lanech jednoho z přístavních jeřábů se v popruzích odevzdaně houpal mohutný ryzák. Dole na něj čekal stárnoucí (nijak úspěšný) trenér Harry Telford. Koupil valacha pro svého zaměstnavatele O. Davise za pouhých 160 guinejí (za ostatní dvouročky se platilo 10x více).

Tak stanul na půdě Austrálie Phar Lap. Na pohled působil impozantně. Byl o deset centimetrů vyšší než jiní koně a byl i mnohem těžší. Byl mohutný.

Potom však, co ho majitel uviděl v pohybu, vysloužil si jméno „Louda“. Zklamaný Davis vynadal Telfordovi a nařídil mu, aby neohrabanou herku okamžitě prodal. Starý nešťastný trenér se nechtěl vzdát naděje. Neměl na to, aby valacha koupil sám, a tak usmlouval tříroční splátku. Místo slávy a vítězství sklízel „Phar Lap“ jednu porážku za druhou.

Strhaný trenér přikročil k zoufalému rozhodnutí - byl přesvědčený, že Phar Lap má v sobě něco, co neumí uplatnit. Osedlal valacha a zmizel s ním v pásu písku a nekonečných plání. Honil ho a štval v písečných dunách. Spolu cválali v těžkém bořícím se písku, bylo to pro oba vysilující. Uřícený Phar Lap v sobě v písečných dunách objevoval skryté rezervy.

A starý trenér se ukázal jako výborný znalec koní. Když se s Phar Lapem vrátili na cvičnou dostihovou dráhu, domluvil se s ostatními jezdci, aby ve cvičném závodě nechali Phar Lapa doběhnout prvního. Aby poznal, jak chutná vítězství.

Potom Phar Lapa přihlásil do dostihové sezony, ale od velkého „Loudy“ nikdo nic neočekával. Pozornost se dávno soustředila na jiné. Přišel první závod a v nabitém hledišti seděl jediný člověk, který tiše doufal… Harry Telford.

Bylo odstartováno a pole koní vyrazilo kupředu. Napjatí diváci přiložili k očím dalekohledy. Každý hledal „toho svého“ favorita. Koně se vřítili do druhé poloviny závodu, svalnatá těla ještě přidala k obrovskému tempu. Žokejové obsazovali nejvýhodnější pozice, zvířata pod nimi vytušila finiš…

Telford dalekohled nevlastnil, ale vytušil, že jeho kůň s žokejem v červeno-bílém dresu se v poli koní posouvá ku předu. A najednou - obrovitý ryzák Phar Lap vyrazil ze zákrytu koní a razantně se začal vzdalovat svým soupeřům. Phar Lap prolétl cílem s velkým náskokem a plný energie. Překvapení diváci zakrátko užaslé ticho přeměnili v obrovský jásot.

Toho dne obrovský ryzák Phar Lap nastoupil cestu, ze které už nesešel. Za jeden dostihový rok vyhrál 18 dostihů (rovinových) a Australané o něm hovořili jako o „svém Phar Lapovi“.

Ne všichni z jeho úspěchů měli radost. Zloba, závist a konkurence pátraly po tom, jak jeho úspěchy zastavit. Phar Lap se stal neporazitelným a podsvětí z dostihového prostředí v Austrálii najalo profesionálního střelce. Kulka z jeho pušky jen o pár centimetrů minula Phar Lapovu hlavu. Od té doby valacha doprovázeli na závodiště policisté. Ale zločinci se nevzdávali. Při prestižním závodě Melber Cup se snažili všemožně zabránit startu Phar Lapa. Porouchali motor auta, kterým byl Phar Lap převážen a valach musel poslední 2 km na závodiště „ docválat po svých“, aby stihl start závodu a s neúměrnou zátěží v sedle přesto zvítězil. Mnohokrát v Austrálii se snažili zamezit tomu, aby Phar Lap v rovinových dostizích zvítězil. Byl hrozně přetěžován, ale on poznal, co je to zvítězit a jeho obrovské, bojovné srdce mu nedovolovalo prohrát.

V roce 1932 se Harry Telford rozhodl odvézt svého ryzáka do Ameriky. Hned druhý den po úmorné přeplavbě valach startoval ve štědře dotovaném závodě. Vítězi bylo určeno 50 000 dolarů. Phar Lap nebyl zcela v pořádku, měl zraněné kopyto, přesto v závodě nastoupil. V průběhu dostihu se rána otevřela, obvazem prosakovala krev, ale žokej nedokázal koně zastavit. Phar Lap chtěl vyhrát přes veškerou bolest. Jeho výkon si podmanil i Američany. Novináři předpovídali, že se Phar Lap stane koněm roku. Znovu se však objevila lidská nenávist a závist.

Jednoho dne se z boxu Phar Lapa ozvalo bolestivé sténání. Valach trpěl velkými bolestmi a jeho ošetřovatel Tommy vytušil komplikace. Přivolaný veterinář nakázal koně okamžitě provést. Velký ryzák byl vyveden před stáj, ale pod obrovskými křečovitými bolestmi se zhroutil. Další přivolaný veterinář už našel jen plačícího ošetřovatele Tommyho, zhrouceného na mrtvém Phar Lapovi. Nad smrtí velkého „Loudy“ se dodnes vznášejí otazníky. Byl velký Phar Lap otráven? Příčina valachovi smrti zůstane záhadou. Když se zpráva o smrti Phar Lapa donesla do Austrálie, lidé plakali na ulicích. Austrálie chtěla vyhlásit Spojeným Státům válku…

Lodní houkání ohlašuje příjezd lodi do přístavu. Připlouvala z Ameriky. V přístavu nečekal zchudlý trenér, ale mnohotisícový dav, který vyšel v ústrety svému miláčkovi Phar Lapovi. Rameno lodního jeřábu vyneslo z útrob lodi tělo mrtvého koně. Byl to Phar Lap. Velký „Louda“ se vrátil.

Proč se tento příběh vám snažím předat? Řekl jsem už na začátku: „miluji koně“. Letos jsem s velkým zájmem sledoval závěrečný souboj dvou favoritů. Byl to úchvatný souboj. Ale i v obyčejném životě je spousta lásky, úspěchů i neúspěchů. Tento příběh je příběhem „zvířete“, které mělo obrovské srdce beze lsti, které toužilo vyhrávat přes všechny překážky. Čestně a upřímně! Není v tom něco i pro nás?

František Bureš

Nikon D7000

2011-05-03T00:00:00+02:00

Tak jsem vstoupil do velkého světa fotografování. Přestal jsem to šudlat s malým kompaktem a pořídil si pořádné dělo - Nikon D7000. A jak se s něčím takovým fotí člověku na těžký fotoaparát neuvyklý? Minirecenze, zkušenosti, fotky…

Poznámka: všechny fotky v článku lze rozkliknout na nezmenšený jpeg, který vylezl z foťáku. Můžete si zkoumat EXIF jak je libo. Mám i RAW a chtěl jsem ho i nahrát na web, ale spadlo mi to na sto procentech, tak jsem toho nechal.

Původně jsem měl v plánu pořídit si něco levnějšího, ale pak jsem si řekl, ať to stojí za to a začal jsem pokukovat po střední třídě. Nakonec mi sítem prošly pouze dva přístroje - Canon 60D a Nikon D7000.

Po (ne)dlouhém váhání jsem se rozhodl pro Nikon. A to přesto, že jsem do té doby byl vyznáním canonista. Co mě k tomu vedlo? Po přečtení pár recenzí a srovnání (Mišákův blog, Digineff) došel jsem k těmto pro a proti.

Podle toho, co jsem si přečetl, je Nikon o něco lehčí a tělo působí odolněji. Výhoda pro Nikon.
Rychlejší reakce Nikonu, další bod.
Canon je nepatrně levnější.

Ostatní výhody a nevýhody mi v tu chvíli přišly nepodstatné, praktické zkušenosti s tím, na co se dívat chyběly, recenze byly tak půl na půl. Rozhodlo asi to, že v Alfacompu.cz dávali zrovna v tu dobu k Nikonu externí disk Samsung 250GB a kdo by to nebral s takovým dárkem, že?

Pořídil jsem si set s objektivem Nikkor 18-105 nad kterým pan Neff zrovna nejásal, ale já si říkal, že mi to bude muset stačit, protože na nic víc už nezbývaly finance.

Pár dní poté, co foťák přišel (někdy kolem Velikonoc) se mi přestal otevírat blesk. Nevím, kde se skrýval prapůvod tohoto jevu, zda jsem ho omylem přidržel prstem… Horší bylo, že přestože se blesk neotevíral, stále byl aktivní. Po každé fotce tak místnost zaplnil smrad po pálených plastech. Nezbývalo než ho poslat na reklamaci, ze které se mi konečně (po měsíci) vrátil.

A jak se s tím fotí?

O tom, že to není úplně nejjednodušší přístroj vypovídalo už to, že mi trvalo více jak jeden večer, než jsem prošel všechna možná nastavení, režimy a módy a přiznávám, že doteď ještě občas tápu.

Hlavně asi ve volicích kolečkách, protože stejně jako Mišák občas nevím, kterým točit. Jinak s ovládáním nemám celkem problémy, i na přepínání AF si malíček levé ruky celkem zvykl.

Co se ale týče samotného focení - snadno jsem si na ten luxus zvykl. Ne že by se mi nikdy předtím nedostala zrcadlovka do ruky, ale pro člověka, který dosud fotil převážně s kompakty, je spousta věcí neuvěřitelných. Třeba jak rychle to fotí. Nebo jak z toho bolí ruka. A jaký to tvoří pěkný bokeh¹. Ne že by byl nějaký kdovíjaký, ale přece jen s kompaktem nedocílíte vůbec žádného.

Fajn je také možnost si jemně ručně doostřovat. Občas se stane, že automatika zaostří trochu jinam, než byste chtěli a než to složitě přepínat, stačí malinko zatočit kolečkem. A pokud máte štěstí, dostanete i relativně dobře zaostřený snímek.

Další příjemnou věcí je vestavěný stabilizátor obrazu. Opravdu to funguje a dají se udržet i celkem dlouhé časy. Samozřejmě to není všemohoucí a vteřinu ani s tím nemáte šanci udržet.

Samotný objektiv se mi zdá celkem přiměřený ceně. Koupil jsem si k tomu všemu ještě polarizér a ten bohužel vinětuje jak prase. Byl nejlevnější, co naplat.

Dost bylo řečí, takže už jen pár ukázkových snímků. Samozřejmě nejde o nějaká umělecká díla, pouze o nastínění možností fotoaparátu.

Noční zátiší s trochu delším časem, foceno z ruky:

Celkové dojmy z foťáku? Očekávání splnil na výbornou.

Takové to pěkné rozostření pozadí ↩

Velikonoce 2011: místy přísně střeženými

2011-05-02T00:00:00+02:00

Píše se rok 2011, zima, přes veškerá prvotní očekávání mírná, už za okny pomalu mizí. My sedíme k večeru kolem stolů v bývalé hájovně na Zlaté Studně. Týden, který jsme tu trávili, se chýlí ke svému konci. Nám to ještě nedochází, asi tak jako trvá dlouho pochopit, že léto je pryč a přes podzim sem již nakukuje zima.

Pomalu se rozjíždíme do svých domovů. Se vzpomínkou na srdci, se šrámy na těle. Na měsíc, měsíc a pár týdnů nás to zase vyplivlo do života školy, povinností, zbytečností a starostí.

V tu dobu se již ale pomalu rozhýbává mohutné soukolí. Velikonoce jsou na dosah a s přípravou mise do neprozkoumaných zákoutí pomáhá polovina Šumavy.

A opravdu to bylo tak. Z jistých tradičních důvodů připadlo zorganizování velikonoční výpravy zase na mne. Pokud naši historii trochu sledujete, možná si i pamatujete počty lidí na předchozích velikonočních výletech.

Úplně první se udál roku 2008. Tenkrát jsme do sněhu a nepohody vyrazili čtyři. O rok později nás jelo o jednoho víc. A loni jsme byli opět ve čtyřech. To jen abyste pochopili nemalý rozdíl mezi organizováním předchozích výprav a té letošní. Letos nás totiž jelo jedenáct.

Ale vezmu to od začátku. Krátce po skončení Zlaté Studny mi napsala Jáňa. Kromě toho, že jsme zhodnotili a zanalyzovali skončivší akci, jsme začali osnovat i plány na Velikonoce. Jáňa poznamenala, že Luboš Novotný ví o nějaké chatce na Šumavě a navrhla toho využít.

A tak slovo dalo slovo, párkrát jsme si s Lubošem zavolali a on dokázal sehnat klíče od dvou chatek. A protože mne velice zajímalo, jak vypadají a taky jsem nechtěl někam jen tak jet naslepo, vyrazil jsem se na ně podívat.

Šel jsem ještě s Ondrou a Vojtou a během celodenního pochodu jsme je zvládli obejít. Zjistili jsme, že první z nich, Hrabůvka, je na nás až příliš luxusní, ale na krásném místě. Druhá byla kousek od jezera Laka a byla dost malá, ne tolik luxusní, ale s jistým osobitým kouzlem.

Volba tedy padla na tu první. Pomalu jsem začal obesílat pozvánky všem možným lidem, kteří s námi buď byli na Zlaté Studně nebo někdy před tím nebo nám prostě padli do oka a my si na ně vzpomněli.

Vidina krásné chaty asi zabrala a jak už jsem psal, jelo nakonec jedenáct lidí. Kromě starých ostřílených Tchořů - mne, Jáni, Bětky a Kláry a těch už také dost ostřílených Sváti, Áni S., Ondry a Vojty s námi poprvé jel Jéňa Vaňkát a Áňa Štrunců a pokud mne paměť neklame, tak byla poprvé i Bláňa Spěváčků.

Den první

Doprava na chatu probíhala ve dvou skupinách. Já vedl tu, která to měla blíž přes Špičák, Jáňa vedla partu z Horažďovicka. Slíbila, že taky něco napíše, tak se snad dozvíte i jak probíhala jejich cesta.

My vyšli od Novotných ze Špičáku, přesně podle plánu, těsně po osmé. Vystoupali jsme až na Pancíř. Tam jsme našli kešku, kterou se nám nepodařilo najít, když jsme tam byli posledně. Cestu jsme už znali, od Tomandlova křížku po vrstevnici a přímo, přes bažinky a potůčky, až na chatu.

Asi půlhodinky jsme si tam hráli s kohoutky a uzávěry, než konečně začala téct na chatě voda a my mohli dát vařit čaj. Jen co se nám to povedlo, dorazila i druhá skupina a všichni jsme se začali postupně na chatě zabydlovat. Holky se zmáčkly do většího pokoje, kluci měli dost prostoru ve druhém.

Mám takové tušení, že jsme dali lehký oběd a vyrazili na průzkum. Kláře, která neměla dost sil a povolení od doktora na chození s námi, jsme svěřili hlídání chaty a vaření večeře. Sami jsme se vydali směrem ke třetí chatě. Od té jsme klíčky neměli - je totiž už určená ke zbourání a ani se do ní příliš nesmí. Což je celkem škoda, ze všech těchto chatek je úplně na nejhezčím místě.

Pak jsme to švihli přes kopec Sup na kopec Javorná. Cestou jsme hráli tu hru, jak jeden má píšťalku a když zapíská, ostatní se musí co nejrychleji poschovávat a vydrželo nám to až na samotný vrchol.

Tam jsme objevili "Knihu návštěv", což na takovém malém kopci celkem překvapí. Samozřejmě jsme se náležitě podepsali a pokud někdy na tento kopec zavítáte, určitě si náš záznam dohledejte. Je ze čtvrtka 21. dubna 2011.

Cestou zpátky jsme pocítili to, že jsme si nevzali žádné pití ani svačinu. Slabší jedinci začali okusovat lišejníky, žvýkat kořínky a podobné věci. Ti silnější jenom začali básnit o jídle, jak bývá zvykem. Když se nám podařilo natrefit na potůček, nikdo si nedělal starosti o své zažívání a všichni si vychutnali pramenitou vodu Šumavy.

Po návratu do chaty jsme vytáhli stolek ven a opekli si párky nad ohněm. Hrály se také Aktivity. Ukazování, popisování a kreslení všeho možného i nemožného.

Pak zašlo slunko, začala být zima a my se stáhli dovnitř. Hráli jsme ověřené hry - zvířata a vraha. Vrah je klasika, zvířátka už se také pomalu ohrála, navíc jsme byli unaveni čerstvým povětřím a tak jsme šli docela brzo spát.

Druhý den

Jak jinak začít, než rozcvičkou a dobrou snídaní, že? Mám za to, že byly chleby s něčím nahoru. Tento den nás čekal velký výlet. Sice jsme neměli úplně jasno kudy půjdeme, zato jsme měli jasno, kam chceme dojít - na Polom.

Zamávali jsme Kláře a přes vysoce chráněné oblasti to napálili přímo na Gerlovu Huť. Pak jsme chvilku šli po značených trasách, za zatáčkou jsme ale opět vskočili do lesa a začali se prodírat na první vrchol - Tok (1 023).

Oklepali jsme větvičky, které se na nás nachytali při průchodu solidním hustníkem a začali zase zbíhat dolů. Tentokrát se nám podařilo natrefit na jakýsi průsek a až na asfaltku se celkem dalo jít.

Měli jsme namířeno na Sklářský vrch (1 195). Vzali jsme to proto opět lesem vzhůru, tentokrát byl naštěstí pěkně vzrostlý. Až na konci se to pokazilo, a tak jsme tento vrchol jenom obešli a pustili se rovnou na Polom (1 295).

A na Polom je stoupání opravdu pěkné. Ale ten výhled z něj… Chvilku jsme se váleli na měkké trávě a užívali si pocit zdárného dobytí. Pak jsme sešli k odpočívadlu Nad Polomem (celou dobu jsem měl za to, že to bylo Pod Polomem, možná jenom jiná mapa…)

Protože jsme věděli, že budeme chodit po horách celý den, vzali jsme i plynovou bombu na uvaření polévky. Nesl jsem to já ve vypůjčeném batohu. Zhruba v tu dobu, kdy jsme scházeli z Polomu, mi došlo, že jsem zapomněl vzít sirky. Školácká chyba.

Byli jsme tedy bez polévky. Chleby, co jsme měli, byly už snědeny a v břiše začínalo pomalu kručet. Ani Jánina komunikace s projíždějícími Němci nebyla úspěšná, zapalovač neměli. A tak jsme byli o hladu.

Nějakou dobu jsme se váleli okolo odpočívadla, nahřívali se na rozpáleném asfaltu a spali. Pak nastal čas pro návrat. Tentokrát jsme to vzali po pěkných cestách, už žádné husté neprostupné lesy. V protékajícím potoku jsme doplnili vodu a zvesela si to vykračovali domů.

Od Gerlovky jsme nechtěli jít trapně stejnou cestou, jako jsme šli ráno. A tak jsme to vzali nejdříve směrem na Hoffmanky a pak hodně dlouho azimutem. Potkali jsme asi jen tři bažinky, dva potoky a jeden neprostupný hustník. Skoro pohodlnější než po cestě.

Večer jsme patrně opět hráli nějaké hry. Možná, že ten večer začaly holky mlátit hrníčky o stůl. Na FB kolovalo jeden čas video, malou představu můžete získat i z fotky.

Vůbec ten stůl si dost při naší návštěvě prožil. Když se do něj nemlátilo hrnky, tak se mlátilo rukama. Určitě jsme měli taky něco k večeři, ale to po mně nechtějte, možná to byla čočka, možná taky ne.

Když se setmělo, začali se hrát upíři. My máme rádi hry, při kterých se vzájemně mordujeme a upíři byli v tomhle skvělí. V zhasnutém baráku vás pár upírů se syčením nahání, škrtí a vy musíte bez hlesu padnout k zemi. Jakmile o vás zakopne nějaký normální člověk, zakřičí mrtvola, rozsvítí se a hra se přeruší. Samozřejmě jde o to, odhalit všechny upíry.

Veliká sranda je to i z toho důvodu, že se pohybujete v naprosté tmě a tak se občas stane, že potkáte zeď, kde byste ji rozhodně nečekali.

Po výletě jsme byli ale jaksepatří stahaní a tak netrvalo dlouho a všichni skončili ve svých postýlkách.

Třetí den

Tento den jsme měli celkem jasný úkol - musíme naštípat co nejvíce dřeva a tím si svůj pobyt zde zaplatit. Měli jsme připravené nařezané špalky, od těch malých a příjemných, po velké a nezdolné.

Jenže sekyrky jsme měli jen tři a to ke všemu pouze jednu pořádnou a tak to rozhodně nebyla práce pro všechny. Rozhodlo se, že kluci zůstanou na chatě a budou štípat, jen budou třísky odletovat.

Trochu problém byl program pro holky. Jen tak flákat se na chatě, to nejde. Naštěstí ale toužily po civilizaci a tak souhlasily s tím, že si udělají výlet do Rudy, dokoupí zásoby a hlavně sušenky.

Trochu jsem se divil jejich nadšení, na kterém se možná přičinilo i moje prohlášení, že za chvíli budou zpátky. A tak vyrazily.

Na chatě jsme mezitím štípali a štípali, užívali si sluníčka a odpočívali. Stihli jsme naštípat skoro všechno, málo toho nebylo.

Co se všechno přihodilo holkám na jejich cestě možná někdy odhalí Jáňa. Každopádně se za chvíli nevrátili. Nevrátili se ani na oběd. Vrátili se až k večeru, správně unaveny, ale se sušenkami v batohu. Ty byly nakonec už dlouho předem očekávány.

Večer jsme si opět dali nezbytnou dávku her a zábavy, co povídat.

Čtvrtý den

Čtvrtý den, den poslední. Byla neděle. Holky byly unavené po včerejším výletu a moc se jim nikde trajdat nechtělo. Zato kluci měli energie přespříliš a nutně potřebovali opustit chatu.

Nakonec jsme se všichni vypravili směrem na Suché studánky. To byl vytoužený Ondrův cíl, protože se tam kdesi v ruinách starého statku měla skrývat keška¹.

Vycházkovým krokem jsme se dostali až k rozcestí Na Suchých studánkách. Pěkné místo na kopci, vidí se z něj daleko. A hluboko pod kopcem ležely ony Suché studánky. Holkám se to pochopitelně sbíhat nechtělo a tak se samy vydaly směrem na hřebenovku a na Pancíř.

My kluci si to doslova seběhli dolů a jali se hledat. Ruin jsme tam našli dost, ale kešku žádnou. Po chvíli jsme usoudili, že je to marné a začali opět stoupat tím krpálem vzhůru. Bylo krásně, na duben celkem horko, vidět bylo široko do kraje.

Kousek za rozcestím Na suchých studánkách, na tom rozcestí, jak jsme se rozdělili, stála kaplička. Kupodivu byla odemčená. Mezitím, co jsme prozkoumávali její obsah, oběhl Ondra ruiny kousek od kapličky. A jak jinak. Kešku tam našel. To víte, že jsme trochu prskali. Výškový rozdíl mezi Suchými studánkami a Na suchých studánkách jsme dobře pocítili.

U Tomandlova křížku jsme se potkali s holkami, které už se vracely z Pancíře. Nikam dál se jim nechtělo a tak i přesto, že bylo teprve poledne, jsme se otočili směrem k domovu.

A protože bylo opravdu krásně, vytáhli jsme karimatky před chatu a užívali si hřejivých slunečních paprsků, četli místní sbírku Reflexů, novin a vlastní povinné četby.

Měli jsme ještě spoustu jídla. Samozřejmě se nám nechtělo tahat si to zpátky domů. A tak se celé odpoledne vařilo, peklo a smažilo a večeře se skládala ze tří chodů, případně čtyř, jak kdo chtěl.

Mezi vybranými pochoutkami byla tuším bramborová kaše s cibulkou a salámem, těstoviny - na sladko nebo se zbytkem cibulky, půl litru trochu řidšího pudingu pro každého, zbytek gulášové polévky od včera.

Večer měla být jakási stezka odvahy a tak jsem ji šel ještě za šera připravit. V chatě se mezitím opět škrtili - hráli na upíry. Když už byla úplná tma, šel jsem zapálit navigační svíčky. V té chvíli mi došlo, že jsem to asi trochu přepískl.

Postupně si trasu všichni prošli - průměr byl nějakých dvacet minut. Nikdo se naštěstí neztratil a tak jsem někdy kolem třetí hodiny mohl jít posbírat dohořívající svíčky a taky si lehnout.

Pátý den

Pátý den, den poslední. A to už znáte. To je pokaždé stejné. Nejdřív se všichni sbalí, mezitím se udělá snídaně, dojí se poslední zbytečky. Následně se vynesou batohy před chatu a začne se uklízet. Všichni pobíhají po baráku sem a tam, sbírají zapomenuté ponožky a kalhoty.

Nakonec se provedou takové ty technické věci - zastaví se voda, naposledy se spláchne záchod, zkontroluje se, jestli je všude zameteno a vytřeno a pak se slavnostně zavřou okenice a chata se zamkne.

A pak se vyrazí. Ondra s Vojtou odběhli jako první, aby ještě stihli pomlázku. Já s Jéňou jsme vyrazili za nimi, směr Špičák, na vlak. Holky na druhou stranu, na Velhartice a do Čermné. Ty měly cestu zpět patrně nejzajímavější, ale o tom už nic nevím.

Velikonoce za námi. Vzpomínek, fotek, zážitků nadosmrti dost.

Taková malá krabička. Sbírání kešek teď dost letí. Pro přesnost, správně je to geocaching. ↩

Hádanky na entou

2011-05-01T00:00:00+02:00

Už dlouhý čas skladuji ve své hlavě i na disku svého počítače spoustu hádanek. Je to takový výběr toho, na co jsem kdy natrefil, co mi kdo kdy dal a tak všelijak podobně. A už před hodně dlouhou dobou jsem si napsal skript, který mi to převede do LaTeXu a uloží jako PDFko. A zrovna teď máte exkluzivní šanci zavařit si mozkové závity.

Stahuj: Sborník hádanek (PDF)

K dispozici je i online verze, která je uložena v dokumentech Google, a snadno ji tak zobrazíte v obyčejném prohlížeci.

Git

Abych se nemusel bát, že mi jednoho dne odejde harddisk a všechno bude v tahu, rád používám Git. Kdo nevíte, co to je, nemusíte se tím trápit. Kdo ví, toho možná bude zajímat, že i zdrojáky hádanek jsou dostupné. A to na Githubu.

Ukázka: Podivný závod

Umřel velmi bohatý šejk, měl dva syny a v závěti stálo, že dědictví dostane ten, který vyhraje závod na velbloudech. Jenže onen závod vyhraje ten, jehož velbloud dojede do cílového města poslední. A tak synové vyrazí, velmi pomalu, oba hrozně touží po bohatství. Po měsíci pomalého putování potkají starce, který se diví, proč jedou tak pomalu. Oni mu vypráví svůj příběh, on se zamyslí a něco jim poradí. Synové se zaradují, vyskočí na velbloudy a uhánějí do města. Co jim stařec poradil?

Řešení naleznete ve sborníku…

To nejlepší z Ukrajiny

2011-04-01T00:00:00+02:00

Je to už pár let, co jsme s Tchoříky v létě navštívili Podkarpatskou Rus. Výlet to byl nezapomenutelný a co víc, vznikly tam také spousty fotek. Abyste se nemuseli probírat všemi, strýček Sam, známý bylinkář ze Šumavy, pro vás vybral ty nejlepší.

Pokud vás zajímá, jak jsme se tenkrát na Ukrajině měli, můžete si přečíst buď můj článek nebo pohled očima Jáni.

Léto 2010

2011-03-11T00:00:00+01:00

Pár fotek vyfocených vloni v létě. Fotil jsem na klasickou filmovou zrcadlovku Praktica B100. Fotky jsou ze Švýcarska, Francie a vodáku se třídou. Zpřeházeně.

…a je to tady

2011-03-08T00:00:00+01:00

Po více než třech letech tento článek přestává mít svůj smysl. Blog se totiž opět od základu proměnil. Ale i tak je dobré si ho z historických důvodů zachovat.

Ehm, ehm. Tak jak se dalo očekávat, načasované spuštění se nepovedlo (jak jinak, než mou blbou chybou), tak s týdenním zpožděním přece jen…

Zdá se, že všechno se vydařilo a nic ti již nebrání k přečtení prvního nového článku po dvou letech odmlky. Těšil jsi se?

Ani nevím, jak začít. Po tech dvou letech jsem si trochu odvykl. Abyste věděli, tenhle uvítací článek jsem napsal už jednou - asi před měsícem, ale nezdál se mi dost dobrý. První článek po takové době by měl stát za to, no ne?

Co se to stalo?

Jestli se ptáte, co se to vlastně stalo, že jsem svojí blogerskou kariéru obnovil, tak vězte, že za tím stála shoda mnoha okolností. O znovu uvedení do činnosti jsem přemýšlel již delší dobu. Pokud se podíváte do historie mé práce na samotném systému, zjistíte, že základní kameny byly položeny už před půl rokem.

Asi jsem tenkrát neměl do čeho píchnout a tak jsem začal práce na unikátním blogovacím systému. Jak se takový projekt vlastně vytváří? Stručný přehled postupu, který se vám může hodit ať už plánujete naprogramovat vlastní operační systém, píšete projekt do školy nebo si organizujete, co všechno musíte stihnout o prázdninách:

Řekněte si co chcete. Co chcete nejvíc, co nechcete vůbec a co je vám jedno. Já chtěl jednoduchost, rychlost a přehlednost. To ostatní mi bylo jedno a pokud by s tím bylo moc práce navíc, nechtěl jsem se s ničím takovým mořit.
Zakopejte do země pár základních kamenů, pak je vykopejte a zakopejte jinde. První nápad bývá často dobrý, ale málokdy geniální. Jestli hned zpočátku začnete narážet na nevhodné rozvržení (příliš obsáhlé téma článku do školy, téma na slohovou práci, ke kterému vás skoro nic nenapadá), je dobré to zkusit ještě jednou. Nebo dvakrát.
Pracujte pomalu. Pokud toto pravidlo nedodržíte, pak se vám sice podaří dílo splácnout za obdivuhodný čas, ale znáte to… Práce chvatná bla, bla, bla. Protože když pracujete rychle, nemáte příliš času přemýšlet nad tím, co doopravdy děláte a jak to zapadá do celku.
Opakujte první bod. Pokud se odchýlíte od svého plánu, vraťte se. Jakmile se vám dílo začne rozrůstat, začne bobnat a mohutnět, pak je něco špatně. Zjednodušte ho, osekejte zbytečné části. Prázdniny jsou časově dost omezené, všechno nestihnete. Stejně tak nestihnete naprogramovat systém o vlastnostech řídícího raketového střediska přes noc.
Nechte si záležet. Dodělávejte věci do úplného konce. Sice to málokdo docení, ale všem hnidopichům seberete mnoho šancí.

Co konkrétně znamenaly výše zmíněné moudra při tvorbě nového blogu? Jak už bylo zmíněno, je jednoduchý. Zcela jsem se vykašlal třeba na komentáře¹. Zato jsem zapracoval spoustu jiných fičurek.

To by byl jeden důvod. Prostě už jsem měl připravené podklady, alespoň většinu. Pak tu bylo také výročí ukončení činnosti, které se nesmírně hodilo. A pak nakonec, proč ne?

Fičurky a vychytávky

Poznámky a reference

Možná jste si již všimli, že za odkazy to hází jejich číslo, tu a tam se v textu vyskytuje nějaká poznámka a podobně. Tady jsem se nechal inspirovat rozšířením do Firefoxu - Readability. Poznámky pod čarou mám hodně rád, takže jsem částečně psal tuto vlastnost hlavně pro sebe. Vlastně jako vůbec skoro všechno.

Obsah článku

Pokud zde narazíte na nějaký rozsáhlejší článek (i když těch asi moc nebude), mohl by se vám hodit jeho obsah. Ten najdete nahoře v liště, která je vždy po ruce. Případně ho můžete vyvolat stisknutím písmenka "o".

Hot keys

Nemám příliš v lásce ovládání počítače myší, vůbec od hlodavců se držím dál, a tak veškeré ovládání přesouvám na klávesnici. Počítač pomocí Ratpoison, pro tyhle stránky jsem nastavil pár "žhavých" písmen a kláves. Mezi články se můžete pohybovat pomocí šipek - šipka doleva přejde na novější článek, šipka doprava na starší. Již zmíněný obsah vyvoláte písmenkem "o". Do archivu se dostanete pomocí "a". Zkratky jsou (snad) intuitivní a tak máte šanci ušetřit svého hlodavce.

Matematika

Sice to nemám v plánu, ale mohl by se tu časem objevit článek na nějaké matematické/programátorské téma. Zobrazit matematiku na webu není žádná sranda. Ale mně se to povedlo. Pomocí javascriptové knihovny jsMath.

$$sum_{i=1}^{N} i = { N cdot (N+1) over 2 }$$

Tisk

Občas se hodí si něco převést z jedniček a nul do reálného světa. Z tohoto důvodu jsem vysoce vyladil tisk. Pokud se pokusíte stránky vytisknout, zjistíte, že se tiskne jen to co je třeba. Žádné plýtvání barvou na pozadí, text pěkně odsazovaný a vůbec splňuje všechna možná typografická pravidla (dovolovala-li to technologie). Nakonec si to můžete sami vyzkoušet, ne?

Obsah? Nic extra.

Nečekejte zázraky. Chvíli mi bude trvat, než si vůbec zase zvyknu psát. Nebude to jako to bývalo. Bude to něco trochu nového. Nedočkáte se žhavých pikantností z klatovského gymplu, s Tchoříky už také moc nepočítejte ². Zajímavostí bude, že publikovat budu v obou směrech času. Budu se snažit přetáhnout sem většinu článků ze starého blogu - některé články už přetaženy byly, hlavně povídky. K těm starým bylo navíc přidáno pár nových, takže hned od začátku budete mít co číst. Většina z nich je trochu slabších, ale snad si nějakou pěknou najdete.

A jak teda vlastně vznikl název

Pokud do této chvíle na původ názvu nikdo nepřišel, dám vám za odměnu, odměnu za to, že jste se dostali až sem, malou nápovědu, vlastně dvě. V názvu chybí malé diakritické znaménko. Druhou nápovědou je, že první výsledek v Google není úplně od věci.

Stejně jste mi jich moc nepsali a nepočítal jsem s tím, že by se něco v tomto směru změnilo :) ↩
Po letošní Zlaté studně jsem si to rozmyslel :) ↩

Goldbrunn 2011 - po stopách pašeráka

2011-03-03T00:00:00+01:00

Opravdu se omlouvám za to, že je to takové obsáhlé, zdlouhavé a nudné. Prostě jsem psal a psal a psal. A těch věcí se opravdu stalo strašlivě moc. Dost jich muselo být vynecháno.

S nepříliš vychladlou hlavou plnou emocí, dojmů a pohnutek, jak to tak po týdnu s Tchoříky bývá, začínám sepisovat další část té naší kroniky. Hned večer po skončení této akce. Ještě stále cítím vnitřní strany stehen, bolavý sval pod ramenem, pálení slunce v očích a smrad našeho pokoje. Nejsem si jist, jestli stihnu dnes či krátce po půlnoci článek dopsat, je toho opět dost. Nuže popořadě.

S plnou chatou malých dětí?

Už loni, když jsme o jarňácích byli na Zaječím skoku v Jeseníkách, Jenda vyhrožoval, že příští rok by nás rád zapřáhnul do řehole vedoucích. Mělo to být na již známých místech Zlaté Studny, v posledním zachovalém domu této vesnice v bývalé hájovně. Zlatá Studna se nachází zhruba tři kilometry od Horské Kvildy směrem na Zadov (Churáňov).

Určitě si dovedete představit, jak některé z nás (nechci mluvit za všechny, ale rozhodně jsem nebyl jediný) znepokojila myšlenka chaty plné malých (ukřičených) dětí, které budeme mít na povel. Trochu jsme z toho znervózněli.

Sraz měl být v sobotu ráno na parkovišti nad hotelem Olympia u areálu Zadov. Na místo jsme se dostávali všelijak (asi tak jako podivné bytosti v knížce Střetnutí). Já vyrazil už den předtím, v pátek, na Špičák k Novotným, abych se mohl dobře vyspat a nemusel vstávat ráno moc brzo. Ráno jsme se cestou ještě stavili na jedné křižovatce a nabrali Kryštofa.

Bez jakýchkoliv problémů jsme dorazili na dané parkoviště. Vylezli jsme z aut a postávali na sluníčku. Libovali jsme si, že jsme na parkovišti dokonce na čas přesně (ano, to není pravidlem). Kluci (Ondra a Vojta Novotných spolu s Vítkem) se váleli ve sněhu, my je pozorovali pohledem starých a moudrých¹] a čekali.

Čekali jsme nezvykle dlouho. Dokonce jsme si začali říkat, jestli jsme tu vůbec dobře. Jenda nikde, nikdo jiný taky ne. Ujo to totiž bral s mezi-zastávkou a nabral menší zpoždění. Když dorazil a s ním i Jáňa, začali jsme se chystat na konečný přesun k Zlaté Studni. Moc se nás tedy na parkovišti nesešlo - Jenda, Kryštof, Jáňa, Klára, Ondra, Vojta, Vítek a já. Od Horské Kvildy ale měly přijet další holky - Bětka s Markétou. Áňa a Sváťa byly na závodech - to byla ona Jendova zastávka a k podrobnostem jejich přesunu na ZS² se ještě dostaneme. Odpoledne ještě přibyla Zuzka a tím se celkový počet ustálil na krásných třinácti osobách. Mělo nás být o něco málo víc, ale řádily chřipky a virózy.

Trochu problém nastal s dopravou jídla. Protože jak bylo řečeno na parkovišti nás bylo pár a jídla bylo jak pro regiment, do batohů se nám nemohlo přirozeně vejít. Plán byl proto následující: vezmeme v batohu jen jídlo na oběd - to znamená pár pytlíků rýže, kečup a cukr. Jestli si říkáte, že je to dost divná kombinace, pak vězte, že byla. Chtěli jsme vzít k cukru i čaj, ale na ten se zapomnělo. K rýži mělo být také něco jiného než kečup, ale nic jiného nebylo zrovna v kufru auta k nalezení.

Po dopravení se až na chatu měly holky začít vařit oběd, kluci mezitím vyložit batohy a vrátit se s prázdnými zpět na parkoviště. A jak se řeklo, tak se také učinilo. Vrátili jsme se k parkovišti a začali nakládat, vše od mléka v prášku, přes kaši v prášku až k salámu, naštěstí ne v prášku. Trochu problém byl s vajíčky, která překvapivě v prášku také nebyla. V batohu by se riskovalo rozbití a tak se využilo toho, že Vojta neměl sebou batoh (kdoví proč) a celá krabice se mu přivázala na záda. Po dojezdu z toho byl sice skoro na umření a ruce měl zmodralé a nemohl s nimi hýbat (přeháním), ale jinak to zvládl. Stejně jako všichni ostatní. Dokonce i ti, co vezli salám ho dokázali přivést v celku.

Po obědě jsme si udělali první kratší výlet - ze Studny k Matesovi a pak ke Třem Jedlím. Na rozcestí kousek od Jedlí jsme se rozdělili - holky jely na Horskou Kvildu pro Zuzku a kluci zpět na ZS. Myslím, že to nebylo za účelem odpočinku, ale bylo potřeba nanosit dřevo, pootevírat dosud zavřené okenice a udělat spoustu dalších věcí.

V té době už chatu pomalu opouštěli nájemníci, kteří zde trávili čas před námi. Nechali nám tu kečup, dali instruktáž k otevírání dveří a zmizeli. Chata byla od té chvíle jen naše.

Na letošním lyžáku bylo mnoho věcí revolučních. První z nich bylo to, že o mytí nádobí po večeři se vždy hrála nějaká mezi-službová hra. Ten kdo prohrál měl smůlu a večer strávil u talířů. Tou druhou věcí bylo to, že Jenda přestal omezovat dlouhé večery. Sice to platilo jen pro starší, tuším, šestnácti let, ale to většině z nás stačilo. Chcete vědět, jak se toto zvolnění režimu projevilo? Trochu předběhnu.

První večer jsme vydrželi zhruba do jedné, druhou noc polovina z nás do půl druhé (ta druhá polovina ještě mnohem víc, myslím, že říkali něco o třech hodinách. Nebo o svítání? Teď nevím…). Protože se ale každý den vstávalo v půl osmé (služba v sedm), začal se spánkový deficit projevovat celkem brzo. To se dalo řešit všelijak, ale stejně to dopadlo tak, že se prostě třetí den šlo spát po večerníčku.

První večerní hra o nádobí byla zároveň i hrou rozřazovací. Rozdělila nás do tří družstev, jednalo se vlastně hlavně o vařicí party - Pašeráků, Převaďečů a Hraničářů. Večer se četlo o králi Šumavy - Kiliánovi Nowotném, pašerákovi a převaděčovi z dob minulého režimu. Protože se jedná o zajímavou historii, nebudu vás ochuzovat vlastním převyprávěním, ale odkáži vás přímo na originální článek. V dalším vyprávění budu často odkazovat na nějaká místa související s tímto tématem, pokud vám tedy bude nějaký pojem nebo místo neznámé, je možné, že ho naleznete tam.

Hledáme Kateřinu a obchod

Další den jsme měli velmi přesně naplánovaný. Potřebovali jsme na běžkách dojet opět na parkoviště, pak se poskládat do auta a dojet na závody. První úkol ještě splnit šel. Na parkoviště se nás všech jedenáct dostalo. Trochu problém byl naskládat se do auta. Bylo totiž pro sedm lidí. Naštěstí jsme kluci (a děvčata) hubení a sedět se dá pohodlně i ve více vrstvách. Auto protestovalo jen malinko.

Cestou jsme zpomalili u místa, kde začínal kanál 54, dnes nezajímavé místo kousek od kasáren.

Závody, na které jsme jeli, nebyly nic nepatrného. Kousek od Vimperku se totiž hledala nová Kateřina Neumannová. Tchoříci tam jeli podpořit Áňu a Sváťu a taky je nabrat do auta a odvézt k Zlaté Studni. Někteří (přesné obsazení raději nechť zůstane veřejným tajemstvím) si při těchto závodech stačili odskočit do Vimperka a dokoupit zásoby a čerstvé pečivo (mlask!).

Po skončení závodů jsme se opět naskládali do auta a ano, počítáte dobře, tentokrát se nás vezlo třináct. Tlumiče auta protestovaly opět o něco více, ale ještě se to dalo vydržet.

Další zastávkou byla vesnice Nový Svět. Ta se totiž nachází kousek od Chalupské slati, největšího mokřadu, který Kilián Nowotny musel překonávat. Prostředkem bažiny podle našich zdrojů měl vést široký násep, po kterém se dá bez problému přejít. Ten se nám podařilo nalézt snadno, ale bažina samotná by se dala určitě přejít ještě někde jinde. Jenda to mezitím objel s autem a počkal na nás u Svinné Lady.

Popojeli jsme do Borové Lady a zašli si na polévku a Kofolu. Tu si dali asi všichni, krom Sváti, která vykalkulovala, že je lepší dát si vodu, protože je jí víc za méně peněz. Ale někde se stala chybička a tak dostala stejné množství vody jako my Kofoly. Úplně nadšená z toho nebyla.

Zase jsme se nasáčkovali do auta a popojeli kousek proti proudu Teplé Vltavy. Asi tři kilometry od Borové Lady se totiž nachází most u kterého Kiliána Nowotného postřelili. Je u něho i pomník všem převaděčům a pašerákům, kteří pro tuto činnost často obětovali i život.

Tam jsme vyndali běžky z auta, vzali je do ruky a vydali se směrem k Zlaté Studni. Stal se z toho trochu pěší výlet s běžkama v rukou, protože jsme většinu cesty šli po silnici, která byla z velké části pokryta souvislou vrstvou ledu, z trochu menší části suchými místy a minimem sněhu.

Lepší to začalo být až když jsme přešli silnici (kousek od rozcestí, které na mapě vidím označené jako Pod Hůrkou). Tam jsme nasadili lyže a vydali se zakázanými místy 1. zóny národního parku přes mokřiny a kleč. Kousek od cíle naší cesty po nás začal střílet jakýsi strážce, ale pak raději vzal do zaječích. Byl to Jenda, který auto převezl na Horskou Kvildu a pak se nám vydal naproti.

Od toho večera jsme tedy na chatě byli již všichni. Nevím, proč, ale nemůžu si dost dobře vzpomenout na jednotlivé večery a tak doufám, že to moc nepomotám. Mám za to, že druhý večer četl Jenda pokračování příběhu o králi Šumavy. Opět raději odkáži na originální článek, tentokrát o trochu smutnější události.

V pondělí jsme se vydali hledat trosky Pöslova domu. Měly být kdesi v místech, přes které jsme den před tím projeli, když jsme se vraceli zpět domů. Takže nás opět čekala cesta do neprostupné kleče. Ale většina z nás (možná všichni) si takovéhle prodírání terénem užívala více, než kdyby musela jet dlouhé kilometry nudnou stopou. Ani nevíte, jak krásně se mezi klečí bruslilo a kličkovalo.

Ruiny domu jsme našli až překvapivě rychle. A protože jsme měli ještě spoustu času, zahráli jsme si kousek odtud pár her. Ukazovalo se na sever (nepoměrně přesněji, než loni na Zaječím Skoku) a házelo se oštěpem. A také se běžel závod o večerní nádobí.

Byla asi hodina před polednem a my byli na oběd pozváni k malým dětičkám na Horskou Kvildu. A tak nás Jenda poslal po týmech samotné, ať si zkusíme HK³ najít sami.

Jak se dalo očekávat, všem se to podařilo zvládnout bez problému, však to byl kousek a v známých krajích, známým směrem. A tak jsme se na chatě u Musila dočkali polévky i těstovin s flákem masa a omáčkou - rajskou?

Po obědě na nás vytáhl Martin Satorie bonboniéru, kterou nám slíbil darovat za to, když se alespoň jeden z nás vykoupe v potoce za chatou a vydrží ve vodě alespoň deset vteřin. A my, protože nejsme žádné máčky, žádné béčka, jsme řekli, že tam vlezeme všichni.

Tak jsme se svlékli do trenek, a vyběhli za chatu. Tam jsme se opravdu všichni ponořili do ledové vody Hamerského potoka. Všechno se fotilo a natáčelo, takže až jednou narazíte na nahrávku, asi se dobře zasmějete. Nejvíce se proslavily Jendovy tanečky, které prováděl poté, co vylezl z vody.

Když jsme se všichni umyli, vrátili jsme se zahřát k topení do chaty. Chvíli jsme ještě popíjeli teplý čaj a pak vyrazili zpět na ZS. Zde se asi poprvé začal projevovat krásný trend letošní zimy - kopce a kopečky (a podle názoru Áni i lehce nakloněné rovinky) se vycházeli zásadně pěšky, s běžkami v rukách. Samozřejmě se našli i tací, kteří byli líní se sehnout k vázání, ale těch bylo málo…

Memoriál Michala Nováka

A protože bylo ještě odpoledne, slunce krásně svítilo a my přece nemohli jen tak zůstat sedět v chatě, vyběhli jsme před ní a začali dupat přes lyžařské stopy a hrát nejrůznější hry. První byla inspirována vyprávěnými příběhy - tým PPS⁴ měl za úkol ohlídat jisté území a druhý tým pašeráků a převaděčů se jednak musel dostat přes toto území a hlavně přenést americkou vysílačku.

Hráli jsme dvakrát a pak se vrhli na trochu akčnější hru - žhavou uličku, běh smrti, jatka. Jak chcete. Od chaty dolů z kopce vede krásná cesta prostředkem lesíka, do lesa je krásně zasazená, země se na obou stranách zvedá. Na těchto vyvýšených místech stáli střelci se zásobou šišek. Po zapískání se odshora odvalilo druhé družstvo a kdo nebyl zasažen, ten přežil a vyhrál. Pro velký úspěch se hrálo snad šestkrát za sebou.

A pak konečně přišla hra, na kterou jsme se všichni těšili. Pravé tchoří ragby. Takové, jaké se hrálo loni na Zaječím Skoku s Michalem. Takové, při kterém jsem si podruhé už radši sundal brýle. I když minule vydržely skoro až do konce. Skoro. A mač začal. Podle chybějícího člena z loňské výpravy byl pojmenován jako "Memoriál Michala Nováka". A byl to mač opravdu drsný. Po pár hrách měl kde kdo už bolavá místa, naražené kosti, otlučenou hlavu.

Největší zábavu vždy poskytoval Kryštof. Pamětníci vypráví, že dokázal chytit tři lidi a přejít s nimi přes značný kus hřiště. Ale ani my, druhý tým, jsme se nevzdávali a bojovali z plných sil. Asi po hodině už jsme sotva šoupali nohama. A pak jsme ještě dost dlouho hrát vydrželi. Od našich bojů nás odvolal až Ujo, který mezitím připravil večeři.

K večeři jsme se nějak doploužili, dali si čaj a dokázali se trochu oklepat, takže večer mohl začít.

Z Horské Kvildy jsme si přivezli draze zaplacenou bonboniéru a těšili se, jak si ji večer rozbalíme. Ta chvíle nastala, i když jsme na to málem zapomněli. Vůbec letos se na sušenky k večernímu posezení dost často zapomínalo a tak jich většina zbyla na poslední den. Rozbalili jsme tedy nejdříve fólii, která bonboniéru kryla (jak to tak bývá). Pak nadzvedli víko. Následoval příval nejrůznějších drsných slov, třeba: "No to teda!", "Cože?!?", "Jak mohli?". V bonboniéře byly totiž místo slaďoučkých bonbonů položeny nakrájené plátky mrkve. Začali jsme plánovat odplatu…

Poté jsme si také zahráli osvědčenou klasiku - "Vraha". Hra, která vznikla kdysi ještě na Jizeře, kde jsme ji hráli pořád dokola, každý večer několikrát. Až z toho byly noční můry a špatné spaní. Tím se nám trochu ohrála a tak jsme ji tenhle večer hráli až po hodně dlouhé době. Pokud znáte městečko Palermo, tak takhle hra je hodně podobná, ale poskytuje trochu více adrenalinu, dedukce a krutosti - poprava bývá klasicky sněhem za krk… Pár her nám stačilo, jinak bychom z toho zase začali bláznit. Poté jsme si ještě zahráli Jendovu hru, taky "Vraha", jen trochu jiného. Ten byl ještě akčnější. Skončil tak, že většina lidí ležela na podlaze v místnosti a vzájemně se škrtili a křičeli. Prostě krása!

Poté byli mladší posláni na kutě. My starší ještě pár hodin vydrželi u svíček a postupně jsme odpadávali. Někteří toho i tak nestihli moc naspat.

Až za prameny

Další den si pamatuji o něco lépe, hlavně co se týče jídla. Naše žrádlparta totiž měla službu. Takže nám den začal o půlhodinky dříve, připravili jsme stejnou snídani jako už dvě služby před námi - nakrájeli chleba a uvařili čaj. Rozcvičku, snídani a takové věci snad už zmiňovat nemusím.

V tento den nás čekal asi nejdelší výlet, který jsme za celý pobyt podnikli. Přes Kvildu jsme měli dojet až k pramenům Vltavy a pak ještě dál k německému jezeru Reschbach Klause. Na tomto místě se totiž setkával Kilián s agenty CIC (předchůdce CIA).

Ze včerejších událostí jsme se mohli sotva hýbat, svaly bolely a celkové vyčerpání bylo znát. Navíc počasí nebylo pro běžkování úplně ideální - namazat se nám nepovedlo, snad to ani na té směsi starého sněhu a ledu nešlo, jen jsme si klistrem zapatlali lyže. Většinu času jsme proto probuslili nebo šli pěšky. Já s Kyšem prakticky celou druhou půlku cesty z Kvildy k pramenům. Po sněhu se totiž pohybovalo podstatně lépe s běžkami na rameni než pod nohama.

Za prameny jsme se vnořili do zakázané zóny NP a překročili hranici k jezeru. Mezi mrtvými stromy to nebyl problém a přes jezero jsme si to přebruslili až k hrázi. Tam jsme si dali svačinu a trochu delší chvilku poseděli - zkoušeli jsme pevnost ledu, házeli po sobě koule a Jenda předváděl rozzlobeného německého dědečka (k podivu dvou starších Němců, kteří stáli opodál).

Pak následovala cesta zpátky, tentokrát běžnou cestu - přes Bučinu směrem zpět na Kvildu. Opět střídáním pěší chůze a běžek jsme se dopravili až na Kvildu, pak známou trasou na HK a ještě známější cestou až domů na ZS.

V této době padl první z členů výpravy, udolán nějakou virózou a kombinací nevyspání, ragby a ledové vody v potoce - Kryštof.

K večeři byla čočka s vajíčky a cibulkou. Až na to že se nám čočka lehce připálila (to stejně nikdo, kdo nebyl v kuchyni nepostřehl) to byla strava celkem dobrá a vydatná. Večer jsme byli všichni natolik vyčerpaní, že jsme odložili společné posezení na příště a šli spát.

Ráno se Kryštof odstěhoval z klukovského pokoje do svého vlastního, na marodku. Ne že by se úplně bránil. Celkem si v tom liboval. Pravdou totiž je, že postupem času se stal náš pokoj neobyvatelným kvůli přílišným výparům ze smradlavých ponožek.

Puding!

Byla středa. Na odpoledne byli pozvaní prckové z HK spolu s vedoucími. Proto jsme se nemohli vydat nikam daleko.

Pro malé jsme měli přichystaný "skvělý" zlatostudniční puding. V původním plánu bylo, že pro děti uděláme normální puding, slaďoučký jak med. Takový aby děti slintaly blahem, až ho budou jíst. A pro vedoucí ten pravý puding. S dostatkem soli, jak se na Zlatou studnu patří⁵.

Aby puding neměli jen tak zadarmo, po snídani jsme začali kreslit poukázky na puding, které se později poschovávali v lese. Pár z nich bylo opravdu uměleckými díly, třeba Jánina "Vstupenka do cirkusu".

Jenže udělat dobrý puding se jaksi nepovedlo. Dost za to mohl špatný hrnec. V něm se prostě všechno připalovalo, ať to byla čočka nebo puding, ať se to míchalo tak nebo onak. A puding tak získal příchuť po spáleném mléku. Nic strašného, dalo se to jíst, i když my jsme zvyklí na mnoho. Vedoucím jsme navíc, jako poděkování za skvělou bonboniéru, přimíchali do pudingu vrstvu kyselého zelí. Ať si to užijou!

Dětičky měly ze své chaty na HK vyrazit někdy kolem půldruhé. To znamená, že ti rychlejší by mohli být na ZS kolem druhé, ti pomalejší s odstupem půlhodinky. My jsme s dostatečným předstihem vynesli ven na louku stůl a židle a čekali. Bylo pěkně, sluníčko svítilo a nám ani nevadilo, že se čekání trochu protáhlo.

Když konečně přijeli, nejdříve se je Ujo rozhodl zničit hrou na tažné psy (a my mu byli velmi vděční, že to dopadlo takhle. Čekali jsme to horší, třeba že tažní psi budeme my). Pak je konečně vyslal do lesa hledat poukázky a nás pro puding.

Nastala osudová chvíle. Jako jeden z prvních přiběhl Vojta Spěváček. Dostal puding, naházel ho do sebe a liboval si, jak je dobrý. Docela jsme koukali. Další, co ho dostali, se na něj už tak nadšeně netvářili. Postupně začali prskat a běhat do křoví puding zase vyplivovat. Měkoty!

Celkem s nedočkavostí jsme očekávali prvního vedoucího, který si přijde pro puding (vedoucí také hledali poukázky, jen trochu jiné a trochu výše na stromech). Postupně přišli. A když viděli děti, moc se jim do jejich pudingu nechtělo. Martin Satorie se do něj s odvahou pustil a dokud nenarazil na vrstvu se zelím, dělal, jak si pochutnává. Pak už myslím ne…

Výsledek byl takový, že nám dost pudingu zůstalo v napůl snědených hrnečcích. Ani jsme se tomu moc nedivili.

Ještě jsme si s prckama zahráli ragby. My, Tchoři, se nejdříve snažili hrát naší pěknou hru, ale postupem času se to změnilo na valnou hromadu s míčem někde dole. Přece jen když na vás naskáče dvacet děcek, moc šancí nemáte. Memoriál Kryštofa Mejstříka jsme tak neslavně prohráli tři ku jedné. Ale ani nás to moc nemrzelo, protože prohrát v nerovném souboji není ostuda, že⁶?

Večer se nesl v duchu více či méně praštěných her. Já jim říkal "stresové" a ze začátku se mi do nich moc nechtělo. Zvlášť když jsem viděl ostatní, jak sedí dokola na židlích a ukazují podivná gesta (třeba naznačovali sloní chobot nebo jelení paroží), ale nechal jsem se přemluvit. Hra byla jednoduchá. Jestli znáte takové ty strašlivé seznamovací hry typu "Marek, Marek, Tonda, Tonda. Tonda, Tonda, Jirka, Jirka", tak tohle bylo něco na podobný způsob. Jen ne se jmény. Každý si zvolil ze začátku jeden znak - jedno gesto nějakého zvířete a to pak ukazoval. Následně musel ukázat znak někoho jiného. A musel to udělat dostatečně rychle (nebo fikaně), protože uprostřed stál člověk s novinami, který se snažil praštit, přetáhnout a majznout toho, kdo zrovna ukazoval.

Člověk by ani nevěřil, jak taková hra dokáže chytnout. Chvílemi jsme se víc smáli, než hráli. Pak jsme ale vypnuli generátor elektriky a protože takhle hra vyžadovala, abychom na sebe viděli, museli jsme ji trochu upravit. Celkem logickou obměnou byla výměna gest za zvuky. A pak to teprve začalo. Vzniklo totiž pár zvuků, které byste si asi nebyli schopni domyslet. Třeba - jak dělá pštros? A co byste si představili pod zvukem "lezilezi"?

Pěšky jako blešky

Dalším, kdo nevydržel a padl, byl starý náčelník. Chytil něco podobného jako Kryštof, navíc si prý už něco přivezl z domova. A tak nás vyslal na výlet. A protože bylo počasí na draka a běžkovat se pořád moc nedalo, šli jsme pěšky. Navíc jsme šli do míst, kde jsme předpokládali, že moc sněhu nebude (a taky že nebylo). Naše cesta vedla ze ZS na Zhůří, pak dolů z kopce na Turnerovu chatu. Tam jsme si dali všichni hranolky a obdivovali vydru, kterou zde měli zavřenou v kleci. Měli tu také asi tři papoušky a čtyři kočky. Zajímavý pajzl.

Tento náš výlet se stal zdrojem nepočitatelného množství zábavy. Pokud někdy uslyšíte o vydrodlacích, tak se to zrodilo pravděpodobně právě tady.

Cesta z Turnerovky nahoru na Antýgl byla vcelku zajímavá. Silnice byla totiž pokryta souvislou vrstvou ledu a tak občas někdo klouzl a chvíli sebou mrskal na zemi. Mezi pády jsme obdivovali vedle tekoucí Vydru (a koukali po vydrách).

Někdy v téhle době začal odpadávat Vojta a jak se později ukázalo, byl další obětí záludné nemoci. Pomalu jsme se tedy došourali na Horskou Kvildu, chvilku poseděli na chatě a popili čaje. V plánu jsme počítali s tím, že dětičky budou někde na běžkách a že bude na chatě klid, ale oni zůstali doma a tak jsme se tam nezdržovali déle, než bylo nutné a s nabytými silami jsme doběhli až domů na Studnu.

Můj rodný dům

Další den už vstal Kryštof z postele a vyrazil s námi hledat rodný dům Kiliána Nowotného. Měl se nacházet kdesi u Starých Hutí. Měli jsme obrázek, respektive popis tohoto domu. A zbytek už byl na nás. Ujo, který nás vyslal, chtěl, abychom toho zjistili co nejvíc - poptali se po dětech, drbech a takových věcech.

Do Nových Hutí jsme dorazili bez větších problémů. Dokonce i sjezd k Pláním jsme všichni přežili. Tam jsme si sundali běžky a vydali se po těchto pláních. Ve vesnici jsme lyže odložili a vytvořili pátrací čety. Já zůstal hlídat u lyží. (Ale nezahálel jsem. Hned jsem vyzpovídal dva kolemjdoucí). Asi za hodinku jsme se sešli zpátky - zjistili jsme, že hřbitov je plný Nowotných i Novotných, cosi o nemanželských dětech, pak o lidech, kteří se dlouhá léta schovávali ve stodole, než je komunisté dopátrali. Bylo toho prostě dost. I dům jsme našli (i když nám nějaký další starousedlík tvrdil, že už je dávno zbouraný). Takže kdoví, jak to ve skutečnosti je a jestli jsme našli ten správný.

Další cesta vedla přes Nové Hutě, nahoru přes sjezdovky až ke kraji lesa. Tam jsme si chtěli dát svačinu, ale Ondra, který nesl batoh (ve kterém byla), zjistil, že zůstal na druhé straně údolí. A protože je mladý a zdatný, nechali jsme ho sjet dolů z kopce, vyběhnout pro batoh a vrátit se nahoru. Naštěstí ho do kopce vyvezli vlekem. Pána, který tam byl, prý dost pobavil.

Po žluté jsme pak došli na Kvildu a zbytek už si jistě dokážete domyslet. Mezi Kvildou a Horskou Kvildu jsme potkali Martinovu družinu, která tam zrovna závodila.

Posledním, kdo stihl onemocnět ještě v průběhu lyžáku, byl Ondra. Možná se na tom podílel i běh pro batoh. Výměnou za to vstal z postele jeho brácha.

Večeři si pamatuji, opět jsme měli totiž službu. A protože se vařily jenom těstoviny, nechali jsme holky odpočívat a stala se z toho čistě chlapská záležitost. Vítek s Vojtou nastrouhali sýr, já uvařil těstoviny a večeře byla na stole.

Nevím jak ostatní, ale mne celkem překvapilo, když mi večer došlo, že už je vlastně pátek a že se zítra vracíme do svým domovů. Z toho plynulo to, že bylo potřeba dojíst spoustu sušenek a sedět večer pospolu, co to jen unavené tělo a Jenda dovolí.

Balíme, mizíme

Ráno už totiž nenásledovalo nic jiného, než obvyklý program posledních táborových dnů. Balení, hledání ztracených ponožek, uklízení pokoje i všech ostatních společných, vytírání, zametaní, nošení dřeva. Však to také znáte.

Někdy kolem deváté jsme opouštěli chatu a se slzou v oku a batohem na zádech jsme se vydali na Horskou Kvildu, kde již čekali rodičové, odvozci a další známí.

Ještě jedna veselá historka se na samém konci udála. Nedojelo nás totiž všech třináct, ale o jednoho méně. Zuzka nebyla stále nikde v dohledu a její táta už na parkovišti netrpělivě podupával. Po delším čekání vyslal Jenda dva rychlé zvědy - Sváťu a Áňu, aby se šly podívat. My ostatní u toho ještě vtipkovali, kde že jsme ji viděli naposledy. Na rozcestí? Ne. Před chatou, když jsme odcházeli? Také ne. Jestli ona nezůstala zamčená na chatě…

Otec už to nevydržel a šel se také podívat naproti - cestou, kterou jsme přijeli. Zrovna zmizel za horizontem, když se Zuzka objevila na trochu jiné straně, než jsme čekali. Rázovala si to po silnici.

O rychlé zvědy nejevil Jenda starost ("Ty ať si klidně doběhnou na Zlatou Studnu a zpátky"), ale byl jsem poslán, abych odchytil jejího tátu. To se mi podařilo celkem brzy a tak jsem se pln nadějí rozeběhl i za rychlými zvědy.

Během pár dalších metrů mi došlo, že s rozdílem jejich a mého tréninku je potkám, až když se budou vracet s nepořízenou ze Studny. To se také stalo, naštěstí pro ně ale o něco dříve, protože Áňa sebou měla mobil, sic s posledními zbytky baterie, ale živý.

A tak to skončilo. Zase moc rychle a moc brzo. Možná ještě dříve, než obvykle. Protože čím lepší věci se dějí, tím čas rychleji utíká. Tak už to prostě je. Ale za měsíc jsou Velikonoce, není nač zoufat.

Ani jedno není úplná pravda, ale tvářili jsme se tak. ↩
Zlatá Studna, jak jinak. Jsem líný to psát celé, tak si to budu takhle zkracovat. ↩
Další zkratka - HK pro Horskou Kvildu. ↩
Pomocné pohraniční stráže - jednotky, které za komunistů pomáhali dobrovolně, z nadšení, hlídat státní hranice před vnějšími vlivy. ↩
To se vztahuje k tříleté historii, kdy jsme byli na ZS poprvé. Tenkrát jsme se zrovna vrátili z šíleně dlouhého výletu. K večeři měl být puding, ale jakýmsi nedopatřením se namísto cukru dostala do pudingu sůl. Nedovedete si představit, co kilo soli s pudingem udělá. A to měl každý jeden hrníček povinně… ↩
No tak dobře, chvilku jsme možná trochu naštvaní byli, ale opravdu jen chvilku :) ↩

Reportáž z MatFyzu

2011-02-20T00:00:00+01:00

Jak známo "matfyzáka" od obyčejného člověka poznáte snadno a pokud se budete řídit intuicí, nemáte šanci k omylu. Splésti si ho můžete snad jenom s chemikem. A výlet na matematicko-fyzikální fakultu je proto zážitkem podobné intenzity třeba jako návštěva zoo.

Narozdíl od zoologické zahrady není tato instituce den co den otevřena veřejnosti, nebo lépe řečeno je, ale těžko se shánějí průvodci. Dne 3. února léta páně 2011 to bylo trochu jinak. V akci zvané "Jeden den s fyzikou" se tato škola snažila nastavit svou lidskou tvář a nalákat potencionální oběti do svých tenat. Podařilo se?

Díl I: Ohýbáme fotony - na malé věci bez mikroskopu

Zájem o jeden den v této proslavené budově byl převeliký. Hlavní zahajovací přednáškou byla "Velká fyzikální podívaná…", ale té jsem se účastnil již loňský rok a protentokrát jsem se rozhodl vyzkoušet něco jiného. Usadil jsem se v posluchárně F2 a čekal.

Protože se nám podařilo dorazit nečekaně s dostatečným předstihem, mohl jsem sledovat jak se sál plní, jaké osoby přicházejí a o čem si povídají a s potěšením jsem konstatoval, že toho dne se nedostavili jenom ti, co už téměř jinou možnost studia nemají, ale i obyčejní lidé, kteří usoudili, že horší než den ve škole den na Matfyzu být nemůže.

Přednáška začala s mírným zpožděním, protože ani zde nefunguje všechno neomylně (kupodivu) a technika celkem dlouho odolávala pokusům profesorů o zprovoznění. Když se konečně umoudřila, jeden z nich se ujal slova, chvíli pronášel takové ty klasické fráze, jako že nás vítají a doufají v krásné prožití tohoto dne.

Pak předal slovo druhému profesorovi, s hlavou hodnou učence - sluneční paprsky se od jeho hlavy odrážely krásně všemi směry. Povídal o tom, k čemu se hodí vidět věci pěkně podrobně a začal tím, co každý z nás zná, mikroskopem:

Optický mikroskop

Zdlouhavě objasňovat principy tohoto zařízení by bylo urážkou váženého čtenáře. Jedná se o věc již delší čas známou, prý už od roku 1590, kdy byl v Holandsku sestaven panem Jansenem. S postupem času se mikroskopy zdokonalovaly a na omezení začali narážet lidé až docela nedávno. Jeho maximální teoretické zvětšení je totiž asi 2000× a to kvůli délce vln viditelného světla. V praxi se lze dostat zhruba na polovinu.

Mravenec pod SEM mikroskopem

A protože lidé by rádi pořád víc a víc, v roce 1931 byl panem Ernstem Ruska objeven mikroskop, který pracuje na trochu odlišném principu.

Elektronový mikroskop (TEM a SEM)

TEM mikroskop, plným názvem "transmisní elektronový mikroskop" zobrazuje pozorovaný objekt tak, že jím prozáří patřičně zrychlené elektrony, které jsou na druhé straně zachyceny a převedeny na obraz.

To na jednu stranu přináší mnohem více podrobností ale také i nevýhod. Zkoumaný objekt musí být velice tenký (tzn. 10 až 500 nm - pro srovnání lidský vlas je tlustý okolo 50 mikrometrů neboli 100× více, než mikroskop zvládne).

Dalším problémem je to, že elektrony jsou záporně nabité částice (snad vám to ve škole nezatajili) a tak se vám snadno může stát, že se v pozorovaném objektu najde nějaká kladně nabitá částice, se kterou se váš elektron skamarádí a výsledný obrázek tak nebude vypadat úplně správně.

Na podobném principu pracuje i SEM mikroskop - "rastrový elektronový mikroskop". Ten se na rozdíl od TEMu nesnaží protlačit elektrony skrz látku, ale odchytá ty, co se od ní odrazí. Pozorovaný prvek "skenuje" řádek po řádku a podle toho, jak se elektrony odrazí se získá výsledný obraz.

Z toho plyne oproti TEM mikroskopu výhoda toho, že pozorovaný objekt nemusí být tenký. Nicméně nevýhody zůstávají. A komu by se líbilo tolik nevýhod?

Mikroskop STM

Tento mikroskop už pracuje zcela na jiném principu, než klasické mikroskopy i než elektronové mikroskopy. Nenechte se ale zastrašit, není o nic složitější, ba naopak. Namísto toho, aby objekt pozoroval si ho totiž pěkně ohmatá. Jehlou, která má na špičce právě jeden atom, přejíždí po povrchu látky a podle toho, jak vysoko jehla je zaznamenává obraz. Asi tak, jako když přejíždíte prstem po Braillově písmu nebo když jehla v gramofonu jede po desce.

Princip STM

Tím se nám naskytne rozlišení o přesnosti na jeden atom a to už je hodně pěkné. Téměř dokonalé. Jen jednu mouchu to má - objekt vidíme pouze ze shora. Nešlo by se na něj podívat prostorově, získat obraz v 3D? Šlo.

Zbytek přednášky se věnoval tomuto tématu. Zde už se častokrát přednášející neudržel a komplexních číslech, převodech amplitudy a frekvence na výsledný obraz o obráceně se nejeden člověk ztrácel. Já se budu snažit nezabíhat do přílišných podrobností a vysvětlím to polopatě. Pro více informací se obraťte na své učitele fyziky. Případně na nějakého profesora z Matfyzu, pokud ani učitelé nebudou vědět…

Získávání prostorového obrazu

Nyní se dostáváme až na samotné jádro - samotné atomy. Máme-li třeba krystalickou mřížku, která není úplně jednoduchá a chceme zjistit, jak jsou atomy v ní poskládané, běžné metody nám na to stačit nebudou.

Na objekt se musíme podívat doslova ze všech stran. Získané obrazy pak spojíme a získáme výslednou podobu. Zatím to zní jednoduše, ne?

K "podívání se" na objekt se používá nějakého záření krátké vlnové délky, často třeba rentgenového záření. Problém je v tom, že pokud něco takto prosvítíte, nezískáte opravdový obraz, ale pouze vzdálenosti částic. Ty je pak potřeba správně převést. A to už je celá věda, kde se pracuje dokonce i s náhodou.

Na závěr srovnání jednotlivých typů mikroskopů:

Díl II: Nanotechnológie a ich súčasné využitie

Druhá přednáška byla něčím speciálním a výjimečným hned ze dvou důvodů. Byla totiž ve slovenštině a navíc od mladé přednášející, která se stereotypu "matfyzáka" úspěšně vyhýbala. Ani v této přednášce jsme se nedostali do velkých rozměrů - moderní téma nanotechnologií ale dokázalo nalákat a sál byl i tentokrát plný.

Ale jak prohlásil jeden z přednášejících profesorů: "Abyste na nějaký výzkum dnes dostali grant, musíte mít v názvu bio nebo nano".

Od základních pojmů, kterými bylo vysvětleno, co to vlastně nanotechnologie jsou, čím jsou zajímavé a přínosné jsme se dostali až k možné budoucnosti, která často hraničila se sci-fi.

Nanotechnologie jsou celkem stará záležitost - už staří Egypťané si barvili vlasy s pomocí mikročásteček. Ve středověku se zase přidávaly přísady do skel, jak kvůli barvě, tak kvůli průhlednosti.

Vědci se tímto světem ale začali zabírat poměrně nedávno. V roce 1959 přednesl na jednom sjezdu fyziků pan Feynman slavnou větu:

There’s Plenty of Room at the Bottom

což znamená ve volném překladu "tam dole je spousta místa". Fyzici ho pochopili a přestali mít hlavu v oblacích a ve hvězdách a vůbec ve velkých věcech a začali se věnovat čím dál tím věcem menším.

Asi nejvýznamnějším objevem v této oblasti byly takzvané fullereny. To jsou speciálně poskládané atomy uhlíku, které jsou mimořádně pevné - tvrdší než diamant. Pánové, kteří to všechno vymysleli, se jmenovali Curl, Smalley a Kroot a v roce 1996 za to získali Nobelovu cenu za chemii. Kromě toho, že se jedná o částečky nesmírně pevné, jsou i supravodivé.

Různé typy fullerenů

Uložení do FLASH paměti

Poskládáním více těchto prvků k sobě mohou vzniknout třeba nanovlákna, která se dále používají hlavně v textilním průmyslu Hodně toho vydrží, působí antibakteriálně a vůbec jsou dneska in.

Ovšem přes spoustu výhod v sobě tyto technologie přinášejí i spoustu nebezpečí. Nanočástice mohou snadno proniknout do lidského těla, jakpak by taky ne při jejich velikosti, kde mohou dlouho přetrvávat a hromadit se. Americký výzkum dokonce prokázal, že nanočástice stříbra o velikostech desítek nanometrů mohou v embryích ryb způsobit otoky a krevní výrony, které vedou ke smrti.

Poslední část přednášky se věnovala využití nanotechnologií v informatice, především v oblasti hardwaru sloužícímu k ukládání dat. Laicky řečeno takovým věcem jako jsou CD, DVD, harddisky, Blu-ray apod. Dostalo se i na FLASH paměti, kde byl objasněn rozdíl mezi jimi a obyčejnou RAM pamětí (tou co máte v počítači).

Ta totiž slouží pouze jako dočasná paměť - pokud přerušíte přívod elektrického proudu všechna data se vymažou. Ve FLASH pamětích se speciálním zábleskem (odtud název flash = blesk) změní hodnota buňky a zůstane zde uložena.

V pasti

2010-08-25T00:00:00+02:00

Oblohu osvítil blesk a v téměř v tu samou chvíli se ozval i hrom. Bouřka zrovna řádila přímo nade mnou, z oblohy se valily moře vody a já se pod skalním převisem snažil rozdělat oheň, abych usušil co se dalo.

Začalo pršet už brzy dopoledne, ale protože jsem chvátal a nechtělo se mi strávit den čekáním, až se to počasí vyřádí, pokračoval jsem dál ve své pouti. Teď, když jsem měl na sobě posledních pár kousků suchého oblečení a ostatní beznadějně mokré, protože mokré dřevo nechtělo chytnou, velmi jsem svého rozhodnutí litoval. S batohem na zádech jsem se toulal něco přes týden a už jsem pomalu musel myslet na návrat do civilizace. Tak jako jiní jezdí k moři jsem si já vybíral své volné dny tady, o samotě.

Kdesi z údolí se stále hlasitěji ozýval potok, teď už spíše řeka. Podařilo se mi ho překročit dříve než se více rozvodnil a jestli bude pršet až do rána, cesta zpět je uzavřená.

Znovu proťal blesk zamračené nebe a nedaleko zapraštěl úderem stižený strom. Většinou jsem míval takovéto noci rád, kdy sedě v suchu, mohl jsem pozorovat tu spoušť. I dnes to bylo svým způsobem nádherné, ale v tom bzučení potůčků vody, stékajících všude okolo, se čím dál hlasitěji ozýval i nový, zlověstný tón.

Po usilovném snažení začal oheň pozvolna olizovat dřevo a hned byla ta osvícená skalní stěna příjemnější. Rozstrkal jsem všechno mokré co nejblíže ke zdroji tepla a sám se posadil opřen o skálu, zatímco jsem čekal, až voda v kotlíku začne klokotat.

Byl jsem tak zabraný do rozjímání a poslouchání všech zvuků – deště i praskání dřeva, že jsem si přibližujícího se světla z údolí všiml až docela pozdě. V téhle pustině bylo výjimečné narazit na člověka ve dne, natož v noci.

Nepatrně jsem znervózněl, vyskočil a připraven na vše jsem zavolal otázku do tmy: „Hej! Kdo tam?“

„Přítel!“

Za chvíli již stál kousek ode mne pod převisem. Voda z něho crčela, z oblečení, z batohu, všeho. Moje nejistota z nově příchozího trochu ustoupila a na nepatrný okamžik mne zahřála škodolibá radost, že na tom nejsem nejhůř.

Uvolnil jsem mu trochu místa u ohně, kde už sušil, co se dalo. Chvílemi si polohlasně ulevil nadávkou a až po chvíli, kdy mu došlo, že ho upřeně pozoruji, promluvil.

„Omlouvám se, vtrhnul jsem sem a ani jsem se nepředstavil. Jmenuji se Rob. Z protějšího svahu jsem odsud uviděl vaše světlo a tak jsem se sem vydal. Dlouho mi trvalo, než jsem našel místo, kde by se dalo přebrodit přes potok, voda stoupá velmi rychle.“

Mluvil s nepatrným cizím přízvukem. Hádal bych, že mohl pocházet z nějakých severnějších zemí Evropy, možná měl rodiče Dány nebo Švédy. I jeho vzhled tomu odpovídal, měl světlé vlasy a modré oči posazené do sympatického obličeje. Byl o něco vyšší než já a zhruba stejně tak statný. Ani mladší nemohl být o mnoho, ale je možné, že zmátl jeho klidný hlas a moudrý pohled.

Přestal mluvit a mlčky koukal do ohně.

„Co tu vlastně děláte,“ nedalo mi se nezeptat, „v téhle divočině?“

Usmál se: „To samé co vy. Líbí se mi tu. Bydlím v malém městě na východním konci lesů a když se neflákám, stihnu akorát dojít k železnici na druhém konci, abych byl doma zase včas.“

„Rozumím vám,“ přikývl jsem, „dáte si trochu horkého čaje?“

„Rád.“

Zhruba tak proběhlo mé seznámení s Robem. Později mi přiznal, že se bál jít za světlem – z podobných důvodů, jako jsem se já bál jeho když přicházel, v tom kraji člověk naráží na lidi všeho možného ražení. Nakonec ale strach přemohla zima a promočené šaty.

Pod převisem jsme strávili ještě dva dni, ale každou další hodinou jsme byli víc a víc nervóznější a netrpělivější. Trochu jsme si povídali, ale ani jeden jsme moc přes mluvení nebyli a tak, přestože jsem si začali tykat, nevěděli o druhém víc, než jak se jmenuje a co dělá.

Dříví jsme pracně sušili, jak bylo všechno promočené, jedné noci nám oheň málem vyhasl. A být zde bez tepla by nebylo příliš příjemné. Další dni už sice nepršelo tak jako onu první noc, stále ale nepřestalo. Měli jsme zásoby ještě na pár dní, ale oba nás to táhlo domů.

Třetí den byl velmi nadějný. Na chvíli dokonce jen lehce mrholilo. Dlouhé čekání nás dohánělo k nepříčetnosti a tak jsme se jednomyslně rozhodli, že vyrazíme na cestu k nejbližšímu městu.

Počasí se sice nepatrně zlepšilo, zato se zvedla hustá mlha, že bylo vidět jen pár kroků před sebe. Přelezli jsme na druhou stranu kopce a začali jsme sestupovat dolů. Z dáli se opět ozývalo zlověstné burácení tekoucí vody.

„Tady řeka nikdy nebývala,“ zavrtěl hlavou překvapeně Rob, když jsme stanuly na břehu běsnící vodní masy, „musíme se motat v kruzích – došli jsme k potoku, který jsme již překročili.“

„Není možné,“ nesouhlasil jsem a porovnával směr potoku s kompasem, „museli bychom k němu přijít z druhé strany – teče správně.“

„Povídám ti, že potok na této straně jaktěživ netekl.“

„Souhlasím. Ale zdá se, že už teče. To nepřebrodíme, ani nepřeplaveme – proud by nás strhl a o kameny rozmlátil na padrť.“

Rob přikývl a pomalu se vydal proti proudu nahoru. Za chvíli bylo jasné, že tu ten potok neteče dlouho. Tu a tam i zprostřed něj vykukovali statné stromy, které se vodě zatím nepodařilo vyvrátit. Pozdě odpoledne se nám záhada rozjasnila.

„Doprdele, doprdele, vždyť to byl potok! Tohle připomíná veleřeku – Nil, Amazonku,“ ulevil jsem si.

Záhadná říčka měla svůj původ v potoku, který obcházel kopec a který jsme oba přešli ještě před tím, než se takto rozvodnil. Zde na jednom místě se část vody vylila a postupně si našla jinou cestu, nové koryto.

„Co teď?“ otázal se Rob, který na to koukal zatím mlčky.

„Nevím. Za pár dní voda opadne, ale jestli pak budeme mít ještě dost zásob, na to abychom se mohli dostat do civilizace nevím. Můžeme si také zkusit zajít a obejít to. Vydat se po proudu. Třeba by se tam dala řeka překročit.“

Rob přikývl a vydal se zpět. Poslední dobou se zdál mnohem zachmuřenější, než když jsem ho poprvé uviděl.

„Nebál bych se, dostaneme se odsud,“ poznamenal jsem, ve snaze dodat alespoň trochu naděje.

Odpovědi jsem se nedočkal.

Ten den jsme se trmáceli dál a dál podél říčky ve snaze najít místo, kde by se dala překročit. Zanechali jsme toho až se soumrakem. Rozdělat oheň se nám nepodařilo, všechno bylo podmáčené. V lahvích nám zbylo něco málo čaje, nepřevařenou vodu jsme pít nechtěli a tak jsme usínali navlhlí a žízniví.

Ráno už nepršelo, ale mlha se v údolí držela stále hustá. S potížemi jsme dohlédli na druhý břeh. I když vody už nepřibývalo, nechtělo se jí ani ubývat.

„Mám tam doma dívku,“ pravil znenadání Rob.

Překvapeně jsem čekal, jestli bude pokračovat.

„Tedy, ještě nemám. Dlouho jsem váhal a čekal na tu správnou chvíli,“ dodal po chvíli, „možná už jsem čekal. Moc dlouho. Vypadalo to nadějně, ale pořád stejně. A teď už se asi dívá po jiném.“

Nechtěl jsem ho rušit v jeho bolestným úvahách a tak jsem raději mlčel. Zdálo se, že i on řekl již všechno co chtěl a dlouhou dobu zase mlčel.

Po dlouhém hledání jsme konečně narazili na místo, kde by se dalo s trochou šikovnosti na druhý břeh dostat. Přes potok ležel padlý kmen, který sice nedosahoval až na druhou stranu, zdálo se to ale tak blízko, že lepší šanci už jsme dostat nemuseli.

Jištěn provazem jsem se opatrně vydal po kluzkém kmeni. Rob stál na břehu připraven začít mne vytahovat, pokud by mi sklouzla noha. Párkrát se mi zdálo, že v rozbouřené vodě opravdu skončím. Z konce kmenu se to na druhý břeh zdálo o hodně dál, než poprvé.

„Na co čekáš?“ zavolal na mne Rob.

„Je to daleko! To neskočím,“ křikl jsem zpátky.

„Tak se vrať,“ doneslo se mi od břehu.

Stál jsem tam a váhal. Břeh byl dost daleko, ale o trochu níž, než já na kmenu. Na něm spousta větví a věcí, kterých by se dalo zachytit, pomyslel jsem si. Po bleskovém nerozvážném rozhodnutí jsem se odrazil a skočil.

Hned po odrazu jsem věděl, že jsem skočil špatně. Noha mi lehce sklouzla po mokrém dřevě a já spíše padal, nežli letěl. V poslední chvíli se mi podařilo zachytit se nějaké větve a tak jsem chvíli visel, po pás ve vodě. To však trvalo jen zlomek sekundy a já začal rychle šplhat po větvi výše. Každou chvíli se mi zdálo, že slyším zapraskání a už jsem se viděl, jak mizím ve spleti kořenů, větví a nánosu, ve kterém se provaz zachytí a Rob už nebude mít šanci mi pomoci.

Ten mne naštěstí nezačal tahat provazem zpátky a mně se tak zázrakem podařilo vysoukat se až nad druhý břeh a tam se svalit na zem. Pár minut jsem tam ležel a hlasitě oddychoval, jednak z námahy, ale hlavně z toho šoku.

„Hej! Dave, jsi v pohodě?“ křičel na mne Rob.

Podařilo se mi zakřičet zpátky: „Jo, nech mě vydýchat!“

Pomocí provazů se nám podařilo dostat batohy na druhou stranu, teď se jako poslední připravoval na přechod Rob.

Uvázal si kolem sebe lano a když vylézal na kmen, ještě na mne zavolal: „Morituri te salutant!“ a smál se při tom smíchem šílence. Z počátku šlo všechno dobře, Rob šel jistým krokem a za chvíli už byl na druhém konci stromu. Až tam se mu v očích mihl záblesk strachu, nezaváhal ale a skočil.

Odrazil se lépe než já, ale stejně to nestačilo. Byl jsem připraven a snažil jsem se ho už během letu co nejvíce přitáhnout. Neskočil ale správným směrem a tak tam, kde já jsem se zachytil záchranné větve on nahmatal jen vzduch. Tahal jsem ze všech sil. I Rob se už něčeho zachytil, hlavou těsně nad vodou a pomalu se soukal ven.

Na ten zvuk trhajícího provazu nezapomenu dodnes. Jak v těch laciných filmech jsme oba koukali na místo, kde se začal trhat. Lano se přetrhlo, Rob něco vykřikl, já ale setrvačností přepadl dozadu. Rychle vyskočil zpět na nohy a začal se shánět po Robovi. Ten však už zmizel kdesi pod hladinou.

Oněměle jsem zíral na valící se vodu. Na chvíli se mi zdálo, že všechno utichlo, i že voda na chvíli přestala téci. Nemohl jsem tomu uvěřit. Snad věčnost jsem tam stál na břehu, úplně zbaven přemýšlení. Až po dlouhé době jsem se probral. Tady byl konec.

Vzal jsem svůj batoh, Robův pověsil na strom a jen tak z víry, že naděje jsem u něho nechal vzkaz: „Vrátím se. S pomocí.“.

Chvátal jsem. A tak mi trvalo polovinu času abych se dostal do města. I když jsem věděl, že všechna moje námaha je už zbytečná, že najdeme přinejlepším už jen vyplavené tělo, jsem sebral pár mužů a hned další den jsme se vydali zpět.

Batoh se nám již nepodařilo najít. U jednoho místa se mi zdálo, že ten strom a břeh a větev už jsem viděl, ale jistý jsem si nebyl. Sešli jsme pár mil dolů po proudu, ale neobjevili jsme ani batoh, ani tělo. Chlapi už začínali být netrpěliví a naléhali, ať už se vydáme zpět, tady už opravdu pomoci není. Narychlo jsme stloukli křížek a vydali se zpět.

Posledních pár mil mne museli podpírat. Pořádně jsem nespal alespoň týden, nejedl a nepil a když jsme došli do města, vypadal jsem jako stín. Na policejní stanici jsem vyložil svůj příběh a poprosil o suchou postel, třebas v cele.

Postel jsem dostal, i s pokojem. Na státní útraty jsem se umyl a oholil. Chystal jsem se jít už spát, když někdo zaklepal na dveře.

„Pane, někdo vás chce vidět. Smím ho pustit dále?“

Když mne ten muž uviděl, začal se smát od ucha k uchu.

„Bože, Dave, ty vypadáš hůře než já!“

„Robe?“

Jestli jeho zmizení pod hladinou vypadalo neuvěřitelně, pak slovo pro něco takového neexistuje.

„Člověče, ta voda mi dala zabrat. Hodila se mnou o nějaký kmen a zlámala mi pár žeber, dokázal jsem se tam ale zachytit a pomalu vylézt na břeh. Když jsem se dostal k místu, kde jsme se dostávali na druhou stranu, byl jsi již dávno pryč. Dlouho jsem odpočíval, ale pak mi začalo být chladno a tak jsem se ti vydal naproti do města. Ale aby to nebylo tak snadné, někde jsme se cestou minuli. A tak když jsem se přibelhal sem na policejní stanici, udělal jsem tu pořádné pozdvižení.“

Zase jsem měl chvíli, kdy mi došli slova a já jen seděl a koukal. Rob se smál čím dál tím víc.

„Nikdy jsem nevěřil na šťastné konce.“ povídám mu.

„Však to se také teprve ukáže,“ překvapivě zvážněl, „na tom kmeni jsem se rozhodl. Ale jestli mne neodmítne, zvu tě na svatbu.“

Návod na GGT

2010-08-12T00:00:00+02:00

Nejspíše i proto, že kdysi jsem provozoval web s informacemi o CSM (Czech Soccer Manager - http://csmweb.net), se mě i teď, asi půl roku po skončení činnosti webu, pořád dost lidí ptá jak se s tímto programem pracuje.

Na co je Generic Game Trainer (GGT)

Pokud hrajete počítačové hry a občas brouzdnete po internetu a zavítáte na weby o hrách najdete tam trainery. Trainery jsou programy, které vám dokáží např. přidat suroviny ve strategiích, doplnit životy atd. GGT je univerzální trainer, se kterým si můžete toto vše udělat. Ve všech hrách je postup zhruba stejný, my si zde uvedeme příklad na hře CSM.

Návod na použití GGT u hry Czech Soccer Manager:

Stáhněte si GGT
Pokud jste si stáhli balík v zipu, rozbalte ho
Spuste gentrain.exe, nic zatím nemačkejte.
Spusťe CSM a načtěte hru (případně ji vytvořte)
Přepněte se zpět do GGT ([Alt] + [Tab])
Zmáčkněte tlačítko Refresh
Z nabídky vyberte CSM
Potvrďte výběr zmáčknutím tlačítka OK
Měli byste být v záložce Search (nahoře), pokud ne, přepněte se tam
Přepněte se zpět do CSM a zapamatujte si přesně kolik máte peněz
Přepněte se do GGT a zadejte do položky Value toto číslo
Stistkněte tlačítko Search (dole)
Pokud vám do výsledků skočilo více položek nebo jedna položka s pouze dvěmi sloupci pokračujte podle návodu dál. Pokud vám vyskočilo menší okno nebo ve výsledku je jen jedna položka s více sloupci než dvěma (Adress, Size, Value, Change) přeskočte na bod 17.
Přepněte se do CSM a změňte hodnotu svých peněz (např. pošlete hráče na hostování apod.)
Přepněte se do GGT a do políčka Value zadejte aktuální množství peněz.
Zmáčkněte Search.Vraťte se na bod 13 a tento postup opakujte do té doby, dokud nepřeskočíte na bod 17.
Pokud vám vyskočilo malé okno (Create Cheat) pokračujte dál, pokud ne, poklepejte 2x rychle na položku. Mělo by vám vyskočit menší okno. Pokud ne, vraťte se na bod 13 a vše znovu zkontrolujte.
Do položky Value v malém okně zadejte kolik peněz chcete. Pokud byste měnili údaj častěji, můžete si ho pojmenovat (Name).
Dejte OK a peníze máte přidané.

Stejným způsobem můžete rozšiřovat stadion, měnit výsledky v zápasech, zlepšovat hráče, přidávat body do tabulek apod. Všechno se dělá podobně, ale musíte mít větší trpělivost.

Krávy

2010-07-01T00:00:00+02:00

Seděl jsem na patníku při kraji silnice. Slunce se právě skrylo za smrky protější stráně a od řeky v údolí sem zavanul studený vítr. Vedle sebe jsem měl hozenou krosnu s plnou polní, připravenou na vše možné. Ale netoulal jsem se jako obvykle, měl jsem cíl.

„Jsme rádi, žes nám tu zase pomohl, Same. Obvykle tu máme na pomoc více rukou, ale letos, co povídat, lidé tu nejsou a nám se hodí každý, kdo se umí ohánět.“

Zdvořile jsem přikývl a dál popíjel s plechového hrnku horkou kávu. U tohoto farmáře jsem pracoval už od minulého jara. Potřeboval tenkrát výpomoc, já nějaký ten šesták do kapsy a tak jsme se rychle dohodli.

„Vydržíš tu i napřesrok?“ pohlédl na mne tázavě.

„Nevím, Lou.“

Lou byl už stárnoucí farmář, ale pořád plný energie. Jeho stáda se sice rok od roku zmenšovala a on už nemohl své manželce věnovat nějakou tu pozornost každý den – jak prý často dělával – ale ani tak neztrácel radost ze života.

On a jeho žena, která se zrovna točila kolem plotny v kuchyni, mi připomínali moje dětství. Tátova farma byla o něco menší, ale práce na ní bylo zrovna tak. Stejně tak i návštěva kostela každou neděli, v den, kdy sváteční ubrusy nahradily ty obyčejnější. Možná to byl jeden z důvodů proč jsem rád zůstal.

„Pane, pane Courtney!“ vřítil se do kuchyně sousedů hoch, „táta mi za vámi posílá, utekly vám krávy ze severní ohrady.“

Všichni muži v místnosti jsme se zvedli a běželi udaným směrem, s hochem v zádech. Co naplat, večeře musela chvíli počkat, krávy hrají prim. Severní ohrada byla nejstarší a zároveň nejproblémovější, co týden jsme k ní takto vybíhali. Byla už stará a trouchnivějící a každou chvíli se podařilo některému z mladých býčků ji vylomit.

„Hej, Patriku, tamhle máš ještě jednu!“ zavolal farmář, aby upozornil na poslední nezbednici. Patrik byl jeho syn. Studoval ve městě, dobrých padesát mil odsud a dnes se zrovna na pár dnů vrátil.

Krávy byly zpátky, ohrada na chvíli opravena. Umisťovali jsme sem čím dál tím méně krav, ohradu nemělo cenu opravovat celou, za pár let už nebude do ní co stavět.

„Děkuji ti, Herry.“ poděkoval ještě chlapci, „a vyřiď tátovi, ať se někdy staví.“

Kluk přikývl a odběhl k domovu. Všichni jsme se za ním museli usmát, když se nám naskytl pohled na jeho špinavé a natržené kalhoty.

„Ten doma dostane,“ poznamenal Patrik vesele.

Jako mi farmářův domov připomínal dětství, tak mi ten malý sousedův kluk připomínal jiného, kterého jsem kdysi dávno nechal doma s plačící mámou.

Poslední dobou jsem na ně myslíval často. A kdybych měl snad jen trochu odvahy, už bych se vracel. Strach a výčitky svědomí mi ale dovolili jen uronit večer slzu, v čase kdy už dávno všichni spali a jen já přemýšlel o věcích, které mohly být.

„Zítra přijede Kate.“ poznamenal po večeři Patrik jakoby nic.

„No konečně.“ pronesla s výčitkou ale i úsměvem jeho máma.

Kate byla Patrikova milá, o které už pár let básnil, ale zatím ji nikdo nikdy neviděl. Seznámil se s ní prvním rokem na studiích a od těch dob, co jsem ho poznal, se mi zdálo, že je zamilovaný stále víc.

„Kdy bude svatba?“ žertoval otec.

„Jednou bude.“ odpověděl také s úsměvem Patrik, ale v očích měl jistou vážnost, která mne donutila zeptat se.

„Ty už ses rozhodl, že? A bojíš se alespoň?“

Teď už se neusmíval, ale mluvil s vážností, kterou bych u mladíka jeho věku nečekal: „Bojím. Ale i kdybych Kate provedl cokoli, i kdybych ji zradil, budu se modlit za to, aby mi Bůh dal sílu omluvit se. A vím, že ona mi odpustí.“

Chvíli jsme seděli v tichu, které přerušila až farmářova manželka, která začala sbírat talíře. S Louem, farmářem, jsme seděli ještě dlouho. I Patrik už šel spát, světla v dálce už také zhasly.

„Lou, zítra si sbalím a vyrazím.“

Nebyl překvapený: „Opouštíš nás? Toulavé nohy tě táhnou dál?“

Hlavou mi projely všechny vzpomínky.

„Ne, já se vracím. Domů.“

Pohled z Černé věže

2010-03-07T00:00:00+01:00

Tak ty jsi tu poprvé? Musíš mi dovolit, abych tě tu trochu provedl. Tohle nádraží má sice také své kouzlo, které bys dozajista objevil, zvláště pokud bys tu stál déle s batohem na zádech a pozoroval lidi, kteří vždy vezmou za špatnou stranu dveří. Taková místní tradice, folklor, víš. Dělat si věci po svém, hlavně jinak než normálně.

Raději tě vezmu někam, kde to na tebe dýchne historií. Nu, vidím, jak se na mne díváš, asi nestojíš o žádný výklad, takových sis jistě už vyposlechl spoustu. Já ti ukážu něco, co ani slov nepotřebuje, stačí se procházet a pozorně dívat.

Je to odsud docela štreka, ale ty jsi zvyklý chodit, že? To jsem rád. Tady toho uvidíš spoustu zajímavého, začneš u žebráků hned přede dveřmi. V dnešním světě mi dávají určitou jistotu, ti tu budou, ať přijdeš večer nebo ráno, v létě nebo v zimě. Prostě vždycky.

A až projdeš tímhle parkem a dostaneš se do škaredého světa šedivého betonu, nezapomeň se dívat, kolik lidí projde kolem tebe s prázdným výrazem na tváři. Ti tu žijí celý život, ale nikdy neuvidí tolik jako ty dnes.

Cože? Co to stojí tamhle za zrůdu, která připomíná trochu most, je to zvláštně barevné a ještě jsi to nikde neviděl? Taky nevím. Ale to by sis zvykl, kdybys tu žil. Takových věcí, kterým neporozumíš, je tu spousta. Asi nejenom tady, to tak nějak všude.

Ale teď zbystři, konečně se dostáváme do míst, kde je to zajímavé. Na semaforu už je zelená, teď pořád rovně, trochu do kopce. Za chvíli tam budeme. Kde? Počkej, uvidíš.

Teď je tu rušno, ale nejhezčí je tahle ulička pozdě večer nebo hodně brzy ráno, kdy tu není ani živáčka. Už jen pár kroků a vylezeme na náměstí, na kterém si naši předci nechali záležet.

A musí se nechat, že se jim povedlo. Projdeš kolem lékárny zachované ještě z dob baroka, zvedneš zrak a uvidíš pýchu města - Černou věž. Ano, ano, tam tě chci dovést. Co je to za kostel? Pěkný, že? Ten tu postavili jezuiti, které si pak můžeš prohlédnout mumifikované v katakombách. Nic pro slabší žaludky, ale mládež je dnes zvyklá na horší věci.

Hned vedle věže stojí radnice, taky pěkná, jen co je pravda. Teď už vylezeme nahoru, osmdesát jedna metrů a nějaké drobné. Schody si můžeš schválně spočítat, je jich dost.

Nějak mi hekáš a funíš, není to jen tak sem vylézt, co? Ale pojď, už jsme nahoře.

Odsud uvidíš všechno. Pěkně jako na dlani. Pohled z Černé věže v Budějovicích se tomu nemůže rovnat. Na téhle straně máš pohled na Šumavu; kam se hrabe člověk na to, co stvořil Bůh. Odsud je krásná, ale to není nic proti tomu, když jsi přímo uprostřed ní. Tamta špičatá hora – to je Ostrý. Ale na něj je mnohem hezčí pohled z jiné strany, to mi věř. Tam pak člověku dojde, proč se mu říká prsa Matky boží, tady ne.

Když si popojdeš na další stranu věže, uvidíš pěkně celé město i monumenty, kolem kterých jsme neprošli. Bílá věž. Hned u ní krásný kostel, Narození Panny Marie se, tuším, jmenuje. Ten mám úplně nejraději. O kousek vedle je další kostel, kostel svatého Vavřince. Ale tam už se teď neslouží.

Ještě se porozhlédni… Nevím jak tobě, mně už tu začíná být chladno a nějak se nám zdvihá vítr. Možná se ještě zatáhne a začne sněžit. Lidé zalezou do tepla svých domovů. Ve městě na chvíli zavládne klid a ticho, nikoho neuvidíš nikam pospíchat. A to ti povím, jednou z mých největších radostí je, procházet se pak v šeru večera. Uprostřed pomalu se snášejících vloček. Tichými uličkami. A pozorovat to, co tak snadno jako v Klatovech jinde nespatříš.¹

…ale jo, spatříte. Tenhle konec jsem trochu přehnal s vědomím toho, že je to povinná slohovka. Takže to neberte jako můj osobní názor, v Klatovech se nestuduje blaze. ↩

Stařík

2009-12-05T00:00:00+01:00

V klidném zimním dni se nedaleko všeho ruchu a shonu snášely pomalu sněhové vločky. Na cestičkách městského parku ležela tenká vrstvička bílého sněhu, která se pár metrů odtud měnila na šedivou břečku pod koly aut.

Tu a tam někdo parčíkem prošel – klidně a tiše jím prošla žena tlačící kočárek. S radostným křikem z napadané trošky sněhu se ze školy hnaly děti, které se málem srazily s pánem s kloboukem do čela, jenž chvátal kamsi - nekoukajíc vpravo, vlevo, pod paží štos papírů. Ani si nepovšiml, když mu jeden vypadl a pomalu se začal snášet k zemi.

A pak tu byl onen klučík. Na zádech tašku, velikou pomalu jako byl on sám, prohlížející si každý kousek toho mála z přírody, který se ve městě dal nalézt, se loudal domů.

„Neměl byste tu sedět, pane, je zima.“

Stařík na lavičce se otočil a s úsměvem odvětil: „Je, chlapče. A to je právě krásné. Nikdy neuvidíš jindy to, co teď. Nikdy.“

„To ano, ale měl byste jít domů. Mně maminka říká, že kdo sedí na studené lavičce, nastydne.“

Muž přikývl.

„Ano, to maminky říkají. A je to dobře.“

„A proč chcete nastydnout?“

„Víš, chlapče, na tomhle světě málo věcí platí vždy. Někdy musíš udělat věc, kterou ti ostatní zakazují. Musíš ale vždy uvážit jestli se ti to vyplatí. Jestli ti stojí za to nastydnout.“

„A proč?“

„Abys viděl a slyšel a přemýšlel.“

„A co?“ podivil se hoch.

„Třeba toho mladého pána, který tak chvátal, že si ani nevšiml, jak něco ztrácí. Přemýšlej o životě. Malý okamžik může být jeho obrazem. Jak často v životě pospícháme. A jak často kvůli tomu ztratíme něco vzácného.“

Přestalo sněžit a skrz mraky prosvitly slabé sluneční paprsky. Chlapec ometl kousek lavičky vedle starého pána a posadil se.

„Když si sednu jenom na chvilku, nenastydnu, že ne?“ zeptal se nejistě.

„Ne, neboj.“ usmál se na něj stařík.

„Víte, já mám chytrou maminku. Ona pracuje v bance. Ale já bych nikdy v bance pracovat nechtěl. To je nuda.“

„A čím bys chtěl být?“

„ Spisovatelem.“

„Já jsem spisovatel.“

„Opravdu?“ vykulil kluk oči, „Vy jste napsal napsal nějakou knížku? Nějakou o indiánech nebo rytířích a bitvách?“

„Ne.“ pravil starý muž, „Já se dívám. Slyším a přemýšlím. Vidím lidi, znám je, cítím s nimi jejich radost i bolest. Zklamané muže, naivní dívky, odvážné a ukvapené mladíky i stydlivé dětí. Já znám jejich příběhy.“

„Ale to nejste spisovatel. Spisovatel musí něco napsat,“ nesouhlasil chlapec.

„Nemusí. Ale málokdo to vydrží. Musíš být silný, abys vydržel s lidmi nést jejich břemena. Spisovatelé mají tento úděl. Spisovatelé, básníci, skladatelé, umělci. A proto tvoří. Protože nemohou snést trápení a musí ho vyjádřit. Lidé se v tom pak poznávají a právě proto se jim to líbí. Protože je to o nich.“

„Aha,“ nechápavě vyslovil hoch, „Ale já musím už běžet, maminka by měla strach. A vy už jděte také, je zima. Na shledanou.“

Znovu začal padat sníh.

Černý pasažér

2009-05-09T00:00:00+02:00

„K nástupišti číslo tři kolej pátá přijede spěšný vlak ve směru…“

Na perónu už netrpělivě přešlapoval hlouček cestujících. Byla zima, lehce pršelo a foukal silný vítr, takže proti zmoknutí nepomohla ani stříška. Zvuk kol vlaku se pomalu přibližoval, za chvíli už uši drásalo skřípění brzd a pak už vlak stál. U vagónů se otevřely dveře, lidé nastupovali a vystupovali, kdosi pomáhal staré paní slézt schůdky, jinde se zas nedočkavci hrnuli dovnitř dříve než stačili všichni vystoupit.

Počkal jsem, až nával pomine a pak sám nastoupil do vlaku. Nebyl příliš plný, snad ani ne z poloviny. Posadil jsem se ze zvyku doprostřed vozu, na sedačku dál od okna, blíže k uličce. Byly situace, ve kterých jsem musel rychle své místo opustit a nerad jsem při tom šlapal spolucestujícím na nohy.

Ještě pár minut vlak stál, pak přišel výpravčí, zapískal a vlak se rozjel. Mám rád když koleje duní, cestování vlakem považuji za nejpříjemnější. V automobilech jsem nejistý a letadla jsou pro mne vzdálenější než Měsíc. S vlakem můžete urazit tisíce mil, aniž by si vás někdo všiml.

Jako třeba teď. S halasným „Dobrý den, kontrola jízdenek, prosím.“ vstoupil do vlaku průvodčí. Bez chvatu jsem se zdvihl a ze svého místa odešel. Na záchodech jsem se postavil tak, aby mne nebylo vidět hned po otevření dveří, člověk by musel udělat krok aby mne viděl, a čekal. Opravdu, málo který průvodčí je tak pečlivý aby ten krok provedl, mnoho z nich se spokojí s tím, když dveře nejsou zamčené. A když se takový průvodčí najde, dva prsty v krku fungují spolehlivě. Zvracejícího člověka nemá nikdo to srdce rušit.

Za pár minut se dveře otevřely a hned zase zavřely. Za pár sekund jsem je otevřel já a vydal se zpět. Pro jistotu jsem se posadil na jiné místo, aby důstojnému pánovi, který seděl přes uličku, nezačalo být něco podezřelé.

Na další stanici nastupovaly nějaké děti, zaplnily vagón, pobíhaly a dělaly rámusu, že měl silné nutkání na všechny zařvat, ať laskavě táhnou do oněch míst, hodně daleko. Dvě paní, nejspíše učitelky, se je snažily se všech sil usadit, jednu malou holčičku stejně zastihl rozjezd vlaku, když to nejméně čekala a skončila s boulí na hlavě. Celou cestu to pak hlasitě oplakávala.

Usoudil jsem, že raději strávím cestu v jiném vagónu, než podstupovat toto mučení. Na chodbičce jsem z nenadání potkal průvodčího. S ledovým potem na zádech jsem ho pozdravil a vstoupil znovu na onu místnost. Nekonečných pár vteřin jsem se neodvažoval otevřít. Hrozil jsem se představy, že bych otevřel dveře a za nimi pořád stál on. K mému štěstí jsem mu nepřipadal nijak podezřelý. V to jsem spoléhal a taky jsem kvůli tomu vynaložil mnoho úsilí. Oblečení bylo snad to nejdražší, co jsem při sobě měl.

V příští stanici jsem vystoupil, poprosil dívku v čekárně o dvacetikorunu na telefon a šel si koupit pivo. Herecký talent jsem měl vždycky. Vlak mi jel za deset minut, v klidu jsem dopil a nastoupil.

Tenhle vlak už plný byl. Posadil jsem se na sedadlo proti starším manželům mluvícím německy. Většina lidí si sedá k okýnku, já velmi nerad. Vlak měl odjet za pár minut a lidé stále přicházeli.

„Dobrý den, máte tu místo?“ ozval se někdo nade mnou. Vzhlédl jsem a okamžitě jsem si pomyslel, že jsem to udělat neměl. Do hlavy mi vstoupilo tisíce vzpomínek.

„Ale jistě,“ odpověděl jsem jak ve snách a posunul se k okénku. Slečna se usmála, ale to jsem nevnímal. Stejné oči, stejné tmavé vlasy, stejná tvář. Jako kdysi. Posledních pár let jsem strávil ve vlaku a na co to bylo jsem zapomněl. Ze začátku jsem se musel snažit nevzpomínat. Později už jsem nemusel. Ale teď – všechny ty vzpomínky se draly na povrch, jak láva při výbuchu sopky.

Tiché romantické večery, jen my dva, svíčka a lahev dobrého červeného. Na to, jak ses na sebe zlobila, když se ti něco nedařilo. Jak jsi dokázala potěšit, když se pro změnu nedařilo mně. Vzpomínal jsem. Vzpomínal jsem, jaké to bylo, když jsem ti poprvé řekl, že tě miluji. Jak ses tehdy usmála. Jak…

„Dobrý den, vaše jízdenky prosím…“ hlas mě krutě vytrhl ze snů.

Než si kdo stačil uvědomit, co se děje, ležel pan průvodčí na zemi a já se hnal ke dveřím. Někdo zpozoroval, co se děje a snažil se mi postavit do cesty. Marná snaha, byl jsem jak zvíře bojující o holý život, zahnáno do kouta. Zpomalil mne jen na vteřinku. Průvodčí už se zvedl a běžel za mnou. Tu a tam mi někdo zatarasil cestu svým tělem a průvodčí se přibližoval. Ztratil jsem naději. Zkusil jsem první, co mě napadlo, dveře zajištěné nebyly a já v ten moment díval do krajiny. Čas jako by se zastavil. Zase jsem vzpomínal.

Na to, že všechno bylo jak z laciného filmu. Jak jsem viděl vše rudě zabarvené, když jsem tě chytil. Jak jsem vzal první co jsem měl při ruce a vrazil ti to do srdce… Dopad na zem už nebolel.

Rozumět nebo rozumnět

2009-04-03T00:00:00+02:00

Ta čeština je peklo, co?

Kdo se nikdy nezabýval otázkou rozumět kontra rozumnět, asi není Čech. A jak se s touto chytačkou vypořádat?

Správný tvar je: rozumět

Pro snazší zapamatování si můžete říci, že už tomu konečně rozumíte. Slyšíte tam nějaké enko navíc? Ne. Takže pokud se jedná o sloveso, nikdy ho tam nepište.

Jiná věc je slovo rozumný a rozumně. Zde se již o slovesa nejedná, překvapivě. A tak můžete prohlásit: "Jsem rozumný a češtině rozumím."

Jizerky 2009

2009-03-06T00:00:00+01:00

Konečně jsem si sedl a můžu napsat pořádný článek o tom, jak se Tchoříkům dařilo letos v horách Jizerských – tam nahoře, na severu, hned vedle Krkonoš. Zase tam do stejné boudičky, našeho milého srubu na úpatí Jizery, druhé nejvyšší hory na české straně.

Letos to bylo tak trochu na rychlo, nebo se mi to jen zdálo, protože z ničeho nic tu byl týden před prázdninami a já ještě neměl ani boty na běžky. Nějak jsem to ale do kupy dal a v sobotu ráno jsem mohl čekat před panelákem než pro mě Hájkovi přijedou. A jak už se stává tradicí, přijeli, oznámili, že se musí chvátat a rychle vyrazili směr Železná Ruda a Špičák. Navíc byli Zdeněk i Johana nachcípaní – do toho zprávy, že se i Kryštof s Klárou, pro které jsme jeli, jsou na tom podobně.

S poměrně velkou časovou ztrátou jsme dorazili na Špičák, naložili Kláru, dotankovali a zase jsme fičeli na Velhartice. V té době jsme měli být už na Rabí, co se dalo dělat, museli na nás počkat. Na hradě jsme naložili Kryštofa, zmáčkli se pořádně v autě, protože byla sklopená jedna sedačka (tam byly lyže) museli jsme se tři zmáčknout na jednu. Navíc silnici pokrývalo něco mezi sněhem a blátem, takže to klouzalo a jednou jsme málem skončili na chodníku. Cesta to byla divoká, s Boží ochranou jsme ale na Rabí dorazili. Přeházeli jsme věci z jednoho auta do druhého, rozloučili se Zdeňkem a Martinem Satoriem, který si posteskl, že by radši jel s námi – čekali ho totiž mrňata na Kvildě. A pak jsme vyrazili směr sever. Michal, Bětka, já, Kryštof, Klára a Johana.

Cesta ubíhala v poklidu, párkrát jsme se někde stavili – jednou pro boty, jednou kvůli vyložení židlí (které jsme nevyložili, protože bylo zamčeno), jednou pro stěrače. Cesta Rabí – Praha – Jablonec – Josefův Důl ubíhala rychle. Až ke konci přišla nuda a tak po modním vzoru byly vytaženy mobily a ty se jaly trhat naše uši písničkami, pro které je slovo píseň moc ušlechtilé. Ne, nechci urážet cizí vkus, jsou i horší věci.

V Josefově Dole jsme zjistili, že ne všude je sněhu jak u nás a tak jsme v půlce kopce museli zastavit, nechat se kousek Jendou, který byl narychlo přivolán, vytáhnout a nasadit řetězy. Do našeho základního tábora to už byl kousek, jako obvykle jsme vyráželi od babičky Jáni (a Sváti samozřejmě taky).

První věcí, která se dělá pokaždé, ale opravdu pokaždé, když se přijede do Josefáče, je to, že se odhazuje sníh. Do ruky nám vtiskli lopaty a házejte, hoši, házejte. Pak jsme se rychle podívali dovnitř, jak se daří, pozdravili se s druhou půlkou Tchoříků a vyrazili do hor, směr Jizera.

Už jsme byli skoro kompletní – v Jendově autě přijela Jáňa, Sváťa, Lenka a Pavel (a Jenda samozřejmě taky). Sváťa ale ještě den zůstala v Josefové Dole, taky ji zkosila nějaká chřipka a potřebovala ještě den na zotavení.

Od chvíle, kdy jsme přijeli, nepřetržitě sněžilo a když pořád sněží, nemá cenu projíždět s rolbou stopu, to dá rozum. A tak jsme si ji museli prošlapávat sami. Tu a tam už sice od nějakých nadšenců projetá byla, přesto to nebylo nic moc.

K naší chatce jsme se nějak prošlapali. Už ani nevím jak, možná si za pár odstavců vzpomenu, že se při cestě stalo něco zajímavého a rychle to sem dopíšu. I chatku jsme nalezli rychle, ne jako poprvé, kdy jsme bloudili v mlze. Tak první dopisování, málem jsem zapomněl na to, že se mi asi sto metrů od srubu rozpadla lyže. Moje historické vázání se vytrhlo a zůstalo mi na noze. Naštěstí to byl kousek, dalo se to dojít a Michal to i bez problémů opravil (už měl zkušenosti, minulý rok se mi skoro to samé stalo na druhé lyži). To mě přesvědčilo o tom, že potřebuji nové lyže.

Na chatě jsme se opět chopili lopat, házeli cestičky, záchody a ostatní mezitím topili, aby se dalo večer přežít. Prvních pár dní, než se chatka vytopí, bývá vevnitř celkem zima. Nebudu si vymýšlet, až po tento okamžik jsem si vzpomínal celkem jasně, teď už mi to ale začíná splývat a tak to vezmu trochu obecněji. V prvních dnech se rozhodlo, kdo s kým bude mít službu. Postupným kámennůžkopapírovaním jsme se pěkně rozházeli do dvojic kluk-holka a bylo jasné, s kým tento (nad jiné těžší) den budeme vařit.

Už jsem myslel, že budu muset celý první den přeskočit. Hodně jsem se zapotil, abych si vzpomněl co se dělo. Měl jsem si psát deník jako Bětka – její hieroglyfy nám poskytly zábavu na mnoho večerů, navíc si deníček psala do starého školního sešitu, do kterého kdysi psala diktáty. Takže jsme se snažili dešifrovat i je.

První den nás čekala jen krátká zahřívačka. Na vrchol Jizery, dolu na Štolpišskou a hurá na Knajpu. Tam už měla čekat Sváťa.

Teď se rozepíši o tom, co zůstalo všem v paměti asi stoprocentně. Jendu, řečeného Náčelníka, chytly už první den záda a tak s námi raději na první výlet nejel. Dobře udělal. Druhý den to bylo totiž ještě horší. Záda si rozhodil už asi před dvěma týdny, když něco dělal na stromě. Teď se mu to podstatně zhoršilo, záda nikdy nejsou příjemná a když jsme viděli, jak při každém pohybu zatíná zuby, aby neřval moc nahlas, byli jsme z toho všichni trochu nervózní. Druhý den už to vzdal a přivolal horskou službu. Tak nastala velká akce přemísťování Jendy. Trochu jsme se obávali, jak nás horská najde, ale naštěstí to tu asi znali a dostali se k nám v pořádku.

Přijelo jich tuším jedenáct, nejsem si už úplně jistý, malý šéf to tam organizoval, všichni kolem Jendy skákali a my jenom pozorovali jak jim to jde. Za chvíli už byli zpátky na lyžích a Jenda v sáních. Jak to pokračovalo jsme se dozvěděli až za pár dní, když jsme jeli nakoupit do JD¹.

Jendu převezli až do nemocnice. Kus cesty urazil v sáních za skútrem, část v sanitce. V nemocnici ho ale moc s radostí nevítali. Jakási mladá doktorka totiž nemytého smradlavého chlapa správně neocenila a po tom co ho různě natahovala a protahovala, prohlásila, že mu nic není a poslala ho domů.

Mimochodem bylo okolo půlnoci. Jenda, který těžko mohl vstát z postele (po prvním pokusu, se jim tam prý složil), byl prohlášen za simulanta a sanitka ho odvezla do Josefova Dolu. Ta ale řetězy neměla a nahoru nevyjela. Co naplat, museli Honzu vyložit dole pod kopcem, ať si to dojde. Obut v takových těch pěnových pantoflích, co už dlouhou dobu letí, batoh vláčejíc za sebou se nějak dobelhal s pomocí staré paní až nahoru. Díky oblbovačkám, které do něj napíchali, se to dalo přežít. To, že ho to vyšlo na 90 kaček snad ani nebudu připomínat.

My si museli nahoře v horách poradit sami. Dostali jsme za úkol chatu pořádně vybydlet – dojíst co se dá. A k naší smůle tam kromě vína a kávy byla snad jen čočka a fazole. Náš jídelníček se tak skládal z polívky pocházející z těchto surovin (+ nějaké ty vločky), čočky s historickým lunchmeatem, čočkové polívky a možná ještě jedněch fazolí.

Kam jsme přesně vyráželi během dalších dnů už si nepamatuji. Jeden den jsme dokonce nevyrazili nikam, což se snad v historii Tchoříků ještě nestalo. Hráli jsme šílenou námořní bitvu na týmy, která zůstala nedohraná, protože už na to nikdo neměl nervy – bylo to šíleně zdlouhavý. Raději jsme to převedli do reálu a dali boj o hrnečky. Každý tým si zakopal někde venku hrneček a cílem bylo ukrást soupeřův. Jednoduché, ale v takové mase sněhu to nabíralo nový rozměr.

Velkým problémem byl večerní program. Na kytaru se nikomu hrát nechtělo, hry jsme připravené žádné neměli a já své hádanky pozapomněl. Hodně jsme improvizovali a nakonec vymysleli celkem solidní hry, kterými jsme se dokázali každý večer zabavit. Nejoblíbenější hrou se stala jednoznačně hra „na vraha“. Hra podobná „Městečku Palermu“ s trochu větší akcí a dedukcí.

V původním plánu byla návštěva Polska a přespání za hranicemi naší vlasti. Ale na to jednak nebylo počasí - celou dobu sněžilo a tak ani cesty pořádně projeté nebyly, rolby začaly jezdit ke konci našeho pobytu. Do Polska jsme se nakonec ale přece jen dostali. A to při naší krásné jízdě za žranicí.

Ten den začal jako vždy jindy rozcvičkou a proběhnutím ve sněhu. Pak vydatnou snídaní, řekněte sami – normální člověk si pět krajíců chleba k snídani nedává. Pak jsme se došoupali až do vesničky Jizerky ("Tady jsou lidi fakt hrozně originální…" prohlásila Jáňa a my jsme jen přikyvovali, "Jizera, Jizerka…"). Tam jsme obsadili jednu hospodu, jako všechny ostatní se jmenovala "Panský dvůr" (zase ta originalita). Po naší luštěninové ozdravné kúře jsme si konečně dali dobré jídlo. Také jsme tam obsadili záchody – takový luxus, splachovací záchod, jsme si nemohli nechat ujít. Není nic nepříjemnějšího než vykonávat potřebu s holým zadkem ve vánici.

Popošli jsme asi tři kilometry a byli jsme v Polsku. A v další hospodě. Tentokrát na racozích. Mělo to být něco jako lívance, mnohem blíž to ale mělo k vdolkům. S borůvkovou marmeládou a smetanou. Smacznego! Přes všechny nedostatky polského pohostinství jsme si pochutnali. Však jsme taky byli zvyklí na hodně. Večer na chatě už jsme měli hlad jenom Michal, Kyšák a já a tak jsme se dorazili pytlíkem těstovin, společně s ostatními si připili vínem, které měl kdosi dostat k Vánocům a začali plánovat Velikonoce…

Zkratka pro Josefův Důl ↩

Jaké bylo Bludiště V. - videozáznam

2009-02-28T00:00:00+01:00

Všechny tři díly jsou dostupné přímo v archivu ČT. Protože ale ČT je moloch zbrzděný, přehrávání videa není na všech prohlížečích úplně intuitivní a příjemné. Z tohoto důvodu si je můžete pustit i z YouTube.

První díl:

Druhý díl:

Třetí díl:

Jaké bylo Bludiště IV. - jak to bylo doopravdy

2009-02-27T00:00:00+01:00

Možná se vám také zdály poslední články takové jakési suché. Patrně máte pravdu, nebylo to, co jsem na blog zvyklý psát. A ani si zvykat nehodlám.

Prostě to na blog nebylo - bylo to novin (Klatovského deníku, to jsem zvědavý, jestli se tam něco objeví) a do školního časopisu (do Magyku - magazín gymnázia Klatovy). Prostě a jednoduše - tam jsem si nemohl dovolit napsat vše a tímto článkem to chci trochu napravit. Píšu ho už také proto, že chci mít za sebou všechno to bludišťování. Poslední týden je pořád na jedno brko. Tento maratón zakončím článkem o Jizerkách - to nejlepší nakonec, takže se máte ještě na co těšit.

Nebudu to protahovat a začnu psát, jaké to vlastně v Ostravě bylo. To jak jsme se tam dostali už zhruba víte, protahovat to nechci, psát to znovu nebudu. Samotný odjezd byl docela fofr. Přijel jsem z Jizerek, někdy večer kolem osmé a zítra v půl deváté vyrážel zas do Klatov a odtud do Ostravy. Co se toho člověk za pár dní najezdí.

Nějak se to však zvládlo a nikdo, opravdu nikdo, se nezranil, takže třídní mohla být v klidu a užívat si klasického seřvávání (jémine, co je to za slovo?) svých svěřenců. Do autobusu pana Štáhlicha jsme se naskládali a vyjeli. Nevím jestli má cenu nějak zvlášť se tu rozepisovat o cestě. Bylo to stejné jako jízda při jakémkoliv jiném výletě. Kravál, mobily a zastávky na čurání.

V Ostravě jsme se měli usídlit v ubytovně "Pod mostem". Žádný vtip, no joke, opravdu. Takhle se jmenovala. Hned vedle byla hospoda a night club. Pan profesor Šmíd později prohlásil, že je to neslýchané. Ubytovna zezadu byla velmi podobná domům, které si Tchoříci mohou pamatovat z Ukrajiny. Holé cihly, tu a tam nějaká vypadlá, okna, která vypadají, že už dlouho nevydrží - no prostě hrůza. Snad sem dostanu nějakou fotku, abyste se mohli pokochat.

Vevnitř to zas tak hrozné nebylo, snad až na ty okna, se kterými nešlo hnout a na plíseň na zdech - dnes už je známá snad jen jako Amátka. Pak tam byli zajímaví spolubydlící. Vedle našeho pokoje bydlela Samantra (ani nevím, kde se tohle vzalo) - stará nerudná ženská, která chtěla mít trochu svého klidu a párkrát nás přišla seřvat. Docela jsem ji chápal. Pak nějací ukrajinští dělníci (a hale, zase vazba k Ukrajině), kteří prý byli všechno, jen ne slušní.

Noc jsme na ubytovně nějak přečkali, někdo spal, někdo ne. Klasika.

Ráno jsme zase naskákali do autobusu. Kompletně zabalení, pro případ, že se nezadaří a my hned pojedeme domů. S drobným zpozděním jsme dorazili do studia, nikterak to nevadilo, protože štáb se zpozdil také - tři centimetry sněhu, kalamita, co se dá dělat.

Pak už to šlo ale rychle. Seznámili nás s tím, co se bude dít, nás čtyři zvolené si odvedli nejdřív do kostymérny pro ty skvělé hábity - dostali jsme červené. Pak do maskérny, přepudrovat, nastříkat vlasy nějakým sajrajtem a kdo ví co ještě.

Soukupová prý prohlásila něco ve smyslu: "Juda nalíčenej, já padnu." Ve skutečnosti toho na nás zas tolik nedali, poznat to skoro nebylo. Nato si nás odvedli do studia, kde nás seznámili s režisérem (Jindřich) a s tím jak to bude probíhat. Televize je televize, i v téhle soutěži se scény několikrát opakují. Třeba jen nabíhání zpoza sítě se točilo pěkně dlouho. Před prvním dílem jsme byli všichni dost vyklepaní, takže s námi potíže neměli, všichni se snažili co to šlo.

Když už byl natočen náš náběh mohli se tribuny zaplnit diváky a začít se pořádně. Diváci mají důležitou úlohu. Tleskat a fandit. Prý to bylo dost únavné, ruce bolely, krky bolely. Nám soutěžícím se zas klepaly ruce a hrdlo bylo jak přiškrcené. Na někom to bylo vidět víc, na někom méně, každopádně zlaté zkoušení z fyziky - to je úplná pohodička.

Ze začátku se nám moc nedařilo. Vlastně dařilo, ale jen tak na půl. Úvodní otázky jsme dali obě dvě za tři bludišťáky. Bohužel soupeř stejně tak. Byl to soupeř zkušený, dvakrát už vyhrál a brousil si zuby i na nás.

Ještě jsem tu neobjasnil, proč se náš tým jmenoval Chemici. Chtěl jsem to napsat už do článku do novin, ale zůstalo to jen nakousnuté (úplně jsem to zapomněl dopsat). V televizi uslyšíte, že je to podle skupiny My Chemical Romance, která je v naší třídě oblíbená. Ve skutečnosti to bylo na památku našeho spolužáka, ale to by, jak řekl rejža, znělo hrozně smutně. Holt televize.

Pak přišlo na řadu lezení. Na síti lezla ještě nesehraná dvojice Hezoun a Jitka, Karel to dole vázal a na mě zbyla překážka. Soupeř nás v tomhle docela převálcoval. Ty zkušenosti byly znát. Zlatého bludišťáka nám sebrali ani jsme nemrkli. Zato nám jeden bludišťák spadl hned ze začátku. Komplikace při zavěšovaní naštěstí nenastaly.

Když přišly otázky byli jsme všichni ještě pořádně vyklepaní. Snad nám nezabírali ruce nad tlačítkem, protože ty se klepaly snad každému. I přes tu nervozitu jsme si nevedli špatně. Tuším, že jsme zodpověděli o otázku víc než soupeř. U tak ale soupeř vedl asi o šest bodů.

Učitelé si měli pinkat co nejdéle s ping-pongovým míčkem. Učitelé z Bohumína to váleli, naši také nebyli špatní, ale ti druzí byli prostě lepší. My jsme rozumně vsadili pouze jeden bod, ten nám také odečetli. Soupeř udělal fatální chybu a vsadil pouhé tři body. Kdyby to trochu déle rozmýšlel, vsadil všech pět.

Naši učitelé, jak už jsem řekl, prohráli - my tak ztratili jeden bod a soupeř získal osm. Rozdíl byl tuším 13 bodů. Rozhodnout tedy měla až poslední disciplína - tajenka. Tady byly naše nervy opravdu našponované, teď šlo o všechno.

Měli jsme přijít na známou osobnost. První nápověda - rok 1936. Pak tam bylo pero. Ve třetí pouta. Nikdo pořád netušil. Rozlouskla to až čtvrtá nápověda, nápis: Charta 77. A jediné jméno, které se nám v tu chvíli vybavilo, bylo jméno Václava Havla. A kupodivu to tak doopravdy bylo. Za tajenku jsme získali 15 bodů, o pouhé dva body jsme tedy zvítězili.

Stačilo by málo a mohlo to by úplně jinak. Pokud bychom měli například o pouhou jednu zodpovězenou otázku méně a soupeř vsadil na učitele všech pět bodů, bylo by rozhodnuto. To se naštěstí nestalo a my byli rádi, že nejedeme hned domů. Jak jsme si vedli u balancovníku snad ani psát nebudu. Po všech těch nervech nám to jaksi všechno vypnulo a my tam jen tak stáli, drželi balancovník a koukali jak se kuličky kutálejí. Nedostali jsme tam snad ani jednu kouli. Následovala přestávka a pak se točil druhý díl. Zase to samé. Jen trochu únavnější, protože ve studiu bylo už pořádné horko a taky už se všechno nedařilo tak jako ráno, scény se opakovali a únava vzrůstala.

Naštěstí jsme dostali relativně slabého soupeře, jeho nevýhodou byl asi věk - všichni byli o dva roky mladší než my. Co musím uznat je to, že měli pěkný, rytmický a melodický pokřik. Znělo jim to opravdu pěkně. "Bejci, do toho, vyhrajem to, hotovo." Zkuste si to zakřičet. Úžasné, škoda že jsme něco tak pěkného nevymysleli i my. I když naše "Chemici, Chemici, to jsou prostě profíci. Vždycky vědí co a jak, všem vám tady daj na frak." taky není úplně špatné.

Druhý díl už si tak dobře jako první nepamatuji, nějak se mi to tam v makovici pomotalo. V úvodních otázkách to moc slavné nebylo, ale soupeř s námi držel krok. Rozhodující bylo lezení. Překážka byla o něco těžší než v prvním díle, když na ní neděláte kraviny, dala se zvládnout.

Začátek byl opravdu pěkný. Dvojka na síti už se sehrála a tak byl zlatý bludišťák náš, ani nikdo nemrkl. Problém nastal až u mně. Trochu jsem to zdramatizoval a čistě neúmyslně jsem začal dělat nahoře kraviny. Prý to vypadalo pěkně, až se na sebe budu dívat, asi si řeknu něco nepěkného. Jednak mi Karel nabalil spoustu bludišťáků a mně se to v lanech nahoře šmodrchalo. Dokonce tak hodně, že jsem jednoho z karabiny urval. Asi v půlce překážky jsem přesunul těžiště výš, než bylo zdrávo a otočil jsem se hlavou dolů. Úplně úžasné je, jak si z toho pamatuji každou setinu. V jednu chvíli jsem byl výš než jsem chtěl, pak se začínám otáčet a diváci na tribunách tichnou. Pak visím hlavou dolů a snažím se zhoupnout zpátky. To se mi naštěstí podařilo, dokonce až tak, že jsem se málem přetočil na druhou stranu. Diváci jásají. Tady mně to docela začalo bavit.

První nálož jsem zavěsil a dole už pro mě byla přichystána další. S Karlem jsme měli domluvené, že mi řekne, kolik mám ještě času. On ale nějak na časomíru zrovna neviděl a tak mi řekl, že mám asi o patnáct vteřin víc času. Za tu dobu jsem to měl dát úplně v pohodě. Jsem kousek za půlkou překážky a ouha, posledních deset sekund a Roman (moderátor) začíná odpočítávat. Nebudu vám popisovat to drama, mě to tak napínavé zas nepřišlo, zase jsem vnímal každý detail - poslední sekunda, hala tichá, já mám kruh na zavěšování na dosah, dole vidím kameramana a moderátora, který odpočítává poslední sekunda. Pak cvak a je to tam. Prý včas. Budu jim věřit. A tak až na jednoho urvaného bludišťáka viseli nahoře všichni.

Soupeř tak úspěšný nebyl a mi začínali doufat, že domů ještě dnes nepojedeme a že se ulijeme z fyziky. V otázkách to bylo vyrovnané, rozhodla soutěž učitelů. Ti měli totiž házet frisbee do košíčku. Možná už jste to viděli, v Bludišti to nebylo poprvé. Pan učitel Ryneš sice tvrdil, že je to o náhodě, každopádně se mu jako jedinému podařilo trefit a to dokonce dvakrát.

My už to měli všechno propočítané a vsadili jsme přesně tolik, abychom si mohli být jistí, že to máme v kapse. To se povedlo a my si tak mohli dovolit prohrát poslední úkol, tajenku. Docela mne zklamalo, že v tajence nevyšel můj tip Marca Pola. Tam jsme se možná trochu unáhlili a měli jsme déle přemýšlet, protože soupeř měl pouze dvě nápovědy, ze kterých vycházeli jako možné dvě osoby, již zmiňovaný Polo a pak Kryštof Kolumbus. No a ten druhý byl správný.

Pak zase přišel balancovník. No comment, možná jsme lemplové, ale zase jsme se nechytili. Něco už se nám tam dostat podařilo, dva tisíce korun nám ale zase utekly.

Zase jsme naskákali do autobusu a odjeli zpět na krásnou ubytovnu. Cestou jsme se stavili v Kauflandu a dokoupili zásoby, nikdo se neztratil, nikdo snad ani nic neukradl.

Co se dělo v noci nevím, protože mně se chtělo spát a když se mi chce spát tak spím. Jednoduché.

Ráno bylo stejné jako to včerejší, nasnídat, zabalit a do autobusu. Teď už bylo jasné, že pojedeme po natáčení domů, takže si už z výsledku natáčení nikdo hlavu nedělal. Na place to byl samý vtípek a legrácka. Po úvodních otázkách jsme zase lehce vedli, to už jsme ale věděli, že to nic neznamená. Lezení se zdařilo na výbornou, Jitka těsně ukořistila zlatou potvoru a překážka tentokrát byla hodně jednoduchá, takže jsem šel na jistotu, nijak zvlášť nechvátal a docela si to zase užíval. Když tak nad tím přemýšlím, nahoře jsem si to pokaždé užíval nejvíc. Žádný stres, nemusí se u toho moc přemýšlet, skvělé.

V otázkách jsme soupeře převálcovali. No, my… Spíš Karel. Ten si taky poslední díl užíval, i ruka nad tlačítkem se mu klepala skoro jako normálně a dával si tam jednu otázku za druhou. Učitelé tentokrát stavěli kostky na sebe a opět se prokázalo, že na gymplu jsou nejenom talentovaní žáci (ironie), ale i učitelé (no jo, stavění kostiček, to jim de). Zase bylo rozhodnuto a my si chtěli ten pocit co nejvíc vychutnat - nikde jinde než v televizi takovou šanci nemáte, každé radování jsme mohli opakovat klidně i třikrát, stačilo aby se režisérovi něco nelíbilo. Uhádli jsme i tajenku, kde jsme neudělali chybu, jako v předchozím díle, dostatečně dlouhou dobu jsme si počkali a jasně určili, že požadované dílo je Popelka (resp. Tři Oříšky pro Popelku).

A tak pěkný den jsme si nemohli zkazit tím, že bychom nedali tu mrchu s názvem balancovník. Taktika už byla vymyšlená a my opravdu odcházeli s poukázkami do Tesca v hodnotě 2.000,-. Navíc protože jsme vyhráli třikrát za sebou, dostali jsme poukázku do lanového centra.

A závěr? Hurá už to máme za sebou, ale už by se o tom mohlo přestat mluvit. Ať máme po svých deseti minutách slávy pár měsíců klid.

Jaké bylo Bludiště III. - rozhovor s Tomášem Rynešem

2009-02-26T00:00:00+01:00

Další zajímavý článek, tentokrát s učitelem, který nás do Bludiště doprovázel. Hlavní rozhovor s naší třídní se ještě chystá…

Znal jste soutěž Bludiště před tím, než jste do Ostravy měl jet?

Slyšel jsem o ní, pravidelně jsem ji však nesledoval.

Kolik byste vsadil na tým Chemiků před Bludištěm? Věřil jste mu?

Při trénincích v hodinách TV jsem tak trošku tušil, že by to mohlo vyjít.

Která z učitelských soutěží pro vás byla nejnáročnější a která naopak úplná „brnkačka“?

Nejnáročnější byl ping pong v prvním díle, jelikož nervozita cvičila asi s každým z nás. „Brnkačkou“ lze tedy nazvat zbylé dvě soutěže.

Kdy jste zažíval největší nervy?

Největší nervy jsem zažíval asi v prvním díle, kdy nebylo do poslední chvíle rozhodnuto.

Jaké byly vaše pocity, když tým zvítězil?

Myslím, že z obrazovky to bude cítit. Radoval jsem se jako malý Jarda a prožíval tak soutěž se vším všudy.

Víte, že ve druhém i ve třetím díle zvítězili Chemici hlavně díky svým učitelům? Vnímal jste to už při soutěži?

Jelikož jsme v prvním díle svým výkonem družstvo příliš nepodrželi, rozhodli jsme se tomuto učinit přítrž a v dalších kolech jsme naši část soutěže již zvládli. Důvodem byla jistě zmiňovaná větší odhodlanost ale také menší míra nervů a přibývající zkušenosti.

Jaký názor máte na soutěž Bludiště? Máte nápad, jak by se dala tato soutěž vylepšit?

Myslím, že se jedná o povedenou soutěž na odpovídající úrovni. Líbí se mi, že podporuje staré antické hodnoty, a sice rozvoj těla i ducha. Mimo to takový výlet za společným cílem probudí ve studentech nejen soutěživého ducha, ale především může pomoci ke stmelení daného kolektivu. Nic bych na soutěži neměnil, možná bych zavedl jednodušší úkol při získání cen v samém závěru.

Jaké bylo Bludiště II. - rozhovor s týmem

2009-02-25T00:00:00+01:00

A další informace o Bludišti vyplouvají na hladinu. Tentokrát rozhovor s nešťastníky, kteří okusili stres ze soutěžení na vlastní kůži. Ponechalo to na nich následky? Přesvědčte se sami…

Jaké pocity jsi měl(a) z toho, když jsi se dozvěděl(a), že budeš soutěžit v Bludišti?

Karel: Nejdříve jsem se lekl, ale potom jsem si řekl, že to může být zajímavé.

Martin: Žádné zvláštní. Nijak mě to nevzrušovalo.

Jitka: Ze začátku jsem byla ráda a těšila jsem se, ale jak se to blížilo…

Juda: Rozhodně mne to nepotěšilo, ale byla to věc, se kterou jsem se musel smířit. Asi stejně jako s návštěvou u zubaře.

Čekal(a) jsi, že tě třída vybere? Kdo byli tví favorité?

Karel: Sebe jsem mezi čtyřmi vybranými rozhodně nečekal. Na svůj papír jsem napsal Martina Hezoučkého, Judu Kaletu, Markétu Votavovou a Marii Zieglerovou.

Martin: Jo, čekal jsem to.

Jitka: Spíš ne, říkala jsem si že by to teoreticky mohlo bát možný ale, že spíš ne. Mými favority byli Juda Kaleta, Martin Hezoučký, Kája Pučelík pak třeba Markéta Votavová či Abeba Jánská

Juda: To že mně ve třídě vyberou, jsem tak trochu čekal. Jinak jsem hlasoval pro všechny z družstva, místo sebe bych nasadil Martina Wirtha.

Kdy jsi pocítil(a) nejvíc stresu? Proč?

Karel: V prvním díle před tajenkou. Prohrávali jsme o dost bodů a věděl jsem, že když tajenku neuhodneme prohrajeme.

Martin: Asi před otázkami, když už se to točilo potřetí.

Jitka: Nejhorší bylo když jsme jeli ráno na první natáčení tak v autobusu. Nevěděla jsem jak to bude probíhat, ale když jsem dorazili tak to ze mě opadlo.

Juda: Možná by si někdo řekl, že nejhorší je zavěšovat v posledních sekundách bludišťáky, tak jako se to povedlo mně, ale tam na to člověk nemá čas myslet. Takže asi v prvním díle před tajenkou.

Proč ses do Bludiště (ne)těšil(a)?

Karel: Bylo to pro mě něco úplně nového a zajímalo mě, jak to zvládnu, takže jsem se docela těšil.

Martin: Moc jsem se netěšil, hlavně na tu dlouhou cestu autobusem.

Jitka: Těšila - něco nového a snad i super zážitek. A netěšila protože jsem se bála, že to všem zkazím.

Juda: Protože mi od začátku celá soutěž připadala hodně o náhodě. Je to o tom, jaké máte štěstí na otázky a jaké štěstí mají učitelé.

Jak moc by sis na svůj tým před Bludištěm vsadil(a)?

Karel: Určitě moc ne.

Martin: Radši nic.

Jitka: Středně. Doufala jsem že bychom mohli párkrát vyhrát, ale obávala se, že se tak nestane.

Juda: Osobně jsem čekal, že po prvním díle pojedeme domů.

Překvapilo tě ve studio něco? Dělalo se něco jinak, než jsi čekal(a)?

Karel: Překvapilo mě natáčení jednoho momentu několikrát.

Martin: Ne. Ne.

Jitka: Překvapila mě velikost studia, bylo strašně vysoké, ale jinak docela malé. Síť po které jsme lezli se tím pádem zdála opticky nižší. Také jsem byla mile překvapena štábem a moderátor byl taky super.

Juda: Docela mně zarazilo, když jsem viděl, že ani zkušený moderátor není bez nervů a že se často zapotí, když něco opakuje třeba po páté.

Jaké byly tvé pocity po první výhře?

Karel: Měl jsem radost a byl jsem překvapený.

Martin: Tak byl jsem rád. Asi protože jsme nemuseli jet hned domů.

Jitka: Jelikož byl náš první soupeř dost namyšlený a neodpustil si pár narážek, tak jsem byla ráda že jsme jim to natřeli . A taky už bylo jasné, že neodjedeme domů se stoprocentní ostudou.

Juda: Asi největší radost mi dělalo to, že se díky nám ostatní „ulejou“ o pár dalších hodin ve škole.

Jaký díl byl pro tebe nejnáročnější?

Karel: Rozhodně první. Soupeř byl velice dobrý.

Martin: První, tak bylo tam hodně stresu.

Jitka: První díl byl takový plný překvapení, ale nejnáročnější byl asi druhý, protože se natáčel chvilku po prvním, ve studiu bylo horko a byli jsme unavení.

Juda: Tak tady už je odpověď jasná – i když na nervy čas nebyl, náročné to bylo: překážka a zavěšování v druhém díle.

Jaký díl sis nejvíce užíval(a) a proč?

Karel: Třetí, protože už jsem věděl co nás čeká.

Martin: Třetí. Asi díky soupeřům.

Jitka: První díl mne vyloženě bavil, v posledním díle už zase o tolik nešlo, protože jsme se zúčastnili už všech natáčení a nebylo již kam postoupit.

Juda: Asi jako všichni ostatní ten třetí, hlavně proto, že nebylo co ztratit, domů bychom jeli tak jako tak.

Zopakoval(a) by sis bludiště? Proč?

Karel: Asi ano, protože jsem si kromě nervů užil i spoustu legrace.

Martin: Jo, protože jsme neměli školu.

Jitka: Myslím že ano, protože jsme si užili i spoustu srandy. Vyfotila jsem se taky s Romanem, zalezla po síti, což bylo úplně super. Zhoupla jsem se na houpačce.

Juda: Jednou a dost. Rozhodně mi to stačilo, i když zkušenost to byla zajímavá.

Jaké bylo Bludiště I. - stručně a jasně

2009-02-24T00:00:00+01:00

V některých třídách si žáci dávají před Vánocemi dárky. Občas dají dárek i učitelé. A my jsme dostali k Vánocům dárek pořádný.

Naše třídní profesorka, Jana Soukupová, nás totiž přihlásila do televizní soutěže „Bludiště“. A jak se říká, darovanému koni na zuby nekoukej, ani my jsme se tohoto dárku moc nezděsili a v celku ochotně jsme se pustili do tréninku a příprav.

Jeden z nejtěžších úkolů bylo sestavit čtyřčlenné družstvo, které by mohlo soutěžit a obstát. V této soutěži totiž nejenom musíte mít něco v hlavě, ale musíte i dokázat lézt po lanech a vydržet veškerý stres, který je se soutěží spojen. V naší třídě, kvartě B, se osvědčily hry „Česko“ a „Evropa“.

Uspořádáním pár soutěžních kol ve třídě jsme si mohli snadno určit naše favority, jejichž znalosti by byly dostatečné. Pak už si každý jenom vybral čtyři kandidáty, kteří se mu zdáli být dobrými jak po stránce fyzické, tak i té mozkové. Proběhlo hlasování a bylo rozhodnuto, že „černý Petr“, toto nelehké poslání, zůstane v rukou Martina Hezoučkého, Judy Kalety, Karla Pučelíka a Jitky Fűrbacherové.

Tento tým pak mohl směle nacvičovat obratnost v prostorách tělocvičny školy, kde si za pomoci pár učitelů zřídil vlastní lanové centrum a nacvičoval doslova „ostošest“. A aby si celá třída mohla být jistá, že je tým nezklame, vypravili se ještě tito čtyři spolu s paní učitelkou Soukupovou do skutečného lanového centra v Sušici.

Dalším těžkým úkolem, do kterého se dlouho nikomu nechtělo, bylo vybrat název týmu.

Hned po jarních prázdninách, přesněji v neděli 22. února, celá třída nasedla do autobusu a společně s panem učitelem Tomášem Rynešem a paní učitelkou Janou Soukupovou se vydali na cestu do Ostravy. Natáčelo se až v pondělí ráno, od osmi hodin se tým i s celou třídou rozkoukával ve studiu a nechal se popohánět různými uličkami – převléct, napudrovat, ať se nám nelesknete a rychle, jedem, natáčíme.

Pak nám rychle vysvětlili co a jak, jak se tvářit, jak tleskat, kam si stoupat, kudy běhat a tak všelijak. I když Bludiště je malá věc, televize je tu cítit – občas nám dělalo potíže smát se pořád stejně radostně, když už jsme výhru nahrávali po třetí, nebo jsme začali cítit bolest v dolních končetinách, po tom, co jsme po šesté přibíhali.

Velmi dobře jsme se také přesvědčili, že celá soutěž je vlastně o náhodě. Pan učitel Ryneš dokonce zopakoval tento výrok v každém díle. Poprvé se nám podařilo zvítězit díky tomu, že jsme rychleji přišli na hlavní tajenku a obrátili tak skóre – celou dobu předtím nás soupeř válcoval. Podruhé jsme vyhráli jen díky našim učitelům, kteří dokázali lépe házet frisbee. Díky nim jsme získali takový náskok, že jsme si mohli dovolit prohrát tajenku (a taky že jsme ji prohráli). Po třetí zase rozhodli učitelé, když dokázali postavit vyšší věž než jejich kolegové ze Stříteže. Jediný rozdíl byl v tom, že se nám podařilo i dřív uhádnout hádanku. Jediné s čím jsme měli v soutěži problém a upřímně řečeno byl to problém velký, byl balancovník. Pro ty, kdo soutěž ještě neviděli, je to finální úkol, ve kterém dostane družstvo do rukou velkou kruhovou desku a musí koule umístit podle barev do správných děr. Člověk by si řekl, že je to snadné. Možná že to i snadné je, každopádně nám se to podařilo až naposledy.

Účastnit se televizní soutěže, ať už Bludiště, nebo jakékoliv jiné, je určitě velká a dobrá zkušenost. Poznáte kameramany, režiséra, podáte si ruku s lidmi, které znáte jenom z televize. Zažijete spoustu stresu, ať už jako soutěžící nebo i jen jako divák. A hlavně – až se za pár let znovu uvidíte, jak jste tam seděli a usmívali se do kamery, určitě vás to pobaví.

A kdy nás vlastně můžete v televizi shlédnout? První díl poběží v pátek 27. března a další díl vždy po týdnu. Na jedničce – od 16:30.

Venkov

2009-01-16T00:00:00+01:00

Na verandě sedělo pět lidí, bylo slunečné odpoledne – občas sice nepříjemně studeně zafoukalo, ale jinak bylo i teplo. Končilo léto. Jeden muž si četl noviny, jeho manželka popíjela vedle něj kávu, stejně jako zbylí přísedící.

„Někomu se prý podařilo zkřížit husu s kachnou a Bůh ví s čím ještě.“ poznamená muž s novinami.

„O tom jsem již slyšel, to to dávají do novin až teď?“ podiví se muž sedící úplně vlevo, asi čtyřicetiletý, čerstvě rozvedený pán s knírkem. Je vysoké postavy, s protáhlou tváří a s úsečným hlasem. Ještě před pár lety pro zdůraznění své vážnosti nosil brýle, dnes už ale vyšly z módy a tak je zase zandal do pouzdra a schoval v šuplíku.

„Kachna a husa? Jak to může tak vypadat?“ udiveně zakroutí hlavou paní sedící jako druhá zleva, hned vedle pána s knírkem. V mládí asi bývala celkem pohledná, dnes na ní však bylo poznat pár kilogramů navíc. Rýsoval se náznak dvojité brady a štíhlý pas byl dávnou minulostí.

„Píší tu, že díky nějakému novému postupu tihle tvorové odolní vůči chorobám a mají dobré maso. To jsou mi ale novoty. Co si o tom myslíš, drahá?“ zeptal se ženy vedle sebe.

„Co já bych nad tím přemýšlela, Alfrede, nám tu stačí husy, kachny zase na rybníku a hlavně když v tom máme jasno.“

„Co si to kupuješ za noviny, vždyť to už je objev starý pomalu jak Amerika.“ odtuší opět pán s knírkem.

Rozhovor se pomalu odvíjí dál, slunce putuje k západu a stíny venkovského stavení se prodlužují. Dům stojí u nepříliš dobré asfaltové cesty, tu hrbol, tu díra. Za domem je zahrada, kde paní domu roste pro potěšení i pro užitek vše možné od angreštu po zelí. Za zahradou je velké pole, na jeho konci les a u lesa dům.

Kolem domu malá zahrádka a kolem zahrádky plot ze starých prken. Zahrádka nebyla nejvíce upravená, ale přece jen bylo znát, že občas někdo sem tam rýpne a trávu poseče.

„A kdo tam teď vůbec bydlí?“ chce vědět tlustší paní, „nevíš Alfrede?“

„Nikdo,“ broukne Alfred, „nebo o tom nevím. Po cestě tam nikdo nejezdí ani nechodí.“

„Někdo tam musí bydlet,“ řekne důrazně pán úplně vlevo. „Kdo by tam jinak sekal trávu?“

Alfred jen pokrčí rameny a začte se do novin. O kousek dál, u lesa, se rozevřou dveře u chalupy. Nejdříve pomalu, potom trochu rychleji, pak úplně. Pak se už nic nestane. Někde něco zavrže, možná jen stromy, jak zafoukal vítr. Zafouká znovu a dveře se pomalu zavřou.

„Nelíbí se mi, když vedle nás bydlí někdo koho neznám,“ praví paní sedící vedle Alfreda.

„Ale Doro, přece nevíme, jestli tam někdo bydlí,“ uklidňuje muž svou manželku.

„A tráva se seká sama.“ ušklíbne se muž s knírkem, „Jednu takovou zahradu, prosím a trávu chci dlouhou přesně dvaatřicet milimetrů.“

„A ještě se mi, muži, nelíbí, že tam chodí krást kluci z vesnice fošny z plotu, podezřele jich tam ubývá.“

„Opravdu?“ zeptá se muž a znovu se začte do novin. Zrovna když se pátý muž, ten který dosud nepromluvil, nadechoval, aby konečně něco řekl, utkvěl mu zrak na příjezdové cestě. Zapomněl co chtěl předtím říct a oznámil: „Někdo k vám jede.“

Všichni rázem začali koukat.

„Je černé.“ řekl Alfred.

„Ano, samozřejmě, černé! A asi dost drahé,“ pravil štíhlý muž s knírkem.

„Zastavuje!“ vykřikla Dora.

„Vy čekáte návštěvu?“ podivila se tlustší paní.

„Ne, ovšem, že ne.“ řekl Alfred a položil noviny.

Z auta vyskočil malý mužíček, oblečený v tmavém obleku, s jasně svítící pleší na hlavě.

„Vy jste Pavlíkovi?“ zakřičel na společnost sedící na verandě.

„Dobrý den,“ ujal se slova hostitel, trochu vyveden z míry „neznám žádné Pavlíkovi.“

„Opravdu?“ zakřičel zpátky, „A je tu poblíž ještě nějaký barák?“

„Nu, když pojede po cestě dál, tak k jednomu dojedete. Tam ale…“

Nestihl větu dopovědět, protože muž rychle naskočil do vozu a v mžiku byl pryč.

„Kdo to asi byl?“ zavrtěl hlavou Alfred.

„Dal byste si ještě někdo něco,“ zeptala se Dora po chvíli ticha.

„Ne, kdepak, děkuji, už budu muset jet,“ loučila se silnější dáma.

„Jestli bych směl poprosit ještě o sklenku vody,“ požádal mlčenlivý host.

Dora odběhla a za chvíli se vrátila i s vodou.

„Ten pán v černém autě už zase odjel?“ ptala se, sotva si sedla.

„Ne, neprojížděl tu znova, to bychom si ho přece všimli!“ vyrazil ze sebe pán s knírkem.

„To je zvláštní, koukala jsem se z okna a u domu nestojí.“

Mezitím už se paní se všemi rozloučila, prohlásila, že tu je opravdu pěkně a odjela.

„Byl jsem se podívat, jestli tam to auto vskutku nestojí,“ promluvil zmateným hlasem Alfred, „a asi bych si měl pořídit brýle. Já na tu dálku nevidím už ani tu chalupu.“

PF2009

2008-12-31T00:00:00+01:00

Kruté Vánoce jak mají být

2008-12-25T00:00:00+01:00

Obchod byl plný lidí. Prodavačky se za pokladnami mohly přetrhnou a dlouhá fronta stejně neubývala. Všude svítila vánoční výzdoba, v rádiu hráli koledy. Tu a tam se někdo v tom obchodě poznal, popřál si se sousedem veselé Vánoce, co nejvíc zdraví a všeho nejlepšího a že se prý musí k sobě zajít někdy na návštěvu.

Dveřmi proudily davy lidí, rodiny s dětmi, váhající mladí muži a slečny nevědíc co svému milému dát pod stromeček.

„Tati a co dostanu k Vánocům?“ skákala holčička kolem svého otce, který tlačil nákupní košík.

„To ti zlato přece nemůžu říct, to by pak nebylo žádné tajemství,“ usmál se muž a pohlédl na svou ženu, „Nedá mi pokoje, ta naše uličnice malá“

Žena se nepatrně usmála hodila do košíku slané oříšky.

Rodina pomalu projížděla mezi regály, míjejíc spoustu věcí, na kterých mohla malá nechat oči a nebylo jediné zajímavosti, které by si nevšimla a kterou by nechtěla domů.

U pokladen se právě obořila prodavačka na malého kluka, který si svůj nákup špatně spočítal a teď se nemohl doplatit. Bůh ví, za co všechno si na něm ta paní vylévala svoji zlost, být o trochu mladší, kluk se dozajista rozbrečí. Teď mu postupně přecházel po tváři strach a zlost. Nakonec se jeden muž stojící za ním nabídl, že těch pár korun doplatí – že hocha zná a že on mu to určitě někdy vrátí. Prodavačka si uvědomila, že teď už nemá proč na kluka křičet – ten pánovi za ním poděkoval a se svým nákupem odběhl.

Pán a paní s malou holčičkou se právě dostali do dětské části obchodu, upravené přesně tak, aby to co nejvíce děti zaujalo a aby zatoužily všechno co tu je k mání mít doma.

Paní už nevydržela věčné žadonění dcerky o koupi toho a ještě tamtoho a zlostně se na ní obořila. Holčička se rozbrečela a začala vyřvávat na celý obchod. Otec ji za malou chvilku uchlácholil – nesmí zlobit, jinak by nic nedostala. To na malou zabralo a chvilku byla potichu.

U dveří obchodu rozmlouvala nejspíše vedoucí s nějakým pánem, pak přikývla, došla k jedné z pokladen a promluvila na prodavačku, co se u ní před chvilkou nemohl ten kluk doplatit: „Maruš, chce tě nějaký pán. Stojí támhle u dveří – jo, ten v té modré bundě. Prý je to vážné, jdi si s ním promluvit, já to tu na tu chvilku vezmu za tebe.“

Když se vedoucí pak otočila, Maruš už tam s pánem nestála.

„Asi vyšli ven. Dobře udělali, u těch dveří hrozně překáželi,“ pomyslela si a začala markovat zboží další zákaznici.

Vedle u pokladny stála starší paní a šeptem hluchým povídala známé ve frontě za sebou nejnovější drby.

„A to jsem ti ještě, Jano, neřekla, že mladá paní Černá se rozvedla. Teď už to vlastně není paní Černá, ani vám nevím, jak se teď jmenuje. Takhle před svátky. Nu, toho jejího muže jsem neznala, ale asi ji musel dost trápit, když se rozhodla takhle. Prý si o to požádala ona.“

O kus dál zrovna zaplatil pán se ženou a malou dcerou. Naskládali nákup do tašek a vydali se domů.

„Marku, potřebovala bych ještě něco koupit v drogerii. Pobereš to sám? Přijdu domů o pár minut déle.“

Muž přikývl, vzal tašky do rukou a vyšel s dcerou ven. Jeho paní se otočila a vyšla z obchodu na druhou stranu.

Vedoucí zrovna volala na dalšího zaměstnance, ať jde na chvíli za ní k pokladně. Že už je ta Maruš venku nějak dlouho, tohle vybavování, že jí bude muset zatrhnout.

Paní vedoucí vyšla ven a když Marii nikde neviděla, tiše zaklela a poznamenala, že to má u ní spočítaný, ať už se vůbec neobtěžuje vracet.

Později, už se skoro začínalo smrákat, daleko za městem se hajný vydal na každodenní večerní obchůzku. Odvázal psa a pomalu se vydal po cestě do lesa. Sněhu moc nebylo, tu a tam sice nějaký ležel, ale hajný si dobře pamatoval časy, kdy ho bývalo mnohem víc.

„Svět jde do kytek, cítím to v kostech.“ zamručel si tiše pod vousy a hvízdnul na psa, který už byl notný kus před ním.

V jednom malém bytě muž se svým dítětem začal zdobit stromeček. Podařilo se mu letos sehnat krásný kousek a když ho konečně dozdobili, díval se na něj s velkou pýchou. Kde je ale, k čertu, Pavla? Říkala, že půjde jen do drogerie. Nervozně se podíval na hodiny, pak si řekl, že jí může přece zavolat. Vytáhl mobil z kapsy a začal vyťukávat číslo.

V obchodě už dávno zavřeli. Jen vedoucí ještě v obchodě zůstala a dodělávala poslední nutné papírování k uzavření dne. Vesele si mnula ruce, Vánoce jsou skvělé období, říkala si. Prodá se toho jednou tolik co normálně.

Zazvonil telefon.

„Dobrý večer, tady Veronika Kučerová.“

„Dobrý den,“ ozval se z telefonu nervózní mužský hlas. „Zaměstnáváte prosím Marii Dvořákovou?“

„Ano,“ odpověděla hned vedoucí. V mžiku se ji spojila na její dnešní předčasný odchod. „Stalo se snad něco?“ už i její hlas zněl vyděšeně.

„Ano, vy to tušíte, že? Nepřišla dnes vůbec domů. Co se stalo?“ skoro křičel onen muž do telefonu.

„Nějaký pán s ní chtěl dnes mluvit a pak už jsem ji neviděla.“ řekla paní Kučerová.

V telefonu bylo dlouho ticho.

„Zavolám na policii,“ řekl muž a zavěsil.

V opuštěném domě na kraji lesa svítilo, což nebylo v tomhle domě zvykem. Patrně vůbec nikdo netušil, že do tohoto domu ještě vede elektřina. Právě to dnes přilákalo hajného, který kolem tohoto domu pravidelně chodil.

Teď stál uvnitř a spolu s policistou koukal na vnitřek pokoje. Stál tam krásně ozdobený vánoční stromeček. Pak už snad jen věci, které dokázali i hajnému, který si myslel, že v životě viděl hrůz dost, vyrazit dech.

Na židlích za stromkem seděli tři osoby. Nekoukaly na stromeček. Koukali se na provaz visící od stropu dolů. Na tom visel muž a provaz tiše vrzal jak se tělo pomalu houpalo. Třem postavám naproti to už nejspíše nevadilo, každá měla uprostřed čela tmavou díru, která mluvila za vše.

„Skoro bych řekl, že toho mám pro dnešek dost a to se děsím, co mě bude čekat na stanici.“ promluvil tichým hlasem policista. „Zdá se, že nebude problém těla identifikovat, doklady u sebe mají a jestli je bude někdo živý postrádat, pak není co řešit.“

Podíval se z okna, ve kterém chybělo sklo, ven na policejní vůz s blikajícím majáčkem.

„Zabít dva lidi a svou manželku. Proč to ten pán Černý, k sakru, dělal?“

Výletník

2008-11-28T00:00:00+01:00

Takhle to dopadá, když rodinu popadne tvořivá chvilka a začne se vymýšlet. To se toho pak jedinec s psavými sklony chytne a výsledek je všelijaký.

Už mi zbývalo objet jen posledních pár chalup. Dvakrát do týdne jsem s dopisy, balíky, důchody i jinými věci, které lidé posílají poštou musel zajet k samotám, poschovávaných různě po okolních kopcích. Většinou tam bydleli starší lidé – žili tu celý život, neměli proč, by měli žít jinde. I když jsem byl sám z města, dobře jsem jejich pocity chápal. A kdybych nedával přednost pohodlí před krásou, vzrušením před pokojem asi bych si také vybral některý ze zdejších svahů a po večerech sedával na lavičce před chalupou a pozoroval západ slunce.

Zdejší příroda byla a je krásná. Lidé už dnes nevědí co vlastně krása je. Podívají se na fotky z dalekých krajů, zavzdychají jak tam se musí krásně žít a zapomenou, jak krásný výhled je z kopečku za městem, jak pěkně je na jaře u řeky.

Toho jsem si na zdejších lidech vážil. Když jsem objížděl usedlosti, viděl jsem, že jsou na světě i lidé, kteří mají klid na duši.

Z dnešní objížďky mi zbývali už jen poslední dvě zastávky.

„Sakra,“ ulevil jsem si, když se z motoru začal ozývat nepříjemný zvuk, připomínající mi, že poštovní auto není ani nejmladší, ani nejspolehlivější. Dobře jsem věděl co bude následovat. Pár metrů ujetých ještě ze setrvačnosti a pak nepříjemně dlouhé čekání na odtah.

Zastavil jsem na okraji silnice a podíval se do motoru, zda není závada malicherných rozměrů. Nebyla.

„Nazdar, Pavle. Zase mi ta poštovní kára vypnula,“ popisoval jsem mojí situaci kolegovi, sedícím si někde v teple u telefonu. Slíbil, že se hned vypraví, ale i tak jsem nemohl čekat, že přijede dříve než za dvě hodiny. Zdejší cesty jsou klikaté a za chvíli se začne smrákat.

Opřel jsem se o auto a pozoroval, jak slunce pomalu klesá.

„Užíváte si pohledu do kraje?“ ozvalo se náhle vedle mě, až jsem skoro povyskočil. Stál tam asi čtyřicetiletý muž, neviděl jsem ho tu nikdy před tím. Buď jak buď svým vzhledem do tohoto kraje seděl. Trochu zarostlý, trochu špinavý, větrem ošlehaný. V jeho očích bylo něco, co mi naznačovalo, že otázka bylo velmi ironická. Možná k tomu pomohlo to, že kapota auta byla dosud odklopená.

„Jistě,“ neudržel jsem se a zasmál se, „a až se mi to tu přestane líbit, pustím tu zatracenou kraksnu rovnou z kopce dolů.“

Taky se usmál: „Aby vás pak nesoudili za zničení cizího majetku.“

„To by se mohlo snadno stát. Proto si to asi ještě rozmyslím.“

Muž zkoumal vnitřek motoru. Asi si taky se závadou nevěděl rady, jen pod fousy poznamenal něco o historickém modelu, ať to raději dáme prý do muzea.

„Než abych vás tu nechal mrznout, měl bych vás raději pozvat ke mně. Není to daleko,“ nabídl mi po chvíli.

„Musím říct, že bych nebyl proti,“ souhlasil jsem se zdvořilou nabídkou. Času jsem měl víc než dost, teplého oblečení o to méně.

„Asi jsem se ještě nepředstavil. Josef Stihlkamm jméno mé.“

„Marek Komňanský,“ odpověděl jsem a potřásl si s známým neznámým rukou.

Opravdu, k domu Josefa to nebylo daleko. Byl to spíše srub než dům, stranou od silnice, s krásným výhledem na údolí dole. V těchto končinách je vůbec těžké najít místo, které by tento klad postrádalo.

Můj hostitel vešel dovnitř, jak bylo zde zvykem zámek zde byl jen na okrasu, postavil vodu na čaj a nabídl mi něco k zakousnutí. Zdvořile jsem odmítl a mezitím si prohlížel vnitřek místnosti. Vedle dveří, kterými jsme přišli, stála nízká lavice, před ní pár bot a na stěně pár kabátů. V rohu pak stála kamna, ve kterých vesele plápolal oheň. Další zeď byla zaplněná různými loveckými trofejemi a obrazy a uprostřed toho všeho byly zavřené dveře do další místnosti.

U třetí zdi, té naproti dveřím vedoucím ven, stál velký poctivý stůl, deska z jednoho velkého kusu dřeva – zručně vyřezaná, stejně tak jako židle, stojící okolo stolu. Ač budily zdání tvrdého a nepříjemného posezení, sedělo se na nich pěkně.

Za chvíli už klokotala voda v konvici. Josef přihodil nějaké bylinky a za chvíli už mi naléval do hrnečku.

„Jestli by vám to nevadilo, raději bych si sedl ven. Nikdy se nenabažím toho západu slunce zde.“

Neměl jsem nic proti a rád jsem ho ven následoval. Svah byl nakloněn k západu, slunce krásně svítilo z posledních sil do očí a my tam tak jen seděli a mlčky pozorovali jak klesá.

„Vy nejste zdejší, že? Nikdy jsem vás tu ještě neviděl ani o vás neslyšel,“ přerušil jsem dlouhé ticho.

„Ne nejsem,“ tiše odpověděl, jakoby nechtěl okolní přírodu moc vylekat, „srub mám půjčený od dobrého známého, potřeboval jsem si odpočinout od všeho spěchu světa.“

Nenapadlo mě nic co bych mohl říct, a tak jsme znovu jen mlčeli.

Pak Josef znovu promluvil: „Někdy si říkám, proč lidé tolik chvátají. Přemýšlím nad tím a říkám si, že musejí být hrozně nešťastní. I když se snaží sebevíc, i když sebevíc chvátají, nakonec zjistí, že nestihli nic.“

Opět jsem jen mlčky přikývl. Věděl jsem dobře, o čem mluví. Většinou o tom povídali spíše starší lidé – věděl jsem, že mají pravdu, říkal jsem si ale, že člověk takový je, zmoudří až ke stáru. Tento člověk měl štěstí, poznal, že nemá cenu se hnát brzy.

„Jsem z velkého města. Večírky. Život. Užívání si. Všechno to dobře znám. A proto více a více obdivuji lidi, kteří žijí zde. V míru a pokoji. Už vědí co chtějí od života,“ souhlasil jsem.

Zase jsme upadli do tichého zamyšlení. Ptáci už přestali zpívat a nastávalo pravé nefalšované noční ticho.

Josef promluvil ještě tišeji než před tím: „Víte proč se lidé hádají?“

„Nevím,“ přiznal jsem se.

„Je to jednoduché, zkuste nad tím chvilku přemýšlet.“

Snažil jsem se: „Povahou?“

„Nesvádějte to na povahu. Lidé si hrozně rádi myslí, že za své nedostatky nemůžou. Dnes vám kterýkoliv vědec rád potvrdí, že vůbec nemůžete za to jaký jste. Všechno jsou to geny. To víte, takhle je to příjemně vysvětlené. Ale trochu zbabělé a pokrytecké.“

Ač nerad, musel jsem opět souhlasit: „Máte pravdu. Stydím se za to, ale i já se často za tyto milé argumenty schovávám.“

„Kdo ne. Ale víte už tedy, proč jsou lidé na sebe takoví jako jsou?“

„Ne, netuším.“

„Tím že to mají v genech,“ tiše se zasmál vlastnímu vtipu, „ne, teď vážně. Možná jsme stvořeni schválně tak, aby v nás trocha té hádavosti byla. Ale lidé nechápou, že to nemá být ke zlu, ale k dobru. Je to sice nepříjemné, se s někým porafat, ale ten člověk je k vám upřímnější, aniž by chtěl.“

„Snad nechcete tvrdit, že se lidé hádat mají?“ podivil jsem se.

„A proč ne?“ otázal se.

„Nu, třeba proto, že to není příjemné?“

„Pravda, lidé nemají rádi to, co je bolí, svědí a odhaluje jejich slabá místa. Tím spíš by se občas pohádat měli. Není na tom přece nic špatného. Jedině když to pak opět zkazí lidé a hádky se stane zášť a ze zášti nepochopení nebo dokonce nenávist. Ale proč nakonec lidé začínají nenávidět?“

Na chvíli se odmlčel, ale já vycítil, že na tuto otázku si chce odpovědět sám.

„Možná proto, že se to dotkne jejich pýchy, jejich dušičky, která nemá ráda, když jí někdo ukáže, jak je na tom špatně.“

„Nejste vy filozof?“ pousmál jsem se.

„Nikoli, příteli. Filozofové se ptají, ale málokdy jsou schopní si odpovědět. Jsou to nešťastní lidé. Vás by snad netrápilo poznání, že věci nejsou tak jak by měli být a přesto byste nevěděl jak je změnit?“

„To máte pravdu.“

Pak jsem si vzpomněl na Pavla: „Mrzí mě to, ale už musím odejít. Každou chvílí pro mne přijede kolega a nerad bych nechal čekat. Můžu se u vás někdy příště ještě stavit?“

„Už tu budu jen chvilku.“

„Tak to je mi líto. Mějte se dobře.“ rozloučil jsem se s ním.

„Vy taky, vy taky.“

Pavel už netrpělivě přešlapoval u mého auta. Vyprávěl jsem mu kde jsem byl, on mě však moc nevnímal - jen radostně řekl, že konečně můžeme jet a tak jsme jeli. Poslední dva domy si na svou poštu budou muset počkat, už je stejně moc pozdě. Budu k tam muset zajet zítra.

I když jsem měl mít volno. V kanceláři už seděl Pavel a oznamoval mi nejčerstvější zprávy ze světa: „Prý někde nahoře hořelo. V jednom srubu. Bouchly kamna. Nejspíše tam uhořel nějaký muž.“

O ubohém Břetislavu a ošklivé Jituně

2008-11-24T00:00:00+01:00

Tak trochu dílko pod úroveň, u tendenčních tvorby to tak holt bývá. Inspirováno více věcmi, řekněme, že nejvíce knížkou "Jak jsme se nedali.". To zní pěkně neutrálně a částečně to je i pravda…

Jednoho dne, zrovna se vraceje z lovu, promluvil Břetislav ke své družině: „Kluci, já se vám tu tak nudím, neuděláme si výlet? Co třeba za strýčkem Konrádem. On moc nemusí mého tatíka a kdo ví, možná bych si mohl i přilepšit. Být správcem celé Moravy je sice pěkné, ale…“ zasněně se zamyslel, vidouce před sebou nádhery trůnu.

„A to víš, že jo, Břéťo. To naše víno je tu kyselé, ženský si pořád na něco stěžují – tak proč na čas nevypadnout,“ v dobrém rozmaru mu odpověděli rytíři.

A tak vyrazili. Vzali to raději oklikou přes Rakousy, aby je náhodou nechytil kníže, a když byli v Bavorsku radostně si oddychli, že mají nejhorší za sebou. Ale ouha. V Bavorsku tou dobou zpřísnili kontroly na silnicích a za chvilku je čapli. Jízda v podnapilém stavu, špatný stav koní. A takovou radost tenkrát ti Němci měli, že šup a rovnou s nimi před pana Jindřicha.

Měli takovou radost, že by je byli bývali poslali rovnou markrabětem Adalbertem, ale přece jen byl Nordgav o hodně blíž a oni chtěli být do tmy zase doma.

„Kdo jsi?“ ptá se Jindřich Nordogavský.

„Břetislav, král český,“ praví Břetislav hrdě, pak se zamyslí a opraví se:

„Tedy, vlastně ne král. Kníže. A vlastně ne teď, ale až za pár let.“

„Český kníže,“ vzdychne zasněně dívka vedle Jindřicha, „a tebe si vezmu, švarný jinochu.“

„Kurník šopa,“ uleví si česky Břetislav, „tlustá, pihovatá, šilhá a ještě je rozmazlená. To bude určitě dcera toho náfuky.“

„Was sagst du?“ zeptá se ona dívka udiveně.

Břetislav si odkašle a s vypětím všech sil se zeptá: „A jaké je tvé jméno, ctěná panno?“

Tu se ale probere ze zamyšlení Jindřich.

„Jituno, myslíš že je to perspektivní volba?“ zeptá se oné dívky, řečené Jituny, šeptem nedoslýchajícího, „nevím, nevím.“

„Nevím, co je perspektivní, ale já si ho stejně vezmu!“ odsekne Jituna, „a jsem Jitka.“

„A věno by k ní bylo?“ zeptá se Břetislav, který si uvědomí, že by se mu malé přilepšení ke kapesnému od tatíčka hodilo.

„Ne.“ zmaten odpoví Jindřich.

„Tak to si ji nevezmu.“

„A vezmeš!“ křikne Jituna.

„Nevezmu!“

„Vezmeš!“

„Ticho, mládeži!“ zařve Jindřich a Jituna se rozpláče, „A ty“ ukáže na Břetislava „budeš hnít v hladomorně dokud si to nerozmyslíš.“

„A do prkenný ohrady,“ pomyslí si Břetislav, „to si tu holku nakonec budu muset vzít, aby si táta nevšiml, že nejsem doma.“

Uplyne týden, Jindřich si Břetislava opět zavolá. Ale Břetislav si vzpomene, jak by se mu doma všichni smáli, co to má za škaredu a řekne ne. Když už tam ale leží v hladomorně druhý týden, začne se strachovat, co tatík doma.

„Tak já si to jako, prosím, rozmyslel.“ omluví se, „A opravdu by nebylo ani malinké věnečko?“

„Padej!“ rozkřikne se Jindřich, „To by se ti tak líbilo. A na truc, udělej si svatbu doma. Ať to nemusím platit,“ a i s Jitunou je vyhodí z Bavorska.

Doma pak lidé Břetislavovi smějí, ale když vidí, že trpí jak zvíře, slitují se nad ním a začnou si povídat, že vše bylo jinak.

Misionář II: Dopis

2008-11-07T00:00:00+01:00

Znáš mne a víš že k životu potřebuji společnost. Jak rád říkám - ve správném městě musí být i správná krčma. Místo, kam je radost večer zalézt, kde si někdy jen tak posadíš, jindy s někým prohodíš pár slov – zanadáváte si na život, zkritizujete panovníka, co jen vám to strach dovolí. A hlavně se tam dobře najíš a ještě lépe napiješ. Vím, že je to pro Tebe těžko pochopitelné, ale mám to skutečně rád.

I v Neapoli je pár takových míst, přes den mrtvých, ve večerních hodinách kypící životem. Když jsem neměl jinou důležitější práci – a musím Ti říci, že by to musela být hodně důležitá práce – šel jsem do některé z hospůdek.

Nejsem jsem tu dlouho, ale jsem tu dost dlouho na to, abych pár lidí znal – vím komu můžu trochu věřit, kdo je podrazák, kdo má zlý vopice a kdo po prohře kostek začne mávat nožem.

Málokdy se stává, že ti co jsou nevrlí, když jsou napití, napití jsou a ti co rádi mávají nožem prohráli v kostkách. Ale i to se někdy stane. Bývají z toho zlé pranice a mnohdy někdo skončí na zemi, ze které se již nezvedne.

To je vám pak všude vojáků a pokud ti nešťastníci, pod jejichž úderem či bodem, někdo vydechl naposledy, mají smůlu ještě větší a městské věznice zejí prázdnotou, patrně tam budou černat až do smrti.

Nikdy jsem neměl v životě nějaké velké štěstí, ale teď si říkám, že ta moje smůla je nad hory vyšší. Při posledním tvrdém střetu jsem neutekl dost rychle a i když jsem za smrt nikoho nemohl, nebo o tom alespoň nevím, na někoho se to prostě hodit muselo a i já teď trávím veselé chvilky v smrdutých kobkách.

Strava dobrá, konec konců jedl jsem i horší věci než suchou kůrku chleba. Člověku je tu alespoň teplo a sucho, tedy zatím, než přijde zima. Mou celodenní prací je ležet na pryčně a přemýšlet o životě.

Abychom nepropadali trudnomyslnost – víš, ono se to po pár týdnech pozorování krys běhajících po podlaze a pavouků tkoucích pavučiny nahoře na stropě snadno stane – posílají nám sem kněze. Má nás přesvědčovat o nutnosti zbožného života, ale myslím, že mnohem raději, než aby nám kázal, si s námi jen tak posedí a popovídá. To je o mnoho milejší i nám.

Je to trochu zvláštní patron, ten náš kněz. Už je trochu starší, ale vůbec ne hlavou. Nejsem žádný velký intelektuál, a tak o to víc ocením bystrý rozum. A to náš kněz opravdu má.

Byl dost dlouhou dobu někde v Americe, prý tam obracel domorodce na pravou víru. To ho omlouvá, on je totiž skutečně moudrý, nikoho chytřejšího jsem v životě snad nepotkal, ale když má svou náladu, je hrozný podivín.

Asi nejčastěji si povídáme o našich životech. Neměl o mnoho zajímavější život než já. Možná jsem Ti to nikdy nevyprávěl, ale když mi bylo dvacet let, utekl jsem z domova a dal se k vojsku. Bojoval jsem v tolika bitvách, že si ani na všechny vzpomenout nemůžu.

Prvních pár let bylo příšerných. Celé noci jsem probděl, protože jsem se bál usnout, jen aby se mi zas nezdály sny o lidech, které jsem zabil, o městech, která jsem pomáhal vypalovat, o ženách, které jsem znásilnil. Vím, že se mne teď děsíš, teď když ti konečně píšu pravdu, ale také jsem vždy věděl, že jednou to přijít muselo a jsem rád, že to nejsem já, na koho teď koukáš, ale pouze papír.

Jsou věci, proti kterým se člověk nedokáže bránit, byť je sebesilnější. Nedokázal jsem své skutky snést ani po roce, ani po dvou, ani nikdy jindy. Teď to vím – jen jsem si namlouval, že mne to co jsem provedl netrápí. Často jsem tomu i sám věřil, ale teď se mi zas zlé sny vrací.

Kdyby mě sny tížily jen v noci. Ale oni se vrací i za bílého dne a já je odehnat nedokážu. Není pro mne vysvobození, jediné co mi pomáhá je nebýt sám. O to víc rád jsem, když kněz přijde.

Teď je večer a znovu čekám, jestli zachrastí klíč v zámku a bachař ke mně starého misionáře Simonela pustí. Vím, že přijde, cítím to.

Skutečně – netrvá to dlouho a tak dychtivě očekávaný zvuk se ozve. Odkládám pero, dopíšu to jen co odejde.

Jsou ale chvíle, kdy mi ani moudrý kněz nepomůže. Pak zabřednu do svých ponurých vzpomínek ještě víc. Možná ti teď bude běhat mráz po zádech, jestli nechceš, nečti to, ale rád bych ti vyprávěl o jedné bitvě.

Matně si vzpomínám, že jsem tehdy táhli pod praporem sicilského císaře kousek za hranicemi jeho říše a zabírali mu další území jeho nepřátel. Nevzpomenu si na jméno toho města, je to už opravdu dávno. Bitva byla rychlá a snadná. Nepřítel nás neočekával, jeho zvědové byli nejspíše nějací lemplové. Pokud není město včas varováno a začne se bránit až na poslední chvíli, většinou není problém jej dobýt. Rychle jsme vtrhli dovnitř.

Dodnes si dobře vzpomínám na hrdinský čin jednoho z radních. Byl se s námi do poslední chvíle, i když věděl že je bez šance – bojovalo se v jednom z horních pater vysoké radnice – a celou dobu pomalu postupoval k otevřenému oknu. Když viděl, že zůstal sám živý a nezajatý, hodil meč po našem veliteli, který se s tím byl, tím způsobem, že na kapitánově tváři zůstal jen údiv. Pak sám rozrazil okno a vyskočil z výšky ven.

Pak začalo obvyklé plenění a rabování. Bylo nám to sice přísně zakázáno, ale kdo dokáže zkrotit vojáka, který právě vyhrál boj? Ve sklepeních bylo mnoho sudů s dobrým vínem a pěkných žen také dost.

I já si brzy našel pěkný kus a chystal jsem si ji odvléct někam trochu do soukromí. Měl už jsem nějaký ten korbel v sobě a když se tam objevil její fracek a snažil se ji ochránit od jistého, neudržel jsem se a tak za chvíli byla další krev prolita.

Když nemůžu usnout, zjevuje se mi tvář toho kluka, když spím, zdá se mi o něm. Vidím jeho výraz – tvrdý, odhodlaný a přece ustrašený.

Když jsem to vyprávěl knězovi, dlouho pak mlčel. Pak už promluvil toho dne naposledy a nejsem si jist, ale myslím, že pak pronesl něco jako kletbu, ne to není to pravé slovo, spíše proroctví: „Bude tě to mučit. Nedovedeš si dnes představit ta muka, i když již teď jsi málo z toho poznal. Nevím jestli se z toho zlého snu někdy probudíš, ale vím, že to sám nedokážeš.“

Příštího dne jsem se ho snažil zeptat jak to myslel, ale on mi tu jen se slabým úsměvem nechal svojí Bibli. Přečetl jsem si ji. Číst umím, některá latinská slovíčka jsem sice už z mladých let zapomněl, ale zjistil jsem, že si vzpomenu na víc než bych kdy čekal.

Přečetl jsem si ji, ale pořád se mi sny zdály a tvář nemizela. Zkoušel jsem se i modlit. Sice nechápu k čemu mi můžou nahoře pomoci ty naučené fráze, asi k ničemu.

Dlouho jsem to zkoušel, až jednoho dne jsem se opět kněze zeptal, co mám dělat. Je tu přeci, sakra, knězem, tak ať mi poradí. Nevybral jsem si ale správný den. Měl jednu ze svých nálad a začal vyprávět. Nějak takto:

„Dlouho jsem si také myslel, že křesťan k životu potřebuje Bibli, otčenáš, latinské věty a pár dalších modliteb ke všem svatým. Nejenom že jsem si to myslel, myslel a myslí si to dodnes mnoho lidí. Pak jsem se vypravil do Jižní Ameriky. Dlouhá léta jsem obracel indiány na pravou víru. Dlouhá léta jsem se snažil vštěpit jim alespoň něco z našeho poznání. Měl jsem za to, že se mi to daří. Dlouho to tak vypadalo. Pak jsem odešel a vše zase vyšumělo do ztracena. Když jsem se po pěti letech vrátil, nebyl tam už křesťan nikdo.

Dlouho jsem se tím trápil, nechápal jsem, jak jen jsem mohl selhat. Jak jsem mohl selhat já, jak mohli selhat mí drazí indiáni. Proč jen nezůstali i v těžkých chvílích pevní ve víře?“

Po tom co toto řekl se opět, jak měl ve zvyku, na dlouho odmlčel a potichu přemýšlel. Pak pokračoval:

„Nemohl jsem s tím ale už nic dělat. Doma v Evropě mi umřela matka a tak jsem se první lodí vrátil. Smutek zde přehlušil smutek z Ameriky. Každý smutek ale jednou odezní a já jsem opět přemýšlel, kde jsem selhal.

Pak jsem se stal farářem. V jedné malé vsi jsem dostal na starost pár oveček a snažil jsem se je přetvářet k obrazu Božímu. Také se mi z počátku zdálo, že se mi to daří. Pak ale přišlo zlo. Nevím proč jsem si tím tak jistý, ale myslím, že za to může don Musselli, hlavní je, že za čas se lidé začali sprostě pomlouvat, nikdo druhému nepřál nic dobrého, každý začal hrát jen svojí hru. Vytratilo se přátelství a přišla závist, touha po moci a po penězích.

Znovu jsem si vyčítal, kde jsem mohl selhat. Předtím to tu také bylo, ale ne tolik a já měl za to, že jsem mnohé zničil. Jak se ale ukázalo, dokázal jsem to pouze potlačit.

Pak jsem to pochopil. Víš, Bible je jen z půlky sbírka přikázání. Ta druhá je úplně o něčem jiném. Někdy se až zdá, že to co před tím mělo smysl je teď docela zbytečné. Nevím proč, ale jsme všichni pořád v té první půlce.“

Na dveře zaklepal netrpělivě bachař.

„Jsem tu už moc dlouho musím jít.“

Víc už se mnou o tom nemluvil, já se ho zatím neptal. Teď ti píšu a svíce mi už pomalu dohořívá. Kněz mi sdělil, že mám docela dobrou šanci na to, že se odtud dostanu. Byl bych opravdu rád. Možná bych se rád vrátil tam k tobě a řekl to co jsem se předtím říct bál. Napiš zda smím.

S pozdravem, Marconius Parcorri

Ostrovský orientační běh 2008

2008-10-31T00:00:00+01:00

Prý mám něco napsat. Něco o orienťáku. Prý si to možná i někdo přečte. A tak píšu. Ano o orienťáku – není to úplně košer slovo, kontrola pravopisu protestuje, ale to protestuje i u slova košer, té se prostě moc věřit nedá. Abych vás nemátl a uvedl na pravou míru, trochu to objasním.

Orienťák, orientační běh, případně ještě Ostrovský o. b. je akce o podzimních prázdninách, koná se většinou v severních Čechách. Během tří dnů a jedné noci oběhnete stejný počet závodů. Orientační běh je totiž velmi zajímavý sport, při kterém dostanete na startu mapu (speciální – velké malé měřítko a trochu odlišné značky než u klasických map), chopíte se buzoly (speciální kompas s vychytávkami) a běžíte po trati s kontrolami, které musíte proběhnout. Samozřejmě v co nejkratším čase – i když to tak u někoho nevypadá, je to závod.

A tak jsme i my občas běhali, ale mnohem více chodili a koukali bezradně do mapy. Někdy i radně (pěkné slovo, co?), ale to opravdu málokdy. Nebudu to protahovat, obecnou představu máte a zbytek si domyslíte.

Tak jsem tedy v sobotu 25. října vyrazil, abych se v Praze setkal se zbytkem Tchoříků a společně pak vyrazili nahoru na sever Čech – do Cvikova. Neslyšeli jste o tomhle městě? Ani se vám nedivím. I světa znalý pan učitel Chvojka, který byl dokonce za Velkou louží (o čemž nám rád vypravuje), se podivil a nechal si to dvakrát zopakovat (a i tak mi moc nevěřil a tvrdil, že jedu do Jizerek).

Do Prahy jsem dorazil poměrně snadno. I výluka mezi Plzní Valchou a hlavním nádražím mne nerozházela. V Praze se mi dokonce podařilo najít zbytek party dřív než oni mne (mohl za to McDonald, ale to je celkem detail). Na autobusové zastávce v Holešovicích jsem našel Jirku v obležení známých batohů. Mimochodem je to IT kolega, což občas zbytek, to jest Lenka s Jáňou, nesl těžce – počítačoví (skoro) odborníci jsou prý často nepochopitelní a nenormální. Nebojte, já jim nevěřím. (Jo, kecám, je to pravda [editace 22.11.2009]).

Za chvilku se vrátily i ony dvě, ale to už jsme byli rozjetí a počítače nešlo dost dobře zastavit. No, možná na té nenormálnosti trocha pravdy je – to se ukázalo zvlášť při odtajnění počtu ztrávených hodin té věcičky (možná časožrouta).

Nahoru na sever se jelo QuickBusem, ve kterém vyhrávala Top 200 Hitparáda, my podřimovali, poslouchali Waldemara Matušku a sledovali krajinu kolem. Venku se počasí rapidně zhoršovalo – v Praze svítilo sluníčko, už u Mělníka byla mlha a lezavo.

Vystoupili jsme v Novém Boru a čekali společně s Markem a Ájou (doufám, že to nepletu, jména si moc dobře nepamatuji a nápověda – psaní od Jáni – mi nepomohla, páč to tam vůbec není zmíněno), dalšími běžci a pak jeli místním spojem až do Cvikova.

Severní Čechy jsou podle názoru mnohých hrozné, musím se přiznat, že mi Cvikov velmi připomínal Ukrajinu – moc jsem nefotil, takže to musím popsat. Pár pěkných baráků by se tam našlo, ale vedle nich máte zavřené továrny, rozpadající se dřevěné domečky a samoobsluhu s Vietnamci. Po šesté hodině večer se město vyprázdnilo a nepotkali jste ani živáčka.

Ubytovaní jsme byli v základní škole, do třídy jsme se nacpali k domácím – k Ostrovákům, dobře jsme udělali, bylo veselo. Pak tu byli ještě Royal Rangers a Pražáci – přesně to po mně nechtějte, prostě si to nepamatuji a mohl bych to splést, což by se mi vůbec nelíbilo.

Ještě ten večer, či spíše noc, kdy jsme přijeli, byl na programu noční závod. Běhalo se po dvojicích a ve dvou kategoriích – já s Jirkou v kategorii K2 a Lenka s Jáňou v kategorii K1. Samozřejmě čím vyšší číslo tím delší trať, větší obtížnost.

Můžu se jen nepatrně zmínit o tom, že jsme se s Jirkou a ještě s Petrem a Ájou, které jsme potkali cestou, topili v bažinách, padali ze strmých srázů a lezli po příkrých skalách. Nalezli jsme celkem sedm kontrol. První po hodině, druhou po stejné době, ale třetí už po půl hodince, čtvrtou asi za patnáct minut a pak to jelo skvěle. Jenže pak byla skoro půlnoc a závod byl ukončen již někdy před hodinou, možná i víc. A tak jsme to otočili a vrátili se zpět do Cvikova. Sice jsme byli diskvalifikováni, ale přežili jsme to.

Co zažili holky psát nemůžu, překvapivě jsem u toho nebyl a tak si raději přečtěte povídání od Jáni. Jediné co by stálo za to zmínit je to, že doběhli jako první.

My jsme se vrátili tedy někdy po půlnoci, celé osazenstvo už vesele chrápalo, samozřejmě na pár výjimek – pořadatelé si nás mohli odškrtnout s povzdechem o tom, že konečně můžou jít spát.

Ráno jsme pozorovali naše sousedy – Ostrováky. Zjistili jsme, že jsou nezdravě aktivní a že od časného rána pobíhají, snídají, uklízejí, nu prostě jsou nezvykle živí. My je pozorovali z teplých spacáků, nechápali jejich spěch a pronášeli něco o nemoudrosti takovýchto počinů.

Přes den se běhali štafety. Měl jsem to štěstí, že se se mnou na poslední chvíli prohodila Jáňa a já tak neběžel s pošuky, kteří chtějí vyhrávat, ale s baťůžkáři, kteří jsou mi nesporně sympatičtější – s těmi, kdo to moc neprožívá, raději si užívá krajiny a přírody a je rád, když najde všechny kontroly co nejsnáze. Nemusel jsem se tak moc stresovat a doběhl jsem v průměrném čase. Už jsme nějakou tu chvíli čekali u ohně a nahřívali si a sušili co se dalo, když se vrátil Jirka. Prý se zasekl u první kontroly, ale pak už to šlo samo. Odpoledne jsme prospali, ani nevíte, jak snadné je si na takový odpolední spáneček zvyknout. To neodoláte, najednou to na vás padne a spíte. A pak vás budí průvodčí, ale to sem vůbec nepatří.

K večeru jsme se probrali a přesunuli se do sousední vesnice na večeři. V Cvikově totiž není jediná normální restaurace a to není můj ani náš výmysl, ale potvrdil nám to i jeden domorodec.

Myslím, že jediný, kdo si jídlo trochu užil, jsem byl já. Mohl bych poznamenat, že z domova jsem zvyklý ještě na větší patlaniny, aneb citace Hurvínka, hezčí ale bude, když řeknu, že jsem nenáročný člověk a polívka a knedlíky s něčím, co mělo být kuře na paprice mi nevadí, i když se to svému názvu moc nepodobá. Ostatní to protrpěli a přesně tipovali, že zítra bude rizoto a pozítří guláš. A jak to tak na podobných akcích bývá (zvlášť na těch křesťanských), dalším bodem našeho programu byl večerní program. Teď si nejsem jistým ani tím co se mám psát, ani tím jak to mám psát, aby to pochopil co možná každý. Asi použiji jako příklad mou sestřenici. Ta se totiž dala nedávno ke katolíkům. Proč ne k protestantům? Jednoduchý důvod, existují totiž odstrašující případy - náboženství, zákonitost, morálka a kdo ví co ještě v jednom člověku, bohužel v drtivé většině jsou to právě protestanté. A tak je prý katolická církev v mnohém volnější.

Pěkným úkazem tohoto jevu je Verunka H. Když se táta díval na fotky a náhodou ji tam zahlédl, poznamenal něco o tom, že je to pěkný případ. Večerní program měla na starost právě ona a hned po první její otázce jsme s ní byli my, Tchoříci, na kordy.

Na otázky ve stylu „Co vzít na Ostrovský orientační běh?“ nebo „Co si vzít do baťůžku do Božího království?“ se totiž nesmí odpovídat moc upřímně, mnohem lepší je to ve frázích. Ale to mi nedovedeme, ani to umět nechceme. My jsme se drželi stranou a ani jsme nechtěli moc své názory propagovat – trochu jsme vytušili, že tady pro to není ta správná půda. I nám, křesťanům od narození, Bible jako nejnutnější věc na Orienťák nepřipadá. Kdyby se Ostrováci dozvěděli, že sebou Bibli vůbec nemám, v lepším případě by mne prohlásili za kacíře, v horším ukamenovali. (Po roce můžu říct, že po orienťáku jsem bezděky začal tahat Bibli všude. Ale vůbec ne kvůli tomu… [Editace 22.11.2009])

Ani na druhou otázku jsme nedokázali odpovědět dobře. I po zpřesnění otázky (co byste si chtěli brát do Nebe? Snad nic, ne?) a změně na „Co potřebuješ v životě k cestě do Nebe?“, jsme správně odpovědět nedokázali.

Když jsme totiž řekli, že nám k tomu stačí Ježíš, Verunka nás tvrdě usadila, nevěřícím a nechápajícím hlasem se nás zeptala, jak bychom se o něm asi chtěli dozvědět? Pokud se vás tedy bude někdy Verunka ptát, správná odpověď je v první řadě opět Bible, pak pokora, láska a nedivil bych se kdyby tam dali také píli a velkou snahu. V této chvíli jsem rezignoval a šel jsem to zajíst čokoládou a trochu to rozdýchat.

Nicméně jsme přežili do konce programu a byli s milostí propuštěni. Další den se konal takzvaný Expedičák – závod po družstvech, nejdříve klasický orienťák s tím, že je potřeba posbírat různé body a podle nich pak dál postupovat. S naším umem, zkušeností a odhodlaností (fuj, nesmrdí tady něco?) se nám podařilo zvítězit. Jak to probíhalo?

Do skupiny jsme dostali dvě mapy – jednu k posbírání bodů, druhou k jejich plnění. Proč by se ale měli čtyři lidé hnát s jednou mapou? Jediným logickým krokem bylo se rozdělit. Paní na obecním úřadě nám ochotně okopírovala mapu, ani úplatek si nevzala a my tak mohli být dvakrát rychlejší. Půlku trasy prošla Jáňa s Lenkou, druhou půlku já a Jirka. Po dvou závodech už jsme byli o něco zkušenější a tak nám to šlo opravdu rychle. Drobný problém měla naše druhá půlka, aby to nebylo totiž tak jednoduché, ve vymezeném území mezi kontrolami nás chytali pořadatelé (nepřátelští už ani nevím co) a ti nám po chycení museli dát úkol. Jirkovi a mně se podařilo všem uniknout, Lenka s Jáňou už takové štěstí neměli a museli skládat žalozpěv.

Během hodinky a pár minut byly všechny body nalezeny, instrukce vyfoceny nebo opsány a my tak mohli vyrazit na druhý okruh. Tak trochu se mi zdá, že kolem Cvikova není nic jiného než hrozné srázy a bažiny. První stanoviště totiž bylo na konci rybníka v bažince, u troj-stromu a termitiště. Podle mapy jsme tam trefili pěkně, v bažince se také topilo pěkně, ale ani po velmi dlouhé době nebylo nic nalezeno. To už jsme trochu propadali trudnomyslnosti. Drobnou chybkou totiž bylo, že rybníček byl o pár set metrů jinde. Stane se.

Druhým cílem bylo tuším vyhlídka U Naděje. Zkušenosti z předchozích táborů a akcí nám radily spolehnout se trochu na domorodce a nechat si poradit. Jedna paní nás poslala na milimetr přesně k danému bodu. Pak azimutem k další Naději, tentokrát k vesnici. Měl tam někde čekat Petr M. s překvapením, podařilo se nám ho nalézt ale jen díky radě Radka Čermáka, který nás poslal po fáborkách. Petr M. čekal v útulné jeskyňce zbylé po nějakém lomu. Trochu jsme se ohřáli u ohně, posilnili se a vydali se dál. Možná by stálo za zmínku, že pokud si představíte opravdu hnusné počasí, uhádnete přesně takové počasí, jako v ten den a vlastně v celý pobyt bylo. Stručně a jasně, aby mne každý chápal (prý se i to stává) bylo hnusně, často pršelo, zima, co víc si přát.

Při přecházení dalších řek a potůčků téměř všichni, až na Lenku, kašlali na vodu a brodili se jako to šlo. Další místo s úkolem jsme našli snadno a tím sranda skončila. Mapu jsem totiž do ruky dostal já, což byl jeden problém, lehce se mi podařilo ztratit, nakonec jsme se zase našli, a i když jsme si byli na sto procent jistí, že jsme na správném místě, kontrola nikde. Hledali jsme dlouho a když jsme i přesto nemohli nic najít, popošli jsme po silnici asi kilometr ke Svatému Jánu, abychom se přesvědčili, že jsme tam byli opravdu dobře.

Hledali jsme ještě pár minut a pak to vzdali a klesli na nejnižší úroveň. Učinili jsme jednu z těch věcí, kterými se vůbec nechlubím, ale na druhou stranu, dobře jsme udělali. Přehlasovali jsme rebely Lenku a zavolali Ostravákům a nechali si poradit, kde kontrola zhruba je.

Taky že jsme ji pak našli. Byli jsme na správném místě, hledali jsme správným směrem, problém byl jen v tom, že pytlík s papírky byl schován v jakémsi vyvráceném kořeni a fáborek, který ho měl označovat spadl a rozmáčel se, prý pak vypadal jak kus toaleťáku.

Pak jsme se rychle vydali k dalšímu bodu naší cesty – k hradu jehož jméno jsem zapomněl. Vzkaz měl být u stromu s budkou, jo jenže ouha, stromů s budkou tam bylo asi pět. A to už se šeřilo. Vzkaz byl až nahoře u hradeb, kde ho také Lenka objevila.

Pak jsme šli a běželi z kopce dolů. Tma byla čím dál tím větší, občas jsme si svítili Jirkovou baterkou a s obtížemi hlídali turistické značky. Poslední kontrola měla být ve skále nedaleko území, ve kterém jsme dopoledne hledali instrukce k dalšímu pokračování expedičáku.

Téměř zázrakem jsme natrefili na správnou skálu, na správné místo a snadno jsme papír našli. A pak rychle zpátky do Cvikova a do školy.

Vyhráli jsme, to nám nikdo nevyvrátil, i když se o to hodně snažili. (Přídavek po roce - neuznali to vůbec, ale letos z nás měli alespoň respekt :). )

Ostrováci totiž nemohli najít onu krásnou kontrolu u rybníka a tak se vrátili do školy, polovina z nich vzala baterky a šla hledat znovu v autech.

Když jsme se vrátili, trochu jsme uvažovali nad tím, že bychom přece jen ještě zkusili jít na večeři – třeba se polepšili a přijít o nějaký skvělý steak nebo hranolky jsme nechtěli. Vrchol všeho bylo ale oznámení ze shora, že dnes nemáme na večeři vůbec chodit, polévka je prý stejná jako včera a rizoto hrozně rozvařené.

Naše vítězství bylo snadno popřeno večerním programem, který na závod navazoval, mnohem důležitější než splnění úkolu a rychlost je totiž scénka hodnocená nám nenakloněnými dušemi. Věděli jsme, že v tomhle nemáme šanci, že nás prostě nepochopí a tak jsme zahráli jen tak z povinnosti a se shovívavým úsměvem jsme pozorovali bouřlivý potlesk při srdceryvném výstupu ostrovského pěveckého sboru, který nacvičil píseň o osvobození Cvikova.

Na víc než na remízu to ale neuhádali a nám dobrý pocit nikdo nevzal. Další den se běžel poslední závod, závod jednotlivců, my ale nechtěli nic riskovat, bažiny, skály a tak víte, a raději jsme vyrazili po dvojicích. Časy nijak závratné nebyly, my se o to ani moc nesnažili, takže to nějak nevadilo. Odpoledne jsme opět prospali a večer jsme vyrazili do města, najít nějakou hospodu nebo restauraci, v které by se dalo dobře najíst. Po zoufalém hledání a nenalézání jsme se zeptali jednoho domorodce a ten prohlásil, že tu nic takového není. Nakonec si to rozmyslel, a poslal nás kilometr na konec města k celkem solidní restauraci. Ale ouha, úterý a středa zavřeno. Dnes je úterý? Tak nám nezbylo nic jiného, než koupit brambůrky, kofolu a gumové medvídky na benzínce.

Co bylo večer za program si moc dobře nevzpomínám, asi nebylo nic, jen organizační upřesnění. Večer jsme měli sto chutí zakončit povedenou akci klasicky, dlouhým ponocováním, hraním pokeru a tak podobně. To jsme ale tvrdě narazili na ostrovskou stěnu. Prý, že zítra vstávají a že se chtějí vyspat. A nikde jinde místo nebylo. Skončilo to debatováním po tmě ze spacáčku, dokonce i Ostrováci se drželi a Milan nás poprosil až po dost dlouhé době, jestli bychom nechtěli už spát. Tomu se říká respekt, a to nás bylo asi pětkrát méně. (Kecám, jsou jen dobře vychovaný, nic víc v tom nebylo [22.11.2009])

Ráno se nám popravdě vůbec vstávat nechtělo, právě z rána pochází jedna skvělá dokumentační fotka. Uvidíte na ní jednu zmuchlanou neurčitou věc, z jedné strany bílou z druhé stříbrnou. Pro nezkušené, je to alumatka. Asi tři milimetry tlustá, prostě ideální pro spaní, že? Už hodně dlouho ji sebou vozí Lenka a nikdo nechápe, jak se na ní může vyspat. Právě tato fotka je ale usvědčující, dobře je z ní poznat jak vytlačuje svého bratra z pěkné tlusté a měkké karimatky. Že by začínala vítězit pohodlnost na hmotností a objemem? ("a nikdo nechápe, jak se na ní může vyspat…" - Nevyspí se, už před půlrokem to vzdala, teď tahá karimatku, jo, jo, sice gramy navíc, ale to pohodlí… [22.11.2009]) Během pár minut jsme byli prouzení a sbalení a zase jsme sledovali Ostrováky jak tam všemožně pobíhají a mysleli jsme při tom na to, jak jsme mohli ještě chvíli spát.

Školu jsme opustili za pár minut, vzali jsme útokem místní pekárnu a potom i cukrárnu, autobus nám totiž jel až za pěkně dlouhou dobu. V patřičný okamžik jsme se z teplé cukrárny zvedli a vydali se zase do deště a zimy. Čekali jsme a čekali, pár autobusů přejelo, pak ještě jeden a my lehce opaření zjišťujeme, že to byl ten náš.

Za pár minut jel ale další a tak se vlastně nic nestalo. Ze Svoru jsme jeli opět QuickBusem do Prahy, v Praze jsme pojedli hranolky a zmrzlinu v McDonaldu, kde jsem také veselou společnost opustil a vypravil se na hlavní nádraží. Pak zase vlakem až do Klatov a hurá domů.

Další vryt na pažbu k úspěšným akcím. Jo a kolik vlastně zbývá dní do jarních prázdnin?

Zase příště

2008-10-18T00:00:00+02:00

Na cestě stál vůz. Nebyl schopen jet dál, to co bývalo kolem, už kolem rozhodně nebylo. Tlouštík právě slezl z kozlíku a začal lamentovat nad svým neštěstím. Jen zázrakem vůz ještě stál, málo chybělo k tomu, aby se skutálel dolů k potoku.

„Zdravím vás, příteli,“ vynořil jsem se z křovin a pozdravil nešťastníka. Ten nadskočil a zbledl.

Nedivil jsem se mu, věděl stejně dobře jako já, v jaké je kraji. Nezřídka se stávalo, že ten, kdo se tudy vydal, nedojel tam kam chtěl, ale zůstal ležet vedle cesty s podřezaným hrdlem a o kousek dál stál jeho vůz dříve plný vzácného zboží.

„Také vás zdravím a doufám, že víte co znamená slovo přítel – nevím, zda mi tak můžete říkat.“

„Nebojte se, nejsem ten, koho se bojíte. Vidím, že jste v nesnázích. Můžu nějak pomoci?“

„Kolo u vozu mám na kusy. Tady mi asi moc nepomůžete, pokud tedy náhodou nemáte doma malou dílnu.“ poznamenal s dávkou sarkasmu.

„Nevím, jestli vám to pomůže, ale asi o míli dál stojí podobný vůz, bojím, se že vlastníkovi už bude jedno, jestli mu jedno kolo ubude.“

„Myslíte, že by šlo kolo nahradit?“

„Myslím, že to nebude problém, pomůžu vám.“

„Opravdu? A mohl byste mi to kolo přinést? Víte, mám tu drahé věci a nechat je tu jen tak stát, to si nemohu dovolit.“

Trochu jsem se usmál: „Tady v těch končinách je úplně jedno, jestli tu necháte vůz stát nebo u něj budete. V druhém případě vás to může bolet o trochu více. Než bych se vrátil, to je půl hodiny a vy můžete být už nahoře u pánbíčka.“

Tlouštíkovi vidina brzké smrti na zdravé barvě nepřidala a začal se tvářit trochu sklesle.

„Pučte mi jednoho svého koně, na tom budu u vozu za chvíli a vy máte dobrou naději, že to nebude vaše poslední cesta.“

„Víte, kůň – to je celé jmění. Já bych vám rád věřil, ale přece jenom se neznáme.“

„Já vás chápu. Nemůžete půjčovat své věci každému koho potkáte. A já už stejně musím jít, ale rád jsem vás poznal,“ zamával jsem mu a vydal se vlastní cestou.

„Ne, počkejte, přece mne tu nenecháte. Hrozně nerad to dělám, ale pučte si toho koně.“

Nechtěl jsem si koně nechat. Proč bych to ostatně dělal. Vůz opravdu o kousek dále stál a nebylo těžké vzít kolo a nasadit na vůz ho neznámému.

„Mockrát vám děkuji za pomoc,“ loučil se obchodník, „Musím už jet, hodně jsem se tu zdržel, tak abych byl do večera ve městě.“

„Počkejte ještě,“ zavolal jsem na něj, když odjížděl, „dejte mi ten váš kabát, co si vezete vzadu. Jen tak z přátelství. Prosím vás.“

„Můj kabát? Proč bych to dělal,“ zasmál se a jel dál.

„Třeba proto, aby vám měl příště kdo pomoci,“ promluvil jsem tiše za odjíždějícím vozem.

Misionářův návrat

2008-10-15T00:00:00+02:00

Nevím, jestli to víte, ale je to o penězích. Aneb co tím povídkář chtěl říct.

Celý život jsem strávil v Jižní Americe. Už od mládí jsem se chtěl vydat do dalekých krajin, poznat neznámé, poznat jiné lidi – poznat svět. Pocházel jsem z bohaté rodiny, otec byl kupec, stejně tak i můj děd a Bůh ví, kdo ještě před ním. Měl jsem štěstí v neštěstí – narodil jsem se až jako čtvrtý, o nějakém dědictví jsem si mohl nechat jen zdát. Obchodníky se stali mí starší bratři.

Díky tomu, že jsme zámožný rod, mohli si naši rodiče dovolit takový luxus a dopřát nám dobrého vzdělání. Nejdříve nás vyučovali soukromí učitelé, nebyli nejlepší, ale špatní také nebyli. Pak jsem i s bratry vstoupil na jezuitskou kolej. Vydržel jsem tam nejdéle – do konce. Marcus, můj nejstarší bratr, se brzy vrátil domů a začal pomáhat otci s obchodem. Pak pomalu odešli i ostatní bratři a na mne toho doma moc nezbylo, hlavně proto jsem zůstal.

Pak jsem se rozhodl, bylo to těžké rozhodnutí, ale vím, že jsem jednal správně. Mohl jsem žít spokojený život, život plný blahobytu. Ale mne srdce táhlo jinam. Stal jsem se misionářem.

Spolu s bratry v Kristu jsem byl vyslán do Jižní Ameriky, do Nového světa, do neznáma. Nevěděli jsme vůbec, co nás tam čeká. A ano, začátky byly velmi tvrdé. Měli jsme jen jednoho učitele řeči domorodců a nikdo z nás se ho neučil nijak skvěle. Dohodnout se s náčelníky vesnic nebylo nic snadného. Oni jinak mluvili, než mi jsme rozuměli. Když jsme my řekli ano, pochopili oni ne.

Díky Pánu jsme ale dokázali prolomit tuto kletbu nad námi a po dlouhých letech jsme se mohli chlubit jedním kmenem obráceným na pravou víru. Šamani byli vyhnáni, pohanští bůžci zničeni, uctívání přírody potlačeno. Pár indiánů se začalo učit latinu, a pak se stali prvními křesťanskými kněžími.

Strávil jsem tam mezi indiány dlouhá léta. Stalo se, že přišli těžké nemoci, někteří z bratrů zemřeli, jiní se vrátili zpět do Evropy. Já jsem zůstal dlouho, ale když jsem viděl, že zde už není pro mne co na práci, rozhodl jsem se putovat dál. Spolu se dvěma bratry a pár domorodci jsme se vydali dál do vnitra kontinentu, obracet na správnou víre další.

Uplatnili jsme mnoho zkušeností a vše bylo rázem mnohem snazší. S indiány jsme si již rozuměli, chápali jsme je a dokázali s nimi jednat. A teď po pár letech se i já vracím, zpátky po svých krocích. Mám se vrátit do Evropy. Ale nebude to hned, musím navštívit staré známé.

Teď už jsem pár mil od území, na kterém žije kmen, u kterého jsme žili nejdříve. Už uplynuly dlouhá léta od doby, kdy jsem tu byl naposledy. Pomalu postupuji pralesem po vyšlapaných stezkách. Za mnou jdou ostatní.

V Americe jsem se naučil mnohému. Třeba ostražitosti. Nemůžete být neopatrní, když vám odevšad hrozí nebezpečí. Když se přede mnou rozevřeli křoviska, byl jsem připraven se bránit. Naštěstí to nebylo potřeba.

„Pedrosi! Starý příteli.“ byl jsem rád, že vidím starého přítele. Právě Pedros byl jeden z mála, který mohl vyučovat v lásce ke Kristu i ostatní. Jako jeden z prvních si osvojil základní znalost latiny.

„Padre, já rád vidět opět vás.“ pozdraví mne ve španělštině, která mu k srdci nikdy nepřirostla a proto raději přechází do svého rodného jazyka, „Rád vás opět po mnoha letech potkávám. Kolik vod už proteklo řekami. Kde jste ale byl celou tu dobu, kdy mi jsme se tu trápili. Nic z toho co se stalo nevíte. Už nejsem knězem vašeho Boha ani nejsem starším kmene. Lidé se tu nemění, vrátili se zpět ke své víře.“

Vše bylo zbytečné, vše! Když opustili víru zde, ti, se kterými trávili nejvíc času a nejvíce jsme jim toho pověděli a sdělili. Jakou šanci pak mají bez nás ti, které jsme nechali za sebou?

„Pár měsíců po tom, co jste nás opustili,“ vypráví smutně Pedros, „přišel zlý duch. Mnoho z nás zemřelo, dětí, starců, žen, ale i mužů. Modlili jsme se celé dni, ale váš Bůh nás nezachránil. Pak jsme se dočkali úrody, která nevystačila ani pro ty málo z nás, kteří přežili tu hroznou nemoc. Já a pár dalších nepřestávalo věřit, že nás váš Bůh zachrání. Ale lidé z kmene už svou víru ztratili. Vyhledali zpět šamany a nás vyhnali.“

Včerejší příběh

2008-10-08T00:00:00+02:00

Můžou se psát k povídkám věnování? Proč ne. Tenhle je pro naší občas divokou třídu. Ale i ta poctivá hospodská bitka je lepší než ty natlakované stále nevybouchané sopky.

Včera jsem bojoval. Za svojí pravdu a svojí hrdost. Máme totiž dobrou partu. Večer, vždy když máme po šichtě, se slezeme do hospody Na náměstí a rozmlouváme o životě nad orosenou sklenicí. Rád povídám s Pavlem, rád povídám i s Honzou.

Občas se něco semele, jako třeba včera večer. Víte, ve městě máme ty lepší a ty co ještě nedostali rozum. Ti už chytřejší a zkušenější chodí právě do Náměstí. A ti co tam chodí, nemají rádi ty, co chodí k Dubu. Asi proto, že jsou to omezenci a pobyt na stromech by k nim pasoval lépe, než podobný život, jako ten náš. Nedejte se zmást – i když žijí skoro stejně jako my, chodí do práce jako my, vrací se domů k manželkám a dětem a večer chlastají v hospodě jako my – jenže v té špatné.

Kdybyste nějakého co chodí k Dubu znali – my jim říkáme dubáci, jsou natvrdlí jak ten strom – určitě by chvíle s ním nepatřily k vašim nejoblíbenějším. Oni si totiž prosazují pořád svou a vůbec nikdy nechtějí připustit, že máme pravdu.

Přiznávám, že se i my občas spleteme, ale takové fatální omyly jako oni, tak to my ne. A když se nám snaží moc hodně dokázat svojí blbost, tak to dopadá tak, že se přátelsky sejdeme někde na ulici, po chvíli už to není tak přátelské a nakonec je z toho solidní rvačka.

Nedejte se ale zmást, jsou i tací, kteří v tom s námi nejedou. Ti nejsou asi s námi ani s dubáky. Já jim moc nevěřím, oni o sobě většinou tvrdí, že jsou usazení a mají rozum – já tvrdím, že jsou to bábovky, které se bojí dostat pár mezi oči.

Takoví se snaží nenadělat si nepřátele v žádném táboře, to jim moc nejde – my si o nich myslíme, že jsou víc kamarádi s těmi od Dubu, dubáci si asi myslí přesný opak. Možná to nebude pravda, co já vím, riskovat to nemůžeme.

Podle nich se budeme nenávidět víc a víc, marně se je snažíme přesvědčit, že proti nim vlastně nic nemáme – jenom se jim snažíme říct, že nemají pravdu. A když si nedají říct, není to náš problém. Podle nich není taková poctivá hospodská bitka řešení, já si o nich myslím své.

Teď proti mně sedí jeden z dubáků. Tváří se, s prominutím, jak pitomec, který je v chládku poprvé. Za chvíli nás pustí – stejně proti nám nic nemají, dobře to vědí a dělají to vlastně jen z povinnosti, jsme tu často. A večer třeba zase zajdeme do hospody.

Pár rad do života od linuxáka

2008-10-06T00:00:00+02:00

Pokud vám něco v životě funguje, raději se nesnažte to měnit.
Když vám v životě přestane něco fungovat, zamyslete se nad tím, zda to opravdu k životu potřebujete. Nakonec přežít se dá skoro s ničím.
Pokud už se rozhodnete v životě něco předělat, pamatujte, že harddisk zformátujete snadno vždy.
V životě nemáte zálohy - neformátujte!
Pokud budete formátovat, pamatujte si, že to nikdy nebude lepší, než před tím. Pokud se vám to bude zdát lepší, klamete jen sami sebe - zpět už to nevrátíte, tak se se snažíte přesvědčit, že teď je to lepší.
Nikdy není život bez much. Pokud mouchy nevidíte, asi vám je zakrývají mouchy jako velryba.
Velkou mouchu můžete rozdělit na sto malých.
Pokud máte před sebou jednu velkou mouchu, alespoň ji vidíte a máte pod dohledem. Uhlídáte sto malých?
Některých much se můžete zbavit - neberte na ně kulomet!
A pokud jednou nenabootujete a budete mít obrazovku černou, můžete si být jistí, že není předčasná a naštěstí ani modrá.

Dřevěná brigáda 2008

2008-09-30T00:00:00+02:00

Zhruba měsíc po Ukrajině jsme s Tchoříky vyrazili zase do přírody. Tentokrát ne požitkářsky, ale čistě pracovně. Jelo se na Jizeru - na dřevo.

Na Jizeře jsme byli zatím dvakrát - vždy v zimě, na běžkách, a za tu dobu jsme tam spálili spoustu dřeva, takže jsme museli urovnat náš malý dluh. Naše brigáda měla začít už v pátek a díky tomu jsem se krásně ulil ze školy. Vyrazil jsem autobusem do Klatov, kde měl být na Rybníčkách sraz těch, co to mají ke Klatovům blíž než k Horažďovicím. Sešli jsme se tam tři - já, Kryštof a Klára. Po chvíli čekání konečně přijel červený tranzit a v něm Jenda, Michal a spol., čímž se naše parta skoro zkompletovala. A tak jsme po kratší době byli zase společně na cestách.

Při cestě se Ujo (Jenda) a Michal seznamovali s moderními trendy. Kromě rádiových hitů, co se nedají poslouchat, teď letí mimo jiné také kapela Tleskač. Zkuste si najít něco na YouTube, uvidíte sami. Nakonec Michal pustil nějaké pěkné country, které museli ostatní přehlušit zesílením svých empétrojek do sluchátek.

Určil jsem si další věc, kterou si nekoupím. K mobilu přibyl do seznamu MP3 přehrávač. Nevím proč, ale chytil jsem proti těmto hračičkám averzi. To jen tak mimochodem.

První zastávka byla v Praze. Jenda tam měl nějakou práci a my ostatní museli nakoupit zásoby na víkend. Nevěřili byste, kolik toho devět Tchoříků spapá. Nakonec jsme našli Tesco a vzali jej útokem. To, že se k nám do košíku dostala láhev pana Jelínka raději nebudu zmiňovat. Michal toto rozhodnutí okecával svými střevními potížemi.

Pak zas naskákat do auta a rychle z přeplněné Prahy, dál, dál na sever. A teď až do Josefova Dolu. Tam nás čekala první prácička. Jáni babička potřebovala porazit jeden smrk a tak Ujo vytáhl svou motorovku Stihl a šlo se kácet.

Vše šlo lehce, strom byl nakonec dole, všichni živí, větve ořezané, strom rozkouskován. Jediný problém byla jeho nejtlustší část, která ležela přes potok a se kterou bychom nepohnuli ani za rok. A tak jsme ji tam nechali ležet.

Pak jsme byli pozváni na kafe a buchtu. Babička se rozpovídala a my radši pomalu rychle odjeli, protože se rýsovalo ořezání dalších čtyř - pěti stromů.

Teď jsme nejeli daleko. Jen dolů do údolí, k autobusové zastávce Jozefáče. Očekávaný autobus měl přijet až za chvíli, přesto se hned množily narážky, že Lenku, která měla přijet tímto autobusem ze Strakonic, pustili k volantu a teď jsou někde v pangejtu.

Protože jsme chtěli večer pohádku, museli jsme na dětské hřiště a pěkně si hrát. Málem jsme vylámali houpací koníčky a psíky, zničili houpačky, zranili místní děcka a jak bývá naším dobrým zvykem, patrně jsme pohoršili domorodce naším "skotačením".

To už tu ale byl autobus a tím byla naše parta konečně celá a my se mohli vydat na cestu skoro poslední - ke Kůrovci, pod Jizeru. U Kůrovce jsme nahodili batohy, vzali do rukou potřebné nástroje a začali, už po tmě, stoupat vzhůru. Nevím, zda jste už někdy v horách Jizerských byli, pokud ne, určitě se tam někdy podívejte, stojí to za to. Zjistíte, že většina živého porostu je méně než metr vysoká, je tam spousta suťovišť a mrtvých stromů. Tento stav se sice pomalu zlepšuje, bude to ale ještě chvíli trvat.

Pokud se tam tedy někdy vydáte, zjistíte, že to není terén, ve kterém by se dobře chodilo mimo stezky. Obzvláště ne v noci. Pádů bylo hodně, ale přežili jsme to bez zlámaných nohou či žeber.

Zalezli jsme do chajdy a pomalu se začali zabydlovat. Historie tohoto srubu je docela zajímavá. Postavili ho asi před 40 lety nadšenci a od té doby tam stojí - patří lesákům, ale starají se o něj horalové a ti do něj také jezdí. Zadarmo, ale za zásluhy.

Večer se zpívalo, jedli jsme sušenky a nakonec se šlo spát. Tak to bývá. Druhý den bylo trochu pod mrakem, což vůbec nevadilo, alespoň jsme se pak horkem nemuseli potit. Při práci jsme se i tak napotili dost a dost. Začali jsme zostra - přenést vysušené dřevo dovnitř, uklidit a nasekat nové. Asi to znáte. Makalo se celé dopoledne a najednou se to tam začalo scházet. Musím si zjistit, kdo vlastně všechno přišel - jeden z příchozích byl horák historik. Byl u toho když se chajda stavěla a také se postaral o krásný dřevěný stůl a postele.

Trochu nám pomohli se dřevem a my si dali pauzu na oběd. Polévku vařila Bětka a musí se nechat byla dobrá. A pak zase na dřevo. Znovu se sekalo, řezalo a nosilo.

Co o tom psát víc? K večeři jsme si dali opečený točený salám na ohni. Měli jsme ho přes dva a půl metru. Měli jste vidět, jak se tvářila prodavačka v Tescu, když jsme si o něj řekli. Když začala být velká zima, zalezli jsme dovnitř. Debatovalo se o všem možném - o dredařích, o zvířátkách zbavených životních potěšeních, o ceně zubů. O těchto věcech se možná debatovalo už včera, to jsou věci, které se motají. Včera se vlastně vyšetřovalo záhadné troubení.

Pak přišly na řadu hádanky. Zjistil jsem potěšující okolnost - nemusím už pracně hledat hádanky nové. Stačí dát ty staré, které už všichni zapomněli. Pár z položených hádanek sem asi někdy taky dám.

Pak se zase zpívalo, jedlo a pilo. Spát jsme šli někdy před prvou hodinou ranní, protože probuzeni tím z lahve od pana Jelínka, spát se nám nechtělo. Na spaní toho bylo málo, na probuzení tak akorát. Spal akorát Pavel, který spal už u našich debat. Chudák, trochu jsme se na něm vyřádili. Hlavně proto, že začal chrápat. Pak se mlaskalo, ucpával se mu nos - nic nezabíralo. Ani vrchol večera, zvednutí víčka spáči, ho neprobral. Vzbudil se, až když jsme přestali hrát a zpívat. Ticho ho probudilo.

Ráno bylo na to, kolik jsme toho naspali, docela pěkné. Sluníčko svítilo, ptáci zpívali. V původním plánu byl výlet - práce bylo ale ještě dost a tak z výletu nebylo nic. Musel se odnosit térák, který byl na staré střeše, dolů do údolí.

Tak trochu jsme se shodli, že učitelština udělá ze slabších jedinců tak trochu pokřivené osobnosti a z velkých osobností se stanou ještě větší. Kdyby mne teď slyšelo příbuzenstvo, patrně by si řeklo, že pálím do vlastních řad. Bohužel je to velká učitelská pravda.

Asi nejpoutavější bylo vyprávění Uja o jeho chemikáři někde na střední. Prý vypadal jako prase, opravdu tučný, obličej jak vepřík - i ouška měl prý tlustá. Ze začátku to s ním měli hodně zlé. Nějak si s ním nesedli a tak dostávali čtyřky pětky bez mrknutí oka.

Záchrana přišla, až když jim někdo ze starších a zkušenějších poradil, jak se na pana profesora musí. A tak připravili jitrničku s bramborem na stůl. Když profesor vešel do třídy a všiml si připravené dobroty, byla krásně vidět jeho změna v obličeji. Prý se úplně rozplýval a prohlásil něco jako: "To jste nemuseli, já už jsem snídal."

Jak se ale dalo čekat, neodolal, posadil se na kraj stolu a upejpavě přikusoval. A pan profesor prý dokázal krásně vyprávět. "Pane profesore, vyprávějte."

A on vyprávěl - o tom, jak byl s vnoučátky sbírat houby, o tom jak navštívil hrad, o tom co měl k snídani. Dovedu si představit, že všechno tohle bylo mnohem zábavnější, vtipnější a poutavější než říkají ve škole nám. ke konci roku pan profesor rozdal jedničky a dvojky a s takovým smutným otcovským tónem řekl: "Víte, že to nejde. Nemůžete všichni dostat jedničky a dvojky. Musím vám někomu dát trojku.", prohlásil smutně.

Pár takových, pro které byla trojka na vysvědčení krásná, se ochotně přihlásili. Asi někdo takový, jako je u nás Kuba. Takoví se najdou vždycky. Docela by mne zajímalo, jestli pan profesor Šmíd také rád jí.

Každý měl asi hodně co na toto téma říct, jak už jsem tu asi nedávno psal, bojuje s tím každý, ale stejně nikdo nepřijde na to, jak to změnit.

To mi trochu (hodně málo) připomíná hádanku, kterou jsem překvapivě neříkal toho večera já, ale Jáňa. Rozvířila se na ní bouřlivá diskuze, asi hlavně proto, že byla nejasně položená - sama o sobě je to hádanka zajímavá a stojí za to, abych jí věnoval samostatný článek.

Už tady tedy byla neděle, poslední den svobody v horách. Snášeli jsme dolů térák ze staré střechy a pár další předmětů, jako třeba stará kamínka, hasicí přístroj a podobně. Prostě a jednoduše staré haraburdí.

To nám zabralo dopoledne. K obědu jsme si dali těstoviny se sýrem a se skvělou omáčkou - pochvala pro kuchaře, tentokrát jsme si co se jídla opravdu žili. Dokonce i Kryštof - kterému prý doma nedají pořádně najíst a tak už ani neříká, že nemá dost - vypadal trochu nasycen.

Po obědě se uklízelo, pročišťovala se studánka a pak už nastal konečný sestup dolů.

Ještě jsem si vzpomněl na jednu hodně zajímavou událost. Našli jsme "Rudé právo" někdy z roku ‘61. Dovedete si určitě představit, že nás to pobavilo, ale takovým způsobem, kdy člověk myslí na to, co to tu bylo a ježí se mu při tom chlupy. Teď hodně lituji, že jsem tam ty noviny nechal. Snad se ke mně dostanou.

Z mnou přečtených článků - nedostaly se ke mně totiž všechny, putovaly do archivu jisté osoby s výkřiky: "Tohle je prostě dobrý." - byl nejzajímavější článek o tom, jak probíhal Mnichov (29.9.1938 - takže jsem to četl skoro na výročí). Kdybychom tu už tenkrát, jó, byli všichni komunisti, tak něco takového nedopustíme, svrhneme byrokracii, která nám nedovolila brániti se a pak sami zemřeme pod útokem Němců. Kdo ví, co by bylo správné. Rozhodně to nebylo černobílé - ani samotné Sudety nebyly tenkrát tak moc naše jak se zdálo.

Seběhli jsme z úpatí Jizery zase dolů k Kůrovci, převlékli se do civilu, naskákali do auta a vyrazili na cestu zpět. Ještě jsme se stavili v Josefově Dole a pak jeli dolů na jih. Tři dni jsou na dostání se do správné táborové nálady dost, málo na to, abychom se z ní stihli dostat ven. To se ostatně povede málokdy.

Michal zase pustil migáče, krajina za oknem ubíhala a mně pořád nedocházelo, že už to zase skončilo. Nějak se mi zdálo, že se nestihlo, to co by se stihnout mělo. Že se neřeklo to, co by se říct mělo. Snad to nevadí. Kdo si počká, ten se dočká.

Naštěstí je podzim pěkně rovnoměrně rozložený. Nejdříve byla měsíc po Ukrajině tahle brigáda a za měsíc se chystáme do Cvikova na orientační běh. Asi to bude dost velká sranda, orienťák jsem běžel jednou v životě (a velmi neslavně). Tak třeba to teď bude lepší.

Ani nebudu psát, že mne dneska zase chytala tulácká nálada. Nějak jsem nemohl rozdýchat nepovedený diktát a tak jsem myslel na Kanadu, batoh na zádech a klid od povinné školní docházky. Upustím už ale od těch frázích, že tam ze mě udělají alespoň lepšího člověka a někdy napíšu zase povídku. Tím se trochu vykecám a to se pak člověku uleví na duši i na srdci.

Už nevím jak, ale nějak se Michal dostal k otázce jaké máme plány. Což o to, plánu by bylo, jé je. Radši je ale nechávám hodně volně plavat, za lanka tahá přece Ten nahoře a tak je to lepší.

Neznámý

2008-09-24T00:00:00+02:00

Byl jsem tehdy v nejlepších letech. Síly bylo dost na každou práci, člověk mě ještě nebolel, ale stáří se neúprosně blížilo. Život zde, v tvrdých lesích mi přidával na mládí. Líbilo se mi tu, zimy tvrdé, léta krátká. Příroda a člověk nikde.

I mně se občas zachtělo mít jiné společníky, než plaché jeleny, medvědy. Každý rok jsem vyrážel do civilizace. Bylo potřeba nakoupit něco jídla, potřebné nářadí, které se za ten rok rozbilo, poptat se co je nového, kdo se s kým oženil a kdo umřel.

Každý rok jsem se vydával na cestu. Nechal jsem svůj srub opuštěný v lesích a na kánoi, kterou jsem dostal darem od starého indiána se vydal po Moren River dolů do údolí. Řeka byla rychlá, samá peřej a tak jsem byl rád, když se k večeru zešeřilo a já se unavený po celodenní námaze posadil u plápolajícího ohně.

Řeka šuměla, dříví v ohni praskalo a já vytáhl harmoniku, od vláčení po kapsách celou otlučenou a oprýskanou. Člověku který žije sám v přírodě jsou bližší mnohem obyčejnější věci. Jste rádi za každé dobré jídlo, které si uvaříte, jste rádi, když se vám podaří utěsnit škvíru pod prahem a přestane vám táhnout na nohy, jste rádi, když si můžete zahrát v míru na harmoniku, která už je tak stará, že některé tóny vůbec nehrají.

Člověk který žije v divočině je ale také mnohem více zvyklý chránit si svůj život a bojovat o něj. Příroda tu bude ať už tu budete nebo ne, a tak s připravenou poslední modlitbou na rtech neváháte uchopit svojí pušku, neváháte bojovat s kýmkoli.

I tenkrát jsem se těmi radami nepřestal řídit, a tak jakmile jsem zaslechl z lesa přibližujícího se tvora, vzal jsem do ruky svojí pušku a odstoupil od ohně připraven na cokoli. Jediné koho jsem opravdu nečekal byl člověk. Takových jako já tu bylo v okolí jen pár a ti se nevzdalovali ze svého revíru jen tak nazdařbůh.

„Dobrý večer,“ zavolal na mne příchozí.

„Dobrej. Co tu chcete?“ odpověděl jsem mu dost příkře na pozdrav. I zvířatům se dá někdy věřit více než lidem a já si toho byl vědom.

„Tábořil jsem nedaleko po proudu a všiml jsem si vašeho ohně. Po tak dlouhé době zde jsem si řekl, že bych docela rád viděl člověka.“

Nepřestal jsem být ostražitý, ale k ohni jsem se s ním posadil. Když ho ozářily plameny ohně, mohl jsem si ho konečně prohlédnout. Byl mladší nežli já, možná i o deset let. Nebyl byl vyložený svalovec, ale kdyby bylo třeba asi by se také dokázal chopit práce. Toto vše jsem zaregistroval jen zběžně, to co mě udivilo bylo jeho oblečení.

Byl vymóděn jak kdyby šel do gala, alespoň mně se to tenkrát tak zdálo, v takovém oblečení bych nevydržel snad ani minutu. Dodnes nevím, kde se tam tenkrát vzal a jak dlouho byl v kraji, podle mého pozorování ale moc ne. Když přikládal na oheň bral dřevo opatrně, skoro to vypadalo, že se nechce ušpinit. Ruce měl jemné skoro jak ženská.

Mezi svými bych se za něj styděl, i přesto jsem ho přibral do lodi – pádlovat po řece není snadná práce a tak jsem byl nakonec rád.

Byl to hrozivě nudný společník. Potvrdila se má domněnka, že je měšťák, nezvyklý na pořádný život. Skoro mi přišlo, že na všechno by si našel vzorečky a tabulky. Když mne začal učit, jak mám pádlovat, přemýšlel jsem nad tím, kdy ho vysadím.

Večer jsme se zase utábořili a když byl oheň rozdělán, trochu jsme si rozvázali jazyky lokem whisky, kterou jsem sebou vozil skoro stejně často jako harmoniku. Povídali jsme si o ženách, o životě.

„Co tu vlastně děláš celé ty měsíce?“ zeptal se mně.

„Tady je pořád co na práci. V létě lovíš zvířata, sekáš dříví na zimu, snažíš se obdělávat si svoje skrovné políčko. Někdy chytáš ryby nebo opravuješ chalupu. V zimě máš pak spoustu času na přemýšlení.“

„Co jsi provedl, že se tady schováváš?“ nepřestával klást otázku.

Trochu mě překvapil: „Proč bych se tu měl schovávat? Jsem tu dobrovolně a rád.“

Zdálo se, že jsem ho trochu odpovědí zarazil. Z jeho názorů se zdálo, že si o mně myslí možné i nemožné – patrně mě má za blázna. Rozhodl jsem se trochu oživit hovor.

„Bydlel jsem v jednom městě necelý rok. Pak jsem utekl, ani výplatu jsem si nevzal.“ usmál jsem se při té vzpomínce.

Už se odvážil říct to nahlas, jen to schovával za masku smíchu: „Jste blázen!“

„A co vy? Ředitel velkého podniku na cestách?“ zeptal jsem se s ironií v hlase. Asi ji nepostřehl.

„Nějak tak. Vystudoval jsem vysokou školu a založil firmu. Děláme vše co lidi baví a nově také rozjíždíme vývojové oddělení.“

„Á, pán je velký podnikatel. Samozřejmě taháte z lidí velké prachy za nic.“

„Samozřejmě, to je byznys.“ zasmál se.

Nevydržel jsem to a odplivl si: „Jsem rád, že žiji tu kde žiji. Neslyším nic o podobných zlodějích a firmách.“

„Lidé to chtějí. Nic jiného jim nedáváme.“

„Ano, za své bláznovství člověk draze platí. Nechtěli by to, kdybyste jim to nenabízeli. Nepotřebovali to. Jen nepatrný zlomek z toho, co si člověk navymýšlel je nám k prospěchu.“

„Ale lidé jsou za to rádi. Lidé dají na požitky.“

„Ano já vím. Znám lidi. Všude tvrdí jak jsou šťastní, děti vyrůstají ve zlatém věku. Každý si užívá života naplno. Ale přitom se lidé rozvádí, raději žijí na hromádce než aby se vzali – co kdyby si to rozmysleli. Děcka nemají otce. Ne protože by umřel. Protože si někde jinde našel hezčí mladší ženskou a jejich máma nového chlapa. Lidé nejsou šťastní, i když se tak tváří.“

„Možná máte pravdu. Kdo ví. Ale přece jen jsou na dnešku dobré věci. Věda dala mnohé – léky, lepší stravu, správné životní styly.“

„Věda dala mnoho. Špatného. Kolik lidí bylo zachráněno novými léky? Souhlasím mnoho. Ale kolik jich zabily války pro peníze. A kolik dala věda krásných nových zbraní, které vám udělají z těla cucky.“

„Jste zpátečník. Lidé se musí bránit proti tomu, kdo jim chce vzít život. Vy byste mne také zastřelil první den, kdybych na vás chtěl útočit. K čemu by pak život byl, kdybychom si nemohli užívat tak, jak si užíváme?“

„Život si nikdy neužijete úplně. Ve stáří se ohlédnete zpět a zjistíte, že to všechno bylo kdysi možná pěkné, pěkné ale k ničemu a začnete se klepat před smrtí. Už nic v životě nestihnete. Pokud budete žít způsobem užít, bude vám život vždy krátký.“

Nechtěl se se mnou více o tom bavit. Zatvářil se uraženě, zavrtěl hlavou a šel spát. Doplul jsem s ním tehdy až dolů do města, kde se naše cesty rozdělily. Víckrát jsem ho v životě neviděl. Asi někde žil sebou naplněný život a možná už zjistil, že toho pořád prožil málo a tak se snaží víc a víc. A já tu pořád žiji ve svém starém srubu. Nikam nechvátám, ale vím, že můj čas se blíží.

Na Ukrajinu? Prý jsme blázni.

2008-08-30T00:00:00+02:00

Tak jsem se vrátil z Zakarpatské Ukrajiny, překvapivě brzy (jako vždy), překvapivě snadno a překvapivě úplně v pořádku. Jaké to bylo a co se dělo? Čtete dál.

Z Prahy až do Košic

Celá příprava na Ukrajinu byla dost narychlo, Jenda dal přesné informace vědět až dost dlouho - o prázdninách a to je pak nestíhačka sehnat všechny potřebné věci, zvláště z toho důvodu, že všichni jsou pryč po dovolených, babičkách a strýčcích.

Nakonec se ale podařilo vše sehnat - kotlík se koupil, vařič byl už z našeho jarního výletu, stan také byl. Se stanem to bylo obzvláště veselé. Johana tvrdila, že má stan, do kterého se v pohodě vejde šest lidí. Nakonec se ukázalo, že by se tam šest lidí opravdu vyspalo, ale protože byla Johana na tenisovém soustředění i se stanem a já ho nemohl okouknout, vzali jsme radši každá futrpatra stan svůj.

Bylo úterý a sraz byl v sedm hodin večer v Praze na Hlavním nádraží. Z Nýrska jsme vyráželi tři - já, Johana a Klára. Do Klatov jsme byli dovezeni autem, z Klatov do Prahy jsme bez problému dojeli vlakem, pohodička leháro, dokonce i přesun ze Smíchova na Hlavák jsme zvládli bez problémů - zvláště díky Kláře, protože Johana, nás trochu mystifikovala v udávání správné trasy metrem. Prý si chtěla trochu více zajezdit.

Jen co jsme vylezli z metra potkali jsme Marušku, která už také čekala. Bylo ještě hodně brzo před srazem (zbývalo asi půl druhé hodiny), a tak jsme si sedli před nádražím na lavičku a sledovali pochybná individua.

Za necelou hodinu na nás natrefil Kryštof, kterého do Prahy dovezli rodiče a dle jeho slov ho vyhodili z auta na první zastávce metra. Seděli jsme tam tedy ještě chvilku a pak jsme se vydali dovnitř, že tam třeba už někoho potkáme. A taky že jo. Hned ve vstupních dveřích jsme se srazili s Jendou a Sváťou. První co nás bacilo do očí, byly Honzovy boty. Všichni jsme byli obutí už v botách do hor - těžké pohorky, prostě pořádné boty. A Honza si přijde s botami, které u nás na gymplu dostaly přezdívku gumáky, navíc ve vysoce svítivé oranžové. Až je na fotkách uvidíte, určitě je poznáte - svítí opravdu krásně.

Nahoře už seděli ostatní a tak byla naše parta zkompletována. A tady je letošní složení tchoříků: Jenda, Maruška, Lenka, Jáňa, Johana, Kryštof, Pavel, Klára, Sváťa a samozřejmě také já.

Pomalu jsme se přesunuli do vlaku, ale bylo v něm šílené vedro a tak jsme se radši zase přesunuli ven na perón. Po rozjezdu vlaku se uskutečnila válečná porada, Jenda nás seznámil s plánovanou trasou, místním jazykem a zvyklostmi (třeba to, že když nad čajem od domorodce prohlásíme, že je horký, patrně se urazí. Bude si myslet, že říkáme hořký).

Měli jsme zakoupená lehátka a po poradě jsme zkoušeli spát. Moc se nedařilo, ve vlaku se člověk moc nevyspí. K ránu jsme přijeli na konečnou, do slovenských Košic. Mám takové tušení, že mohlo být něco okolo sedmé hodiny, ale úplně jist si tím nejsem. Dojedli jsme svačinky z domova a nasedli jsme na místní kodrcák jedoucí do Čierné nad Tisou.

Jsme celebrity

Situace v Čierné se pro nás výrazně zhoršila - zjistili jsme, že přes hranice jezdí jen dva vlaky denně - jeden šíleně brzo ráno a druhý někdy kolem páté odpoledne (opět si nejsem tímto časem moc jist). A co my tady když je ještě dopoledne? Nejdřív jsme se zkoušeli dostat někam, kde bychom se mohli vykoupat. To se ukázalo být velkým problémem a nakonec z toho sešlo - stali jsme se však tak populárními mezi místními domorodci, že jsme raději zalezli zpátky na nádraží, kde jsme měli svůj klid.

Nejdřív jsme se totiž ptali místních na cestu ke koupališti - z těch jsme toho moc nevypáčili. Pak si nás ale (doslova) našel pán, který si potřeboval postěžovat na život a ten nám prozradil, že Tisa je asi osm kilometrů daleko (a na koupání, že je skvělá).

Tam se nám moc nechtělo, osm kilometrů tam, osm zpátky, to se radši koupat nebudeme. Za chvíli nás ale zastavil další domorodec, který se dozvěděl, že se chceme koupat a taky měl s námi touhu si popovídat. Radši rychle na nádraží!

Museli jsme čekat asi šest hodin - na řadu přišel poker, a když i ten začal nudit, hry značka šílené. Nejdřív jsme si dupali po nohou (to poznáte na fotkách, vypadají akčně), pak jsme zas na sebe řvali "HU" a dávali si ruce k hlavám (taky je tam jedna fotka) a nakonec jsme začali kokodákovat a kikirikovat. Prostě bylo veselo.

Pak konečně nastala chvíle, kdy měl jet vlak na Ukrajinu. Na ten s námi čekalo dost domorodců a ještě jedna parta z Čech, která přijela posledním vlakem. Přes hranice jsme se dostali bez problémů, dokonce i s noži - na Ukrajinu totiž nesmíte převážet nože s čepelí delší než šest centimetrů, což z nás měli skoro všichni skoro nikdo (a Jenda navíc do batohu přibalenou solidní mačetu).

Až do Dilove

A byli jsme na Ukrajině. Přesně řečeno v Čopu (Чоп) na nádraží. Jenda bleskurychle dojednal odvoz do Mukačeva (Мукачеве) - jeli jsme třemi auty a kdybych nebyl zvyklý jezdit v autobuse s Ukrajincem, asi bych se strachoval podobně jako ostatní - přes vesnice jel prý devadesátkou, na nejvyšší dosaženou rychlost se nikdo radši nedíval. Jak při slalomu se proplétal stádem krav, které šlo zrovna po silnici. A navíc měl puštěné disco na plné perdy, což našemu psychickému stavu moc nepřidalo.

V Mukačevu nás vysadili na autobusovém nádraží a kdyby mělo pořádný asfalt a ne jenom štěrk, dost by připomínalo autobusák v Klatovech. Běhala tam smečka deseti psů, ty na fotkách taky uvidíte a dokud Jenda jednoho nenakopl byli dosti otravní.

Byl už večer. Pro nás o trochu dříve, protože Ukrajina je v jiném časovém pásmu a tak jsme si šoupali hodinky o jednu hodinu dopředu. Nasedli jsme na autobus směrem na Dilove - vesničku kam jsme měli namířeno. Asi v půl jedné ráno jsme tam konečně dorazili - místní autobus nebyl nejnovější, navíc nám nahatec v zadu pozavíral okýnka - jemu bylo příjemně, nám šílené vedro a svlékat jsme se nechtěli.

Pavel si celou cestu povídal s chlápkem, co kdysi pracoval deset let v Česku. Přes nás a naše plány se dostali až k Premier League, Škodovkám v Mladé Boleslavi a díky němu jsme v Dilove i vystoupili - autobusák nám nějak zapomněl zastavit.

V Dilove jsme potkali místní opilce, od kterých jsme raději svižně odešli - s láhví vodky v ruce nevypadali nejlépe. Kousek za vesnicí jsme se na loučce utábořili, spalo se pod širákem.

Ráno nastalo naše první vaření. Vařili jsme po skupinách, já s Pavlem a Johanou, Kryštof s Lenkou a Jáňou, Jenda s Maruškou, Klárou a Sváťou. Naše skupina začínala raději opatrněji, dali jsme si jen čaj s chlebem, sýrem a salámem a výborně jsme se najedli.

Honza musel jít vyřídit povolení - chtěli jsme totiž jít po horách, kterými vede hranice Ukrajiny s Rumunskem a tam se bez povolení nesmí (ani z jedné strany) - a tak jsme si my ostatní dali leháro na sluníčku (taky uvidíte na fotkách).

Povolení jsme dostali a tak jsme konečně vyrazili do hor. Musím říct, že po dvou dnech ve vlacích a na nádražích jsem byl upřímně rád.

Čekal nás nemalý úkol - dostat se nahoru do hor. Převýšení bylo něco kolem 1.700 metrů, což není žádná sranda, zvlášť pokud máte na zádech těžkou krosnu s proviantem na celý týden.

Nakonec jsme to rádi zalomili u srubu pod naší první horou (název už jsem zapomněl). Chtěli jsme sice dojít až k Pop Ivanovi, to se ale ukázalo jako nereálné. Postavili jsme stany, dali večeři a poseděli u ohně. Honza nás seznámil s Nikolou Šuhajem, dalším z těch co bohatým brali a chudým taky tak. Zapěli jsme Havrany na plotu a šli spát.

Noc nebyla úplně podle našich představ - spal jsme ve stanu s Kryštofem a Pavlem, náš stan někde na fotce taky bude - hlavní bylo to, že je kulatý - natáhnout nohy může jen ten uprostřed. Zkuste spát někdy celou noc se skrčenýma nohama. Proto jsme se snažili z krajů dostat co nejvíc doprostřed a Pavel, který spal uprostřed, říkal, že jsme ho celou noc mlátili a utlačovali. Možná na tom bude něco pravdy.

Ráno bylo krásné a tak jsme s chutí vyrazili po náročném dni dál. Hned ze začátku jsme trochu sešli z cesty a museli to vzít azimutem, abychom se dostali zpět na naši cestu.

Bu bu bu, pojďte k nám

Tady nás Honza strašil rumunskými pohraničníky - koho chytnou za hranicí, má po výletě a poputuje někam do rumunska na policii. Naštěstí nás nikdo nechytil i když jsme v Rumunsku občas byli.

Na Popu Ivanovi jsme potkali další českou výpravu a místní domorodce, kteří si užívali výhled do kraje. Na fotkách je poznáte, jeden ukazuje do kraje a je trochu spoře oblečen.

Jen jsme slezli z Ivana potkali jsme další Čechy a nakonec se ukázalo, že jednoho z nich Honza zná. Také jsme tam dali oběd, naše skupina měla navařeno už od snídaně, výborné vločky s kakaem. Naštěstí jsme je dojedli a nemuseli je jíst i k večeři.

Šlo se dál, cesta pěkná, krajina a počasí též, to ostatně uvidíte na fotkách. Celou naší výpravu nás provázela nouze o vodu - asi před měsícem byly v Podkarpatské Rusi povodně, teď bylo zase naopak sucho.

Přenocovali jsme na pěkném tábořišti, jen k vodě to bylo asi 300 metrů dolů z kopce - hodně prudkého. To nebylo ideální, nicméně jsme to museli vydržet. Také to byla spíš taková bažinka, něž tekoucí voda, ale my už pili i z horšího.

A margotku?

Další den bylo opět pěkně, dokonce tak pěkně, že jsme měli všichni spálenou jednu půlku těla, celou dobu jsme šli se sluncem na pravé straně a nějak jsme se zapomněli namazat.

Přes den se toho moc zajímavého nedělo, nebudu to tu rozebírat, krajiny uvidíte na fotkách a názvy hor si stejně nepamatuji.

Zajímavé bylo jen to, že jsme potkali čtyři auta, tam v horách, vevnitř holohlaví chlápci s černými brýlemi - kdekoho by napadlo, že jsou to mafiáni a jedou zakopat mrtvoly nebo pašovat drogy do Rumunska. Mafiáni to pravděpodobně byli, ale co tam dělali, to si opravdu můžeme už jen domýšlet. Asi nic pěkného.

Večer jsme se usadili na tábořišti nedaleko od koňského napajedla, kam jsme chodili pro vodu a také jsme se tam lehce umyli.

Zrovna když byly holky u vody, přišla k nám návštěva. Já ji na fotkách nemám, trochu z respektu. Až se ke mně dostanou fotky od Jáni budete si ji moci prohlédnout alespoň zezadu. Přišel k nám voják. Zkontroloval pasy a naznačil, že by rád cigarety. Ty jsme sebou neměli, ale Honza mu taktně nabídl margotku, což voják sice tolik neocenil, ale řekl, že ji musí porovnat s těma jejich a tak si ji také vzal.

Večer jsme se usadili u ohně, ne všichni - stařec a děti už šli spát. My za malou chvíli také a velmi rychle, začal totiž pořádný slejvák a bouřka. Noc byla pro nás ještě horší než ta minulá. Nejen že jsme byli skrčení - slzy nám tekly proudem, protože skomírající oheň strašlivě čadil a přímo nám na stan, pršelo a my zjistili, že podlážka netěsní. Teď na tom byl pro změnu nejhůře Pavel - ležel v jakémsi údolíčku a všechna voda stékala k němu. Lázeň.

Naštěstí ráno nepršelo a my tak mohli alespoň něco usušit.

U Ivana

Pak jsme zase vyrazili dál. Snad jen to, že jsme dali řeč s bačou, který si užíval vyhlídky do kraje, se nic zajímavého nestalo. Asi jsme se stali atrakcí, mladý bača si nás fotil mobilem. Ano, i sem už technika dorazila.

Odpoledne jsme dorazili k chaloupce. Na fotkách ji samozřejmě také najdete. Ona to vlastně žádná chaloupka nebyla - pořádný srub ze dřeva. Uvnitř bydlela baba se kterou Honza vyjednal možnost přespání ve vedlejším srubu a její manžel - Ivan.

Krásně jsme se tam zabydleli, bábuška nám přinesla mléko a tak jsme si udělali spoustu pudingu. S předáváním mléka souvisí jedna úsměvná situace: Baba nejdříve mléko nabízela nám, klukům. My však byli zrovna myšlenkami na míle daleko a tak jsme na ní asi půl minuty tupě zírali a vůbec nám nedocházelo, co říká. Pak ho nabídla holkám a to už nám konečně došlo, co po nás chtěla. Nu což, stane se.

Večer po výborné večeři jsme začali vařit čaje a připravovat se na dlouhý večer. Takovýto večer - v suchu, v závětří - se musí pořádně užít a tak i strážci cukru upustili od svého předsevzetí a osladili nám čaj. Cukru bylo totiž velmi málo a tak Kryštofova skupina od cukru v čaji abstinovala.

O chvilku později si k nám přišel přisednout Ivan. Na dvou fotkách homáte cvaklého. Nabídli jsme mu čaj, hrníček obětoval Kyšák, a povídali si o počasí, medvědech a tak všelijak okolo - česky, ukrajinsky, rukama, nohama.

Snažím se medvěda potkat už druhý rok, v Tatrách nic, na Ukrajině taky nic, naději mi udržovalo jen Ivanovo tvrzení: "Medvědi? Všude, hodně!".

Ptali jsme se ho taky jestli bude zítra pršet a tak jsme se dozvěděli, že střecha určitě nepustí ani kapku (ehm), ale zjistit jaké počasí bude zítra dalo dost práce. Nakonec jsme mu asi stejně neporozuměli, protože jsme si bláhově mysleli, že zítra pršet nebude. Pršelo.

Další Ivan - teď Pop a Marmarožský

Ráno pršelo. Bylo ještě horší počasí než včera a Ivan nás strašil, že nahoře umrzneme, začneme dělat "chrk, ekš" (prostě se nachladíme) a nerad nás ven pouštěl.

Jenda byl ale neústupný a tak jsme vyrazili. Všichni v pláštěnkách a igelitech - konečně se uplatnila naše zkušenost z Tater, tam bylo takovéto počasí pořád.

Nahoru jsme se museli prodírat klečí, cestička tam žádná nevedla, až nahoře jsme na ní narazili. Tak jsme se dostali na další horu - Popa Ivana Marmarožského (úplně si nejsem jist jestli to píšu správně, snad alespoň přibližně).

Na vrcholu hory stojí bývalá meteorologická stanice, dnes už nepoužívaná, ale pořád statná, stavěná z kamene. Foukalo, byla zima, uvnitř spousta odpadků a nikomu se tam pobývat dlouho nechtělo. Tak jsme raději šli dál. Počasí nebylo pořád nic moc a tak jsme si náladu zlepšovali siónskými popěvky od A do Z. Prostě jsme zazpívali co se dalo.

Odpoledne jsme došli k pěknému jezeru, sice tam byla spousta odpadků, ostatně jako na Ukrajině v horách všude, místa pro stanování tam bylo naštěstí spousta a tak jsme se usadili.

Měli jsme štěstí, že jsme přišli včas. Po nás přišli ještě skupiny Slováků, Rusů a všech možných dalších národností. Jenda rozdělal po velkém snažení oheň a vydal se na návštěvu k sousedům - po návratu se pochlubil, že máme rozhodně nejhezčí oheň.

Chvíli jsme seděli u ohně, Jenda převyprávěl pár příhod z knížek podobných V horách Sajanských - byly rozhodně zajímavé, ale vyprávět se mi je tu nechce.

No to jsou nám fofry

A tak jsme se v pořádku vyspali až do našeho posledního dne na horách. Čekala nás už jenom nejvyšší hora Ukrajiny - Hoverla a pak sestup dolů do civilizace.

Při výstupu na náš vrchol jsme vymysleli s Kryštofem takovou menší zradu - všichni už si zvykli, že fotím já a dávali si pozor - půjčil jsem foťák Kyšákovi a rázem jsou zajímavé fotky - upocené obličeje a vyčerpané výrazy.

Jediný kdo na těchto posledních fotkách chybí je Pavel, který posilněn Pikaem vyběhl na Hoverlu, že jsme ani nemrkli a jeden Čech, co zrovna sestupoval dolů, se podivil, co to máme vepředu za blázna - prý kolem něho jen proletěl.

Na vrcholu nic moc zajímavého nebylo - snad jen ukrajinská vlajka a kovový paskvil ve tvaru kříže. Rozhodně jsem už viděl hezčí.

Nahoře byla jako obvykle zima a tak jsme raději seběhli dolů. Tam se ukázalo, že Pavla vyčerpal výstup víc než se zdálo - cestou dolů se musel Lenky pársetkrát zeptat, jak to, že jí dali řidičák a ani když se už přestal ptát, nezdálo se, že by v tom měl zcela jasno.

Dole na nás čekal připravený Boží odvoz. Zdá se, že jsme strhli všechny rekordy v cestě Hoverla - Čop. Tuto zajímavou část našeho putování se budu snažit popsat co nejpřesněji:

Scházíme dolů z hor. Cesta hrozná, příkrá, kamenitá, vymletá. Konečně jsme dole ve vesnici a vidíme první zříceninu. Za zpola strhnutým mostem vidíme stát autobus (bednu na čtyřech kolech) a přichází k nám pár domorodců.

Plány jsou zatím asi takové, že se vykoupeme, pomalu si najdeme místo na přespání, ráno dojdeme do další vesnice, odkud by mělo snad něco jet do civilizace.

Jenda se dává do řeči s paní, která vypadá dost veselá - utvrzuje nás to v teorii, že vodka je zde dobrá jak ráno, tak i na oběd a večer.

Mimo jiné nám paní sděluje, že během pěti chvil pojede motor (během pěti minut pojede nějaké auto, pro snazší pochopení překládám) do vesnice kam máme namířeno. Z koupání tedy nakonec není nic a my čekáme na motor, o kterém si myslíme, že to bude něco ve smyslu autobusu.

Čekáme půlhodiny, nic nás nepřekvapuje, jsme zvyklí a když už je čekání přece jen dost dlouhé, ptá se Honza znovu, kdy to asi pojede. Prý že za chvíli, ještě někdo někde musí něco dodělat.

A tu náhle, po prašné cestě se k nám řítí něco na kolech. Uvidíte přesně na fotkách. Dostavil se nějaký náklaďák a my s domorodci, kteří sbírali v lesích borůvky naskakujeme na korbu. Je tam trochu přeplněno, ale veselo. Ukrajinky mluví šíleně vysokými hlasy, cesta je bahnitá, tak jak si ji ani nedovede představit a zlaté zuby se domorodcům jen blyští.

Nakonec přijíždíme do vesničky. Řidič z nás sedře 170 hřiven, ač to svezení mělo stát asi jen 80. Pro srovnání - hřivna je asi pět korun. Těch pár kilometrů se nám dost prodražilo a Jenda z toho vypadal trochu vykolejený.

Zkoušíme se vrátit k původnímu plánu a najít řeku, kde bychom se mohli vykoupat. Řeku nacházíme, ale v takovém stavu, že i po týdnu v horách můžeme s čistým svědomím říct, že bychom se v ní ušpinili.

Opět z koupání není nic a tak se snažíme alespoň doptat na vlak, o kterém nám veselá paní tvrdila, že by měl jet. Zjišťujeme pravý opak, jede ale autobus a to asi za půl hodiny.

Zásoby už nám pomalu došly, Jenda proto vleze do nejbližšího krámu a kupuje královské potraviny - ukrajinskou zmrzlinu, ukrajinské pivo v pet lahvi a sedm banánů - víc jich neměli.

Přesunujeme se na zastávku a během pár sekund přijíždí dodávka, která má být autobusem. Po jízdě na korbě náklaďáku je to skutečný luxus, celkem neoježděný Mercedes, skutečné sedačky - paráda.

Takhle jedeme asi do Rachova a tam se řidič ptá, kam chceme dovézt. Nakonec nás zaveze až do Čopu na nádraží. Jen za 200 Eur. V Čopu jsme kolem půl jedné v noci - vlak na Slovensko jede někdy kolem půl čtvrté, na perónu musíme být už ve tři, ale stejně všichni zalehneme a trochu se vyspíme.

Mně se zrovna nějak spát nechce, sedím a pozoruji lidi co pobíhají po nádraží - jací šílenci to můžou být, když jsou tu v tuhle nelidskou hodinu. Někdy kolem druhé k nám přijde člověk, s taškou a karimatkou a zmateně na mne gestikuluje prstem. Moje vnímání je ale natolik zpomalené, že tam na něj asi tak půl minuty koukám a tvářím se tupě. Naštěstí se pak probudí Jenda a dopadá to tak, že si neznámý u nás na chvíli nechává svoje věci a pak se pro ně zase vrací.

Pak už je čas vstávat a projít celní kontrolou. Lehce se nám prohrabávají v baťozích, naštěstí se jim ale asi moc nechce takhle po ránu něco řešit a tak projdeme opět v pořádku.

Pak už se jede vlakem až do Čierné nad Tisou. Na našem oblíbeném nádraží moc nepobudeme, jen zeptáme odkud jede vlak do Košic a pak už běžíme na druhý konec nádraží. Vlak nám naštěstí nestihl ujet.

Během dvou hodin, které samozřejmě všichni prospíme, jsme se dostáváme až do Košic.

A tak cesta, která nám měla trvat dva i více dní, byla za náma během dne. Nevadí, Bůh měl asi nějaký důvod pro toto rychlé vyhoštění.

Košice? Prý příležitost se skvěle ztrapnit

A tak jsme byli v Košicích. Sice nevyspalí, ale jak už jsme tu několikrát psal - člověk může žít beze spánku, ale ne bez povzbuzení.

Navštívili jsme místní bazén, celkem příjemné, ale kdyby byl člověk vyspalý asi si to užije víc. Protrpěli jsme tam své dvě hodinky, vyhřívali se na za sklem sluníčku a nadávali na plavčice, které naše dovádění ve vodě nechtěli nechat jen tak plavat. Věkový průměr návštěvníků v bazénu mohl být tak na padesáti. Polovinu jsme tvořili my pod dvacet, zbytek důchodci.

Když jsme konečně vylezli z bazénu a navlékli na sebe zpět to hnusné špinavé zapocené oblečení, vrátili jsme se na nádraží, kde jsme v úschovně nechali své batohy a vyrazili do města. Nejdřív jsme si dali oběd v místní pizzerii a pak se nějak rozutekli po městě.

Pak nastal pořádný průzkum města. Vlak jel až večer, bylo poledne a my měli moře času před sebou. Co musím vyzdvihnout je krámek v uličce vedle náměstí - prodávají tam včerejší pečivo za pět slovenských kaček, pečivo jako jsou koblihy. Hlavně ty koblihy. Obyčejné nejsou nic moc, trochu seschlé. Ty namáčené v bílé polevě nebo čokoládě jsou ještě lepší než čerstvé. A za pět slovenských korun. No nekup to.

Den byl teplý, až moc horký a tak se ujal návrh zdolat místní fontánu. Boty byly sundány za chvíli a my se ráchali ve vodě jak malé děcka. Jednu místní ctihodnou paní jsme velice pobouřili. Prohlásila, že tu se kúpou len cikáni, tu že neni žádné kúpalisko.

A zpět do Čech, neradujte se všichni

A pak už zase do vlaku. A zpátky do Čech, do Prahy. Chvíli jsme hráli pokera ve volném kupíčku, pak nás vyhnali a my museli jít spát. Člověku se ve vlaku spí mnohem lépe, když den předtím skoro vůbec nespí.

To se vám pak ani nechce kolem čtvrté ráno v Praze vstávat, přesedat na metro a jet dalším vlakem až do Nýrska. V Praze jsme se rozdělili, opět na delší čas domů.

A pár myšlenek na závěr

Nic zvláštního, co by mohlo pozvednout tento článek, tu napsáno nebude - putování bylo skvělé a jako vždy krátké a hrozně rychle utíkající.

A tak trochu podumám. Jedna věc mne ze začátku hodně udivovala a asi ne jenom mě. Nedokážu pochopit mnoho věcí, jednou z nich je to, jak dokázal mít na sobě Kryštof dlouhé kalhoty ve dny, kdy bylo největší vedro.

Když jsem dnes ráno zbíhal z Ostrého dolů přes stateček, kde jsme na jaře s Tchoříky taky spali, velice se mi po prázdninových časech zastesklo. Až na tyto poslední týdny nebyly prázdniny úplně podle mých představ, ale co tu dělat jiného než sedět u počítače a alespoň nějak kreativně tvořit (a získávat finance na sponzorování takovýchto výletů).

Za měsíc jedeme na Jizeru sekat dřevo a tak tu snad zase nestihnu začít plesnivět.

Tři muži

2008-08-11T00:00:00+02:00

Nad městem se ženili snad všichni čerti. Pršelo, blesky ozařovali oblohu co chvíli, opravdu počasí, že by člověk ani psa nevyhnal. Je už tma, ve všech oknech, v rodinných domcích, panelácích, i všelijakých ostatních přístřešcích se svítilo. Jen dva tři se prodírají fujavicí. Jeden se ve tmě skoro ztrácí, tak mnoho s ní má společného. Při druhém skoro jako by přicházelo lepší počasí. Tma okolo něj nebyla tak hustá, ani vítr tolik nefoukal a člověk neprochladl ani nepromokl.

Jdou tři muži městem. První jak tma sama, druhý opak toho prvního. A ten třetí? Ach, ten bídný lidský červ, jen bídný život, vyhlídky na lepší zítřky a trochu bláznovství ho ženou dál. První i druhý jdou a vědí kam. Počasí je netrápí, šaty je nestudí. Jen třetí co chvíli nadává na počasí a myslí na návrat. Návrat, ale kdež, vždyť není kam se vrátit, všechny mosty už jsou dávno spálené.

Uprostřed města je autobusová zastávka. Člověk k ní dorazí jako první a vděčný za přístřešek se schová před deštěm. Za chvíli přicházejí i oni dva muži. Jeden od východu, druhý ze západu. Když se poprvé uvidí, oběma jim přelétne přes tvář úsměv, prvnímu úsměv trochu krutý, druhému spíše smutný. Pak vejdou dovnitř.

„Dobrý večer,“, praví muž vcházejíc. Na sobě má oblek, který se má zvláštní tvary, co však vše přebíjí je pouhá černá.

„Dobrý, u všech bláznů, kde to žijete? Já venku vidím jen nadělení boží.“, odvětí člověk, který už sedí na lavičce uvnitř zastávky a snaží se nedotýkat mokrých studených šatů.

„S tím Bohem opatrně,“ poznamenal nový příchozí. Člověk se po něm podívá. Je si skoro jist, že jediné co zahlédl byl bílý šat, jakmile se ale podívá znova vidí jen nevýraznou šeď.

„Ale, jděte, kdo by dnes věřil v Boha?“ usměje se temný muž.

Zvláštní, pomyslí si opět člověk, docela určitě byl šat toho muže celý černý. A teď je šedý – úplně stejný jak šat druhého příchozího. Podívá se jim do tváře, se snahou zjistit nějaké objasnění této věci. Kouká po prvním, kouká na druhého.

Ne to není možné, ano, teď ho vidím docela jasně. Podívám se do tváře druhému, sedí po levé straně, já uprostřed, třetí muž vpravo. Koukají do země. Ano, teď ho vidím. Ano v té tváři je něco známého, to bylo u toho prvního muže také. Také? Jak ale vypadal vůbec první muž?

Člověk se na něj rychle podívá. Ano, sedí tam pořád, je stejný. To jen ta tvář mi nějak vypadla.

Muž vpravo se přestane na chvíli dívat do země a otočí se na člověka.

„Proč si nevezmete na sebe suché šaty?“

Člověk nechápavě zamžourá očima a chvíli přemýšlí, zda se mu to nezdálo. Ale ne, ta tvář se na něj pořád tázavě dívá, neostrá ve slabém osvětlení pouličních lamp.

„Rád bych, ale nemám žádné oblečení, krom toho co mám na sobě mokré.“

„Ta brašna vedle vás snad není vaše?“ zeptá se muž udiven.

Člověk se podívá vedle sebe. Brašna tam opravdu je, člověk nevycházejíc z údivu do ní nahlédne. Jsou tam šaty, suché. Jako by ani ta brašna nikdy v dešti nebyla. A proč by také byla, pomyslí si muž, docela jednoduše ji tu někdo zapomněl. Že jsem si jí nevšiml dříve. Podívá se po těch dvou neznámých, ale ti už tu nejsou.

Člověk ze sebe rychle shodí své mokré šaty a obleče si nové suché. Jsou pěkné, teplé a skvěle sedí. To tu určitě někdo přichystal akorát pro mne, zasní se člověk, nějaký anděl. Staré šaty mu najednou připadají neznámé a cizí. Ne, tyhle šatu jsou stvořeny jen pro mne. Nechám si je.

„Necháte si je? Kdo vám je daroval?“

Člověk se překvapeně otočí. Vlevo vedle něj sedí muž v bílém rouchu. Člověk hanbou sklopí zrak. Už už chce něco říct a znovu vzhlíží k bílému muži. Ten tam již není.

Než aby nad tím člověk přemýšlel, nechá se ukolébat dopadajícími kapkami deště a pomalu, tam na autobusové zastávce, usíná.

Probudí ho až hlasitá rána. To asi blesk uhodil někde blízko do stromu, pomyslí si. Na spánek to už ale nevypadá. Pomalu otevře oči. Muži zase sedí na svých místech – oba stejně šedí a nezapamatovatelní.

„Spal jste dobře?“, ptá se jeden z nich, zrovna ten co sedí vpravo.

„Děkuji za optání, ale moc ne. Zdá se, že noc moc nepostoupila“

„Nepostoupila, nepostoupí. A zdá se i ve vaší hlavě není o moc lepší nálada, než venku počasí“ praví druhý muž.

„Jak to víte?“ podiví se člověk.

„Inu, je vám to vidět na tváři.“

„Ano, ano, ale každý zbouraný most jde znovu postavit. Víte to?“ ujme se slova zase muž vpravo.

„Postavit to co se mi podařilo v životě zbourat?“, podiví se člověk.

„Ano i to lze. Ale není to vždy to nejlepší řešení,“ namítá muž vlevo.

„Proč by nebylo, vždyť je dobré napravit to, co člověk zkazí.“

„To by bylo krásné,“ promluví opět člověk a dívá se dveřmi ven s trochu nepřítomným výrazem.

„Pomohu vám,“ nabídne muž vpravo.

Člověk se rychle vrací zpět nohama na zem: „Pomoci mně? Myslím, že už to nejde. A vůbec, na co se vracet ke starým mrtvým věcem.“

„Chcete nechat věci tak jak jsou?“ zeptá se muž vlevo.

Člověk pomalu přikývne.

„Pak začnete znovu. Budete opět žít, možná lépe než předtím, ale vše skončí stejně, nebo spíše ještě hůř.“

Člověk mlčky přemýšlí.

„I to by bylo možné. Začít nový život. Nemyslím si, že by to bylo všechno tak špatné. Nekoukejme se přece na svět tak černě. Vždyť vždy lze znovu začít. Anebo se vrátit.“

Člověk se probere ze svého zamyšlení: „Ne, už nechci znovu začínat. Chci zpátky.“

Muž vpravo se lehce usměje.

„Nic není snazšího, stačí chtít. Pomohu vám.“

Postava vlevo mlčky zavrtí nesouhlasně hlavou, chystá se něco říct, ale to už promluví člověk, s nadějí v hlase.

„Opravdu mi pomůžete? Jak?“

„Inu, třeba hned. Jenom stačí opravdu chtít.“

Tu už muž vlevo promluví, v hlase jasný nesouhlas a lítost.

„Nedělejte, nic nelze mít hned. Spěch působí jen bolest, sobeckost jen zármutek a vlastní cíle končí v temnotě.“

Člověk ho neposlouchá. Má opět svoji snovou tvář, nepřítomný výraz. Vrácení zpět. Přenesení za všechny ty spálené mosty. Ó bože, nic víc, jen to.

„Chci!“

„Ať se stane.“ řekne muž vpravo a začne se smát. Směje se krutě. A člověk se vrací. Vrací se zpět, přes hluboké rokle. Tam, kde chtěl znovu zkusit, to co se poprvé nepovedlo.

Po Domažlicku

2008-07-31T00:00:00+02:00

Den první

Nakonec jsme přece jen vyrazili, sic s jednodenním požděním, ale přece a tak po šťastném návratu můžu zas něco napsat - aneb průběh naší túry po Domažlicku.

Jak už jsem psal, vyrazili jsme s bratrancem Markem až o den déle, ve středu. V úterý bylo hnusně, pršelo a my byli rádi, že jsme nikam nešli. Zato ve středu se trochu počasí umoudřilo a my někdy kolem desáté hodiny dopoledne vyrazili směr Hadrava a Orlovice.

Ze začátku všechno probíhalo hladce, šli jsme po rovince, pak trochu do kopce, vzadu za námi Nýrsko. Všude okolo to vypadalo všelijak, ale mi to krásně procházeli v trhlině mezi mraky. Cestou do Orlovic jsme potkali asi pět skupinek mlaďochů, asi nějaký tábor, reakce na nás byly rozporuplné, jasné však bylo to, že jsme jim jednoznačně zlepšovali náladu.

Asi tu napíšu pouze kudy jsme šli, protože nic extra se nestalo, nikdo si nic nezlomil, a tak, však to znáte. Radši si prohlédněte pořádně fotky.

Cesta směřovala nejdříve přes Orlovice, Chodskou Lhotu, k Vítovkám a až do Nové Vsi. Tam si pamatuji, že nás do vystrašil pes, který měl v cestě asi jen půlmetrový plůtek (to by přeskočil, jen kdyby chtěl).

Dále po červené - vede přes Hájek do Brůdku, což je zacházka jak sviňa, řekli někteří z nás. Trochu nás to tam zmátlo, už už jsme si mysleli, že si nezajdeme a že si to o hodně zkrátíme. To se nám tak úplně nepovedlo a šli jsme dál podle plánu. To už zmizela půlka čokolády. Dál cesta vedla pře Mlýneček a do Filipovy Hory. Tam jsme povečeřeli (nejdřív jsme si museli říct o vodu v jedné z místních chalup, přičemž nás domorodci pozvali do hospody) - dali jsme si polívku s masovými knedlíčky a těstovinami. Docela se nám povedla, to se musí nechat.

Pak jsme došli kousek do Pelechů, kde jsme chtěli někde na kraji lesa přespat. To se nám podařilo a zakotvili jsme na pomezí lesa a jetelového pole, bylo sice trochu brzo, ale ve spacáčku nám bylo fajne. A tak skončil náš první den, zhruba po třiceti kilometrech tvrdé chůze (během osmi hodin, to jsou asi čtyři kilometry za hodinu, nic moc). Vyspali až do zítřejšího, trochu podmračeného rána.

Den druhý

Vyspali jsme se poměrně dobře, večer byly krásné červánky, které ovšem nevěštily nic moc dobrého, na Šumavě bývá většinou den po nich počasí pod psa, což také bylo. Ráno byla obloha slušně zamračená, ale zatím to nevypadalo, že by se mohlo rozpršet.

Rána sama o sobě bývají drsná, tohle bylo ještě o trochu horší než obvykle, protože jsme neměli nic k jídlu ani k pití a snídani jsme si chystali dát až v příští vesnici.

Marek ráno vyspával a já mezitím trochu změnil dnešní trasu, i když jsem tušil, že Marek by tím nadšen nebude. Původně jsem totiž mysleli, že si uvaříme snídani v Pelechách (asi tři sta metrů od našeho ležení), přičemž si tam někde řekneme o vodu - mě se ale už zpátky vracet moc nechtělo a taky jsem si nebyl jistý, jestli takhle dopoledne bude vůbec doma někdo, kdo by nám vodu dal. A tak jsme šli hned po ránu dál, do další vesnice.

Když se na to teď zpět podívám, bylo to docela moudré rozhodnutí, protože snídaně v Tlumačově stála za to. Nezačali jsme sice plně správně (při vzpomínce na heslo "za zeptání nic nedáš a huba ti neupadne" jsem se zeptal prvního domorodce, kde je tu nějaký obchod a on se na mne podíval jak na vola a řekl, že tamhle - pár metrů za mnou.), ale po nákupu ideální snídaně (čerstvé rohlíčky, paštička, sušenky a kdo ví co ještě) jsme si začali vesele pobrukovat, jak je život trampa krásný.

Po pár minutách jsme vyrazili dál, příští zastávka Domažlice. Na žádnou zajímavou příhodu si nevzpomínám, jen že tam byly pěkné výhledy.

V Domažlicích jsme dokoupili zásoby (pití, papírové kapesníčky - ty se hodí na hodně věcí a spolehlivě nahradí toaleťák) a pak se vydali dál. Byli jsme rádi, když jsme měli rušnou silnici ve směru na Kdyni za sebou a šli dál po silnicích vedoucích do malých vesniček. To byla jedna z nejpříjemnějších části našeho putování - šlo se krásně až jsem si začal pískat a dokonce i Marek řekl, že nohy už má rozchozený. Idylka však nikdy netrvá věčně - to jsme poznali, když za vsí s jménem Zahořeny začalo poprvé v dnešním dni pršet.

Byl to vůbec první vážnější déšť za naše putování, zatím spadlo vždy maximálně pár kapek. Nebyl to sice kdovíjak ukrutný slejvák, nám se ale moc promoknout nechtělo a tak jsme zkusili taktiku "Batoh pod igelit! My pod igelit!", která se osvědčila na výbornou (nebylo to poprvé, v Tatrách to fungovalo ještě lépe, ale tam jsme to měli už ke konci natrénované).

Skoro škoda, že nepršelo déle - sedělo se nám tam celkem fajn až na to, že komáři kousali o sto šest.

Pak už to taková idylka jako předtím nebyla. Nějak nám zatuhly nohy, navíc začalo zaset kapat. Tady jsem poprvé odhalil svůj odvážný plán, který ve mně doutnal od rána - ukončíme puťák už dnes, ale tvrdě, dojdeme až do Nýrska.

Marek ještě nebyl unaven tak, jako o pár hodin později a tak překvapivě souhlasil. A tak jsme práskli do bot a trochu přidali do kroku.

Teď už jsem měnil trasu za běhu, střihl jsem to dolů z kopce do Nového Dvora, pak přes Kout na Šumavě až do Kdyně. Tady se Markovi už plán přestal líbit (zrychlili jsme příliš) a tak naplánoval návrat zpátky domů vlakem.

Kdo mne zná, jistě ví, že se mi to vůbec nelíbilo - už z principu, co jsem si navařil, to si i sním, kam jsem došel, odtud se musím dokázat i vrátit. A navíc se mne zmocnila ta stará touha jít, stejná, na jakou můžou vzpomínat čtyři pamětníci z Tater. Tam to bylo stejné, jen cíle byli jiné. Velká Fatra se proměnila v Nýrsko, kopce se proměnili v rovinu.

Tím jsem ale Marka raději neděsil a radši jsem mu vlak nenápadně rozmlouval. Do karet mi hrálo to, že bylo z náměstí v Kdyni celkem daleko a Markovi už se opravdu nechtělo udělat ani krok. Nakonec to skončilo tak, že pro nás měl přijet Zdeněk z Nýrska autem. My se mu vydali naproti, za chvíli tu byl a naštěstí se nechal přesvědčit a odjel s Markem beze mne.

Zpočátku se šlo krásně - čtyři puchýře na každé noze, co to je - a dokonce to ani nevypadalo na déšť. Kdo mne potkal, musel si říkat co to tu jde za blázna s krosnou - vzpomínal jsem si na staré táborové popěvky, staré siónské písně, spirituály, ale jasně to vyhrály divné věci v našem údolí. A tak jsem vyřvával z plných plic a celkem svižným krokem byl na cestě k domovu.

Za Pocínovicemi opět idylka vyprchala. Nohy už byly opravdu cítit a nastal typ chůze, o které by se dalo mluvit jako o dření. Ono dření je na každé výpravě jedna z nejdůležitějších věcí, právě na to se pak krásně vzpomíná s pocitem: A tohle jsem dokázal.

Při této chůzi jsem koukal pouze na krajnici silnice dva metry před sebou, občasné zastavení na vyfocení nějaké zajímavosti bylo utrpením, protože mé nohy vždy nejhlasitěji protestovali právě při rozcházení.

Tak jsem se doplahočil až do Nýrska. Živý a zdráv. Ještě před panelákem jsem potkal sousedy (samé obvyklé reakce), chudák pan soused musel jít po schodech, protože jsem zabral místo ve výtahu. Doma už jen hodně mléka a teplá koupel - hurá, tohle na Ukrajině nebude.

Syndrom vyhoření

2008-07-11T00:00:00+02:00

"Výborné kázání!", říká mi pan Richards po skončení mše. Děkuji, děkuji, odpovídám mu zdvořile a doufám a modlím se, že to nepotěšilo jen jeho duši. Pan Richards, ano to je ten obchodník s krámkem ve městě. Chodí pravidelně, ale jak to má s Bohem doopravdy? Nevím, nikdy jsem s ním nemluvil více než pár slov. Ale proč já bych se o to staral, i jeho vidí Pán.

Ještě prohodím pár slov s odcházejícími lidmi, než se kostel vyprázdní, pak zamknu a vydám se na faru. Dnes jsou k nám na oběd pozvaní manželé Evansovi, mladý pár, do města se přistěhovali nedávno. I oni mají své chyby, ale jsou na dobré cestě. Chvála Pánu! Vůbec díky Mu za tuto mladou krev. Je to lepší než staré zamindrákované baby, Bože odpusť, co nemají nic jiného na práci, než si sdělovat klepy a drby na kohokoli a o čemkoli, nic jim není svaté. Ale když přijdou v neděli do kostela, to jsou pak samé "haleluja" a "chvála Pánu" a podobně, ale sotva z kostela odejdou, hned znovu hřeší. Vždyť v Bibli je psáno: "Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví." Ony si ale neuvědomí, že hřeší! Co s tím můžu dělat, vždyť to nemá smysl, kázal už jsem na to mnohokrát, ale zrno padlo do trní.

Oběd s Evansovými byl příjemný. Mají velké plány, Bůh jim žehnej, a přeji jim, ať se jim vydaří. Hlavně ať nezatrpknou jako slečna Hardeyová, když jsme se s Ester do Littlebrughu přistěhovali, byla nám velkou oporou a pomáhala ve sboru, kde se dalo. Pak ale na ni dolehlo utrpení, nejdřív jí zemřel muž, pak syn spáchal sebevraždu. Smutné, ale kdo prožil na světě plně šťastný život? I u ní to mohlo přebolet, vždyť Bůh je věrný a nedopustí, abychom byli podrobeni zkoušce, kterou bychom nemohli vydržet. Všichni jsme s ní soucítili, ale ona zatrpkla a teď nikomu nic dobrého nepřeje, komu může, tak uškodí.

To mě dnes ale to kázání nějak zmohlo, celé odpoledne jsem proležel, na zahradě spousta práce, ale já se dnes necítil nějak dobře. Ani spát poslední dobou nemůžu. Každý večer mi dlouho trvá, než usnu, jak by člověk mohl usnout s plnou hlavou starostí za druhé. Celý následující týden byl příšerný. V úterý jsem hovořil s panem Bruckem, starší pán, příjemný gentleman, a posezení s ním je vždy příjemné. Povídali jsme si dlouho, celé odpoledne. Když odcházel, ještě se mě zeptal, zda platí to, že se k němu přijdu v pátek podívat. Co to povídá, to jsem mu slíbil? Vždyť si to nepamatuji, tak starý zase nejsem a sklerózu nemám.

Celý následující týden byl příšerný. V úterý jsem hovořil s panem Bruck, starší pán, příjemný gentleman, a posezení s ním je vždy příjemné. Povídali jsme si dlouho, celé odpoledne. Když odcházel, ještě se mě zeptal zda platí to, že se k němu přijdu v pátek podívat. Co to povídá, to jsem mu slíbil? Vždyť si to nepamatuji, tak starý zase nejsem a sklerózu nemám.

"Měl by sis dojít k lékaři, Johne. Poslední dobou jsi nějaký unavený a roztěkaný. Ať se na tebe raději podívá," poradí mi, než odejde.

Ne, k lékaři se mi nechce. Vždyť se cítím zdráv. Pravda je, že poslední dobou bývám unavený a spát, jak už jsem řekl, také nemůžu, ale to přece není žádná nemoc. Překonám se a zajdu k doktorovi, vždyť za to nic nedám a alespoň si budu moci být jist, že mi nic není.

"Tak co vás trápí, pane?"

"Vlastně nic, ale spíše všechno."

Povím mu jak mi poslední dobou je, že to nejspíš nic není a že rychle zase můžu jít. Prý ano, od něho ano, ale měl bych si zajít na psychiatrii. Bože, proč? To přece nemůžu. Znám místní lidi, hned by se rozkřiklo, že pastor je blázen, a já bych to tu mohl zabalit. Vždyť to přece nemůžeš chtít, Bože? Nikam nepůjdu, připravím si kázání, přes týden si trochu víc odpočinu a všechno bude jako dřív.

O čem bych mohl kázat. Prosím, ukaž mi na něco, Pane. Sedím s Biblí hodinu, sedím druhou, usínám. Manželka mě probudí. Jestli bych neměl nechat v neděli kázat raději Petera. Asi ano, to je dobrý nápad, raději mu hned zavolám.

"Jistě, můžu si na neděli připravit kázání… Ano nebude to problém, vždyť je teprve pátek, času mám dost… A Johne, slyšel jsem, že jsi byl u doktora, co řekl? Zajdi si za ním, Johne. Budeme se za tebe modlit."

Tak co mi zbývá, když i Peter, starší sboru, mi doporučil za psychiatrem zajít. Přece nezáleží na tom, co si o mě budou potom lidé myslet.

"Slyšela jste to?", nakloní se jedna paní k druhé, "pastor byl v pondělí za psychiatrem! Nevím jak vy, ale nechci, aby nás tu vyučoval věcem Páně nějaký, nedej Bože, blázen."

"To je hrozné, celou dobu si člověk myslí, jak má ten muž věci srovnané, a ono potom tohle. Prý teď odjel na dlouhou dovolenou. Zatím sbor převezme Peter."

Tulák

2008-07-10T00:00:00+02:00

Sedím na nádraží, poslední vlak odjel před malou chvílí, ještě mi zní v uších ten jeho rytmus, slunce už zapadá za hory a já musím vstát a odejít. Zanedlouho by někdo přišel, co tu pohledávám a ať se klidím – tak na to nečekám a raději jdu sám.

Lidé se mě straní. Nevím co začalo dříve, jestli já jsem se začal stranit lidí, nebo jestli lidé mne, ale myslím, že jsem byl samotář od narození a je to jen důsledek postupného vývoje. I dnes na tom maloměstském nádraží jsem byl sám. Jen se svým batohem a harmonikou, a také botami, prošoupanými a tisíckrát spravovanými. Jen tyto tři věci se mnou drží v dobrém i zlém. Věřit lidem, pche! To je jak sázka na nejslabšího koně v dostihu – když vyhrajete, získáte majlant, ale jaká je to šance?

Takhle k večeru, tady v pustině, začíná pěkně přituhovat.Léto už bude za chvíli za námi a podzim je zde v lesích Kanady krátký – a po něm, tvrdá krutá zima, při které je lepší hřát se v teple ve srubu, než chodit s krosnou na zádech. Čím déle žiji, tím více si svého života zde vážím a ani trochu bych se nechtěl stát další obětí ztracené v blizardu a sněhové vichřici. Vrátím se raději domů, pokud tomu říkat domov smím, do svého srubu uprostřed lesů, tak vzdáleného od lidí, tak klidného, tak teplého z mrazivých zimních večerů, že už myslím jen na to, až se tam zase vrátím.

Teď ale najít místo k přespání, nějaké v závětří, zalehnout pod deky a ještě chvíli koukat na hvězdy na jasné pozdně letní obloze. Chvíli si k tomu foukat do harmoniky, ale pak jen vychutnávat ten klid noci. Ráno jsem se probudil zkřehlý, ale než jsem si zabalil věci zpět do krosny, poté co jsem si udělal teplý čaj a něco pojedl, mi zas bylo teplo a byl jsem přichystaný jít dál. Ještě se stavit ve zdejším krámku a dokoupit jídlo na těch pár dní co půjdu divočinou.

Prodavač si mne divně prohlížel, ale když jsem dokázal, že mám na zaplacení, rád mi vše prodal. Zákazník, náš pán – inu proč také ne, vydělal na mně to co jistě za dlouhou dobu už ne. V takovémhle malém městečku se tržby nejspíše moc nehýbou.

Ale když nad tím přemýšlím, nebyl jsem takový jaký jsem vždycky. To až tvrdé rány osudu, moje pýcha a přílišná sebevíra. Člověk by se mohl poučit po těch tisíciletích, co přivádí pád. Ale ne, jako příklad jsem byl jak tvrdohlavý beran a spoléhal víc na sebe. Pýcha předchází pád, jak dobré to úsloví.

Žilo se mi dobře, tenkrát ještě v Evropě. Moje firma až nadmíru dobře prosperovala, ale mně to nestačilo. S jídlem roste chuť a peněz nebylo stále tolik, kolik bych chtěl. Snažit se oblafnout stát, to asi nebyl můj nejlepší nápad. Říkal jsem si, tolik přede mnou to udělalo, tolik po mně to udělá, věru proč ne já? Geniální finta se ze začátku dařila – o tolika penězích se mi nikdy nezdálo. Ale čím je člověk bohatší, tím víc nepřátel má. Naštěstí se mi i díky svému majetku podařilo vyváznout, podplatit tam, podplatit sem a už se tu vícekrát neukazovat.

I s manželkou jsem emigroval na západ. Nejdřív jsme živořili v pár evropských zemích a když bylo dost peněz, sedli jsme na parník a vydali se do Nového světa. Sny o těch co se stali milionáři přes noc se zdáli skutečností, ale opak byl pravdou. Museli jsme pracovat tvrději než předtím, život stál za lejno. A když už se zdálo, že konečně, konečně se blýská na lepší časy, přišla další rána osudu.

Manželku jsem pohřbil vlastníma rukama, na nic víc jsem neměl a ztratil chuť do života. Potloukal jsem se po světě, když bylo nejhůře i práci jsem si našel a přáním osudu jsem se dostal až nahoru na sever – do Kanady. Našel jsem si místo kde jsem se rozhodl usadit, postavil jsem srub, zateplil a zútulnil. Ale ta touha byla silnější než já. Jaro co jaro, znovu se vydat na cestu a jít. Ten kdo tohle pozná, ví, že cesta zpět už nevede.

A znovu po půl roce se vracím. Cesta mi trvá od vlaku asi něco přes týden, jdu si svým krokem a vím, že chvátat nikam nemusím. To už poznávám krajinu, kudy jsem šel loni a předloni a stejně jako na jaře přichází touha jít až na samý konec světa, teď zas přichází její sestra – touha vrátit se domů. Poslední dny se zdá být míle delší než obyčejně, nohy chtějí skákat a přitom se jenom vlečou, batoh na zádech připadá lehounký, ale na rychlosti to nepřidá. Každé trápení má svůj konec a i já už viděl pomyslnou poslední rovinku. Ještě jeden kopec, jeden les, jeden potůček a jsem doma.

Tam na kraji paseky stojí můj srub. Přicházím z druhé strany a napínám oči, abych ho už zahlédl. Vycházím z lesa a už ho vidím stát na druhé straně paseky. Ne, ještě chvíli, les ještě kousek pokračuje. A už jsem tu. Ne, nejsem. To nemůže být pravda. Stojím na konci paseky a na druhém můj srub. To co z něj zbylo. Další rána osudu, musím se opřít o strom abych nepadl. Bože proč? Proč zrovna sem musel blesk zasáhnout a nenechat nic, jen černé oharky. Celý den mi trvá než se odvážím jít se k němu podívat. To co jsem důvěrně znal, to co jsem stavěl vlastníma rukama, to co ještě na jaře dýchalo životem, bylo dnes jen vzpomínkou a hromadou popela.

Než mi dojde, že to není zlý sen, uplynou tři dni. Už tři dni jsem nic nejedl ani nepil a sotva se doploužím k láhvi, abych se zesláblý mohl napít. Pomalu se mi vrací rozum. Musím rychle zpět. A i tak to bude těžké. Zima je na spadnutí, pokud se nestihnu vrátit do města umrznu tu. Na to, že ve městě to nebude o moc lepší, zatím raději nemyslím.

Za pět dní začnou padat první vločky. Ještě zrychlím svoje již teď šílené tempo. Chvátám. Další den už je na zemi pěkná pokrývka a sníh pořád padá. V noci jsem zimou neusnul, jen jsem se klepal. Musím jít dál. Docházejí mi zásoby jídla, dnes jsem skousnul jen pár keksů. Na pozítří se probíjím sněhem. Není to daleko, doufám a víc než doufám zoufám. Sešeřilo se, ale já jdu dál, stejně bych neusnul přes zimu. Mráz přituhuje a já myšlenku na spánek musím čím dál tím častěji vytlačovat z mysli. Ještě krok. Další. V dálce plápolá světlo, městečko již není daleko. Ne nemá to cenu. Zastavím se a koukám na tu naději v dálce. Příliš vzdálenou. Sednu si. Ulehám, batoh pod hlavu. A město v dálce tiše září nocí.

A tak jsme to přežili

2008-03-24T00:00:00+01:00

Je pondělí velikonoční, prázdniny jsou u konce a naše Šumava Tour také, takže je správný čas napsat co se o prázdninách dělo a na co se nezapomnělo.

Naše výprava začala z Nýrska dne 20.3.2008, ve čtvrtek, přesně v 12:20 přijetím vlaku na nádraží. Vlakem přijeli vlastně všichni členové "ultras" výpravy až na mě. Po měsíčním plánování a organizování se náš počet ustálil na čtyřech. A tak jsme vyrazili přes Nýrsko až k Hájkům, Jarmila nám měla dělat doprovod první den. Později na mě tlačila ať o ní sem nepíšu, ale svoboda tisku je svoboda tisku a novařina nemá tabu, má holt smůlu.

A tak jsme vyrazili. Přes Pajrek na Hraničář, z Hraničáře na Zadní Chalupy a dál až na Stateček pod Ostrým. Trochu nás zaskočilo počasí. I v Nýrsku, kde celou zimu nenapadl pořádně sníh, ho bylo dost a čím jsme se dostávali výš a dál sněhu rychle přibývalo. Ale což, bylo celkem pěkně a šlo se ještě dobře. Později odpoledne začalo přituhovat a chvílemi i sněžilo. Foukal dost nepříjemný vítr a my razili cestu sněhem. Docela to znavovalo, a když jsme došli na Stateček, věděli jsme, že dál už nepůjdeme.

Jarmila s Johanou se chtěly vyspat v teple doma a museli ještě dojít asi šest kilometrů do Hamrů. Prý jsme Jarmilu totálně zničili, ale… (co to? Že by to Jarmila nějakým způsobem odmazala text? Zmizel :D ). Na Statečku byl (a snad ještě je) pěkná bouda se dvěmi stěnami. Výhled byl krásný, před námi leželo Hamerské údolí, ale jak to tak bývá, foukalo z údolí a foukalo dovnitř. Začala nám být zima a tak jsme na nic nečekali a začali jsme vařit čaj a večeři. K večeři měla být polívka, ale jaksi díky mým zmrzlým rukám vzniklo další památeční jídlo. Do polívky jsme chtěli přidat trochu těstovin a tak jsem je tam sypal a najednou byl pytlík prázdný a hrnec plný. Teď se projevilo naše kuchařské umění… Možná někoho překvapí, že neslité těstoviny s pár buřty jsou poživatelným jídlem. Ale jsou!

Byla hrozná zima a tak jsme zalezli do spacáků a snažili se usnout. Taková zima, jako mi byla v tu noc, jsem ještě nezažil. Protože sněžilo a zároveň foukalo, do přístřešku bylo naváto hodně sněhu a naše spacáky na tohle nejsou stavěné. Ale i ten sníh by se dal vydržet, horší to bylo s větrem. Vždy když se mi podařilo zahřát si spacák na přijatelnou teplotu, přišla vždy nová vlna studeného vzduchu, a ve spacáku byla zase zima. Nevím jak se mi podařilo dočkat rána, myslím, že jsem mohl spát hodinku maximálně dvě. Ráno jsem se klepal ve snaze zahřát se, ale nějak to nefungovalo. Někdy po ránu zavolal Zdeněk. Měl nás doprovázet další den, a tak bylo potřeba dohodnout podrobnosti. Pak jsme si uvařili čaj, namazali chleba s paštikou a vyrazili, protože byla hrozná zima a chůze zahřívá. Asi v osm hodin jsme Stateček opustili a vydali se směrem k Černému jezeru. Sněhu neubylo, ba naopak přibylo a my se jím brodili dál. Největší smůlu, dá-li se tomu tak říct, měl Kyšák, protože jako jediný měl skvělý nápad vzít si návleky a tak vyšlapával cestu. Husím pochodem, ščítajíc kilometr za kilometrem, jsme šli dál, nejdříve k Černému jezeru a pak na Špičák. Asi kilometr před ním jsme se setkali se Zdeňkem, který nám na běžkách vyrazil naproti. Na Špičáku jsme k němu zalezli do auta, domluvili další detaily a vypili dvě termosky s čajem a snědli tofife. Pak přišla naše slabá chvilka, kdosi totiž navrhl, že by nám Zdeněk mohl odvézt batohy až na Javornou, kde budeme spát a protože jsme byly vyčerpaní, strpěli jsme tu potupu a dále to vypadalo spíš jako školní výlet než drsný puťák. To kdyby viděl Jenda, ten by nám dal. (Edit po dvou letech: nedal, už taky vyměkl) A zase jsme šli, ze Špičáku na Hofmanky, z Hofmanek změrem na Gerlovu Huť, ale až tam jsme nedošli, odbočili jsme a šli cestou necestou až na Javornou. Na Javorný to byl jedním slovem luxus. Když jsme si vytahali věci z batohů a dali je sušit, bylo teprve kolem čtvrté odpoledne a my znavení seděli v pokoji, jsme občas něco četli, občas hráli šachy a občas koukali do blba. Později, někdy kolem sedmé, šly Lenka s Jáňou připravit večeři. Měl to být puding. Nevím jak to vypadalo během přípravy a asi to vypadalo hrozně, protože když to bylo hotové, koukali na nás jako by čekali, že proti tomu budeme mít řeči. Ale nakonec to bylo dobré, až to překvapilo.

Večer a vlastně půlku noci jsme jako staří karbaníci mastili pokera. Hrál s námi i Zdeněk, ze začátku se vymlouval, že už si nepamatuje jak se to hraje a nakonec nás téměř obral. Spát jsme šli někdy po půlnoci, spíš až k jedné.

Ráno Zdeněk odjížděl časně, musel jet do práce a tak když jsme se v osm hodin vybatolili z teplých spacáčků byl už hodinu pryč. Ke snídani byly chleby se sýrem a salámem. Jediná věc, pro kterou by na nás na Javorné nemuseli vzpomínat v dobrém je naše snaha používat termokonvici. Trochu jsme s tím zacházeli jak pravěcí lidé s počítačem a pak to teklo všude, jenom je tím správným otvorem. Zhruba v deset hodin jsme vyrazili směr Velhartice. Ač jsme měli poměrně přesné informace kudy se vydat povedlo se nám si zajít. Naštěstí to tam Kyšák alespoň přibližně znal a tak jsme to střihli azimutem. Jak to tak bývá, byl v cestě les a v něm asi pět potoků. Tak takhle to asi vypadá při prozkoumávání Sibiře.

Nakonec jsme ale natrefili na správnou cestu a mohli jít dál. No mohli, ale raději jsme to lehce obešli, před námi byl pes, který vypadal dost agresivně. Díky Bohu že se do nás nepustil. Přes hory a doly, přes sedmero řek a lesů jsme se dostali do Velhartic. Spát jsme měli u Kryštofa doma, tedy na hradě. Bylo ale jen něco po poledni a tak jsme ještě vyrazili zdolat Borek. Pod argumentem, že je to půlhodinka tam, půlhodinka zpátky s námi šli i Jáňa s Lenkou. Trochu se to protáhlo, a to kvůli nápadu zahrát si na stopovanou. Nakonec ze stopované byla tak trochu shledávaná, protože přesto že les byl celkem velký, nebyl problém narazit na druhého člověka. Dnes jsme večeři měli na starosti s já s Kryštofem, během rekordního času se nám podařilo vytvořit oběd o dvou chozích, nejdříve francouzká polévka, pak bramborová kaše se salámem a cibulkou. Dokonce se to dalo i jíst. V jediné co jsme doufali, že nám to vaření nepřišijí na pořád, ale to asi nehrozí.

O zábavu se do večeře postarala hra Česko, spousta otázek o České republice, ale byli jsme rádi, že známe odpověď na každou pátou. Víte třeba jak se liší postup ve výrobě červeného a bílého vína? V hroznech to není. Pokud nevíte, zkuste se zeptat třeba strejdy Gůgla. Zadejte třeba "rozdíl mezi výrobou červeného a bílého vína".

K večeři jsme nám milá hostitelka namazala rohlíky s dobrou pomazánkou, a ikdyž jsme byli ještě syti z pozdního oběda, zmizelo toho docela hodně. Celou dobu jsme byli zamlí, Kyšák správně poznamenal, že to tam chvílema bylo jak na hřbitově. Asi nám chyběli rozkecávači jako Markéta nebo Bětka.

Během večeře jsem tradičně zabavoval hádankami. Jsou už starší a poměrně známé, ale pro ty kteří je ještě neslyšeli:

Šašek a král

V jednom království žije král a šašek. Král nenávidí šaška, šašek nenávidí krále. Až se jednoho dne rozhodnou, že se otráví. Nemůžou ale kupovat jedy ve vesnici, protože by se to mezi lidmi hned rozneslo a na zámku je jen dvanáct jedů. Jsou označeny podle síly, od jedničky až po dvanáctku, nejsilnější jed je dvanáctka. Jedy jsou ale speciální, pokud vypijete jed a hned poté jed s vyšším číslem, např. pětku a potom desítku, jedy se neutralizují. Král vezme tedy všechny sudé jedy (2, 4, 6, 8, 10, 12) a šašek všechny liché. Pak se pozvou na sklenici vína. Nejdřív král naleje šaškovi, pak šašek králi a nakonec nalejí každý sobě aby mohli jedy zneutralizovat. Šašek přežil, král zemřel. Jak to šašek provedl?

Další hádanka se mi líbí méně, nejspíš proto, že jsem na ní sám nedokázal přijít a musel jsem se nechat poddat.

Poprava a kuličky

Král má ve vězení těžkého zločince a jednoho dne má být popraven. Král ale rád pobaví lid a tak dá vězni šanci, bude si moct tahat z pytlíku, pokud vytáhne bílou kuličku bude omilostněn, pokud černou zemře. Vězeň se ale od kata, kterému se ho zeželí, že král ho podvede a do pytlíku dá pouze dvě černé kuličky. Vězeň však nemá šanci sehnat si bílou kuličku včas a tak ho odvedou na popraviště a on si tahá. Co musí provést aby mohl přežít?

Poté co byly hádanky rozluštěny nastal opět známý problém, co dál? Tak trochu jsem s tím počítal a rozhodl jsem se vyzkoušet tzv. psychologickou hru o Abigail a Gregorym. Nějak jsem si ale nemohl vzpomenout na jména a tak se postavy jmenovali Jessica, Jerry apod. Hra probíhá tak, že se ze začátku vypráví příběh. Poté se každý člověk ztotožní s libovolnou jemu sympatickou postavou z příběhu a před ostatními se snaží obhájit svoje chování, samozřejmě tak aby odpovídalo příběhu. Ostatní mu můžou pokládat otázky. Obhajování pokračuje, každý další však nesmí popřít to co řekl ten před ním. Nakonec si to postavy mezi sebou můžou vyříkat, většinou se do toho lidi vžijou tak, že to býva docela zajímavé. Zde si můžete přečíst příběh:

Krokodýlí řeka

V malém království žili ve městě dva milenci, Abigail a Gregory. Prostředkem města tekla velká řeka, žili v ní krokodýli a přes řeku se dalo dostat jen jedním mostem. Nebo lodí. Gregory žil na jedné straně, Abigail na druhé, denně k sobě přes most chodili.

Jednoho dne však přišla velká voda. A co hůř, Gregory byl na smrt nemocný a neměl nikoho kdo by byl s ním. Ani Abigail se k němu nemohla přes rozbouřenou vodu dostat, protože voda strhla i most. Jediný kdo by se mohl s lodí dostat na druhou stranu byl starý námořník Slag.

Ten už padesát let čekal na velkou vodu a deno-denně vytahoval svojí pramici vysoko na břeh aby mu ji velká voda neodnesla, jako jiným. A tak se Abigail vypravila za ním a požádala ho, aby ji převezl na druhou stranu. Slag souhlasil, avšak s jednou podmínkou, že se s ním Abigail stráví noc. Abigail nesouhlasila, utekla k matce a žádala ji o pomoc.

Matka však na ni neměla právě čas, a tak ji skoro ani nevyslechla a řekla jí, nechávám rozhodnutí na tobě, věřím že se rozhodneš správně. Abigail probrečela celý den i noc, ale protože se k ní dostaly zprávy, že se Gregorymu přitížilo, nakonec souhlasila se Slagovou podmínkou. Ten se s ní vyspal a příštího rána ji odvezl na druhý břeh.

Abigail se konečně dostane k Gregorymu. Stará se o něj tak dlouho, dokud se neuzdraví. Trápí jí však kvůli její nevěře svědomí a Gregorymu řekne co se musela učinit, aby se k němu dostala. Gregory pro ni však nenajde pochopení, rozzuří se a Abigail vyžene.

Ta jde s pláčem ke svému starému příteli Sindibadovi, všechno mu řekne. Ten, i když ho Abigail prosí, ať to nechá plavat, jde za Gregorym a surově ho zmlátí.

Hra nemá předurčený výsledek, může se stát, že lidé hru nepochopí, nebo naopak jí začnou moc prožívat, nám se ale povedla celkem pěkně. Nic ale netrvá věčně a po hře zase nastala situace co dál. Pak přišel šílený nápad na hru, ve které by se vlastně vymíšlela detektivka hráči by museli přijít na to kdo je vrah. Nápad zajímavý, ale tak jsme příběh překomplikovali, že už jsme opravdu nevěděli jak dál. Většina hry probíhala tak, že já s Kyšem jsme na chodbě přemýšleli jak příběh posunout dál, vypadalo to asi tak, že jsme proti sobě chodili a občas se někdo chytl za hlavu, pak jsme zase chodili a nakonec jsme se museli vrátit na začátek příběhu. Ale nápady jsme měli zajímavé, to se musí nechat, možná podle toho jednou sepíšu detektivku, kdo ví?

Další hra byla podobná, ale úplně otočená. Nakonec skončila tak, že jsme se všichni jenom smáli a vraha, či spíše vrahy se určit nepodařilo. Ono taky zjistit kdo z příbuzenstva zabil tetičku v Himalájích, když všechny stopy shoří a jediný policista je také podezřelý, protože je její synovec, není snadné. Bylo už pozdě, ještě chvilku jsme pak hráli stolní fotbálek a šli zase někdy po půlnoci spát. Když to tak počítám, v průměru jsme se naspali méně než pět hodin za noc. Taky jsme toho moc nevypili, ale přežili jsme to.

Ráno jsme vstávali někdy po osmé, snídani jsme opět měli připravenou, prostě luxus, mazanec s bochánky, co můžeme chtít víc. Byla neděle a vlastně i poslední den, i když to ze začátku bylo plánováno i na pondělí. Je ale dobře, že jsme skončili už v neděli, všechno bylo jednoduší. Poslední naše trasa byla krátká z Velhartic do Kolince, kde jsme se měli rozdělit. Kryštof s Jáňou ale odbočili moc brzo a tak se jim ještě poslední den podařilo zajít si. Měli jít na beránka do Mlázov. Večer byli ale už doma, takže jejich zacházka asi moc dlouhá nebyla. Lence odjížděl vlak z Kolince v dvanáct, mě zhruba o dvě hodiny později a bylo teprvé něco po jedenácti, takže byl čas dát si trochu cukru. Byla i nápad udělat si karamel, ale to jsme zavrhli, protože by nás z čekárny asi hnali, kdyby viděli jak si vaříme bílý prášek na vařiči. Nejsem si jistý jestli by nám veřili, že je to jenom cukr. A tak jsme zůstali u cukru.

Pak už jenom vlakem bekhoum, vybalit zasmrádlé oblečení z batohů a hurá do vlastních postýlek. No hurá, mám chuť sem napsat něco jako v článku o Golden Well, ale nechci se opakovat a tak napíši radši takové krátké shrnutí mých pocitů z celé akce.

Celý to bylo dost na rychlo, plánovat se to začalo měsíc před Velikonoci, s Božím požehnáním se nám podařilo všechno sehnat a zařídít. Když jsem čekal na nádraží až výprava přijede nějak jsem tomu pořád nemohl uvěřit, že se to povedlo. Když pak přijeli, nemohl jsem tomu uvěřit ještě víc. Jak šel čas trochu mi začalo vadit, že věci nevycházejí tak jak jsem si je představoval. Když se teď na to podívám zpět, vidím, že kdyby to proběhlo tak jak jsem to já měl naplánováno, patrně by jsme někde umrzli v závějích, takže chvála Pánu i za to. Takže jednoduché ponaučení zní: Čím více lpíš na vlastních plánech, tím déle bude trvat, než pochopíš že to Bůh s tebou myslí dobře i když ti nevycházi všechno podle tvých představ.

Golden Well 2008

2008-02-22T00:00:00+01:00

Protože se mi skoro po týdnu nervy dostatečně zklidnily z přechodu z přírody do školy, což je šok opravdu veliký, rozhodl jsem se neodkládat dál napsání tohoto článku. A tak sem píšu mé vzpomínky na letošní lyžák.

Ten týden hrozně rychle utekl a nějak jsem si vůbec nestihl zapamatovat některé trasy a mám to v hlavě trochu pomotané, takže kdyby tento článek četl někdo s lepší pamětí než já, ať se nebojí napsat pořádně kritický komentář, ve kterém mě zprdne, že takhle to přece vůbec nebylo. Píšu tak jak vzpomínám a občas něco trochu přibarvím.

Vůbec celý tenhle lyžák byl hodně na rychlo. Nevím, čím to bylo, asi tím že prázdniny byly letos dost brzy. Prostě jsem ještě týden před odjezdovou sobotou neměl boty na běžky a spacák. Naštěstí Hájkovi měli boty správné velikosti, mně padnoucí a tak jsem měl první starost odbytou. Sehnat spacák nebylo vlastně ani tak těžké, ba dokonce to nebylo ani potřeba, protože jsem z informací od Jendy věděl, že jsou na chatě erární spacáky. Ale spát v erárním spacáku se mi nechtělo, kdo ví, kdo v něm spal přede mnou a tak jsem si spacák půjčil.

V pátek večer jsem si zabalil a přichystal se na zítřejší odjezd. Jel jsem jako obyčejně s Johanou. Den začal poměrně jako obyčejně. Vstal jsem v šest hodin, nasnídal se a vytáhl běžky ze sklepa. Pak jsem naposledy před odjezdem zapnul počítač. V tu chvíli se mi vůbec nikam jet nechtělo, raději bych sedět celý týden u počítače a nudil se, ale bylo dobře, že už nešlo couvnout.

A tak jsem nahodil batoh na záda, maminka mi udělala křížek, jak se zpívá v písničce Českýho chleba, a vylezl jsem před panelák. Bylo asi za dvě minuty sedm, přijet pro mě měli přesně v sedm. A tak jsem čekal. Čekám pět minut - nikdo nikde. Čekám dalších pět minut, máti vykoukne z balkónu jestli už jsem odjel a když vidí že ne, volá Hájkům, kde jsou.

Ti už byli na cestě, tradičně se zpožděním, letos vlastně úmyslným. Cestou jsme měli vyzvednout ještě Kryštofa ve Velharticích, ale byl trochu marod a tak se rozhodl přijet na lyžák až o pár dní později. Proto bylo zbytečné jet tak brzy, ale mně se to jaksi nestihlo říct a tak jsem tam venku čekal čtvrt hodinky v zimě. No co, já jsem zvyklý (a jestli ne, tak si alespoň zvyknu, budu to potřebovat).

Pak konečně přijeli, já si dal lyže a batoh do auta, přičemž Johana poznamenala, že ho mám každý rok menší a jelo se.

Vyjeli jsme tedy směrem na Železnou Rudu, měli jsme tam mezi-zastávku, nabírali jsme Kláru. I nadále cesta pokračovala v klidu a my mohli vzpomínat na to, co už jsme všechno s touhle partou zažili. Bylo toho dost, a tak jsme se mohli zabavit až do chvíle, kdy jsme dojeli na Horskou Kvildu. Byli jsme tu výjimečně včas, do srazu v devět zbývaly ještě dvě minuty. Měli jsme se sejít před chatou pana Musila, ale teď která to je? Tipoval jsem to na tu chatu, ve které jsme také jednou na lyžáku byli. A tak jsme zastavili na parkovišťátku před ní.

Proti nám stálo auto s českobudějovickou značkou. V ní seděli dva lidé a tak si nás lehce prohlíželi, my je samozřejmě také. Minuta po deváté, nikde nikdo.

"A je tohle opravdu chata pana Musila?", ptá se Zdeněk.

My mlčíme, protože si tím nejsme jistí. A tak se rozhodne, že projedeme Horskou Kvildu až na konec a budeme se dívat po Jendovo autu. Projedeme až na konec, ale auto nikde. Jsme trochu bezradní a tak dáme na chytrou radu: "Za zeptání nic nedáš a huba ti neupadne".

Vedle auta právě prochází starší pán, Zdeněk říká, že ten to tu určitě bude znát, stahuje okénko a ptá se na chatu pana Musila. Chyba lávky, pán to tu podobně jako my moc nezná. Ale poradí nám, že se máme zeptat v hájovně, která je o pár metrů dále.

Popojedeme a Zdeněk se jde zeptat. Vrátí se lehce zmaten, protože narazil na dívku ve věku Johany a poznamenává, že její popis byl lehce pubertálně zmaten a že teda jako nic neví.

Nevadí, vracíme se zpátky a znovu se pozorně díváme po autech. Opět nic a tak znovu zaparkujeme na stejném místě jako před tím. Proti nám pořád sedí dva lidé v autě.

"Hale, vždyť to je Lenka", vykřikne Johana.

A skutečně, proti nám sedí dva dobře známí lidé, Vašek s Lenkou. Do teď nechápu jak jsme je předtím nemohli poznat. Stane se…

Za chvíli se věci začnou dávat do pohybu. Po silnici k nám přijíždí auto, které na tu stranu před chvílí jelo a ouha, zase patří k nám. Za chvíli jsou tu už všichni i Jenda s Michalem a my můžeme vyrazit na cestu ke Zlaté studně, je to blízko, asi tři kilometry.

A tak jsme se dostali až na chatu. Musím poznamenat, že mě hodně nepříjemně překvapila. Honza sice říkal, že je to na nás až moc luxusní, ale takhle moc jsem to přece jen nečekal. Byla to téměř chalupa, pořádný starý barák.

Zatímco ji Jenda a Michal prozkoumávali, my se vydali k potoku, který tekl asi půl kilometru dolů ze stráně. Měli jsme v něm slíbené ranní koupele, z čehož jsme všichni trnuli hrůzou. Od potoka jsme se raději vrátili zpátky do chaty, kde jsme se rozházeli do pokojů a ubytovali. Ne úplně doslova, jak správně řekl Pavel: "Budeme tu jen týden, tak proč si vybalovat".

Večerní vycházka byla na Zhůří. Krásný západ slunce, škoda že nemám fotky. Když jsme se dost pokochali a také nám začala být zima, jeli jsme zpátky na Horskou Kvildu, odkud jsme ráno vyjeli. Vůbec se nám tam popravdě nechtělo, ale museli jsme vrátit boby, na kterých jsme táhli na chatu proviant.

Cesta byla dobrá, z kopečka, někde až příliš, sněhu moc nebylo, pády byly tvrdé. Z Horské Kvildy zase na Zlatou studnu a hurá do chaty na večeři. Zde je první temná díra v mé paměti, co bylo k večeři si nemůžu vybavit.

Další temná díra v mé paměti je celý další den. První den mám ještě docela jasný, ale co bylo druhý? To si nějak nevzpomínám. Počkejte, možná se rozednívá. Nejspíš jsem měl službu. Doufám, že se nepletu, a že to bylo opravdu v neděli. Službu v kuchyni jsme měli vždy na den po dvojici. Já měl tu smůlu, že ke mě Jenda přiřadil zrovna Johanu. Té se totiž udělalo už v sobotu večer špatně a já tak měl službu sám, protože Johana se dostávala z nemoci.

Nebylo to vlastně úplně nejhorší. Všichni se nade mnou jaksi slitovali a já tak měl málo práce. Vlastně jsem jenom topil. Dopoledne jsme měli takové polní shromáždění, z toho si taky moc nepamatuji. S mou pamětí je to asi hodně špatné. Další dny si vybavuji jen hodně mlhavě a tak napíšu jen to co bylo nejzajímavější a v paměti mi to uvízlo.

První taková událost je následujícího dne. Den jako každý jiný. Až do večeře. Službu měla Markéta s Aničkou, ale ty za to, co se stalo vlastně nemohly. Překvapivě za to mohl Jenda. K večeři měla být pochoutka, spousta pudingu. Vše probíhalo dobře, dokud ho nechtěli osladit. Jenda si vzpomněl, že v jídelně na stole nějaký zbytek cukru, a tak aby nemusel načínat nový, pytlík ležící na stole do pudingu vysypal. To neměl dělat.

Na pytlíku byl totiž nápis "Sůl", ale to Jenda nějak přehlédl a proto bylo v pudingu půl kila soli. Nedokážete si představit, co je to za humus. Ještě že jsme všichni otrlí. Byli jsme taky hodně unavení, večeře měla být odměnou za uraženou vzdálenost. Ten den jsme na běžkách uběhli našich rekordních 41 kilometrů.

V úterý jsme měli kratší výlet, protože jsme byli po včerejšku hodně unavení. Vyjeli jsme krásnou vycházkovou rychlostí na Přilbu a odtud okruhem zase zpátky do chaty. Odpoledne se hrál fotbal. No fotbal, spíš ragby, všichni jsme z toho byli dost pomlácení. Hrát fotbal na sněhu, ve kterém se nedá pořádně běhat s malým gumovým míčkem je dost záhul. A co bylo horší, hrálo se o službu.

Resp. tým který prohrál, si mezi sebou střihal a kdo zůstal nakonec měl ve čtvrtek službu. I přes velkou snahu a celkové převaze nad soupeřem nás shodou okolností jsme nakonec prohráli 6:10.

Ve středu jsme si měli připravit program pro malé děti, které byli na již zmiňované chatě pana Musila. Když jsme tam přišli, zírali na nás, jako kdybychom snad ani nebyli lidé. To jsme po těch pár dnech v přírodě vypadali tak strašně? Cítili jsme se asi, tak jako zvířata v zoologické. Ale na co jsme se všichni těšili, byla pořádná večeře. A ta taky byla. Jiřinka nás nezklamala a její guláš, či co to bylo, byl vynikající.

Nový hit lyžáku byl poker. Poker se naučili skoro všichni a tak když šli malí spát, my ještě chvíli seděli v jídelně a hráli poker o sirky. Bohužel jsme nedohráli, čekala nás ještě cesta zpět do chaty. Ještě předtím než jsme se odtamtud odebrali nastalo kámennůžkopapírování o čtvrteční službu. A tak jsem jaksi chytil službu ještě na jeden den. Pak jsme se po tmě vydali zpátky na chatu.

Ve čtvrtek mi začal opět den o hodinu dřív. Tenhle den si pamatuji docela přesně a tak vás budu chvíli nudit dlouhými detaily. K snídani jsme měli chleba se sýrem nebo s nugetou, k pití jako obyčejně čaj. Po snídani jsme se vydali zase známou trasou k Horské Kvildě. Tam jsme nasedli do Michalova auta a jeli na Modravu. Trasa byla naplánována k Poledníku. Na Poledník jsme skutečně dojeli a přálo nám i počasí, výhled dobrý, byl vidět i Velký Javor. Potom zase zpátky, jako obvykle oklikou zpět.

Jednu událost si pamatuji docela přesně. Stala se totiž docela nečekaná věc, vedoucí si z nás vystřelili. Na jednom rozcestí se hodně dlouho rozmýšleli kam jet, jestli do kopce nebo z kopce. My si samozřejmě přáli jet z kopce, ale když se vedoucí jednou rozhodnou tak s nimi nikdo nehne. Ale překvapivě se jelo z kopce. Dole bylo další rozcestí, kde se opět dlouho čekalo a nakonec vedoucí přišli s nemilou zprávou. Jeli jsme špatně.

Vzali jsme to vážně, nepamatuji případ, kdy by si z nás vedoucí takhle vystřelili. Už jsme chtěli začít stoupat, ale to už se Honza s Michalem zasmáli dost a my mohli pokračovat dál. Samozřejmě jsme byli na správné trase.

Veselý byl poslední sjezd, už ani nevím proč, ale byl dost prudký a nám se jaksi podařilo skoro všem lehnout na zem. A komu se to nepovedlo tam, lehnul si o kus dál.

Celý tábor se konala jedna velká bitva a to vroubkařů proti mazáčům. Bitva, kdy ani jedna strana nebere žádné argumenty, které jí nevyhovují. Samozřejmě, lepší jsou vroubky (co myslíte že mám :), ale zkuste o tom přesvědčit někoho se zarytými představami.

Ani nám nechtěli uvěřit, že i Bauer má vroubky, jen to tají aby nebyl za amatéra. Nevěřili a tak se dál dřeli s pracným mazání, kterému začali odborně říkat strukturované, a pak je z toho boleli ruce, měli puchýře či podobné věci.

V pátek se konala taková speciální hra, jmenovala se lov na jelena a spočívala v tom, že jsme byli rozděleni na dvě družstva, po pěti a po šesti lidech. Každá skupina měla jednoho postřeleného jelena (my Michala) a toho jsme jako nelítostní lovci museli pronásledovat.

Pozor jsme si museli ovšem dát na znepřátelené eskymáky (rozuměj strážce národního parku). Jelena se nám ulovit podařilo a tak jsme to oslavili polívkou v restauraci a pekárně Kvilda. Návštěvu můžu doporučit, mají tam skvělé koblihy.

Pak, plně nasycení a v dobré náladě, jsme se vydali cestou po magistrále do Horské Kvildy. Tam jsme se opět měli spojit s malými a pak závodit v biatlonu. Ještě před rokem, na Jizeře, jsem se při podobném závodu hnal jako blázen, skončil třetí a pak mi bylo celý den na nic, tak jsem letos raději zvolil mírnější tempo.

Večer byl hodně zajímavý, ale tohle téma nechám na jindy, je to na dlouhý povídání.

A ráno se pak už jenom balilo, uklízelo, zametalo, mylo a tak podobně. Pak zase na Horskou Kvildu a domů. Civilizace, voda, topení, elektřina, kdo si myslí že má všechno, nechť ví že nemá skoro nic, protože i bez toho co má, to může být lepší.

Byl jsem v Tatrách, zapomenout se nedá…

2007-08-14T00:00:00+02:00

Živý a zdravý jsem se vrátil z Nízkých Tater a jak jsem slíbil, napíšu sem něco o našem putování. Nízké Tatry jsou opravdu nádherné, je těžké je popsat. Krajina se může změnit během pár kilometrů tak, že si budete myslet, že jste se ocitli v krajině hobitů, nebo naopak, že jste se dostali do nekončícího divokého hvozdu. No prostě nádhera.

Cesta do Tater je divoká…

Z Nýrska jsem s Johanou a jejím otcem vyrážel autem okolo čtvrté hodiny. Johana lehce nestíhala, musela ještě nakoupit energetické zásoby.

Až jsme konečně vyrazili, směr Horažďovice, odkud jsme měli všichni společně odjet autobusem do Prahy. Výjimečně jsme dorazili na autobusák jako první. Dlouho jsme ale čekat nemuseli, za chvilku dorazil Jenda s Jáňou, se špatnou zprávou, že Pavel s Markétou nepojedou, umřel jim děda. Nojo, holt život. Protože Pavel jet nemohl, byl jsem ve výpravě, kromě našeho vedoucího, jediný kluk.

V těsném sledu dorazila i Lenka a s ní i stan, který jsem sice celou dobu vláčel na zádech, ale ani jednou jsme ho nepoužili.

Už měl pomalu přijet autobus a s ním i Bětka, když Honzovi zazvonil telefon a my se dozvěděli, že Bětka nechala doma něco z jídla. Ó hrůzo…

Přijela sice autobusem, ale její táta nás musel stíhat až do Strakonic, aby nám jídlo předal. Prý vypadal pěkně nasupeně. Ani se mu moc nedivím. Ale to už jsme seděli pěkně v teple autobusu a ujížděli do Prahy.

Největší divočina v Čechách - Praha

A tak jsme se dostali až do největší divočiny v Čechách, do Prahy. Po příjezdu jsme vlezli do metra ve stanici Anděl a hned jsme vykoupili krámek se sušeným ovocem. Času jsme měli dost, protože jako obvykle bylo shánění jízdenek problém.

Nakonec jsme ale vyrazili a užili si trasu B, A, i C. Z Anděla jsme vjeli do stanice Karlovo náměstí, pak na Národní třídu a jako poslední stanice na trase B na Můstek. Zde jsme přestoupili na trasu A a náležitě si při tom užili jezdících schodů. Urazili jsme cestu do další přestupní stanice - do Muzea. Zase jsme si užili eskalátorů a jeli do poslední stanice na naší trase metrem, na Hlavák. Vylezli jsme a našli posledního člena naší výpravy, Marušku. Nic už nám nebránilo sednout na noční rychlík, směr Poprad.

Přijíždíme na Slovač

A tak začala dlouhá cesta až na Slovensko. Z cesty si moc nepamatuji, prospat se sice nedala, ale prodřímat ano. Možná si nic nepamatuji z toho důvodu, že nic k pamatování snad ani nebylo.

Hned po ránu, okolo páté hodiny ranní jsme se mohli pokochat prvním pohledem na Tatry. Z Nízkých moc vidět nebylo, ale Vysoké, to je pastva pro oči. Kochali jsme se asi do šesti, kdy jsme konečně dorazili do naší konečné, do Popradu. Zde jsme vyskákali z vlaku a jali se hledat autobusové nádraží. Po zeptání jsme ho našli rychle a po pěti minutách jsme seděli v autobusu a jeli přes horské serpentiny do Vernáru, odkud jsme měli vyrazit konečně na pochod.

Konečně v Tatrách

A tak jsme šli. Sic nevyspalí a malátní, ale pořád se spoustou optimismu. Cestou jsme zabočili k potoku, kde jsme se opláchli po cestě a s chutí vyrazili zdolávat nejvyšší horu východní části Nízkých Tater - Kralovu hoľu. Pokud jste nikdy nebyli v pořádných horách nedovede si představit co to je zdolávat převýšení zhruba kilometru. Je to opravdu štreka, zvláště když si na zádech nesete proviant na týden a všechno, co člověk potřebuje v horách. Cestou jsme dojídali svačiny z domova.

Cestou přes Martalůzku jsme se do plahočili až do na Kralovu hoľu. Ve výšce 1 946 metrů máte krásný výhled na celé východní Tatry, my z toho ale nic neměli, protože sotva jsme dorazili já a Jenda nahoru, strhla se první průtrž mračen.

Holky byly o kus vzadu a promokly na kost. A do toho začaly kroupy. Pravá ukázka počasí na horách, před půl hodinkou svítilo sluníčko a my se potili do kopce.

No ale co. Kralovu hoľu jsme zdolali. Už pod střechou jsme si udělali čaj na benzínovém vařiči, a málem vyletěli do vzduchu, protože ve vařiči shořelo těsnění a ten se změnil v časovanou bombu. Naštěstí se nám ho podařilo včas zhasit a my si vychutnávali první horský čaj.

Byla asi jedna hodina a my jsme tu nechtěli zkejsnout, takže jsme jednotně odhlasovali, že chceme jít dál.

Jak se jde v dešti

Protože už přestalo pršet a rogalistům, kteří nestihli odletět před deštěm, se najednou létat nějak nechtělo vyrazili jsme dál. Opět svítilo sluníčko a my se začali zase potit. Horákovi (od hor, ne od přitroublého seriálu) je prý vždy buď zima, nebo ukrutné horko. My si to mohli vyzkoušet na vlastní kůži.

Už jsme šli po hřebenu, po kterém jsme měli jít až do konce. Bez problémů jsme se dostali na Strednou hoľu. S chutí vyrazili dál, šlo se chvíli opravdu pěkně. Problémy začaly těsně před horou Orlová. Ještě předtím jsme se ale dlouho mohli kochat pohledem; na vysokém nezalesněném hřebenu jsme viděli daleko a ta krása se nedá popsat.

Těsně před Orlovou začala znovu průtrž mračen, tentokrát jsme se ale nemohli nikam schovat a navíc se do toho začalo nebe bouřit - blesky šlehaly jedna dvě. Teď došlo na naše pracně připravované pláštěnky a igelity, pod které jsme se schovali. Moc nám to ale nepomohlo a všichni, ještě v triku a kraťasech, začali klepat kosu. Bouřka přestala, a tak jsme se odvážili jít dál. Pršelo sice pořád, ale jít bylo lepší, než stát a čekat. O tom jsme se mohli přesvědčit, protože pršelo až do rána. A my šli a šli.

Cestu mám mlhavou, pamatuji si akorát, že pořád pršelo, takže musím sáhnout po mapě a podívat se kudy jsme to vlastně šli.

Z Orlové jsme se dostali na menší horu Bartková (1 790 m.n.m.) a pak začali scházet do Ždiarského sedla. Zde byla první útulňa, která však vypadala tak, že dole byla hlína a spousta odpadků a nahoře obsazená půda.

Nám nezbylo nic, než jít dál. Museli jsme vystoupat na horu Andrejcová. Pořád v dešti, ale už o hodně menším, jsme se dostali k další útulně. A dobře jsme udělali, protože tady byla i kamínka a my si mohli usušit svoje mokré věci.

První noc

A tak jsme zakončili první den v Tatrách pořádnou večeří. Protože zde byla kamna, uvařili jsme si královsky. Jako první hod byly ovesné vločky, a o chvíli později spousta pudinku. Všechno jsme to zapili spoustou čaje s ještě větší spoustou cukru.

Tady jsme vlastně potkali další turisty. Byli to ale nějací měkkotové, protože tu byli již druhou noc. Sice se snažili odejít, ale chytli je stejné deště jako nás a tak se vrátili.

Po večeři jsme si vylezli nahoru na půdičku a vyspali se do dalšího dne.

Odpočíváme…

Protože Jenda usoudil, že jsme zvládli na první den moc velkou vzdálenost, nedošli jsme druhý den výpravy moc daleko. Když jsme se ráno probudili, sousedé pod námi se už balili a během pár minut jsme měli útulňu pro sebe. Jenda s Maruškou už byli chvíli vzhůru, takže jsme se ze spacáčků dobatolili rovnou k snídani.

Po snídani jsme u pramenů načepovali vodu na další etapu našeho pochodu a po sbalení vyrazili. Nejsem si jistý, ale myslím že Bětka už měla puchýř. Slunce krásně svítilo, takže jsme se brzo zapotili. Lezli jsme na horu s názvem Velká Vápenica. Když se tak dívám na mapu a porovnávám, co jsme ušli první den a co dny potom, docela se divím, i když vím, že Honza říkal, jak jsme ušli málo. Na některé úseky cesty si vzpomínám hodně těžko, ale myslím že na Heľpianském vrchu se zrodila naše hymna "Jeníkovi tchoříci".

Na témže vrchu jsme potkali dva Čechy, dva muže okolo 60 let, kteří nám tvrdili, že na další úsek nezapomeneme do konce života. No v jejich věku je pochopitelné, že si to mysleli, nicméně my jsme sestup do sedla Priehybka zvládli v pohodě. Následný výstup na Veľkou Vápanici také, i když někteří na to určitě nezapomenou. V hustých polomech se dokonce jeden člověk málem ztratil.

Sestup a výstup nás ale asi zdolal víc, než si myslím, protože i tvrďák jako Jenda nás nenutil jít dál, ale usídlili jsme se na lovecké chatce pod Kolesárovou. O její existenci nám řekli ti dva Češi, kteří nás tak strašili.

Sami bychom ji ale asi nenašli, musel nám poradit strážce národního parku. Pro některé dozorce. Asi hlídal dál protože v chatce, kde se šlo dostat jenom na půdičku, se nakonec ubytovalo čtrnáct lidí.

Naše skupina, já, Lenka a Bětka si mohla konečně uvařit sama na svém "skvělém" benzínovém vařiči. Těsnění bylo vyměněno, benzín dolit a my se mohli najíst. Už ani nevím co jsme jedli, ale určitě to bylo dobré.

Kam dojdeme?

Šli jsme spát brzo, protože Jenda chtěl zase jednou ujít větší kus. Vyspali jsme se celkem dobře. A ráno bylo památeční. Vařič sice ne a ne pořádně hořet, ale všechno toto jsme dohnali naším kuchařským uměním. Náš bujón se stal památným. A všechno to začalo docela nevině.

Příběh jednoho bujónu

Jenda s Maruškou jsou prostě ranní ptáčata, proto když se probudila naše vařičparta, jim se voda skoro už vařila a my jenom sondovali, co si dneska dají k snídani.

A vysondovali jsme. Vařili něco na způsob rýže s ovesnými vločkami a spoustou kakaa. No a teď co my. Voda než se začne vařit, to bude trvat dlouho, soudili jsme, a pak se rýže musí vařit nejméně dvacet minut.

Nastal čas pro improvizaci, a dodržení zásadních postupů. Naše heslo by mohlo znít asi: "Neriskuj zbytečně".

A tak jsme si udělali polívku z masoxu a spoustu nudliček do toho. Nevím, proč se to stalo památným, ale nejspíše proto, že v tom byl dostatek soli. Pravda, ze začátku to bylo dost silné, ta sůl vyžrala z krku úplně všechno, ale pak už jsme to lačně polykali.

A tak nakonec je z toho jasné, alespoň jedno, improvizace s dodržením zásadních postupů je hlavní, pak vzniká něco, co může být téměř nesmrtelné.

On the road again

Ale teď už zpátky k naší cestě. Někdy okolo osmé jsme vyrazili zpět nahoru na Kolesárovou a pak dál po hřebeni. Po severní straně je krásný výhled na Velký bok. Nastal další pochod, ze kterého si pamatuji jen málo a znovu musím koukat do mapy.

Pomalu jsme vystoupali na Homoľku a pak začala dlouhá cesta lesem po vrstevnici. Byla tam spousta polomů a šlo se opravdu těžko.

Šli jsme a šli až jsme se dostali do pozemského ráje. Celou dobu jsme šli pomalu možná proto, že všude bylo spousta borůvek, malin a brusinek a my se tímto dosycovali. Co na tom že se to v NP nesmí.

Teď ale teprve začal ten pravý ráj.

Šlo se úzkou pěšinkou a na každé straně nebylo nic jiného než maliny. Šli jsme rychlostí asi dva metry za minutu. Pomalu jsme se dopracovali až k další útulně, kde jsme spát neměli, ale Honza toho prý z mapy vyčetl víc než my, proto jsme tam raději zakotvili.

Jak se pudí introverti

A tak jsme přišli do útulni Ramža. Rozložený tam byl na jedné z paland nějaký Čech. My, samí mladí, jsme asi dělali dost velký kravál, takže sotva jsme přišli, začal se ten muž tvářit zkroušeně a když jsme naházeli bágly do chatky vzal do ruky mapu, chvíli se do ní díval a pak si sbalil saky paky a odešel. Introvert na dovolené jak vyšitý.

Chatka vypadala vevnitř trochu jako chlívek, a taky to tam tak bylo cítit, proto jsme tam trochu poklidili a pak se začala pomalu chystat večeře.

Holky šly na maliny a borůvky, my pro dřevo. Nakonec vznikly bramboráky s malino-borůvkovou omáčkou a oheň v kamnech. Prostě idylka.

Nějak jsme začali debatovat o tom, kdo ještě do chatky přijde, nebo zda nikdo nepřijde. Nakonec sázku vyhrála Lenka s Johanou, které byly s tipem (3 Slováci) nejblíže pravdě (4 Slováci, jedna Slovenka).

Přišli zrovna, když jsme hráli myšlený slovní fotbal a ohromně jsme se u toho bavili. Oni si mezitím vybalili a sedli si k nám, ale naše myšlenkové pochody nestíhali. Neměli šanci, protože jsme chvílemi nevěděli ani my o čem debatujeme.

A my se prostě nemyjem!

Večer jsme strávili společně se Slováky, kteří si museli pomáhat nějakým místním patokem v zelené lahvi, aby s námi udrželi krok. Postupně jsme zalehli, ale Slováci byli teď tak nabuzení svým pitím, že by s námi pořád debatovali. Johana je ale všechny rychle odradila další památnou větou: "My se nemyjem". Prý si o nás pak mysleli, že jsou to jenom čudné baby, jak to označil Jenda.

Kapustová polévka, aneb trable holek se slovenštinou

Ráno jsme se ještě se Slováky vyfotili a najedli se další až moc výživné potravy. Holt jsme jí nevařili my, ale Jenda na kamnech. A pak znovu a zas na cestu. Batohy se nám již zdály lehčí, byli jsme ale nevyspalí, protože jsme spali na maličké půdičce, kam jsme se stěží vešli, a navíc každé pohnutí bylo doprovázeno hlasitým vrzání prken. Ke všemu tam bylo hrozné horko, protože Slováci se báli medvědů a nechtěli nechat dveře otevřené.

Museli jsme dnes dojít až na Štefáničku, aneb chatu generála Milana Rastislava Štefánika. Nejdřív jsme museli projít civilizací, v sedle Čertovica je pár horských chat a hotelů. Odtud bylo posláno pár pohledů.

Na oběd jsme šli do jedné restaurace, kde jsme měli na výběr mezi kapustovou a držkovou polévkou. Nakonec bylo odhlasováno pro kapustovou, v poměru asi 4:3.

Jenže ale těm, kteří hlasovali pro kapustovou polévku, nedošlo, že jsme na Slovensku a kapusta není nic jiného než prachobyčejné zelí. A tak jsem nakonec s Honzou polévky za ostatní dojídal.

Pak už jsme byli narvaní k prasknutí a obsadili místní záchodky. Postupně jsme se vyprázdnili a mohli vyrazit dále.

Kakao a karamel

Sotva jsme ušli pár kroků z Čertovice, začala další z průtrží mračen. Museli jsme vyndat velký Maruščin igelit a všichni se pod něj na půl hodinky schovat než přešly nejhorší deště. Pak jsme opět stoupali dále a výše, stejně jako v Narnii.

Na konci únavného stoupání jsme byli tak žízniví a touha po kakau byla tak silná, že jsme byli ochotní vypít potok rozbahněné vody po dešti, stékající z kopce. Už se těším až si dnes večer konečně vychutnám půl litru poctivého kakaa.

Pak už se šlo celkem dobře a my mohli povídat o všem možném. A tak jsme se přes moje bratrance, pak spolužáky, balení na tábor dostali až k nejuniverzálnějšímu tématu na světě, k jídlu. Téma jídlo, je dokonalé. Můžete o něm mluvit jak dlouho chcete a pořád to má šmrnc.

O tomto tématu jsme se bavili až do té doby, než se nám naskytl krásný pohled na nejvyšší horu Nízkých Tater Ďumbier (2 043 m.n.m.). Ještě dvě stě metrů z kopečka a už jsme byli u Štefáničky. Začali jsme vášnivě diskutovat o tom zda je lepší postavit stan, nebo se dostat na mizinu ubytováním za 270 slovenských kaček. Jenda se v nás prý nemohl vyznat, nevěděl jestli jsme tvrďáci, co chtějí stan, nebo teplou vodu v chatě, každý chtěl obojí.

Nakonec to musel rozhodnout za nás a šoupnul nás do chaty. Myslím, že nikdo pak nelitoval. Sušička na boty se hodila a dokonce i já si poprvé vyčistil zuby.

Vlajka vlaje dál

Večeři jsme si uvařili dole v chatě dohromady, vlastně neuvařili, nakrájeli a nařezali. Byly zbytky, salám se sýrem a chlebem. A samozřejmě dobře oslazený čaj. A protože jsme cukru měli opravdu moc, dali jsme si ho nasucho do hrnečků a jedli lžícemi. Opravdu dobrá vzpruha.

Protože jsme byli tak nabytí energií, začali jsme vtipkovat. Pro potrápení hlav Tchoříků jsem vytáhl tento hlavolam:

Co musím uznat, je vytrvalost, se kterou to někteří řešili do dalšího dne.

Večeři jsme snědli a odebrali se vykonat hygienu. Teda, jenom někteří. Vyprali jsme si prádlo a Jendovi nezbylo nic jiného než vyvěsit naší vlajku. Trenky na ramínku vlály vesele v okně a rozveselovaly bratry Slováky.

Nejvýše

Dnes nás čekal památný den. Dostaneme se na Ďumbier. U většiny z nás to byla největší hora na jakou kdy vylezli.

Pak hurá z Ďumbíku na Chopek, kde jsme si v kamenné chatě dali svačinu. Pak nastala zase dlouhá cesta, tentokrát navíc ještě v mlze. Jen občas se rozjasnilo. V sedle Poľany jsme viděli dost z blízka kamzíky a další stádo o kus dál. Pak jsme zase šli v mracích na Chabenec. Pak už to bylo krátké, měli jsme spát v chatě za 70 korun.

Ale to bychom nebyli my, kdyby šlo všechno rychle. Na svazích dolů k chatě byly borůvkové lány. Žádné stromy, nic, jenom spousta borůvek na zemi. Ihned jsme zalehli a hnuli se dál až po dlouhém naléhání.

A tak jsme se dostali do nejzvláštnější stanice na naší cestě. Spali jsme v alupokoji, půda, se stěnami z alobalu byla opravdu "skvělá", moderní umění v horách.

Chatu vedl starý notorik, proto se z chaty pro nás stala Chata u Notora. Co ale bylo fajn, že tam byly šachy. Po dlouhých dnech nedostatku přemýšlení jsem konečně uspokojil své mozkové závity. Šachy nás uchvátily, proto jsme si vyrobili i cestovní, které jsme později ještě zdokonalili.

"Až to se mnou definitivně sekne"

Večer byl i s muzikou v podání slovenského lidového zpěváka zpívajícího české písničky od českých populárních autorů např. od Nohavici. Slovenskou píseň si nepamatuji ani jednu.

Noc byla prý ještě veselá. Na chatě zrovna vybírali v tu dobu latrínu, takže tam byli i makači, kteří byli prostě lidoví.

Ráno ale zase pršelo. Pršelo vlastně celou noc, ale jak bych to mohl vědět, když jsem spal. Dali jsme si vločky v kakau a znovu energetickou bombu v podobě smíchaného cukru, kakaa a šumáku s vitamínem C. Vše jsme nasypali do hrnečku a jedli lžícemi. Fakt dobrý…

Postupně pršelo čím dál tím méně a my zase vyrazili v mlze. Teď už jsme měli vlastně to nejtěžší za sebou, už jsme skoro jenom klesali. Překvapivě bylo nejtěžší stoupání na Malou Chochuli, protože se mezitím stačilo sejít o hodně níž, takže stoupání bylo dost velké.

Pak jsme slezli do Hľadelského sedla, kde se opět spustil pořádný liják, ale naštěstí už jsme měli dobře nacvičenou taktiku, proto jsme zůstali relativně v suchu.

Až do Donovan

Nevím jestli jsem se úplně těšil, byl to takový zvláštní dobrý pocit - vědět, že už za chvíli budeš v civilizaci. Museli jsme ale ještě vystoupat na Kozí chrbát, na který se opravdu lezlo jak na kozu. Pak už přes malé kopečky dolů až do Donovan.

Těsně před Donovany mne chytla zvláštní nálada, a myslím že jsem v ní nebyl sám, že domů ještě nechci a že všechno co jsem předtím měl rozdělané je méně důležité než se pořádně vychodit. Bylo to jako kdybyste jedli něco hodně dusivého, ale na konci zjistili, že to bylo hrozně dobré a že to za tu dusivost stálo.

Civilizace byla na dohled, ale na dohled byla i Malá Fatra a s tímto pohledem i touha vylézt nahoru a dřít to. Bohužel nikdo nemůže mít všechno, Jenda musel vydělávat a rodiče by byli asi trochu vyjukaní, kdybychom na Slovensku zůstali ještě týden.

Donovany mají krásnou autobusovou zastávku, v Čechách byste takovou našli asi jen těžko, ale autobusy u ní nestavějí.

Čekali jsme od sedmi, zkoušeli jsme i stopovat, ale kdo by chtěl zastavit čtyřem lidem s batohy. Měli jet ještě dva autobusy do Ružomberoka, ale ani jeden z nich nezastavil.

Co nám zbývalo, vlezli jsme do restaurace a pořádně se zasytili. Byli jsme tam až do zavíračky. Pršelo, jen se lilo a my museli někde přespat. Donovany asi prosperují, staveb k vybrání byla spousta a my ulehli do jedné z nich a prospali se.

Back home

Ráno nám už autobus zastavil a svezl nás až do Ružomberoka. Vlak do Prahy sice jel až v 22:10, ale my měli chuť improvizovat.

Na tržišti jsme si každý koupil snídaní a svačinu na cestu. Naše skupina také dva melouny. Prostě to bylo fajn. Pak jsme jeli nejdříve do Púchova, kde jsme vytáhli a zdokonalili naše šachy. Čekat na vlak do Prahy jsme museli asi dvě hodinky.

Pak jsme nasedli a jeli, jeli, a jeli zase zpátky domů.Většina pocitů se popisuje těžko a ani tyto pocity nebyly výjimka. Cestu jsme si ale náležitě užili (hlavně s kakaem :).

V Praze začalo loučení. Bez Marušky jsme pak pokračovali opět metrem na autobus. Do Horažďovic už žádný nejel, jel jen do Strakonic a ten jel až za dlouho, takže jsme udělali naší oblíbenou činnost, skejsli v hospodě. Johana se potkala s sestřenicí a my si mohli v klidu dát zmrzlinu. Zmrzlina byla tedy bída.

Pak zase cestovat. Nasednout do autobusu a nechat se vézt. Až do Strakonic. Tam nastalo další loučení, Lenka s námi už dál nejela. Poslední mohykáni si to pak valili autem až do Týnce, kde na nás už čekali naši odvozci.

Každý příběh má svůj konec a my nemůžeme být jenom výjimeční. Možná jsem pouštěl své pocity moc volně, nicméně dost jsem zatajil, takže si o nás nedělejte obrázek. Píšu to další den a zdi mě při tom svírají a já se těším opět do divočiny. Co bude příště? Kdo ví, možná zase Tatry, nebo jiné Karpaty, nebo třeba Kanada či Island. Není to jen jít a jít. Není důležité, jak daleko dojdeme. Je důležité přijít s ně(č)(k)ím.