Zápisníkhttp://zapisnik.glor.cz/2011-02-20T00:00:00+01:00Reportáž z MatFyzu2011-02-20T00:00:00+01:00Juda Kaletatag:zapisnik.glor.cz,2011-02-20:jeden-den-fyzikou-i.html<p class="intro">Jak známo "matfyzáka" od obyčejného člověka poznáte snadno a pokud se budete
řídit intuicí, nemáte šanci k omylu. Splésti si ho můžete snad jenom s
chemikem. A výlet na matematicko-fyzikální fakultu je proto zážitkem podobné
intenzity třeba jako návštěva zoo.</p>
<p>Narozdíl od zoologické zahrady není tato instituce den co den otevřena
veřejnosti, nebo lépe řečeno je, ale těžko se shánějí průvodci. Dne 3. února
léta páně 2011 to bylo trochu jinak. V akci zvané "Jeden den s fyzikou" se tato
škola snažila nastavit svou lidskou tvář a nalákat potencionální oběti do svých
tenat. Podařilo se?</p>
<div class="section" id="dil-i-ohybame-fotony-na-male-veci-bez-mikroskopu">
<h2>Díl I: Ohýbáme fotony - na malé věci bez mikroskopu</h2>
<p>Zájem o jeden den v této proslavené budově byl převeliký. Hlavní zahajovací
přednáškou byla "Velká fyzikální podívaná…", ale té jsem se účastnil již
loňský rok a protentokrát jsem se rozhodl vyzkoušet něco jiného. Usadil jsem se
v posluchárně F2 a čekal.</p>
<p>Protože se nám podařilo dorazit nečekaně s dostatečným předstihem, mohl jsem
sledovat jak se sál plní, jaké osoby přicházejí a o čem si povídají a s potěšením
jsem konstatoval, že toho dne se nedostavili jenom ti, co už téměř jinou
možnost studia nemají, ale i obyčejní lidé, kteří usoudili, že horší než
den ve škole den na Matfyzu být nemůže.</p>
<p>Přednáška začala s mírným zpožděním, protože ani zde nefunguje všechno neomylně
(kupodivu) a technika celkem dlouho odolávala pokusům profesorů o zprovoznění.
Když se konečně umoudřila, jeden z nich se ujal slova, chvíli pronášel takové
ty klasické fráze, jako že nás vítají a doufají v krásné prožití tohoto dne.</p>
<p>Pak předal slovo druhému profesorovi, s hlavou hodnou učence - sluneční paprsky
se od jeho hlavy odrážely krásně všemi směry. Povídal o tom, k čemu se hodí
vidět věci pěkně podrobně a začal tím, co každý z nás zná, mikroskopem:</p>
<div class="section" id="opticky-mikroskop">
<h3>Optický mikroskop</h3>
<p>Zdlouhavě objasňovat principy tohoto zařízení by bylo urážkou váženého čtenáře.
Jedná se o věc již delší čas známou, prý už od roku 1590, kdy byl v Holandsku
sestaven panem Jansenem. S postupem času se mikroskopy zdokonalovaly a na
omezení začali narážet lidé až docela nedávno. Jeho maximální teoretické zvětšení je totiž
asi 2000× a to kvůli délce vln viditelného světla. V praxi se lze dostat zhruba
na polovinu.</p>
<div class="figure">
<img alt="" src="images/2011-02-20-jeden-den-fyzikou-i/Ant_SEM.jpg" />
<p class="caption">Mravenec pod <span class="caps">SEM</span> mikroskopem</p>
</div>
<p>A protože lidé by rádi pořád víc a víc, v roce 1931 byl panem Ernstem Ruska
objeven mikroskop, který pracuje na trochu odlišném principu.</p>
</div>
<div class="section" id="elektronovy-mikroskop-tem-a-sem">
<h3>Elektronový mikroskop (<span class="caps">TEM</span> a <span class="caps">SEM</span>)</h3>
<p><span class="caps">TEM</span> mikroskop, plným názvem "transmisní elektronový mikroskop" zobrazuje
pozorovaný objekt tak, že jím prozáří patřičně zrychlené elektrony, které jsou
na druhé straně zachyceny a převedeny na obraz.</p>
<p>To na jednu stranu přináší mnohem více podrobností ale také i nevýhod. Zkoumaný
objekt musí být velice tenký (tzn. 10 až 500 nm - pro srovnání lidský vlas je
tlustý okolo 50 mikrometrů neboli 100× více, než mikroskop zvládne).</p>
<p>Dalším problémem je to, že elektrony jsou záporně nabité částice (snad vám to
ve škole nezatajili) a tak se vám snadno může stát, že se v pozorovaném objektu
najde nějaká kladně nabitá částice, se kterou se váš elektron skamarádí a
výsledný obrázek tak nebude vypadat úplně správně.</p>
<p>Na podobném principu pracuje i <span class="caps">SEM</span> mikroskop - "rastrový elektronový
mikroskop". Ten se na rozdíl od TEMu nesnaží protlačit elektrony skrz látku,
ale odchytá ty, co se od ní odrazí. Pozorovaný prvek "skenuje" řádek po řádku a
podle toho, jak se elektrony odrazí se získá výsledný obraz.</p>
<p>Z toho plyne oproti <span class="caps">TEM</span> mikroskopu výhoda toho, že pozorovaný objekt nemusí být
tenký. Nicméně nevýhody zůstávají. A komu by se líbilo tolik nevýhod?</p>
</div>
<div class="section" id="mikroskop-stm">
<h3>Mikroskop <span class="caps">STM</span></h3>
<p>Tento mikroskop už pracuje zcela na jiném principu, než klasické mikroskopy i
než elektronové mikroskopy. Nenechte se ale zastrašit, není o nic složitější,
ba naopak. Namísto toho, aby objekt pozoroval si ho totiž pěkně ohmatá.
Jehlou, která má na špičce právě jeden atom, přejíždí po povrchu látky a podle
toho, jak vysoko jehla je zaznamenává obraz. Asi tak, jako když přejíždíte
prstem po Braillově písmu nebo když jehla v gramofonu jede po desce.</p>
<div class="figure">
<img alt="" src="images/2011-02-20-jeden-den-fyzikou-i/stm.png" />
<p class="caption">Princip <span class="caps">STM</span></p>
</div>
<p>Tím se nám naskytne rozlišení o přesnosti na jeden atom a to už je hodně pěkné.
Téměř dokonalé. Jen jednu mouchu to má - objekt vidíme pouze ze shora. Nešlo by
se na něj podívat prostorově, získat obraz v 3D? Šlo.</p>
<p>Zbytek přednášky se věnoval tomuto tématu. Zde už se častokrát přednášející
neudržel a komplexních číslech, převodech amplitudy a frekvence na výsledný
obraz o obráceně se nejeden člověk ztrácel. Já se budu snažit nezabíhat do
přílišných podrobností a vysvětlím to polopatě. Pro více informací se obraťte
na své učitele fyziky. Případně na nějakého profesora z Matfyzu, pokud ani
učitelé nebudou vědět…</p>
</div>
<div class="section" id="ziskavani-prostoroveho-obrazu">
<h3>Získávání prostorového obrazu</h3>
<p>Nyní se dostáváme až na samotné jádro - samotné atomy. Máme-li třeba
krystalickou mřížku, která není úplně jednoduchá a chceme zjistit, jak jsou
atomy v ní poskládané, běžné metody nám na to stačit nebudou.</p>
<p>Na objekt se musíme podívat doslova ze všech stran. Získané obrazy pak spojíme
a získáme výslednou podobu. Zatím to zní jednoduše, ne?</p>
<p>K "podívání se" na objekt se používá nějakého záření krátké vlnové délky, často
třeba rentgenového záření. Problém je v tom, že pokud něco takto prosvítíte,
nezískáte opravdový obraz, ale pouze vzdálenosti částic. Ty je pak potřeba
správně převést. A to už je celá věda, kde se pracuje dokonce i s náhodou.</p>
<p>Na závěr srovnání jednotlivých typů mikroskopů:</p>
<img alt="" src="images/2011-02-20-jeden-den-fyzikou-i/srovnani.jpg" />
</div>
</div>
<div class="section" id="dil-ii-nanotechnologie-a-ich-sucasne-vyuzitie">
<h2>Díl <span class="caps">II</span>: Nanotechnológie a ich súčasné využitie</h2>
<p>Druhá přednáška byla něčím speciálním a výjimečným hned ze dvou
důvodů. Byla totiž ve slovenštině a navíc od mladé přednášející, která se
stereotypu "matfyzáka" úspěšně vyhýbala. Ani v této přednášce jsme se nedostali
do velkých rozměrů - moderní téma nanotechnologií ale dokázalo nalákat a sál byl i tentokrát plný.</p>
<p>Ale jak prohlásil jeden z přednášejících profesorů: "Abyste na nějaký výzkum dnes dostali grant, musíte mít
v názvu bio nebo nano".</p>
<p>Od základních pojmů, kterými bylo vysvětleno, co to vlastně nanotechnologie jsou, čím jsou zajímavé a přínosné
jsme se dostali až k možné budoucnosti, která často hraničila se sci-fi.</p>
<p>Nanotechnologie jsou celkem stará záležitost - už staří Egypťané si barvili vlasy s pomocí
mikročásteček. Ve středověku se zase přidávaly přísady do skel, jak kvůli barvě, tak kvůli průhlednosti.</p>
<p>Vědci se tímto světem ale začali zabírat poměrně nedávno. V roce 1959 přednesl na jednom sjezdu fyziků pan Feynman slavnou větu:</p>
<blockquote>
There’s Plenty of Room at the Bottom</blockquote>
<p>což znamená ve volném překladu "tam dole je spousta místa". Fyzici ho pochopili a přestali mít hlavu v oblacích a ve hvězdách a vůbec ve velkých věcech a začali se věnovat čím dál tím věcem menším.</p>
<p>Asi nejvýznamnějším objevem v této oblasti byly takzvané fullereny. To jsou speciálně poskládané atomy uhlíku, které jsou mimořádně pevné - tvrdší než diamant. Pánové, kteří to všechno vymysleli, se jmenovali Curl, Smalley a Kroot a v roce 1996 za to získali Nobelovu cenu za chemii. Kromě toho, že se jedná o částečky nesmírně pevné, jsou i supravodivé.</p>
<div class="figure">
<img alt="" src="images/2011-02-20-jeden-den-fyzikou-i/fullerene.gif" />
<p class="caption">Různé typy fullerenů</p>
</div>
<div class="figure">
<img alt="" src="images/2011-02-20-jeden-den-fyzikou-i/flashinsert.png" />
<p class="caption">Uložení do <span class="caps">FLASH</span> paměti</p>
</div>
<p>Poskládáním více těchto prvků k sobě mohou vzniknout třeba nanovlákna, která se dále používají hlavně v textilním průmyslu
Hodně toho vydrží, působí antibakteriálně a vůbec jsou dneska in.</p>
<p>Ovšem přes spoustu výhod v sobě tyto technologie přinášejí i spoustu nebezpečí. Nanočástice mohou snadno proniknout do lidského těla, jakpak by taky ne při jejich velikosti, kde mohou dlouho přetrvávat a hromadit se. Americký výzkum dokonce prokázal,
že nanočástice stříbra o velikostech desítek nanometrů mohou v embryích ryb způsobit otoky a krevní výrony, které vedou ke smrti.</p>
<p>Poslední část přednášky se věnovala využití nanotechnologií v informatice, především v oblasti hardwaru sloužícímu
k ukládání dat. Laicky řečeno takovým věcem jako jsou <span class="caps">CD</span>, <span class="caps">DVD</span>, harddisky, Blu-ray apod. Dostalo se i na <span class="caps">FLASH</span> paměti, kde
byl objasněn rozdíl mezi jimi a obyčejnou <span class="caps">RAM</span> pamětí (tou co máte v počítači).</p>
<p>Ta totiž slouží pouze jako dočasná paměť - pokud přerušíte přívod elektrického proudu všechna data se vymažou. Ve <span class="caps">FLASH</span>
pamětích se speciálním zábleskem (odtud název flash = blesk) změní hodnota buňky a zůstane zde uložena.</p>
</div>
Rozumět nebo rozumnět2009-04-03T00:00:00+02:00Juda Kaletatag:zapisnik.glor.cz,2009-04-03:rozumel-nebo-rozumnel.html<p class="intro">Ta čeština je peklo, co?</p>
<p>Kdo se nikdy nezabýval otázkou rozumět kontra rozumnět, asi není Čech. A jak se
s touto chytačkou vypořádat?</p>
<div class="section" id="spravny-tvar-je-rozumet">
<h2>Správný tvar je: rozumět</h2>
<p>Pro snazší zapamatování si můžete říci, že už tomu konečně <strong>rozumíte</strong>.
Slyšíte tam nějaké enko navíc? Ne. Takže pokud se jedná o sloveso, nikdy ho tam nepište.</p>
<p>Jiná věc je slovo rozumný a rozumně. Zde se již o slovesa nejedná, překvapivě.
A tak můžete prohlásit: "Jsem rozumný a češtině rozumím."</p>
</div>
Jaké bylo Bludiště V. - videozáznam2009-02-28T00:00:00+01:00Juda Kaletatag:zapisnik.glor.cz,2009-02-28:jake-bylo-bludiste-v.html<p>Všechny tři díly jsou dostupné přímo v <a class="reference external" href="http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani-jako-driv/409234100011013-bludiste/">archivu
ČT</a>.
Protože ale ČT je moloch zbrzděný, přehrávání videa není na všech prohlížečích
úplně intuitivní a příjemné. Z tohoto důvodu si je můžete pustit i z YouTube.</p>
<div class="section" id="prvni-dil">
<h2>První díl:</h2>
<iframe width="480" height="360" src="http://www.youtube.com/embed/pEHn1K8i1Yw" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></div>
<div class="section" id="druhy-dil">
<h2>Druhý díl:</h2>
<iframe width="480" height="360" src="http://www.youtube.com/embed/KkEJiaYx7mo" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></div>
<div class="section" id="treti-dil">
<h2>Třetí díl:</h2>
<iframe width="480" height="360" src="http://www.youtube.com/embed/HpTIyt7HDc0" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></div>
Jaké bylo Bludiště IV. - jak to bylo doopravdy2009-02-27T00:00:00+01:00Juda Kaletatag:zapisnik.glor.cz,2009-02-27:jake-bylo-bludiste-iv.html<p class="intro">Možná se vám také zdály poslední články takové jakési suché. Patrně máte
pravdu, nebylo to, co jsem na blog zvyklý psát. A ani si zvykat nehodlám.</p>
<img alt="" src="images/2009-02-24-jake-bylo-bludiste-i/8.jpg" />
<p>Prostě to na blog nebylo - bylo to novin (Klatovského deníku, to jsem zvědavý,
jestli se tam něco objeví) a do školního časopisu (do Magyku - magazín gymnázia
Klatovy). Prostě a jednoduše - tam jsem si nemohl dovolit napsat vše a tímto
článkem to chci trochu napravit. Píšu ho už také proto, že chci mít za sebou
všechno to bludišťování. Poslední týden je pořád na jedno brko. Tento maratón
zakončím článkem o Jizerkách - to nejlepší nakonec, takže se máte ještě na co těšit.</p>
<p>Nebudu to protahovat a začnu psát, jaké to vlastně v Ostravě bylo. To jak jsme
se tam dostali už zhruba víte, protahovat to nechci, psát to znovu nebudu.
Samotný odjezd byl docela fofr. Přijel jsem z Jizerek, někdy večer kolem osmé a
zítra v půl deváté vyrážel zas do Klatov a odtud do Ostravy. Co se toho člověk
za pár dní najezdí.</p>
<p>Nějak se to však zvládlo a nikdo, opravdu nikdo, se nezranil, takže třídní
mohla být v klidu a užívat si klasického seřvávání (jémine, co je to za slovo?)
svých svěřenců. Do autobusu pana Štáhlicha jsme se naskládali a vyjeli. Nevím
jestli má cenu nějak zvlášť se tu rozepisovat o cestě. Bylo to stejné jako
jízda při jakémkoliv jiném výletě. Kravál, mobily a zastávky na čurání.</p>
<p>V Ostravě jsme se měli usídlit v ubytovně "Pod mostem". Žádný vtip, no joke,
opravdu. Takhle se jmenovala. Hned vedle byla hospoda a night club. Pan
profesor Šmíd později prohlásil, že je to neslýchané. Ubytovna zezadu byla
velmi podobná domům, které si Tchoříci mohou pamatovat z Ukrajiny. Holé cihly,
tu a tam nějaká vypadlá, okna, která vypadají, že už dlouho nevydrží - no
prostě hrůza. Snad sem dostanu nějakou fotku, abyste se mohli pokochat.</p>
<img alt="" src="images/2009-02-24-jake-bylo-bludiste-i/9.jpg" />
<p>Vevnitř to zas tak hrozné nebylo, snad až na ty okna, se kterými nešlo hnout a
na plíseň na zdech - dnes už je známá snad jen jako Amátka. Pak tam byli
zajímaví spolubydlící. Vedle našeho pokoje bydlela Samantra (ani nevím, kde se
tohle vzalo) - stará nerudná ženská, která chtěla mít trochu svého klidu a
párkrát nás přišla seřvat. Docela jsem ji chápal. Pak nějací ukrajinští dělníci
(a hale, zase vazba k Ukrajině), kteří prý byli všechno, jen ne slušní.</p>
<p>Noc jsme na ubytovně nějak přečkali, někdo spal, někdo ne. Klasika.</p>
<p>Ráno jsme zase naskákali do autobusu. Kompletně zabalení, pro případ, že se
nezadaří a my hned pojedeme domů. S drobným zpozděním jsme dorazili do studia,
nikterak to nevadilo, protože štáb se zpozdil také - tři centimetry sněhu,
kalamita, co se dá dělat.</p>
<p>Pak už to šlo ale rychle. Seznámili nás s tím, co se bude dít, nás čtyři
zvolené si odvedli nejdřív do kostymérny pro ty skvělé hábity - dostali jsme
červené. Pak do maskérny, přepudrovat, nastříkat vlasy nějakým sajrajtem a kdo
ví co ještě.</p>
<img alt="" src="images/2009-02-24-jake-bylo-bludiste-i/10.jpg" />
<p>Soukupová prý prohlásila něco ve smyslu: "Juda nalíčenej, já padnu."
Ve skutečnosti toho na nás zas tolik nedali, poznat to skoro nebylo. Nato si
nás odvedli do studia, kde nás seznámili s režisérem (Jindřich) a s tím jak to
bude probíhat. Televize je televize, i v téhle soutěži se scény několikrát
opakují. Třeba jen nabíhání zpoza sítě se točilo pěkně dlouho. Před prvním
dílem jsme byli všichni dost vyklepaní, takže s námi potíže neměli, všichni se
snažili co to šlo.</p>
<p>Když už byl natočen náš náběh mohli se tribuny zaplnit diváky a začít se
pořádně. Diváci mají důležitou úlohu. Tleskat a fandit. Prý to bylo dost
únavné, ruce bolely, krky bolely. Nám soutěžícím se zas klepaly ruce a hrdlo
bylo jak přiškrcené. Na někom to bylo vidět víc, na někom méně, každopádně
zlaté zkoušení z fyziky - to je úplná pohodička.</p>
<img alt="" src="images/2009-02-24-jake-bylo-bludiste-i/13.jpg" />
<p>Ze začátku se nám moc nedařilo. Vlastně dařilo, ale jen tak na půl. Úvodní
otázky jsme dali obě dvě za tři bludišťáky. Bohužel soupeř stejně tak. Byl to
soupeř zkušený, dvakrát už vyhrál a brousil si zuby i na nás.</p>
<p>Ještě jsem tu neobjasnil, proč se náš tým jmenoval Chemici. Chtěl jsem to
napsat už do článku do novin, ale zůstalo to jen nakousnuté (úplně jsem to
zapomněl dopsat). V televizi uslyšíte, že je to podle skupiny My Chemical
Romance, která je v naší třídě oblíbená. Ve skutečnosti to bylo na památku
našeho spolužáka, ale to by, jak řekl rejža, znělo hrozně smutně. Holt televize.</p>
<p>Pak přišlo na řadu lezení. Na síti lezla ještě nesehraná dvojice Hezoun a
Jitka, Karel to dole vázal a na mě zbyla překážka. Soupeř nás v tomhle docela
převálcoval. Ty zkušenosti byly znát. Zlatého bludišťáka nám sebrali ani jsme
nemrkli. Zato nám jeden bludišťák spadl hned ze začátku. Komplikace při
zavěšovaní naštěstí nenastaly.</p>
<p>Když přišly otázky byli jsme všichni ještě pořádně vyklepaní. Snad nám
nezabírali ruce nad tlačítkem, protože ty se klepaly snad každému. I přes tu
nervozitu jsme si nevedli špatně. Tuším, že jsme zodpověděli o otázku víc než
soupeř. U tak ale soupeř vedl asi o šest bodů.</p>
<p>Učitelé si měli pinkat co nejdéle s ping-pongovým míčkem. Učitelé z Bohumína to
váleli, naši také nebyli špatní, ale ti druzí byli prostě lepší. My jsme
rozumně vsadili pouze jeden bod, ten nám také odečetli. Soupeř udělal fatální
chybu a vsadil pouhé tři body. Kdyby to trochu déle rozmýšlel, vsadil všech pět.</p>
<p>Naši učitelé, jak už jsem řekl, prohráli - my tak ztratili jeden bod a soupeř
získal osm. Rozdíl byl tuším 13 bodů. Rozhodnout tedy měla až poslední
disciplína - tajenka. Tady byly naše nervy opravdu našponované, teď šlo o všechno.</p>
<p>Měli jsme přijít na známou osobnost. První nápověda - rok 1936. Pak tam bylo
pero. Ve třetí pouta. Nikdo pořád netušil. Rozlouskla to až čtvrtá nápověda,
nápis: Charta 77. A jediné jméno, které se nám v tu chvíli vybavilo, bylo jméno
Václava Havla. A kupodivu to tak doopravdy bylo. Za tajenku jsme získali 15
bodů, o pouhé dva body jsme tedy zvítězili.</p>
<img alt="" src="images/2009-02-24-jake-bylo-bludiste-i/14.jpg" />
<p>Stačilo by málo a mohlo to by úplně jinak. Pokud bychom měli například o pouhou
jednu zodpovězenou otázku méně a soupeř vsadil na učitele všech pět bodů, bylo
by rozhodnuto. To se naštěstí nestalo a my byli rádi, že nejedeme hned domů.
Jak jsme si vedli u balancovníku snad ani psát nebudu. Po všech těch nervech
nám to jaksi všechno vypnulo a my tam jen tak stáli, drželi balancovník a
koukali jak se kuličky kutálejí. Nedostali jsme tam snad ani jednu kouli.
Následovala přestávka a pak se točil druhý díl. Zase to samé. Jen trochu
únavnější, protože ve studiu bylo už pořádné horko a taky už se všechno
nedařilo tak jako ráno, scény se opakovali a únava vzrůstala.</p>
<p>Naštěstí jsme dostali relativně slabého soupeře, jeho nevýhodou byl asi věk -
všichni byli o dva roky mladší než my. Co musím uznat je to, že měli pěkný,
rytmický a melodický pokřik. Znělo jim to opravdu pěkně. "Bejci, do toho,
vyhrajem to, hotovo." Zkuste si to zakřičet. Úžasné, škoda že jsme něco tak
pěkného nevymysleli i my. I když naše "Chemici, Chemici, to jsou prostě
profíci. Vždycky vědí co a jak, všem vám tady daj na frak." taky není úplně špatné.</p>
<p>Druhý díl už si tak dobře jako první nepamatuji, nějak se mi to tam v makovici
pomotalo. V úvodních otázkách to moc slavné nebylo, ale soupeř s námi držel
krok. Rozhodující bylo lezení. Překážka byla o něco těžší než v prvním díle,
když na ní neděláte kraviny, dala se zvládnout.</p>
<p>Začátek byl opravdu pěkný. Dvojka na síti už se sehrála a tak byl zlatý
bludišťák náš, ani nikdo nemrkl. Problém nastal až u mně. Trochu jsem to
zdramatizoval a čistě neúmyslně jsem začal dělat nahoře kraviny. Prý to
vypadalo pěkně, až se na sebe budu dívat, asi si řeknu něco nepěkného. Jednak
mi Karel nabalil spoustu bludišťáků a mně se to v lanech nahoře šmodrchalo.
Dokonce tak hodně, že jsem jednoho z karabiny urval. Asi v půlce překážky jsem
přesunul těžiště výš, než bylo zdrávo a otočil jsem se hlavou dolů. Úplně
úžasné je, jak si z toho pamatuji každou setinu. V jednu chvíli jsem byl výš
než jsem chtěl, pak se začínám otáčet a diváci na tribunách tichnou. Pak visím
hlavou dolů a snažím se zhoupnout zpátky. To se mi naštěstí podařilo, dokonce
až tak, že jsem se málem přetočil na druhou stranu. Diváci jásají. Tady mně to
docela začalo bavit.</p>
<img alt="" src="images/2009-02-24-jake-bylo-bludiste-i/15.jpg" />
<p>První nálož jsem zavěsil a dole už pro mě byla přichystána další. S Karlem jsme
měli domluvené, že mi řekne, kolik mám ještě času. On ale nějak na časomíru
zrovna neviděl a tak mi řekl, že mám asi o patnáct vteřin víc času. Za tu dobu
jsem to měl dát úplně v pohodě. Jsem kousek za půlkou překážky a ouha,
posledních deset sekund a Roman (moderátor) začíná odpočítávat. Nebudu vám
popisovat to drama, mě to tak napínavé zas nepřišlo, zase jsem vnímal každý
detail - poslední sekunda, hala tichá, já mám kruh na zavěšování na dosah, dole
vidím kameramana a moderátora, který odpočítává poslední sekunda. Pak cvak a je
to tam. Prý včas. Budu jim věřit. A tak až na jednoho urvaného bludišťáka
viseli nahoře všichni.</p>
<p>Soupeř tak úspěšný nebyl a mi začínali doufat, že domů ještě dnes nepojedeme a
že se ulijeme z fyziky. V otázkách to bylo vyrovnané, rozhodla soutěž učitelů.
Ti měli totiž házet frisbee do košíčku. Možná už jste to viděli, v Bludišti to
nebylo poprvé. Pan učitel Ryneš sice tvrdil, že je to o náhodě, každopádně se
mu jako jedinému podařilo trefit a to dokonce dvakrát.</p>
<p>My už to měli všechno propočítané a vsadili jsme přesně tolik, abychom si mohli
být jistí, že to máme v kapse. To se povedlo a my si tak mohli dovolit prohrát
poslední úkol, tajenku. Docela mne zklamalo, že v tajence nevyšel můj tip Marca
Pola. Tam jsme se možná trochu unáhlili a měli jsme déle přemýšlet, protože
soupeř měl pouze dvě nápovědy, ze kterých vycházeli jako možné dvě osoby, již
zmiňovaný Polo a pak Kryštof Kolumbus. No a ten druhý byl správný.</p>
<p>Pak zase přišel balancovník. No comment, možná jsme lemplové, ale zase jsme se
nechytili. Něco už se nám tam dostat podařilo, dva tisíce korun nám ale zase utekly.</p>
<img alt="" src="images/2009-02-24-jake-bylo-bludiste-i/16.jpg" />
<p>Zase jsme naskákali do autobusu a odjeli zpět na krásnou ubytovnu. Cestou jsme
se stavili v Kauflandu a dokoupili zásoby, nikdo se neztratil, nikdo snad ani
nic neukradl.</p>
<p>Co se dělo v noci nevím, protože mně se chtělo spát a když se mi chce spát tak
spím. Jednoduché.</p>
<p>Ráno bylo stejné jako to včerejší, nasnídat, zabalit a do autobusu. Teď už bylo
jasné, že pojedeme po natáčení domů, takže si už z výsledku natáčení nikdo
hlavu nedělal. Na place to byl samý vtípek a legrácka. Po úvodních otázkách
jsme zase lehce vedli, to už jsme ale věděli, že to nic neznamená. Lezení se
zdařilo na výbornou, Jitka těsně ukořistila zlatou potvoru a překážka tentokrát
byla hodně jednoduchá, takže jsem šel na jistotu, nijak zvlášť nechvátal a
docela si to zase užíval. Když tak nad tím přemýšlím, nahoře jsem si to pokaždé
užíval nejvíc. Žádný stres, nemusí se u toho moc přemýšlet, skvělé.</p>
<p>V otázkách jsme soupeře převálcovali. No, my… Spíš Karel. Ten si taky
poslední díl užíval, i ruka nad tlačítkem se mu klepala skoro jako normálně a
dával si tam jednu otázku za druhou. Učitelé tentokrát stavěli kostky na sebe a
opět se prokázalo, že na gymplu jsou nejenom talentovaní žáci (ironie), ale i
učitelé (no jo, stavění kostiček, to jim de). Zase bylo rozhodnuto a my si
chtěli ten pocit co nejvíc vychutnat - nikde jinde než v televizi takovou šanci
nemáte, každé radování jsme mohli opakovat klidně i třikrát, stačilo aby se
režisérovi něco nelíbilo. Uhádli jsme i tajenku, kde jsme neudělali chybu, jako
v předchozím díle, dostatečně dlouhou dobu jsme si počkali a jasně určili, že
požadované dílo je Popelka (resp. Tři Oříšky pro Popelku).</p>
<p>A tak pěkný den jsme si nemohli zkazit tím, že bychom nedali tu mrchu s názvem
balancovník. Taktika už byla vymyšlená a my opravdu odcházeli s poukázkami do
Tesca v hodnotě 2.000,-. Navíc protože jsme vyhráli třikrát za sebou, dostali
jsme poukázku do lanového centra.</p>
<p>A závěr? Hurá už to máme za sebou, ale už by se o tom mohlo přestat mluvit. Ať
máme po svých deseti minutách slávy pár měsíců klid.</p>
Jaké bylo Bludiště III. - rozhovor s Tomášem Rynešem2009-02-26T00:00:00+01:00Juda Kaletatag:zapisnik.glor.cz,2009-02-26:jake-bylo-bludiste-iii.html<p class="intro">Další zajímavý článek, tentokrát s učitelem, který nás do Bludiště doprovázel. Hlavní rozhovor s naší třídní se ještě chystá…</p>
<img alt="" src="images/2009-02-24-jake-bylo-bludiste-i/11.jpg" />
<p class="question">Znal jste soutěž Bludiště před tím, než jste do Ostravy měl jet?</p>
<p>Slyšel jsem o ní, pravidelně jsem ji však nesledoval.</p>
<p class="question">Kolik byste vsadil na tým Chemiků před Bludištěm? Věřil jste mu?</p>
<p>Při trénincích v hodinách <span class="caps">TV</span> jsem tak trošku tušil, že by to mohlo vyjít.</p>
<p class="question">Která z učitelských soutěží pro vás byla nejnáročnější a která naopak úplná „brnkačka“?</p>
<p>Nejnáročnější byl ping pong v prvním díle, jelikož nervozita cvičila asi s každým z nás. „Brnkačkou“ lze tedy nazvat zbylé dvě soutěže.</p>
<p class="question">Kdy jste zažíval největší nervy?</p>
<p>Největší nervy jsem zažíval asi v prvním díle, kdy nebylo do poslední chvíle rozhodnuto.</p>
<img alt="" src="images/2009-02-24-jake-bylo-bludiste-i/12.jpg" />
<p class="question">Jaké byly vaše pocity, když tým zvítězil?</p>
<p>Myslím, že z obrazovky to bude cítit. Radoval jsem se jako malý Jarda a prožíval tak soutěž se vším všudy.</p>
<p class="question">Víte, že ve druhém i ve třetím díle zvítězili Chemici hlavně díky svým učitelům? Vnímal jste to už při soutěži?</p>
<p>Jelikož jsme v prvním díle svým výkonem družstvo příliš nepodrželi, rozhodli jsme se tomuto učinit přítrž a v dalších kolech jsme naši část soutěže již zvládli. Důvodem byla jistě zmiňovaná větší odhodlanost ale také menší míra nervů a přibývající zkušenosti.</p>
<p class="question">Jaký názor máte na soutěž Bludiště? Máte nápad, jak by se dala tato soutěž vylepšit?</p>
<p>Myslím, že se jedná o povedenou soutěž na odpovídající úrovni. Líbí se mi, že podporuje staré antické hodnoty, a sice rozvoj těla i ducha. Mimo to takový výlet za společným cílem probudí ve studentech nejen soutěživého ducha, ale především může pomoci ke stmelení daného kolektivu. Nic bych na soutěži neměnil, možná bych zavedl jednodušší úkol při získání cen v samém závěru.</p>
Jaké bylo Bludiště II. - rozhovor s týmem2009-02-25T00:00:00+01:00Juda Kaletatag:zapisnik.glor.cz,2009-02-25:jake-bylo-bludiste-ii.html<p class="intro">A další informace o Bludišti vyplouvají na hladinu. Tentokrát rozhovor s nešťastníky,
kteří okusili stres ze soutěžení na vlastní kůži. Ponechalo to
na nich následky? Přesvědčte se sami…</p>
<p class="question">Jaké pocity jsi měl(a) z toho, když jsi se dozvěděl(a), že budeš soutěžit v Bludišti?</p>
<p><span class="sc">Karel</span>: Nejdříve jsem se lekl, ale potom jsem si řekl, že to může být zajímavé.</p>
<p><span class="sc">Martin</span>: Žádné zvláštní. Nijak mě to nevzrušovalo.</p>
<p><span class="sc">Jitka</span>: Ze začátku jsem byla ráda a těšila jsem se, ale jak se to blížilo…</p>
<p><span class="sc">Juda</span>: Rozhodně mne to nepotěšilo, ale byla to věc, se kterou jsem se musel smířit. Asi stejně jako s návštěvou u zubaře.</p>
<img alt="" src="images/2009-02-24-jake-bylo-bludiste-i/4.jpg" />
<p class="question">Čekal(a) jsi, že tě třída vybere? Kdo byli tví favorité?</p>
<p><span class="sc">Karel</span>: Sebe jsem mezi čtyřmi vybranými rozhodně nečekal. Na svůj papír jsem napsal Martina Hezoučkého, Judu Kaletu, Markétu Votavovou a Marii Zieglerovou.</p>
<p><span class="sc">Martin</span>: Jo, čekal jsem to.</p>
<p><span class="sc">Jitka</span>: Spíš ne, říkala jsem si že by to teoreticky mohlo bát možný ale, že spíš ne. Mými favority byli Juda Kaleta, Martin Hezoučký, Kája Pučelík pak třeba Markéta Votavová či Abeba Jánská</p>
<p><span class="sc">Juda</span>: To že mně ve třídě vyberou, jsem tak trochu čekal. Jinak jsem hlasoval pro všechny z družstva, místo sebe bych nasadil Martina Wirtha.</p>
<p class="question">Kdy jsi pocítil(a) nejvíc stresu? Proč?</p>
<p><span class="sc">Karel</span>: V prvním díle před tajenkou. Prohrávali jsme o dost bodů a věděl jsem, že když tajenku neuhodneme prohrajeme.</p>
<p><span class="sc">Martin</span>: Asi před otázkami, když už se to točilo potřetí.</p>
<p><span class="sc">Jitka</span>: Nejhorší bylo když jsme jeli ráno na první natáčení tak v autobusu. Nevěděla jsem jak to bude probíhat, ale když jsem dorazili tak to ze mě opadlo.</p>
<p><span class="sc">Juda</span>: Možná by si někdo řekl, že nejhorší je zavěšovat v posledních sekundách bludišťáky, tak jako se to povedlo mně, ale tam na to člověk nemá čas myslet. Takže asi v prvním díle před tajenkou.</p>
<img alt="" src="images/2009-02-24-jake-bylo-bludiste-i/5.jpg" />
<p class="question">Proč ses do Bludiště (ne)těšil(a)?</p>
<p><span class="sc">Karel</span>: Bylo to pro mě něco úplně nového a zajímalo mě, jak to zvládnu, takže jsem se docela těšil.</p>
<p><span class="sc">Martin</span>: Moc jsem se netěšil, hlavně na tu dlouhou cestu autobusem.</p>
<p><span class="sc">Jitka</span>: Těšila - něco nového a snad i super zážitek. A netěšila protože jsem se bála, že to všem zkazím.</p>
<p><span class="sc">Juda</span>: Protože mi od začátku celá soutěž připadala hodně o náhodě. Je to o tom, jaké máte štěstí na otázky a jaké štěstí mají učitelé.</p>
<p class="question">Jak moc by sis na svůj tým před Bludištěm vsadil(a)?</p>
<p><span class="sc">Karel</span>: Určitě moc ne.</p>
<p><span class="sc">Martin</span>: Radši nic.</p>
<p><span class="sc">Jitka</span>: Středně. Doufala jsem že bychom mohli párkrát vyhrát, ale obávala se, že se tak nestane.</p>
<p><span class="sc">Juda</span>: Osobně jsem čekal, že po prvním díle pojedeme domů.</p>
<img alt="" src="images/2009-02-24-jake-bylo-bludiste-i/6.jpg" />
<p class="question">Překvapilo tě ve studio něco? Dělalo se něco jinak, než jsi čekal(a)?</p>
<p><span class="sc">Karel</span>: Překvapilo mě natáčení jednoho momentu několikrát.</p>
<p><span class="sc">Martin</span>: Ne. Ne.</p>
<p><span class="sc">Jitka</span>: Překvapila mě velikost studia, bylo strašně vysoké, ale jinak docela malé. Síť po které jsme lezli se tím pádem zdála opticky nižší. Také jsem byla mile překvapena štábem a moderátor byl taky super.</p>
<p><span class="sc">Juda</span>: Docela mně zarazilo, když jsem viděl, že ani zkušený moderátor není bez nervů a že se často zapotí, když něco opakuje třeba po páté.</p>
<p class="question">Jaké byly tvé pocity po první výhře?</p>
<p><span class="sc">Karel</span>: Měl jsem radost a byl jsem překvapený.</p>
<p><span class="sc">Martin</span>: Tak byl jsem rád. Asi protože jsme nemuseli jet hned domů.</p>
<p><span class="sc">Jitka</span>: Jelikož byl náš první soupeř dost namyšlený a neodpustil si pár narážek, tak jsem byla ráda že jsme jim to natřeli . A taky už bylo jasné, že neodjedeme domů se stoprocentní ostudou.</p>
<p><span class="sc">Juda</span>: Asi největší radost mi dělalo to, že se díky nám ostatní „ulejou“ o pár dalších hodin ve škole.</p>
<img alt="" src="images/2009-02-24-jake-bylo-bludiste-i/7.jpg" />
<p class="question">Jaký díl byl pro tebe nejnáročnější?</p>
<p><span class="sc">Karel</span>: Rozhodně první. Soupeř byl velice dobrý.</p>
<p><span class="sc">Martin</span>: První, tak bylo tam hodně stresu.</p>
<p><span class="sc">Jitka</span>: První díl byl takový plný překvapení, ale nejnáročnější byl asi druhý, protože se natáčel chvilku po prvním, ve studiu bylo horko a byli jsme unavení.</p>
<p><span class="sc">Juda</span>: Tak tady už je odpověď jasná – i když na nervy čas nebyl, náročné to bylo: překážka a zavěšování v druhém díle.</p>
<p class="question">Jaký díl sis nejvíce užíval(a) a proč?</p>
<p><span class="sc">Karel</span>: Třetí, protože už jsem věděl co nás čeká.</p>
<p><span class="sc">Martin</span>: Třetí. Asi díky soupeřům.</p>
<p><span class="sc">Jitka</span>: První díl mne vyloženě bavil, v posledním díle už zase o tolik nešlo, protože jsme se zúčastnili už všech natáčení a nebylo již kam postoupit.</p>
<p><span class="sc">Juda</span>: Asi jako všichni ostatní ten třetí, hlavně proto, že nebylo co ztratit, domů bychom jeli tak jako tak.</p>
<p class="question">Zopakoval(a) by sis bludiště? Proč?</p>
<p><span class="sc">Karel</span>: Asi ano, protože jsem si kromě nervů užil i spoustu legrace.</p>
<p><span class="sc">Martin</span>: Jo, protože jsme neměli školu.</p>
<p><span class="sc">Jitka</span>: Myslím že ano, protože jsme si užili i spoustu srandy. Vyfotila jsem se taky s Romanem, zalezla po síti, což bylo úplně super. Zhoupla jsem se na houpačce.</p>
<p><span class="sc">Juda</span>: Jednou a dost. Rozhodně mi to stačilo, i když zkušenost to byla zajímavá.</p>
Jaké bylo Bludiště I. - stručně a jasně2009-02-24T00:00:00+01:00Juda Kaletatag:zapisnik.glor.cz,2009-02-24:jake-bylo-bludiste-i.html<p class="intro">V některých třídách si žáci dávají před Vánocemi dárky. Občas dají dárek i
učitelé. A my jsme dostali k Vánocům dárek pořádný.</p>
<img alt="" src="images/2009-02-24-jake-bylo-bludiste-i/1.jpg" />
<p>Naše třídní profesorka,
Jana Soukupová, nás totiž přihlásila do televizní soutěže „Bludiště“. A jak se
říká, darovanému koni na zuby nekoukej, ani my jsme se tohoto dárku moc
nezděsili a v celku ochotně jsme se pustili do tréninku a příprav.</p>
<p>Jeden z nejtěžších úkolů bylo sestavit čtyřčlenné družstvo, které by mohlo
soutěžit a obstát. V této soutěži totiž nejenom musíte mít něco v hlavě, ale
musíte i dokázat lézt po lanech a vydržet veškerý stres, který je se soutěží
spojen. V naší třídě, kvartě B, se osvědčily hry „Česko“ a „Evropa“.</p>
<p>Uspořádáním pár soutěžních kol ve třídě jsme si mohli snadno určit naše
favority, jejichž znalosti by byly dostatečné. Pak už si každý jenom vybral
čtyři kandidáty, kteří se mu zdáli být dobrými jak po stránce fyzické, tak i té
mozkové. Proběhlo hlasování a bylo rozhodnuto, že „černý Petr“, toto nelehké
poslání, zůstane v rukou Martina Hezoučkého, Judy Kalety, Karla Pučelíka a
Jitky Fűrbacherové.</p>
<p>Tento tým pak mohl směle nacvičovat obratnost v prostorách tělocvičny školy,
kde si za pomoci pár učitelů zřídil vlastní lanové centrum a nacvičoval doslova
„ostošest“. A aby si celá třída mohla být jistá, že je tým nezklame, vypravili
se ještě tito čtyři spolu s paní učitelkou Soukupovou do skutečného lanového
centra v Sušici.</p>
<p>Dalším těžkým úkolem, do kterého se dlouho nikomu nechtělo, bylo vybrat název týmu.</p>
<img alt="" src="images/2009-02-24-jake-bylo-bludiste-i/2.jpg" />
<p>Hned po jarních prázdninách, přesněji v neděli 22. února, celá třída nasedla do
autobusu a společně s panem učitelem Tomášem Rynešem a paní učitelkou Janou
Soukupovou se vydali na cestu do Ostravy. Natáčelo se až v pondělí ráno, od
osmi hodin se tým i s celou třídou rozkoukával ve studiu a nechal se popohánět
různými uličkami – převléct, napudrovat, ať se nám nelesknete a rychle, jedem, natáčíme.</p>
<p>Pak nám rychle vysvětlili co a jak, jak se tvářit, jak tleskat, kam si stoupat,
kudy běhat a tak všelijak. I když Bludiště je malá věc, televize je tu cítit –
občas nám dělalo potíže smát se pořád stejně radostně, když už jsme výhru
nahrávali po třetí, nebo jsme začali cítit bolest v dolních končetinách, po
tom, co jsme po šesté přibíhali.</p>
<img alt="" src="images/2009-02-24-jake-bylo-bludiste-i/3.jpg" />
<p>Velmi dobře jsme se také přesvědčili, že celá soutěž je vlastně o náhodě. Pan
učitel Ryneš dokonce zopakoval tento výrok v každém díle. Poprvé se nám
podařilo zvítězit díky tomu, že jsme rychleji přišli na hlavní tajenku a
obrátili tak skóre – celou dobu předtím nás soupeř válcoval. Podruhé jsme
vyhráli jen díky našim učitelům, kteří dokázali lépe házet frisbee. Díky nim
jsme získali takový náskok, že jsme si mohli dovolit prohrát tajenku (a taky že
jsme ji prohráli). Po třetí zase rozhodli učitelé, když dokázali postavit vyšší
věž než jejich kolegové ze Stříteže. Jediný rozdíl byl v tom, že se nám
podařilo i dřív uhádnout hádanku. Jediné s čím jsme měli v soutěži problém a
upřímně řečeno byl to problém velký, byl balancovník. Pro ty, kdo soutěž ještě
neviděli, je to finální úkol, ve kterém dostane družstvo do rukou velkou
kruhovou desku a musí koule umístit podle barev do správných děr. Člověk by si
řekl, že je to snadné. Možná že to i snadné je, každopádně nám se to podařilo
až naposledy.</p>
<p>Účastnit se televizní soutěže, ať už Bludiště, nebo jakékoliv jiné, je určitě
velká a dobrá zkušenost. Poznáte kameramany, režiséra, podáte si ruku s lidmi,
které znáte jenom z televize. Zažijete spoustu stresu, ať už jako soutěžící
nebo i jen jako divák. A hlavně – až se za pár let znovu uvidíte, jak jste tam
seděli a usmívali se do kamery, určitě vás to pobaví.</p>
<p>A kdy nás vlastně můžete v televizi shlédnout? První díl poběží v pátek 27.
března a další díl vždy po týdnu. Na jedničce – od 16:30.</p>