Psáno po desetihodinovém školním maratonu, pod vlivem jedinečného Kubíčkova výkonu a ódy na Kunderu, psáno po jedné cestě metrem a jednom pivu. (Přepisuji raději hned, protože zítra už bych se dopouštěl nepřiměřených cenzurních zásahů.)
Před tebou kluk —
plný života plný plný plný…
jen se rozběhnout rozběhnout —
jen co to sevření povolí —
hned! a letět! upalovat! s větrem…
plný všeho…
Ty dveře se otevřely
a zavřely
Divíš se jak šíleně těžká
je ta školní brašna — už není plný on
je plna ona…
plna rodičů plná plánů nadějí povinností —
zvykni si! sednout! rovně! — zabít ptáčka
jen těšit se až tohle skončí…
Zase se otevřely
a zavřely
Snad první lásky možná únik do snů
stojí před tebou a kouká kamsi
je jinde — je v dáli — je tam…
čest a odvaha o právo — ty tam platí
a víš že dobro vítězí a zlo je poraženo
(a že nejhezčí holka věrně čeká na tebe)
A dveře se otevřely
a dveře se zavřely
Na další stanici mu svítí v očích
že svět patří nám! že vymetem bary —
a hospody a pochybné podniky
kdo nám to zakáže když je nám dvacet
snad ty?! chceš soudit?
ty co sleduješ odlesky skel!
Jsi rád, že se zas otevřely
a zavřely
Najednou tam nestojíš sám — stojí tam s tebou
(ona?! — ne) jsou dva a srdce jim tlučou
první doteky první slova první trápení
a gejzír citů… kdo je zažil? kdo?
kdo je chápe? kdo jim rozumí? —
kromě nás?!
A pak se otevřely
a pak se zavřely
Bledé tváře a rudé oči
pár nocí bez spánku a tisíce starostí
škola a práce — škola a ona!
jak kdybys v balónu letěl koukáš na svět shora
a stejně nic nevidíš —
jen její oči
Dveře se otevřely
a zas se zavřely
Na tváři hrdě mu trčí tři vousy
ruka ti zakucala chtěl bys je uhladit
a připadá si jako muž a plný síly
a vrací se domů a čekají na něho
oni mu věří a ona je tam je tam
vrací se domů
Pak dveře se otevřely
a zavřely a zavřely a zavřely
Dostal jsi žízeň a s tím kdo přistoupil
chtěl by ses napít — na život —
na těch dvacet let co zmizelo v trapu
v černé díře
dostal jsi žízeň a chtěl by ses napít
a spláchnout tíhu poloviny tíhu poloviny konce
A dveře se otevřely
a dveře se zavřely
Máš vztek a chceš ho praštit do tváře
tak zlý tak zákeřný tak odporný ksicht
jak si troufá stát před tebou
tisíceré křivdy si nese vryté do tváří
domnělé skutečné dávné včerejší — vždyť to je jedno!
(ale oči ti pro něj pláčou)
A dveře se otevřely
a z nich už jsi vystoupil sám.