Možná bych vás na tomto místě měl navnadit. Jinak přestanete číst po pár řádkách. Měl bych zaujmout naznačením vybroušené pointy, napínavého příběhu, abyste se nedočkavě klepali, jak to dopadne a přečetli těch šest set padesát osm slov bez nadechnutí. Ale já nebudu. Protože by podle mne bylo mnohem lepší, kdybyste to ani číst nezačínali.
Vylezl ze dvora (…vystavěno postupně jako kolej, která byla založena roku 1556 na podnět…) a začal se prodírat davem (…knihovna, tiskárna, lékárna s laboratoří, špitál a dvě kaple. Od roku 1622 zde sídlí…). Asi byste ho nechali jít bez povšimnutí, (…its history dates from the existence of a chapel dedicated to Saint Clement in the 11th century…) ale protože máte mne, nebudete moci udělat takovou chybu. (…vermehrt Zuwendungen und konnte Restaurierungsarbeiten durchführen sowie erste Neubauten…) Pokud vás tedy neodradí neustálé vložky — (…sont construits la plupart des bâtiments suivant un style baroque dont Prague…) — které ale jsou potřeba — (…biblioteca, ya que se esperaba que el espacio en los actuales edificios…) — a on to taky na půl ucha slyšel, i když tomu nevěnoval pozornost.
Naštěstí zabočil do postranní uličky a ruch k němu doléhal už jen z dálky. (…месте в Средние века… korzystał z niego mieszkający tutaj Jan Kepler…) Brzy úplně utichl. A teď konečně začalo být naše pozorování zajímavé. Nejdříve jste zjistili, že na tom klukovi vlastně nic stojícího za povšimnutí není. Žádné poznávací znamení, žádný klobouk Indiana Jonese, žádný rys, který by člověku utkvěl. Prostě obyčejný kluk, který šel z místa A na místo B, věděl kam jde a nikdo by si ho příliš nevšímal.
Až na pána ve středních letech, který se za ním otočil a chvilku kroutil hlavou. Kdyby byl o něco blíže, asi by se divil ještě víc, kluk si výskl a rukou máchl ve stylu fotbalisty střílejícího gól v 91. minutě zápasu. Ještě rozjařen minul skupinku studentů (…ze Soutic, či Schwarzenberský je raně klasicistní budova…) a ač zatím nechápeme proč, vykračoval dále mnohem veseleji.
A teď vám oči sklouzly, přiznejte se, protože se za rohem objevila v cestě kočka, tedy sličná slečna, promiňte, a na tu je určitě příjemnější pohled než na našeho hrdinu. Máte radost, že už je teplo a že není přehnaně zachumlaná do kabátu. Minula vás, minula i našeho mládence a vy hned máte hezčí den. A já vás zas musím napomínat, že nedáváte pozor a nesoustředíte se a že by vám skoro uniklo, jak mladík prohlásil se sklopenou hlavou „prohrál jsem“ a rázem už nebyl tak rozjařený. (Ač to bylo zrovna na jaře.)
Dobrá, pustili jste už tu holku z hlavy? Nebo pořád vidíte její nebezpečně šedé oči, které se do vás zařezávaly a krk, co si je i pod zářivými vlasy vědom své dokonale vysoustružené krásy? Ještě chvíli prosím vydržte. Takových potkáte tucty. Zkuste se projet někdy metrem. Pětkrát se za jízdu zamilujete. Zkuste ještě chvíli se mnou udržet krok — co se mnou, ale s hrdinou, který vám už zase utekl.
Je už na rušné třídě (…conosciuto in particolare per il suo poema sinfonico La Moldava…) a prodírá se skrze hloučky na nábřeží dál proti proudu. (…Kol dokola Čechů chlouba a uprostřed stojí trouba…) Střídavě se raduje, střídavě se zachmuřuje, chvílemi klopí hlavu. (…w okresie międzywojennym wnętrze kawiarni dostosowano do stylu francuskiego art déco…) Zase prohrál. Možná znáte také někoho, kdo to jen tak zničehonic dokáže a třeba je to zrovna váš bratranec. (To je ale blbá hra.) A co nám, doktore Watsone, co nám říká naše logické uvažování? Že každá hra musí mít svá pravidla. (…došlo k požiaru, ktorý zničil medenú kupolu, hľadiska, oponu…)
Budeme tedy hledat zákonitosti. Nyní míjí starší paní. Ta sotva zahlédne, že proti ní někdo jde. A tak ani nevyhrává. Ani od ní neodchází zachmuřen. Nevadí, třeba budeme mít větší štěstí jinde. A už se blíží — a prosím vás, teď se hlídejte, protože tahle zase stojí za pohled — a prohrává. S hezkou holkou se asi nedá zvítězit. (Ale to je dávná pravda, říkáte si.) V protisměru kdosi s kloboukem. Remíza. Pozor! Atlet v cestě. Chvilka napětí, atlet je znejistěn, sklápí zrak. Vítězství je naše.
A teď máte smůlu, protože mladík zahýbá za roh („…oficiálním jménem původně Nationale Nederlanden Building…“) a mizí zas v nějakém dvoře — stejně rychle, jako se nám na začátku objevil. A víte prd.